Publikováno: 23. 11. 2016, aktualizováno: 23. 1. 2018
Změny ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Jiné hodnocení žáků
Podmínky pro společné vzdělávání
Konkrétní pomoc při vzdělávání žáka
Doporučení poradenského zařízení
Možnost podat žádost o přezkoumání
Dne 1. 9. 2016 vstoupila v účinnost novela školského zákona (zákon č. 82/2015 Sb.), která s sebou přináší zásadní změny ve vzdělávání.
Nejpodstatnější změna se týká především §16, který přichází s novým pojetím podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Upouští od kategorizace dětí, žáků a studentů (dále jen „žák") podle jejich diagnózy, která se tak stává pouze prostředkem pro nastavení cílené podpory ve vzdělávání žáků podle jejich vzdělávacích potřeb.
V novém pojetí se tak dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami rozumí žák, jehož vzdělávání z důvodů jeho speciálních vzdělávacích potřeb vyžaduje uplatnění podpůrných opatření. Před účinností novely školského zákona se jednalo o kategorie žáků se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním či sociálním znevýhodněním. V souvislosti s novou terminologií tak pro vzdělávací účely žáci nejsou členěni podle původních diagnostických kategorií, ale jsou hodnoceni jen dle potřeby úpravy podmínek jejich vzdělávání.
Více na stránkách MŠMT.
Společné vzdělávání (inkluzivní vzdělávání) vytváří podmínky pro vzdělávání některých žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školách hlavního vzdělávacího proudu (tzv. běžné školy), ale současně i nadále umožňuje existenci důležitého článku vzdělávacího systému, a to speciálního vzdělávání, které je ukotveno v §16 odstavci 9 školského zákona a následně v prováděcí Vyhlášce č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
Rodiče žáka se speciálními vzdělávacími potřebami mají tedy možnost pro své dítě zvolit z následujících způsobů vzdělávání:
Při tomto rozhodování je vždy důležité posouzení míry a závažnosti speciálních vzdělávacích potřeb žáka školským poradenským zařízením (Pedagogicko-psychologická poradna nebo Speciálně pedagogické centrum), které má společně se zákonnými zástupci žáka zvážit, co je v nejlepším zájmu žáka a doporučit nejvhodnější skladbu podpůrných opatření (§ 16a a § 16b).
Změna školského zákona přináší tedy především zlepšení finančních podmínek pro zajištění vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a dává žákům a jejich zákonným zástupcům možnost zvolit si, kde se bude dítě vzdělávat.
Podpora těchto žáků se realizuje prostřednictvím podpůrných opatření, která představují konkrétní pomoc při vzdělávání žáka. Od 1. 9. 2016 se tato podpůrná opatření stávají nárokovými a mají stanovenu normovanou finanční náročnost jednotnou pro všechny regiony v České republice. Nemělo by tedy již docházet k tomu, že by například za služby asistenta pedagoga dopláceli zákonní zástupci žáka. Dochází tak k vyrovnání podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školách hlavního vzdělávacího proudu, kteří jsou již mnoho let do těchto škol integrováni, ale pro podpůrná opatření nebylo možné zajistit odpovídající finanční prostředky. Vytvářejí se tak pro ně podmínky, které měly ve větší míře dosud pouze školy speciální.
Video o inkluzivním vzdělávání s Kateřinou Valachovou
Podpůrná opatření představují pomoc v následujících oblastech (§ 16, odst. 2):
Podpůrná opatření se rozdělují do pěti stupňů podle organizační a finanční náročnosti (§ 16, odst. 3). Podpůrná opatření 1. stupně realizuje škola nebo školské zařízení i bez doporučení školského poradenského zařízení, a to tehdy, když má žák při vzdělávání takové obtíže, že je nezbytné jeho vzdělávání podpořit prostředky pedagogické intervence (změny v metodách a výukových postupech, změny v organizaci výuky žáka, úpravy v hodnocení, v začleňování do sociální a komunikační sítě školní třídy), nebo pokud se jedná o drobné úpravy v rámci výuky jednoho předmětu, je úprava věcí individualizace výuky a práce jednoho pedagoga (§ 16, odst. 4).
Podpůrná opatření 2. až 5. stupně poskytuje škola na základě doporučení školského poradenského zařízení, které posuzuje míru a charakter speciálních vzdělávacích potřeb, a jsou možná vždy jen s informovaným souhlasem rodiče nebo zletilého žáka (§ 16, odst. 5 a 6). Podpůrná opatření různých druhů nebo stupňů lze kombinovat. Podpůrná opatření vyššího stupně lze použít, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb žáka a k průběhu a výsledkům poskytování dosavadních podpůrných opatření by podpůrná opatření nižšího stupně nepostačovala k naplňování vzdělávacích možností žáka a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Doporučení je předáno škole a zde je následně projednáno, případně ještě upraveno se souhlasem všech zúčastněných - školy, rodiče, žáka, školského poradenského zařízení. Doporučení obsahuje popis vzdělávacích potřeb žáka, popis všech zvolených podpůrných opatření včetně individuálního vzdělávacího plánu, doporučení k poskytnutí asistenta pedagoga nebo dalších osob podporujících vzdělávání žáka, vymezení pomůcek a tak dále.
Právní předpisy, které vešly v účinnost od 1. 9. 2016, také nově umožňují v případě pochybností podat žádost (tzv. revize) o přezkoumání komplexního, odborně správného závěru školského poradenského zařízení, který je formulován ve zprávě z vyšetření nebo v doporučení pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Žádost o revizi může podat dítě, žák, student nebo zákonný zástupce žáka, ale také škola, školské zařízení nebo orgán veřejné moci (§ 16b). Viz: Revizní pracoviště a revizní proces na stránkách MŠMT.
Pomohly vám informace v tomto článku?
© Obecně prospěšná společnost
Sirius, o.p.s. 2011–2018
Šance Dětem, ISSN 1805-8876
Sdělte nám svůj názor na portál
Šance Dětem prostřednictvím
on-line dotazníku.