Zobrazit menuSkrýt menu

Děti a rizika sociálních sítí

Publikováno: 3. 2. 2014, aktualizováno: 15. 9. 2016 | Kategorie: Téma měsíce

V posledních letech zažívají sociální sítě obrovský boom a výrazně tak přispívají k proměnám společnosti. Tyto proměny se týkají zejména mladých uživatelů, kteří s oblibou sociální sítě využívají. Často tak mezi mladými platí tvrzení, že kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Sociální sítě jsou jistě skvělé a dávají nám možnosti, o jakých se nám dříve ani nesnilo. Současně ale přináší i řadu rizik, která je potřeba si uvědomit.

Obsah článku:

Co jsou sociální sítě? aneb Trocha teorie

Populární sociální sítě v ČR

Rizika sociálních sítí

Závěrem – jak problémům předcházet, jak zacházet s nezákonnými informacemi

Zdroje informací

Co jsou sociální sítě? aneb Trocha teorie

Na tuto otázku řada dotazovaných odpoví jednoduše slovem Facebook. Existuje však i další řada sociálních sítí. Definice sociální sítě zní: Místa pro setkávání lidí, sdílení zážitků, obsahu. Obecně je tak můžeme rozeznávat v trojím pojetí:

  • Klasické, kde si uživatel vytvoří svůj profil, respektive svou virtuální identitu a ta je dostupná dalším uživatelům (Facebook, Twitter, Lide.cz, Libimseti.cz a další).
  • Portály, kde vědomě zanechávám digitální stopu (informaci s vypovídací hodnotou o uživateli zaznamenaná v digitálním prostředí), a ta je dostupná dalším uživatelům (blogy, diskuse, seznamky apod.).
  • Internet – uživatel je členem internetové komunity, vstupuje do ní pod svou identitou a konzumuje a vytváří obsah internetu.

Dělí se na:

  • vědomou – obsah, který vložím já a vím o jeho umístění a podobě (jméno, přezdívka, e-mail a podobně);
  • nevědomou – obsah týkající se mě, který si prvotně neuvědomuji (IP adresa, MAC adresa, metadatainformace, která o nás zveřejní třetí osoba bez našeho vědomí – velmi nebezpečné zejména pro děti).

dvě dívky u notebookuPopulární sociální sítě v České republice

Nejpopulárnější sociální sítí nejen v České republice, ale i ve světě je Facebook. Ve světě tuto službu využívá 1,2 miliardy aktivních uživatelů. (Aktivní je takový uživatel, který se minimálně jednou měsíčně přihlásí na svůj účet na Facebooku.) V České republice je registrováno 4,2 milionu aktivních uživatelů, z nichž 11 % je ve věku 13–17 let (zdroj: www.socialbakers.com).

Nutno podotknout, že v souladu s podmínkami užívání Facebooku musí být uživateli 13 a více let. České děti začínají s Facebookem již ve věku 10–11 let. Pokud si tedy tyto mladší děti zřizují účet na Facebooku, vědomě při registraci uvádí nepravé údaje a jednají v rozporu s podmínkami užívání této služby. Mladí často také využívají více profilů současně nebo zakládají profily druhým, ať už fiktivním či reálným osobám, a to z rozličných důvodů.

V České republice je dále z nadnárodních sociálních sítí mezi mladými populární také Twitter, Google+, Instagram, ask.fmBadoo. Tyto služby však vykazují řádově méně uživatelů než dominantní Facebook. V poslední době mezi mladými zažívá rozmach aplikace na mobilní telefon s názvem WhatsApp, která nahrazuje SMS zprávy a využívá tak zasílání krátkých zpráv prostřednictvím mobilního internetu.

Co se týče ryze českých poskytovatelů, mezi nejoblíbenější patří portál Lide.cz od společnosti Seznam.cz, známý spíše jako chat a seznamka. Slouží tak zejména k navázání kontaktu a seznámení, zatímco Facebook spojuje především uživatele, kteří se znají z reálného života. Lide.cz a další české sociální sítě tak čelí nižšímu zájmu uživatelů z hlediska jejich stěhování právě na Facebook. Například Lide.cz v roce 2009 navštěvovalo více než 2 miliony uživatelů, dnes je to „jen“ 700 tisíc.

Podobně o uživatele přicházejí i další české sociální sítě, jako například Spoluzaci.cz, Rande.cz, Libimseti.cz – známé v souvislosti s kauzou úniku fotografií intimního charakteru ze zamčených alb. Tyto fotografie jsou do dnešní doby dostupné na internetu ke stažení. Uživatelé tak ztratili velmi citlivá data, která již žijí na internetu svým vlastním životem.

Udělejte si náš on-line test:
Víte o zabezpečení na Facebooku vše?

↑ nahoru

Rizika sociálních sítí

Na sociálních sítích se pohybujeme ve virtuálním světě, kde platí jiná pravidla než pro svět reálný. Platí zde jiné pojetí času a prostoru (viz příklad Libimseti.cz, kde i přes smazání fotografií z vlastních alb tyto fotografie již kolují po internetu po neomezeně dlouhou dobu a v neomezeném prostoru). Lidé se také ve virtuálním světě mohou chovat jinak než ve světě reálném. Mohou využívat i technických možností internetu (oslovit řadu uživatelů současně, využívat nedostatky technického zabezpečení a získat tak osobní a citlivá data, která mohou být následně zneužita).

Videorozhovor o zabezpečení facebookového profilu s autorem článku Bc. Romanem Mácou z Národního centra bezpečnějšího internetu

Mezi nejzranitelnější skupiny patří zejména děti a mládež. Mají často nižší smysl pro zodpovědnost a ne vždy si mohou uvědomit různé důsledky. Méně také řeší otázky soukromí a v tomto ohledu odpovídající nastavení profilu. Častým případem je, že řada dětí sahá po nastavení soukromí, až když si je chce do přátel přidat jeden z rodičů. Potomek tak bývá zděšen, že rodič uvidí fotky a komunikaci s kamarády a že ho touto formou bude špehovat. Děti tak často neřeší ochranu svých dat vůči neznámým osobám, ale právě vůči rodičům.

Mladí také tolik neuvažují nad tím, zda je informace o nich zveřejněné nemohou poškodit v budoucnosti například při hledání zaměstnání. V dnešní době je již běžné, že personalisté si prověřují uchazeče nejen podle zaslaného životopisu, ale vyhledávají informace o uchazeči komplexně, a to právě za pomoci sociálních sítí. Je tedy namístě myslet na zlaté pravidlo „dvakrát měř a jednou řež“ a rozmyslet si možné důsledky nejen pro daný moment, ale i z hlediska budoucího života.

Problémem je také samotná obranyschopnost dítěte. Děti často vstupují do světa sociálních sítí nadšené. Nechají se jimi pohltit. Setkání se s něčím negativním může dítě vysoce poznamenat po psychické stránce. Dochází tak k jakési ztrátě iluzí a tvrdému dopadu na dno. Děti bývají na internetu rovněž vyhledávanou komoditou pro jisté skupiny lidí, proti kterým se častou nedokážou efektivně bránit, či se vlastní vinou dostanou do svízelné situace.

Chyby někdy bohužel pramení i z nedostatečného přístupu rodičů. Pokud dítě dostane nové kolo, rodiče si spíše ověřují, zda dítě může vyrazit do provozu na silnici. V případě nového počítače se způsobilost dítěte k jeho používání neprověřuje až tak často. Rodiče bývají naopak rádi, že dítě je doma, v bezpečí, a ne na nebezpečné ulici. Paradoxně tak může vzniknout situace, kdy se rodič zeptá dítěte: „Co děláš na tom počítači?“ Odpověď může být: „Povídám si s kamarádkou.“ Rodič je klidný. Jenže dítě rodiči nesdělí, že se jedná o novou kamarádku nalezenou přes internet, se kterou se má zítra poprvé sejít. Bohužel ne vždy nová kamarádka musí být čtrnáctiletá dívka z vedlejší ulice, může jít například o padesátiletého pána, který se za mladou dívku vydává. Dítě tak ve skutečnosti doma u počítače v bezpečí není. 

↑ nahoru

Kybergrooming

Popsaný předchozí případ nové „kamarádky“ lze označit za fenomén dívka u klávesnice od počítačes názvem kybergrooming, kdy se jedná o manipulaci nejčastěji s dětskou obětí za účelem sjednání schůzky a následného sexuálního zneužití či ublížení na zdraví. Kybergrooming je jednou z metod takzvaného sociálního inženýrství (způsob manipulace lidí za účelem provedení určité akce nebo získání informace), kdy na základě falešné identity, která je pro oběť atraktivní, je oběť manipulována a zpracovávána.

Právě seznamování pomocí internetu a sociálních sítí rapidně proměňuje způsoby socializace ve společnosti a zejména u mladých. Internetové seznamky a chaty jsou plné mladých lidí, kteří se chtějí seznámit. Uvědomují si ale všechna rizika?

Co by mělo dítě vědět předtím, než se rozhodne seznamovat se po internetu, či při kontaktu s novou osobou, která dítě osloví?

  • Dítě by mělo být opatrné a uvědomit si, že na druhém konci nemusí být vždy ta osoba, za kterou se daný uživatel vydává.
  • S tímto souvisí i střídmost při vyplňování profilu na sociální síti. Veřejně viditelné údaje, jako jméno, fotografie, adresa, název školy a kontaktní údaje, jsou pro dítě nebezpečné. U dětí je tedy především namístě, aby sledovaly své digitální stopy (viz výše).
  • Pokud se dítě rozhodne komunikovat s neznámou osobou, mělo by si ověřit pravou identitu svého protějšku a požadovat zaslání aktuální fotky. Tedy takové, kde protějšek drží před sebou papír, na němž je napsán rukou unikátní vzkaz, který dítě zadá. Pokud bude reakce taková, že protějšek nemá webkameru, foťák ani mobil, aby vše mohl vyfotit, je v tom již cosi podezřelého, jelikož tyto technologie dnes vlastní každý. Pozor na videohovory přes Skype, kde může dojít k takzvanému webcam trollingu. Řada dětí se totiž domnívá, že si totožnost ověří pomocí hovoru přes webkameru.
  • Pokud se dítě rozhodne pro schůzku, vždy by o tom mělo říct blízké osobě, nejlépe rodičům nebo staršímu sourozenci, kamarádovi. Na schůzku by nejlépe nemělo chodit samo, a už vůbec ne do opuštěné továrny za městem a na podobná místa. Schůzka by měla proběhnout na veřejném místě plném lidí. 

Co by měli vědět rodiče?

Rodič by měl především své dítě upozornit na možné hrozby, že ne vždy se dítě může setkat s někým, koho opravdu potkat chce. Nabádat děti k opatrnosti a být především oporou. Zde je pouhá restrikce spíše kontraproduktivní. Při restrikci s největší pravděpodobností dítě začne vše tajit. Z obou stran je tedy otevřený vztah základem.

↑ nahoru

Kyberšikana

Kyberšikana je šikana realizovaná prostřednictvím moderních informačních technologií. Nutno podotknout, že jde o dlouhodobou činnost. Pokud tedy o vás někdo napíše na sociální síti nelichotivý příspěvek, je to jeho názor. Jestliže v tomto jednání dále pokračuje s cílem vás zdiskreditovat a uškodit vám, jedná se již o kyberšikanu.

U nás je kyberšikana bohužel častým jevem a průzkumy říkají, že se s ní setkalo každé páté české dítě. Obětí bývají především děti, které se určitými rysy odlišují od ostatních (osvojené děti, děti z neúplných rodin, sociálně slabší a podobně).

V čem spočívá záludnost kyberšikany a čím je nebezpečná?

  • Je snadné stát se útočníkem – urážlivý nebo posměšný vzkaz je vždy lehčí napsat, než ho říci dotyčnému do očí.
  • Anonymita – oběť nemusí vždy vědět, kdo je útočníkem. Stačí si pouze založit falešný profil a z něj na oběť útočit.
  • Obtížněji rozpoznatelná – chybí fyzické příznaky, například modřiny.
  • Časově a prostorově neomezená – v případě školní šikany, kdy je dítě po škole v bezpečí doma, kyberšikana působí 24 hodin denně a například falešný profil na sociální síti může vidět řada dalších lidí.
  • Útočníků může být více, aniž si to uvědomují – tím, že dám „like“ příspěvku útočníka, schvaluji jeho jednání, dávám mu tak podporu v jeho jednání a naopak srážím oběť.

Kde všude se může objevit?

  • Sociální sítě (falešné dehonestující profily, zneužití fotografií, vytvoření skupiny „fanklubu“ oběti, dehonestující video nahrané například na YouTube)
  • Blogy, diskuse (na nich často „pobavení se“ na konto oběti)
  • Chaty, seznamky (například založení falešného inzerátu bez vědomí dotčené osoby s uveřejněním jména a telefonního čísla)
  • Instant messengery, například Skype, ICQ, WhatsApp (urážlivé, výhružné a posměšné zprávy)
  • Webové stránky (založení dehonestující webové stránky)
  • Hry „po síti“ (postavička ve hře je systematicky ničena ostatními hráči, pro dítě toto může být velmi traumatické vzhledem k tomu, že budování svého virtuálního hrdiny věnovalo mnoho času a úsilí)
  • SMS, MMS, obtěžující volání a prozvánění

Jak se kyberšikaně bránit?

Pokud dochází k takovému jednání, oběť by měla zachovat chladnou hlavu a v žádném případě neoplácet stejnou mincí. Těžko se potom rozlišuje, kdo je útočníkem a kdo vlastně obětí. Dítě by mělo ukázat jednoznačný postoj vůči útočníkovi „nejsem pro tebe ten pravý“. Dítě by se mělo v každém případě svěřit dospělému (rodič, učitel, výchovný poradce, školní psycholog), jelikož se málokdy dokážou vypořádat s kyberšikanou samy. Pro mnohé oběti je velmi těžké svěřit se a popsat celý případ do detailů (lze přirovnat, kdy je oběť znásilnění vyzvána k detailnímu popisu samotného aktu).

Co by měli vědět rodiče?

Základem je opět otevřený vztah s dítětem, kde dítě nalezne v dospělém oporu. Rodič by celou věc měl řešit taktně a ve vší diskrétnosti. Častou chybou bývá, že rodiče oběti mají snahu vše řešit s rodiči útočníka. Nedoporučuje se z důvodu, že rodič útočníka se k dané věci může stavět odmítavě, popřípadě může promluvit s útočníkem. Oběť tak může být následně označena za „práskače“ a vše tak může být ještě horší. Kyberšikana je velice závažný jev a je namístě celou věc řešit například s výchovným poradcem či psychologem. Při vzniku závadného obsahu na internetu by rodič měl s dítětem spolupracovat na jeho odstranění, viz níže.

Čtěte také:
Děti na internetu: Jaký je přístup českých rodičů k ochraně dětí na síti?
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí
Agrese a šikana u dětí: Mohou za to média, rodičovská výchova, nebo geny?

↑ nahoru

palec dolůKyberstalking

Kyberstalking neboli nebezpečné pronásledování oběti prostřednictvím moderních informačních technologií se může objevit například při nevydařeném vztahu. Oběť je tak sledována kupříkladu prostřednictvím sociálních sítí, e-mailu a SMS. Dochází k bombardování různými vzkazy, často ke zneužití například citlivých fotografií a videí, které si pár vyměňoval v průběhu vztahu.

Kyberstalking se tak nemusí vztahovat přímo jen na dvojici útočník–oběť. Útočník může například oslovit přátele oběti na Facebooku s cílem ublížit a pomluvit. Častým nástrojem jsou rovněž výhrůžky a vydírání. Kyberstalking vždy nemusí zůstat jen v on-line rovině, ale bývá doprovázen i pronásledováním v reálném světě a bohužel v některých případech i fyzickým napadením. Kyberstaling je proto velice nebezpečný a není od věci vyrozumět o dané věci policii.

Co by mělo vědět dítě?

Podstatné je opět svěřit se dospělému, zachovat chladnou hlavu a s dospělým se dohodnout, jak danou věc řešit. Oběť by rovněž měla využít technických prostředků pro eliminaci útočníka (například skrytí seznamu přátel na Facebooku, blokace komunikace s útočníkem ovšem s předchozím vysvětlením: „Útočíš na mě a vydíráš mě, nebudu s tebou komunikovat, uvědom si, co děláš“). Děti by si samozřejmě měly uvědomit, že svému partnerovi nemají zasílat žádný citlivý obsah. Vztah nemusí vydržet navždy. Útočník tak potom získá velice účinnou zbraň.

Co by měl vědět rodič?

Opět budeme apelovat na otevřený vztah dítě–rodič. Rodič by celou věc měl řešit s rozvahou a s ohledem na psychiku dítěte. Měl by být dítěti oporou a spolupracovat například při odstranění  poškozujícího obsahu z internetu. Rodič by měl dítěti vysvětlit, jak kyberstalking může být nebezpečný, a probrat s dítětem všechny možné další hrozby. V případě ohrožení dítěte je na místě kontaktovat policii. Kyberstalking může být klasifikován jako trestný čin Nebezpečné pronásledování dle §354 Trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník).

↑ nahoru

Sexting

Samotné slovo „sex“ je jedno z nejpopulárnějších slov vyhledávaných na internetu. Pojem sexting souhrnně označuje sdílení textového či audiovizuálního obsahu se sexuálním podtextem. Právě děti dnes objevují svou sexualitu velice brzy a nebojí se k tomu využít i moderních informačních technologií. Sexting může být velmi nebezpečný, protože takto poskytnutý obsah může být zneužit, a to ať už v rámci nepodařeného vztahu (viz kapitola kyberstalking), nebo i osobou, která vyloženě s dítětem komunikuje s cílem získat takový materiál.

Problémem bývá, že děti s takovým obsahem často kupčí sami. Nároky dnešních dětí jsou jistě vyšší než dříve. Potřebují mít značkové oblečení, drahý telefon a podobně. Sexting je tedy jedna z možností, jak si na tyto věci vydělat. Z průzkumu společnosti Seznam.cz vyplývá, že na nabídku výdělku „pokud se nestydíš“ kývlo 21 % z 1 800 oslovených dětí.

Děti, které si takto chtějí vydělat, si často stanovují hranice typu „do spodního prádla, ale dále už ne“. „Klient“ se samozřejmě nespokojí jen s fotkami ve spodním prádle a začne dítě dále zpracovávat. Děti si často dostatečně nechrání své soukromí. Může tak dojít k podobné situaci: „Jestli mi nepošleš více, našel jsem si Tě na Facebooku a to, co si tady píšeme, pošlu tvým rodičům, ať vidí, co tu děláš.“ Dochází tím přímo k vydírání a hranice se lehce může posunout i za již zmiňované spodní prádlo a celý problém tak může eskalovat a nešťastně skončit.

Internet a sociální sítě jsou také místem, kde mladí hledají reálný sex za úplatu. Častější nabídky jsou od dívek. Chlapci přijímají nabídky spíše pasivně. Virtuální sex přes webkameru za úplatu je rovněž velmi populární. Dívky nabízejí za úplatu předvedení se při masturbaci. Chlapci jsou spíše lákáni, že si virtuálně užijí s dívkou přes webkameru. Zde nastupuje opět fakt, že ona dívka na druhé straně může být pouze falešná videosmyčka (viz webcam trolling) a chlapec tak může být manipulován pomocí chatu, aby předvedl to, co předvádí dívka, a podobně. Video chlapce tak může být druhou stranou nahráváno a následně zneužito. V takovém případě se už dostáváme do trestní roviny.

Na obrázku níže můžeme vidět realitu neerotického chatu, konkrétně místnosti s názvem Abnormálně nejlepší pokecík! Pro 12–20 let, kam mohou zavítat i mladší děti, a to ať už hledající pokec nebo seznámení. Děti jsou tak často konfrontovány s dosti drsnou realitou, viz příspěvky od uživatelů xx.lussysamecek11.

Co by mělo vědět dítě?

Dítě by za žádnou cenu nemělo nikomu poskytovat svůj erotický obsah. Riziko jeho zneužití je velmi vysoké. Zásadní je na různé nabídky jednoduše nereagovat a důsledně si chránit své soukromí. Při možnosti seznámení opět důkladně prověřovat svůj protějšek. Z nabídky romantického vztahu se může samozřejmě vyklubat cosi úplně jiného. Dítě by si mělo uvědomit, že takto snadný výdělek (kupčení s fotografiemi a videi) ho v budoucnu může velice mrzet.

Co by měl vědět rodič?

Důležité je opakovaně nabádat dítě k obezřetnosti a vysvětlit mu možná rizika. Rodič by měl také důsledně dbát na zabezpečení počítače z hlediska ochrany dětí před věkově nepřiměřeným obsahem pomocí nástrojů rodičovské kontroly především u menších dětí.

↑ nahoru

Podvody a další trestná činnost

Internet a sociální sítě jsou rovněž místem, kde se všichni z nás mohou setkat s řadou podvodů a různorodou trestnou činností. Pro mladé uživatele je jednou z nejdůležitějších oblastí problematika ochrany osobních a citlivých údajů a jejich následného zneužití.

nešťastná dívka u notebookuV úvodu článku jsme již zmínili, jak problematická mohou být metadata a jak mohou být pozvánkou pro nezvané hosty. Určitě tak není vhodné, aby děti například na Facebook psali svou adresu a na svou stěnu vložili příspěvek typu „Patnáctého odjíždíme s celou rodinou na týden k moři“.

Doby, kdy se byty a domy vytipovávaly k vykradení pomocí sušenky pod rohožkou a zvonění na zvonek, jsou již dávno pryč. Ochrana osobních a citlivých údajů je tedy na prvním místě.

Mezi další podvodné jednání, které využívá především prostředí sociálních sítí, patří phishingpharming a obecně malware.

Co by mělo vědět dítě?

V první řadě nedůvěřovat, ale prověřovat. Pokud si neví rady, zkusit vyhledat informace na internetu, probrat danou věc se zkušenějším kamarádem, s rodiči. Důsledně chránit osobní a citlivá data. Vyhýbat se návštěvám pochybných stránek. Při registraci číst podmínky užívání.

Co by měl vědět rodič?

Rodič by měl upozornit dítě na případná již výše zmíněná rizika. Také by měl dbát, aby zařízení, které dítě používá, mělo nainstalovaný kvalitní a aktualizovaný antivirový program. V případě problému by měl rodič zachovat chladnou hlavu a postupovat dle kapitoly Jak naložit s nezákonným obsahem.

↑ nahoru

Závěrem

V článku jsme identifikovali častá rizika týkající se dětí při jejich pohybu v prostředí sociálních sítí. Na závěr zmíníme, jak problémům předcházet pomocí doporučení, a pokud se s nějakým problémem setkáme, jak ho nejlépe řešit.

Jak problémům předcházet?

  • Obezřetně nakládat se svými osobními a citlivými údaji.
  • Využívat možnosti nastavení soukromí a uchovat tak soukromé to, co opravdu soukromé je.
  • Číst podmínky užívání, zejména co se týče pasáží poskytování údajů třetím stranám.
  • Vždy zachovat chladnou hlavu, nepouštět se do sporů a neoplácet stejnou mincí.
  • Nedělat na internetu to, co byste nedělali v reálném životě.
  • Průběžně sledovat svou digitální stopu, respektive co o sobě na internetu můžete nalézt.
  • Využívat možnosti technické ochrany počítače (kvalitní a aktualizovaný antivirový program, aktualizovaný operační systém, aktivovaná brána firewall, programy rodičovské kontroly).

Jak naložit s nezákonným obsahem?

  • V první řadě je nutné pořídit důkazy, a to v odpovídající kvalitě a formě pomocí takzvaného printscreenu (snímek obrazovky). Důležité je uchovávat důkazy nejen o samotném aktu, ale i o jeho původci (například profil na Facebooku).
  • Dalším krokem je kontaktování poskytovatele služby (například funkce nahlášení na Facebooku) s požadavkem o odstranění závadného obsahu.
  • Další možností je kontaktování tzv. horkých linek, které jsou kontaktními místy pro nahlašování nezákonného obsahu, kde pomocí krátkých formulářů můžete nahlásit incident. Tyto portály Vám pomohou s odstraněním závadného nebo nezákonného obsahu.
  • Kontaktování policie, pokud se jedná o případy v trestní rovině. Policie České republiky mimo jiné provozuje rovněž kontaktní místo pro nahlášení, které je dostupné zde.
  • Pokud se jedná o případy, kde hrozí dítěti psychická újma, se doporučuje vyhledat pomoc psychologa, v případě kyberšikany mezi spolužáky je určitě vhodné o celé věci vyrozumět školu, respektive výchovného poradce či školního psychologa.

Abychom v závěru článku nebyli pouze negativními. Sociální sítě jsou skvělým nástrojem, můžete zde například najít přátele, které jste již dávno neviděli. Zkuste se třeba nechat poučit dětmi o jejich používání. Možná zjistíte řadu cenných informací a možností pro jejich používání.

 

Autorem článku je Bc. Roman Máca.

 

Zdroje informací

Literatura

DOČEKAL, Daniel – ECKERTOVÁ, Lenka. Bezpečnost dětí na internetu – Rádce zodpovědného rodiče. COMPUTER PRESS, 2013.

ECKERTOVÁ, Lenka – SEIFERTOVÁ, Lucie. Hustej Internet. Nakladatelství Petr Prchal, 2014.

McCARTHY, Linda – WELDON-SIVIY, Denise. Buď pánem svého prostoru – Jak chránit sebe a své věci, když jste online. Edice CZ.NIC, 2013.

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

 

Internetové zdroje

  • www.saferinternet.cz – aktuality z oblasti bezpečnosti na internetu
  • www.bezpecne-online.cz – portál, kde naleznete řadu dalších informací, příruček a manuálů jak pro děti, tak i pro rodiče
  • Horké linky – kontaktní místa pro nahlašování nezákonného obsahu
  • www.seznamsebezpecne.cz – projekt od společnosti Seznam.cz, filmy věnované problematice seznamování na internetu a sextingu

Autor článku

Bc. Roman Máca

Specialista na oblast sociálních sítí z Národního centra bezpečnějšího internetu (www.saferinternet.cz), kde působí jako manažer vzdělávacích projektů a také jako lektor vzdělávacích programů pro mládež, pracovníky s mládeží a odbornou veřejnost. Autor odborných článků a publikací.

Pokud byste se chtěli v souvislosti s tématem dětí a sociálních sítí na cokoli zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i na portálu Šance Dětem.

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Přihlaste se k odběru newsletteru Šance Dětem

*) Pole označená hvězdičkou jsou povinná.

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS