Dávejme si pozor, jak s dětmi mluvíme o jejich těle a váze, upozorňuje psycholožka Michaela Syslová

V souvislosti s mentální anorexií či bulimií se mluví převážně o dívkách. Mohou se ale týkat i chlapců?

Poruchy příjmu potravy mohou postihnout jak dívky, tak chlapce. Ve veřejném povědomí jsou často spojovány především s dívkami a ženami, ale pravdou je, že se vyskytují u obou pohlaví. Statistiky ukazují, že některé formy těchto poruch, jako je anorexie nebo bulimie, jsou častěji diagnostikovány u dívek, zatímco jiné, jako je například záchvatovité přejídání, mohou být častější u mužů.

Jsou nějaké rizikové faktory v rodině, které zvyšují pravděpodobnost, že se anorexie nebo bulimie u dětí vyskytne?

Existuje několik faktorů, které zvyšují riziko těchto poruch, z nichž některé přímo souvisí s rodinným prostředím. Pokud například vy nebo někdo z vašich blízkých - ať už rodič, sourozenec nebo dokonce teta či strýc - prochází poruchou příjmu potravy je mnohem pravděpodobnější, že se rozvine i u vašeho dítěte. Podle studií je toto riziko dokonce sedmkrát až dvanáctkrát vyšší než u dětí, kde se nikdo takový v rodině nevyskytuje, což je číslo, které je už poměrně významné. Stejně tak mít blízkého příbuzného, který prochází jinou duševní nemocí, například úzkostí, depresí, ale i závislostí, také zvyšuje riziko vzniku poruchu příjmu potravy. To naznačuje, že výskyt poruch příjmu potravy může mít genetickou složku. Kromě toho důkazy o zapojení serotoninu, chemické látky v mozku, poukazují na možné genetické a biologické faktory, které přispívají k výskytu těchto poruch. To znamená, že některé aspekty nemoci mohou být ovlivněny jak geny zděděnými po našich příbuzných, tak chemickými procesy v našem mozku. Jako rodiče bychom si měli dávat pozor na to, jak se svými dětmi mluvíme o jejich těle a váze. Pokud má dítě pocit, že je považováno za obézní nebo příliš těžké, může to časem vést k rozvoji jakékoli poruchy příjmu potravy. Nejde jen o genetiku, ale také o prostředí. Pokud je dítě šikanováno kvůli svému vzhledu nebo váze, může se to stát spouštěčem. A podobně to funguje i v případě tlaku na výkon - pokud má dítě pocit, že musí splnit vysoká očekávání, může to mít vliv na jeho stravovací návyky. Silným rizikovým faktorem může být taky trauma nebo zneužívání v dětství, zejména v případě bulimických příznaků. Takové chování může být snahou dítěte zmírnit napětí, úzkost nebo hyperaktivitu spojenou s traumatem a může sloužit k jejich potlačení, vyhnutí se nebo dokonce zapomenutí traumatického zážitku. Přestože přítomnost jednoho nebo více rizikových faktorů zvyšuje pravděpodobnost výskytu poruchy, nemusí to nutně znamenat, že se tato porucha vyvine. Čím více takových faktorů však jedinec má, tím vyšší je riziko vzniku těchto poruch. Proto je důležité v případě jakýchkoli obav vyhledat pomoc, prostor, kde bude moct dítě mluvit o svém prožívání, a tak pomoci zmírnit nebo předejít vzniku anorexie či bulimie.

Jak vlastně poruchy příjmu potravy vznikají? A existuje nějaká strategie, jak se jim vyhnout?

Tyto poruchy jsou ovlivněny řadou faktorů, včetně rodinného prostředí, sociálních interakcí, médií, ale i genetických a osobnostních rysů. Kvůli téhle složité souhře vlivů neexistuje jednoznačný způsob, jak se těmto poruchám zcela vyhnout, ale existují strategie, které mohou při jejich prevenci pomoci. Budování zdravého vztahu k jídlu a tělu zahrnuje podporu pozitivního vnímání těla a zdravého sebevědomí. Ve své roli máte možnost nastavit tón v tom, jak mluvíte o svém těle i tělech ostatních. Je dobré se vyhnout negativnímu hodnocení vzhledu, a to jak vlastního, tak cizího. Místo toho můžete zdůraznit funkce a schopnosti těla – například to, jak nám nohy umožňují chodit a běhat, nebo jak ruce umožňují tvořit a objímat.

Celý článek najdete zde: https://www.marianne.cz/rodina-deti/davejme-si-pozor-jak-s-detmi-mluvime-o-jejich-tele-vaze-upozornuje-psycholozka-michaela