Zobrazit menuSkrýt menu

Pro a proti pouličních sbírek

Publikováno: 2. 6. 2013, aktualizováno: 25. 4. 2017

srdce z mincíPouliční sbírky jsou poměrně častým a rozšířeným způsobem, jak lze realizovat legislativně ošetřenou veřejnou sbírku. Přesto, že tento termín není v zákoně normativně definován, lze jej vymezit jako získávání finančních darů oslovováním jednotlivců na ulicích a dalších veřejných prostranstvích, případně prodejem symbolických předmětů. Tyto sbírky by se měly vždy konat pro podporu veřejně prospěšných účelů a výtěžek sbírky by měl přinést prospěch, který je v širším společenském zájmu. 

Obsah článku:


Dobročinnost a sbírky v historii

Veřejné sbírky, z nichž jsou získávány finance pro podporu potřebných, byly původně spjaty zejména s církví, stejně jako většina dalších charitativních projektů. Postupem času začalo docházet k sekularizaci dobročinných aktivit, včetně sbírek.

Na našem území v minulosti k největšímu rozvoji dobročinnosti došlo v období první republiky (1918–1938). V tehdejším Československu za vlády Tomáše GarrigueMasaryka vznikla celá řada dobročinných spolků, nadací a asociací. V roce 1919 byla založena i Česká katolická charita, dnes Charita České republiky, pod jejíž záštitou se od roku 2001 koná každoroční celorepubliková Tříkrálová sbírka.

Fungování charitativně zaměřených organizací bylo v celé Evropě přerušeno druhou světovou válkou. U nás pak tato stagnace trvala kvůli komunistické vládě až do roku 1989. S nástupem demokratického režimu došlo k zakládání neziskových organizací a také k rozmachu veřejných sbírek, které tyto organizace pomáhají financovat.

Vývoj legislativy

Změny právní úpravy se konání veřejných sbírek dočkalo až v roce 2001. Do té doby byly sbírky organizovány v souladu se zákonem č. 37/1973 Sb., o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších právních předpisů a vyhláškou MV ČSR č. 62/1973 Sb., zabývající se podrobnostmi v oblasti konání veřejných sbírek. Nicméně tato úprava byla po roce 1989 naprosto neodpovídající společenským a politickým poměrům v naší zemi. Hlavními nedostatky bylo nepružné povolování konání veřejných sbírek, přílišná centralizace orgánů povolujících nebo rušících konání veřejné sbírky a především nezákonnost vzhledem k nové Ústavě České republiky.

Od roku 2001 je konání veřejných sbírek upraveno zákonem č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů, a vyhláškou č. 118/2001 Sb., která zrušuje vyhlášku č. 62/1973. Zákon o veřejných sbírkách jednoznačně vymezuje pojem veřejná sbírka, podmínky organizace a průběh sbírky. Tato právní úprava zcela odpovídá evropským požadavkům, které sice České republice neukládají žádné konkrétní podmínky pro organizování veřejných sbírek, přesto je tento zákon zcela v souladu s evropskými standardy. Byl vypracován s ohledem na řešení obdobné problematiky v jiných vyspělých evropských zemích (například ve Francii, Belgii či Lucembursku).

↑ nahoru

Současné vymezení veřejných sbírek

Veřejné sbírky, k nimž řadíme i sbírky pouliční, jsou zákonem vymezeny jako „získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochranu kulturních památek, tradic nebo životního prostředí“. Dále je zákonem stanoveno, že „sbírku není možné pořádat k účelu, který je v rozporu s bezpečností státu, ochranou veřejného pořádku, ochranou majetku nebo ochranou práv a svobod druhých“.

Za veřejnou sbírku se naopak nepovažuje shromažďování finančních prostředků pořádané politickými stranami, hnutími, spolky či odborovými organizacemi za účelem plnění jejich úkolů s tzv. sbírky pořádané církvemi a náboženskými společnostmi v kostelech a modlitebnách.

Veškeré peněžní příspěvky, které jsou získány sbírkou, a to včetně úroků z vkladů peněžních příspěvků na bankovní účet, představují dle zákona hrubý výtěžek sbírky. Ten je převáděn na zvláštní bankovní účet, který musí být zřízen pro každou sbírku. Pořadatel veřejné sbírky přitom může použít jen pět procent z hrubého výtěžku na uhrazení nákladů spojených s konáním veřejné sbírky. Čistým výtěžkem je pak částka, která se získá odečtením nákladů spojených s konáním sbírky, musí být použita výhradně ke stanovenému účelu veřejné sbírky.

Sbírky mohou probíhat sedmi zákonem předepsanými způsoby, případně jejich kombinací. Jedná se o shromažďování příspěvků na předem vyhlášeném zvláštním bankovním účtu, sběrací listiny, kam přispěvatelé vypíšou darovanou částku, kterou stvrdí svým podpisem, prodej vstupenek na benefiční akce, pronájem telefonní linky (takzvané DMS), prodej předmětů, v jejichž ceně je příspěvek zahrnut, složení hotovosti do pokladny zřízené právnickou osobou a pokladničky umístěné na místech určených k přijímání příspěvků. Právě poslední dva zmíněné typy sbírek, prodej předmětů a pokladničky, jsou nejčastěji realizovány formou pouličních sbírek.

Organizace sbírek

Pořádat sbírky v jakékoliv formě mohou pouze kraje, obce a právnické osoby. Postup jejich organizace je zákonem přesně stanoven a vychází nyní z oznamovacího principu. Sbírka tak musí být oznámena minimálně třicet dní před jejím zahájením na příslušném krajském úřadě. Oznámení musí obsahovat příslušné náležitosti včetně účelu sbírky, způsobu realizace, místa konání a data zahájení i ukončení sbírky. Příslušný úřad následně vydá povolení, přičemž rozhodnutí o konání sbírky je vyvěšeno na úřední desce.

Sbírka může trvat neomezenou dobu a nebo dobu omezenou, pak ale maximálně po dobu tří let. Po jejím ukončení jsou organizátoři povinni předložit krajskému úřadu vyúčtování sbírky a prokázat, zda a jak bylo využito výtěžku ke stanovenému účelu sbírky. Ze zákona jsou též organizátoři povinni informovat o výtěžku a způsobu jeho využití veřejnost.

V případě pouliční sbírky a výběru do zapečetěných pokladniček, je organizátor sbírky povinen oznámit datum a čas otvírání pokladničky tři dny předem na příslušném úřadě. Otvírání pokladničky pak musí být přítomni dva oprávnění zástupci právnické osoby a jeden zaměstnanec obce zařazený do obecního úřadu. V zápise o provedeném otevření pokladničky potvrdí svými podpisy výši vybrané finanční částky. Vyhotovený zápis je součástí dokladů předkládaných k provedení kontroly vyúčtování sbírky.

Všechny probíhající i ukončené sbírky v České republice eviduje Ministerstvo vnitra. Centrální evidence je zpřístupněna na internetovém portálu Ministerstva vnitra (http://aplikace.mvcr.cz/seznam-verejnych-sbirek/). Evidence obsahuje informace o právnické osobě konající sbírku, účel a typ sbírky a číslo účtu, na němž jsou shromažďovány příspěvky.

Při nedodržení stanovených povinností může krajský úřad udělit organizátorům sbírky pokutu ve výši od 10 000 Kč až do 500 000 Kč podle konkrétního provninění či pochybení.

 ↑ nahoru

Sbírky v zahraničí

Jak bylo zmíněno výše, zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů upravující legislativu veřejných sbírek v České republice, byl vypracován na základě zkušeností ze zemí, jako je Francie, Belgie nebo Lucembursko. S těmito zeměmi je tedy naše legislativa do jisté míry shodná a realizace sbírek se příliš neliší.

Například Velká Británie má pak odlišnou právní úpravu sbírek, týkající se zejména jejích organizačních náležitostí, nikoli samotného průběhu. Legislativa je zde založena na zvykovém právu, a proto i zákony související s veřejnými sbírkami jsou na velice obecné úrovni a ke konkretizaci podmínek dochází až na regionální úrovni. Sbírky na veřejných prostranstvích, neboli pouliční sbírky, mají obdobné náležitosti jako u nás (zapečetěné pokladničky, osvědčení a podobně).

Čtěte také:
Rizika dárcovství
Jak naučit děti dárcovství
Ekonomické souvislosti dárcovství

Seriózní pouliční sbírky

Z výše uvedených informací vyplývá, že pro konání veřejných sbírek, pouliční sbírky nevyjímaje, existují zákonem přesně daná pravidla, která zneužití sbírek a jejich nelegitimní konání omezují. Na druhou stranu orgány státní správy mají kontrolu jen nad řádně oznámenými a povolenými sbírkami. Jistá opatrnost vůči dobrovolníkům vybírajícím na ulicích do pokladniček je tedy namístě.

Zákon mimo jiné stanovuje také náležitosti, které musí pořadatelé sbírky splňovat a jimiž se na žádost potenciálních přispěvatelů musí prokázat. Pozornost bychom měli věnovat následujícímu:

  • Pokladničky musí být řádně očíslovány a zapečetěny, na pečeti musí být razítko příslušného úřadu podle konání sbírky.
  • Dobrovolníci vybírající příspěvky se musí na požádání prokázat průkazem obsahujícím jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu a číslo občanského průkazu a osvědčením, které dokládá řádné konání povolené veřejné sbírky, dále musí mít přiděleno pořadové číslo a doklad s podpisy statutárních orgánů právnické osoby pořádající sbírku.
  • Dobrovolníci zpravidla procházejí školením a měli by být schopni zodpovědět dotazy týkající se účelu sbírky a způsobu využití výtěžku sbírky.

V případě pochybností o legitimnosti sbírky je možné informovat Policii České republiky, krajský úřad či magistrát. Podvodné sbírky totiž výrazně ohrožují pověst celého konceptu veřejných sbírek, které jsou však důležitým zdrojem příjmů většiny neziskových organizací.

 ↑ nahoru

Alternativní možnosti dárcovství

Špatnou zkušenost s pouličními sbírkami a nedůvěru k nim má mnoho lidí. Přesto by byla velká škoda zavrhovat tuto možnost pomoci a předpokládat, že každý dobrovolník s kasičkou v ulicích je podvodník. Na druhou stranu existuje celá řada dalších možností, jak přispět, máme-li obavu z pouličních sbírek.

Prvním krokem, v návaznosti na pouliční sbírky, je, že nemáme-li důvěru přímo v darování peněz do kasiček dobrovolníkům, případně do pokladniček umístěných na mnoha veřejných místech, ale přesto bychom rádi přispěli, vyhledáme si danou sbírku například v centrální evidenci sbírek Ministerstva vnitra. Díky tomu získáme informaci o pravosti sbírky. Dále by nás měl zajímat účel sbírky a využití získaných prostředků. Tyto informace v podrobnějším znění zpravidla získáme z příslušných internetových stránek či jiných propagačních materiálů sbírky. Důležité informace přináší též výroční zprávy (více o této problematice čtěte v článku Rizika dárcovství). Přesvědčí-li nás získané informace o smysluplnosti sbírky, můžeme dané organizaci přispět například přímo na účet.

Příspěvek na účet. Každá sbírka musí mít vlastní bankovní účet zřízený jen pro účely výběru finančních příspěvků. Právě tento způsob dárcovství je zpravidla nejpoužívanější. Číslo účtu musí být uvedeno v centrální evidenci Ministerstva vnitra.

Dárcovská SMS (Donors Message Service). Darování příspěvku pomocí DMS, kdy si organizátor sbírky pronajímá telefonní linku, představuje stále oblíbenější způsob, jak finančně pomoci. Jednotná cena DMS je 30 Kč, částka, která jde přímo na účely sbírky, je pak 27 Kč. Seznam sbírek využívajících služby DMS je zveřejněn na stránkách projektu www.darcovskasms.cz.

Eliminovat riziko přispívání na podvodnou sbírku můžeme do jisté míry také tím, že na ulicích budeme přispívat jen tradičním a ověřeným sbírkám či organizacím. A budeme věnovat pozornost tomu, zda dobrovolníci s pokladničkami skutečně splňují všechny náležitosti a jsou schopni nás o sbírce dostatečně informovat.

Internetové zdroje

MVČR.cz: Seznam veřejných sbírek

DárcovskáSMS.cz

Literatura

Zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách

ADÁMEK, Karel. Postoj veřejnosti k dobročinným sbírkám. 2011 [cit. 2013-19-05]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií.

 

Autorkou článku je Barbora Bečvářová.

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS