Zobrazit menuSkrýt menu

Dětství – klíčový čas pro pobyt v přírodě

Publikováno: 2. 6. 2020, aktualizováno: 17. 6. 2020

Když se někoho zeptáte, zda je podle něj pobyt v přírodě prospěšný pro zdraví dítěte, samo sebou automaticky kývne na souhlas. Všichni nějak víme, že zelená barva uklidňuje. Už naše babičky nám říkaly, že nám pobyt na čerstvém vzduchu prospěje. Pojďme se blíže podívat, jak to s  přírodou a jejím vlivem na lidskou psychiku a zdraví obecně v dnešní době je.

Obsah

V odborné literatuře se můžeme dočíst, že naše potřeba kontaktu s přírodou je s velkou pravděpodobností evolučně geneticky zakotvená. Lépe se cítíme v prostředí, ve kterém jsme se po deseti tisíce let vyvíjeli. V minulosti byli lidé už od narození v přímém propojení s okolním prostředím. To, jakým způsobem dokázali naši předkové v přírodě existovat, zajišťovalo jak jejich přežití, tak do velké míry utvářelo jejich osobnosti. Proces identifikace s přírodou probíhá i dnes, ale změnily se vnější podmínky. Procesem socializace se napojení na přírodu zmenšuje a poznávání sebe sama se stává od přírody odděleným procesem. Nicméně přestože jsme ovlivněni sociálními vztahy, kulturními normami a technologickými vymoženostmi, stále máme potřebu se k přírodě vracet.

Úplné oddělení dítěte od přírody může mít dokonce vážné následky. Americký spisovatel Richard Louv reaguje na informace, že děti dvacátého prvního století tráví výrazně méně času v přírodě oproti minulým generacím. Ve své knize (Last Child in the woods) mluví o nemoci z nedostatku přírody. Snížení množství času stráveného venku v přírodě a zvýšení času u elektronických obrazovek dává do souvislosti se snížením smyslového vnímání dětí, problémy se soustředěním a nárůstem fyzických a mentálních onemocnění. Tyto myšlenky spustily výzkumnou lavinu, co kontakt s přírodou přináší a jak pobyt v ní působí nejen na zdraví, ale i na vývoj dětské osobnosti celkově.

Dary přírody 

Přírodní prostředí je svým charakterem do značné míry specifické. Poskytuje optimální míru smyslových podnětů, ne příliš mnoho, aby zahlcovaly, ani příliš málo, aby nudily. Tím nabízí adekvátní prostor pro odpočinek od běžných vztahů, každodenních závazků a povinností. V environmentálních publikacích můžeme nalézt, že kontakt s přírodou je pro dítě důležitý, protože umožňuje rozvíjení představivosti a kreativity, podporuje kognitivní a intelektový vývoj a zlepšuje sociální vztahy. Autoři zaměření na environmentální vzdělávání zase uvádějí, že kontakt s přírodou usnadňuje dětem pochopení svého místa ve světě, zvyšuje jejich znalost přírody a rozvíjí jejich kognitivní, emoční a spirituální spojení se světem kolem nich.

Dosavadní empirické studie se snaží ověřit, že přírodní prostředí představuje pro děti příhodný prostor, který je přirozeně vtahuje a umožňuje jim volně zkoumat a objevovat, což pozitivně přispívá k jejich dlouhodobé duševní pohodě. Studie pokrývají široký rozptyl různých aspektů dětské přímé zkušenosti v přírodním prostředí s důrazem na tři aspekty – fyzický, emocionální a psychologický.

Výzkumy ukazují, že aktivní zapojení dětí v přírodním prostoru souvisí s řadou vývojových benefitů. Venkovní hra v přírodě zvyšuje míru dětské fyzické aktivity, zvyšuje mentální zdraví snížením stresu a úzkosti, podporuje kognitivní a sociální kompetence a má pozitivní dopad na přírodu samotnou, protože děti rozvíjejí senzitivitu a hodnoty spojené s péčí o přírodu jako výsledek svých zkušeností s přírodou. Pojďme to ale vzít postupně.

Hyperaktivita v přírodě neexistuje

Nejvíce probádanou oblastí je vliv bezprostředního kontaktu s přírodou na obnovu pozornosti. Už jen procházka parkem má prokazatelný vliv na snížení mentální únavy. Hlavním důvodem je pocit odpoutání se od běžných starostí, kdy na chvíli můžeme zapomenout na veškeré povinnosti. Když jsou děti v přírodě, zapojují jiný typ pozornosti než při plnění běžných úkolů. Přímá pozornost dítěte se rychle vyčerpává. Když se dítě musí soustředit na jasně ohraničený předmět nebo strukturu, je neustále jednosměrně zatěžováno. Charakter přírody umožňuje pozornosti volně klouzat a přesouvat se z jednoho podnětu na druhý. Uslyší zacvrlikat ptáka, uvidí veverku, sebere ze země oválný kamínek nebo klacík se zajímavou strukturou dřeva. Přírodní vjemy se vzájemně doplňují, nic vás mimoděk neruší.

Stejné doklady prospěšného vlivu přírody na mentální obnovu platí i u dětí s diagnostikovanými poruchami pozornosti. Už dvacetiminutová procházka v parku měla prokazatelný vliv na snížení symptomů u dětí s diagnózou ADHD. Velkou roli v případě dětí pravděpodobně hraje také možnost volného pohybu a nestrukturované hry.

Hra je nejlepší učitel 

Hra je s pobytem dítěte v přírodě úzce spjata a je těžké od sebe tyto dva fenomény oddělit. Experimentování, hra a volný čas jsou pro děti základními prvky objevování, socializace a poznávání sebe sama. Dítě se skrze hru vyvíjí, učí se o sobě a okolním světě. Přírodní herní prostor, který nabízí spoustu výzev, možnosti pro volnou hru, stejně jako možnost si odpočinout, je ideálním prostředkem pro dosažení výše zmíněných benefitů.

Podněty venkovního prostředí poskytují různorodé herní možnosti, které mohou být stěží napodobitelné uvnitř. Příroda je otevřené a neustále se měnící prostředí, kde je možné zažívat svobodu, nespoutaný pohyb a kontakt s přírodními prvky, které podněcují dětskou představivost a naplňují dětskou potřebu neustálého objevování. Nestrukturovanou hrou se děti učí jak pracovat ve skupině, jak se podělit, jak vyřešit konflikt a jak se dohodnout, nebo obhájit sebe sama. Pokud je dětem dovoleno samostatně řídit hru, trénují dovednosti potřebné pro rozhodování, mohou se posouvat vlastním tempem, objevují oblasti svého vlastního zájmu. Během hry venku se objevuje méně konfliktů a děti více spolupracují a učí se navzájem.

Příroda uklidňuje a zlepšuje studijní výsledky

Další oblastí, ve které hraje příroda svou roli, je emoční prožívání. Čas strávený v přírodě, na hřišti s převahou přírodních prvků nebo už jen výhledem z okna do zeleně, má pozitivní vliv na snížení hladiny stresových hormonů i subjektivně vnímanou míru stresu. Vědci nejlépe probádaným prostředím jsou prostory v okolí školy a školního hřiště. Po ozelenění vnějšího školního prostranství se děti cítily prokazatelně lépe, byly více uvolněné, a dokonce se lépe učily.

Aktivity, které využívají přírodní prvky, lze využít pro výuku v souvislostech. Výzkumy dokumentují, že školy využívající své okolí jako přirozený rámec pro učení, dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejen v přírodních vědách a matematice, ale také ve čtení a psaní či společenských vědách. Pravidelné učení venku pomáhá žákům také zlepšit svou schopnost, jak využívat nabyté znalosti v reálných situacích.

Já to dokážu 

Velkým benefitem a zároveň bariérou v kontaktu dětí s přírodou je vnímaná míra rizika. Přitom právě dovednost čelit riziku a správně vyhodnotit rizikovou situaci je zásadní pro dětský kognitivní a fyzický vývoj, který dítěti umožňuje ochránit sebe sama v měnícím se okolním prostředí. Přírodní hřiště je jedinečným prostorem, kde může dítě zažívat riziko měnícího se prostředí s možností různé míry nezávislosti na ostatních. Zažívá nejen překonávání výzev, ale i důsledky svého jednání: pocity úspěchu a štěstí, kdy je výzva zdárně překonána a došlo k osvojení nové dovednosti, případně poučení o vlastních limitech a rozvíjení smyslu pro to, co si může dítě dovolit. Pokud budeme minimalizovat rizikové situace, děti nebudou vědět, jak si s nepředvídatelným prostředím poradit a nebudou mít dostatečnou důvěru, že dokážou překonat překážky vlastním způsobem. Možností zkoumat přírodu na vlastní pěst získávají smysl pro nezávislost a autonomii. 

Vše se vyvíjí

S postupným vývojem dítěte a zvyšujícími se schopnostmi pohybu se způsoby využívání prostoru v přírodě mění. Pro předškolní děti je nejdůležitější rozvíjet vnímavost vůči přírodnímu prostředí a pocit, že příroda je bezpečné místo plné zajímavých podnětů. Mimoděk se rozvíjí jejich hrubá i jemná motorika. Děti školou povinné mají přírodu jako všudypřítomnou nekončící encyklopedii. Mohou v ní hloubat, zkoumat, objevovat, schovávat se. Zdolávají výzvy a testují vlastní hranice. Pro dospívající příroda skýtá jedinečnou možnost hledání odpovědi na existenciální otázky. Jinak ustupuje do pozadí před potřebou trávit čas sociálními kontakty s vrstevníky, více se k ní vracíme v dospělosti.

Není příroda jako příroda

Často zmiňuji slovo příroda nebo přírodní prostředí. Každý z vás si pod těmi slovy zaručeně něco představí, s velkou pravděpodobností ale nebudete mít na mysli totéž. Někdo má s přírodou spojenou představu divočiny, kam lidská noha několik let nevstoupila. Někomu zase stačí zahrádka za domem, nebo procházka do blízkého parku. Přírodu bez zásahu člověka byste u nás v dnešní době hledali jen stěží. Běžnou formou přírody jsou u nás lesy, pole, louky, řeky a rybníky. Můžeme ale brát v potaz jakýkoliv kousek zeleně, který máme dostupný. Méně zeleně a méně času v ní stráveného bude mít pravděpodobně menší efekt na naši psychiku, ale každá kapka v moři se počítá.

Zároveň když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledný efekt závisí jak na typu prostředí a zastoupení vegetace, tak na způsobu jeho využití. Vliv má to, jak děti čas trávený venku vnímají, roční období, jak dlouhý čas venku tráví, a jakou činnost venku dělají. Jak je uvedeno výše, kontakt s přírodou má prokazatelné pozitivní účinky na zdravý vývoj dítěte. Do tohoto procesu ale vstupuje řada dalších proměnných, které jej ovlivňují.

Reprezentativní výzkum, kde a jak děti tráví svůj čas:

https://www.nadace-promeny.cz/userfiles/files/2016/VYZKUM/Ceske_deti_venku_INFOGRAFIKA.pdf

Kromě věku, kterému je potřeba přizpůsobit typ aktivity, hraje svou roli také pohlaví. Chlapci preferují větší skupinky a hry s jasně danými pravidly, zatímco dívky dávají větší prostor své fantazii a nestrukturovaným hrám. Venkovské děti mají většinou více možností a volnosti pohybu než děti žijící ve městě. Zaručeně největší vlivem je ale postoj rodiče, případně pedagoga. Rodič je dítěti vzorem a průvodcem, dítě přejímá jeho postoje a vzorce chování minimálně do doby, než je připraveno vytvářet si své vlastní. Pokud dítě vnímá, že příroda je pro rodiče příjemným prostředím, i ono má chuť se do ní vydat a začít objevovat. Pokud má strach sednout si na trávník, aby se neušpinilo, těžko si bude všímat, co zajímavého se kde šustne.

Dnešní děti tráví v přírodě méně času

Strach rodičů je jednou z největších bariér, které stojí mezi dítětem a jeho volným pohybem v přírodě. Vnímání (ne)bezpečnosti pro dítě, strach z jeho zranění a další faktory vedou rodiče často k omezování toho, co dětem dovolí venku dělat. Nebo většinu volného času tráví v interiéru s narůstajícím technologickým vybavením, bez primární zkušenosti kontaktu s přírodou. Nechci nijak snižovat potřebu rodičů, aby jejich děti byly zdravé a v pořádku. Pokud jim ale neumožníme objevovat svět na vlastní pěst a samostatně testovat své hranice, svět pro ně nikdy nebude bezpečným místem, ve kterém si s každou situací dokážou poradit. Příroda jim nabízí prostor, kde to mohou zkoušet zadarmo a bezpečně, po malých krůčcích.

Současné technologie nabízí řadu simulovaných prostředí, které umožňují zažívat přírodu přímo doma. Přestože přinášejí řadu zážitků a osvojených dovedností, postrádají zapojení všech smyslů, které je možné zažívat pouze v reálné přírodě venku. Často také odkazují na exotické oblasti, nebo přírodu různě modulují. Dítě si pak není vědomo toho, jaké rostliny může vidět běžně za domem a jak vypadá jeho nejbližší okolí. Kontakt s reálným přírodním prostředím stále zůstává nejlepší formou, jak si k němu vytvářet vztah.

Je to v rukou každého z nás 

Podle reprezentativního výzkumu u nás dítě tráví v přírodě průměrně 2 h denně. Když vezmeme v úvahu, že jsou do toho započítány i cesty do školy a zpět a čas strávený venku o víkendu, můžete si sami odpovědět, zda vám to připadá hodně nebo málo. A můžete si spočítat, jak to máte vy sami.

Příroda má na lidskou psychiku prokazatelně blahodárný vliv bez ohledu na to, zda jsme malí nebo velcí. Nabízí nám dostupné prostředky, které můžeme využívat a je jen na nás, zda tomu tak opravdu bude. Cenný vztah s přírodou vytvořený skrze interakce z dětství, může vést k větší spokojenosti v dospělosti a potřebou přírodní prostředí obnovovat a chránit.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Autorka článku

Mgr. et Mgr. Šárka Doležalová (roz. Křepelková)

Vystudovala Masarykovu univerzitu v Brně, je ekopsycholožkou zabývající se vlivem kontaktu s přírodou na prožívání a chování dítěte.

Publikační aktivity Šárky Doležalové (roz. Křepelkové) najdete v naší Odborné knihovně.

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS