Zobrazit menuSkrýt menu

Problémy s chováním

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 15. 8. 2016

Co je to problém s chováním a co je porucha chování?

Pojem „problémy s chováním“ zahrnuje široké spektrum potíží. Proto je třeba hned na počátku odlišit problémy s chováním dané momentální situací či vývojově a poruchy chování jako psychologickou či psychiatrickou diagnózu.

V prvním případě se jedná o problémy, které jsou charakteristické pro určitý věk (například vzdor proti autoritám v pubertě) nebo vznikají jako reakce na momentální situaci (konflikty mezi rodiči, kteří dítěti náhle věnují málo pozornosti, problémy ve škole a podobně).

Ve druhém případě mluvíme o lékařské diagnóze: jde o poruchu chování, která může zahrnovat vážné poruchy pozornosti, jež přerostou v dlouhodobé poruchy vztahů k ostatním lidem, k vrstevníkům, k rodině či k autoritám obecně nebo se s těmito poruchami kombinují. Poruchy chování bývají často provázeny výraznou agresivitou vůči zvířatům nebo lidem, destruktivním chováním vůči věcem (ničení, poškozování), krádežemi, lhanímdalším rizikovým chováním. Tuto diagnózu stanovuje psycholog, pedopsychiatr či etoped (tedy speciální pedagog zaměřující se na poruchy chování a rizikové chování).

Existuje také diagnóza porucha opozičního vzdoru – vyskytuje se u dětí mezi šestým až dvanáctým rokem věku a znamená extrémní vzdorovitost vůči autoritám a odmítání spolupráce. Diagnostikovat tuto poruchu, která výrazně přesahuje běžné vývojové potíže, musí opět odborník.

Jak se projevují „běžné“, tedy vývojově či situačně podmíněné, problémy s chováním dítěte?

Nejčastějšími potížemi v chování jsou neposlouchání, odmlouvání a nerespektování autorit, které se mohou vyskytnout doma i ve škole. Ve školním prostředí pak mohou přerůstat v problémy v třídním kolektivu, v narušení vrstevnických vztahů či v šikanu.

Rodiče si často stěžují, že je jejich dítě neposlouchá, že musí vše opakovat desetkrát, a přesto si nemohou být jisti, zda dítě úkol vyplní (vynese koš, umyje nádobí, oblékne se, přestane bít či provokovat sourozence a podobně). Také učitelé popisují velmi často problémy s chováním jako nerespektování autority, příkazů, problémy s kázní. Ve škole to znamená odmlouvání, neposlouchání, stálé vyrušování a zlobení se spolužáky.

Čtěte také:
Deprese u dětí
Problémy s úzkostí a strachem
Ztracené dítě: noční můra všech rodičů

↑ nahoru

Jak takové „běžné“ potíže s chováním řešit?

Pro rodinu i školu zde platí společná rada: Nastavte si jasná a srozumitelná pravidla a buďte důslední. Rodič si může s dítětem sednout a situaci probrat. Je dobré vyjasnit si, co jste ještě ochotni tolerovat a co již ne, a v klidu to dítěti vysvětlit.

Společně si vytvořte rodinná pravidla (to znamená, že pravidla nediktuje pouze dospělý). Klidně si je můžete i sepsat, podepsat a třeba vyvěsit na lednici. Každý v nich bude mít svá práva i povinnosti. Například je jasně dané to, kdy se píšou úkoly, jak dítě pomáhá s domácími pracemi a kolik času může strávit na počítači. Domluveno je i to, jaké výhody bude mít, když bude pravidla dodržovat – například ho rodič vezme po úspěšném týdnu do kina či na pizzu. Zároveň se vymyslí sankce pro případ, že pravidla někdo nedodrží. Takové důsledky může dítě vymyslet samo a ví o nich dopředu.

V nepříjemné situaci porušení pravidel pak rodič není ten, kdo trestá, neboť dítě samo vědělo, co přijde, když pravidla nedodrží, mohlo se rozhodnout, zda pravidla dodrží, a toto je logický důsledek jeho chování, ne rodičovská „pomsta“. Rodič takto předává dítěti zodpovědnost a nakládá s ním spravedlivě. Je však důležité být zejména v počátku opravdu důsledný. Dítě si prostřednictvím pravidel může uvědomit, že i rodič má svá práva a potřeby. Pravidly stanovujeme chování dítěte jasné hranice, mantinely.

O nevhodném chování je možné si též promluvit, nejlépe ale v klidu („po vychladnutí“) a v soukromí, dítě u toho respektovat, neponížit. Nerozebírat situaci před ostatními (jednak se dítě často stydí, jednak si některý afekt nemusí pamatovat, jednak minulost nelze vzít zpět) a mluvit o svých pocitech dospělého, pokud se děje něco nepříjemného (namísto „ty mě štveš“ nebo „ty jsi takový a takový“  můžeme říci „já se cítím naštvaný“,„to se mne opravdu dotklo“, „to se mi nelíbí“).

Pro dítě je důležitý osobní vztah. Cítí-li autoritu a to, že ho má dospělý rád, dokáže se podřídit a dané hranice respektovat. Každý z nás potřebuje chválit a podporovat. Pochvala funguje lépe než tlak. Mocným lékem je také společně strávený čas u nějaké – oběma stranám příjemné – činnosti.

Pravidla i rozbor situace mohou realizovat rodiče sami nebo se obrátit o pomoc na školního psychologa ve škole, na pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) nebo na středisko výchovné péče (SVP), kde se na problémy s chováním přímo zaměřují a mohou rodiči nabídnout také psychologické vyšetření a specializovanou péči (například rodinnou terapii, docházení dítěte do skupiny dětí s podobnými potížemi, zprostředkování dohody se školou a podobně).

Jak postupovat v případě diagnostikované poruchy chování?

V případě poruchy chování (někdy tak psychologové označují i poruchu pozornosti s hyperaktivitou, zde se však jedná skutečně o narušení vztahů k okolí) platí předchozí text o pravidlech a stanovení hranic dvojnásobně. Zároveň však je třeba s dítětem odborně pracovat, léčit jej, aby se u něj nerozvinulo rizikové chování (agresivita, užívání návykových látek a podobně). Je vhodné dlouhodobě spolupracovat se školním psychologem, s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo se střediskem výchovné péče.

Často pomáhá specializované vyšetření dětským psychiatrem a nasazení vhodných léků. Přiměřeným přístupem se dá zabránit rozvoji rizikového chování v dospělosti.

 

Autorka článku

PhDr. et Mgr. Veronika Pavlas Martanová

Psycholožka a Gestalt psychoteraputka realizuje  svou poradenskou praxi  v pedagogicko-psychologické poradně. Specializuje se na práci s dětmi s problematickým chováním. Věnuje se oblasti primární prevence rizikového chování a tématu práce se třídou na školách. Přednáší na katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Je aktivní lektorkou, která se podílí na vzdělávání psychologů, učitelů a vychovatelů v oblasti ústavní péče. Je autorkou několika odborných textů a prezentací.

↑ nahoru

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

ROGGE, J. V. Děti potřebují hranice. Praha: Portál, 2009.

ROGGE, J. V. Rodiče určují hranice. Praha: Portál, 2010.

Audiozáznamy

Agrese dětí vůči učitelům roste. A kouří už ve školce. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - Stalo se dnes, 2012.

PhDr. David Čáp o potížích dětí s poruchou chování. Radio, ČRo Region - Karambol, 2012.

Přibývá dětí s poruchou učení i chování. Řada z nich přitom problémy nemá. Radio, ČRo 1 Radiožurnál, 2012.

Rizikové chování dětí základních a středních škol - Jiřina Faloutová. Radio, ČRo Regina - Třináctka, 2011.

Syndrom rizikového chování v dospívání - MUDr. Pavel Kabíček. Radio, ČRo 2 Praha - Rodinný lékař, 2010.

Agresivita a poruchy chování u dětí - MUDr. Eva Nosková. Radio, ČRo Hradec Králové - Radioporadna, 2009.

Jak bojovat s agresivitou školáků? - Lenka Švarcová, Simona Šedá, Zdeněk Nešpor a Pavel Motyčka. Radio, ČRo 2 Praha - Káva o čtvrté, 2009.

Bezpečnost dětí a odpovědnost pedagogů - Dana Kuchtová. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - Vaše téma, 2007.

Dítě a rodiče - PhDr. Alena Uváčiková. Radio, ČRo Regina - Třináctka, 2007.

Proč jsou děti agresivní? - MUDr. František Koukolík. Radio, ČRo Rozhovory Ivo Budila, 2007.

Problémoví předškoláci. Radio, ČRo 2 Praha - Váš příběh, 2006.

Videozáznamy

Jak na dítě s ADHD. Videozáznam, Nadace Sirius, 2013.

Anketa mezi psychology k problematice dědičnosti chování a vlivu výchovy na dítě. Videozáznam, Nadace Sirius, 2012.

Slušné chování dětí - Ladislav Špaček. TV, Česká televize - Sama doma, 2012.

Zlobí, nebo má ADHD? TV, Česká televize - Rodina a já, 2011.

Mám poruchu chování! TV, Česká televize - Rodina, škola a já, 2008.

Dětský vzdor - PhDr. Ilona Špaňhelová. TV, Česká televize - Sama doma, 2008.

Ve škole prudím, zuřím a škodím! TV, Česká televize - Rodina, škola a já, 2007.

Další zdroje informací a organizace naleznete v rubrice: KDE HLEDAT POMOC.

↑ nahoru

Zpět na téma Psychické problémy dítěte

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS