Zobrazit menuSkrýt menu

Jak naučit děti dárcovství

Publikováno: 11. 10. 2011, aktualizováno: 8. 9. 2016

Obsah článkuilustrační obrázek - Dítě podávající jablko fotografovi

 

Jak naučit děti dárcovství

Každý z nás přichází na svět vybaven jistou mírou nezištné dobročinnosti (altruismu). Snad nejznámějším jevem, který s tím souvisí, je skutečnost, že osmdesát procent kojenců reaguje na pláč jiného dítěte tím, že se také rozpláče. Později v batolecím věku děti zcela přirozeně pomáhají ostatním, když vidí, že jsou v nesnázích. Přesvědčivý důkaz o tom například přinesl experiment uskutečněný na Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v Lipsku. Nabízí se tedy otázka, nakolik je altruismus dán dědičnou dispozicí, kterou nemůžeme ovlivnit, a nakolik vlivem výchovy a prostředí, v němž člověk vyrůstá. Podle výsledků studie dětí ve věku od čtrnácti měsíců do tří let činí genetický podíl na prosociálním chování jen asi dvacet pět procent. Jinak řečeno, geny dávají základ osobnosti, a prostředí, v němž dítě vyrůstá, pak jeho osobnost již dále dotváří a modeluje.

↑ Zpět nahoru

Základem je výchova k empatii

Bez schopnosti vcítit se do druhých lidí a soucítit s nimi se zřejmě nikdo filantropem (tedy člověkem, který daruje svůj čas, schopnosti či prostředky na charitativní účely) nestane. Jak ale dosáhnout toho, aby z dětí nevyrostli sobci, ale lidé s rozvinutou emoční inteligencí a ochotou druhým nezištně pomáhat?

Čtěte dětem

Základní a osvědčenou pomůckou při výchově k empatii jsou knihy a čtení. Děti, kterým rodiče hodně čtou, se učí vcítit do myšlení a pocitů jiných lidí. Již s batolaty od jednoho roku je možné prohlížet leporela, ukazovat na obrázky a ptát se: „Proč je kočička smutná? Co bychom mohli udělat, aby neplakala?“ Přibližně od třetích narozenin přicházejí na řadu klasické pohádky. Jednoduše a pro děti srozumitelně oddělují svět dobra a zla. Kladné lidské vlastnosti jako skromnost, obětavost, přátelství a pomoc mají v pohádkových příbězích vysokou hodnotu. Čtením pohádek tak dítěti pomůžete vstřebat základní etické principy.

Popisujte pocity

Aby děti lépe rozuměly pocitům a emocím, které samy prožívají, popisujte je: „Máš radost, že se ti povedlo postavit ten hrad, že?“ „Jsi teď smutná, protože ti holčička nechce půjčit hračky.“ Podobně veďte dítě k vnímání vašich vlastních pocitů, například: „Bolí mě hlava, moc bys mi pomohl, kdyby sis chvíli hrál sám a já bych si zatím odpočinula“. Na to navazujte i upozorňováním na potřeby cizích osob. Ve frontě v obchodě třeba můžete před sebe pustit starou paní, v tramvaji uvolnit místo těhotné a podobně.

Objasňujte důsledky chování

Tato „taktika“ je účinnější než tresty. Batoleti vysvětlete, že když bude sestru tahat za vlasy, bude ji to bolet, větší dítě směrujte otázkami jako: „Jak by ti bylo, kdyby se ti někdo smál a nechtěl s tebou kamarádit jen proto, že jsi něčím jiný?“

Učte dítě úctě k životu

Nedovolujte dítěti zabíjet hmyz a ubližovat zvířatům. Učte ho, že vše živé má na světě své místo.

 

Jděte příkladem

Mnohem více než poučováním a slovy se děti učí podvědomým napodobováním vzorců chování osob ve svém nejbližším okolí. Důležitější než vědomá výchova je proto to, jak děti vnímají chování svých rodičů v každodenním životě. Do paměti se jim uloží, jak otec nabídl starší sousedce odvoz k lékaři, jak se matka postarala o dítě, které v obchodním domě plakalo, protože se ztratilo z dohledu své mámy, nebo jak oba rodiče komentují problematiku zdravotně postižených lidí, menšin a podobně.

↑ Zpět nahoru

Konkrétní způsoby podpory dárcovství u dětí

Komunikujte

Své dítě se nemusíte snažit za každou cenu uchránit před zprávami o různých neštěstích a lidském utrpení. Dítě by mělo vědět, že zdaleka ne všichni lidé na světě se mají dobře, jsou zdraví a spokojení. Proto nevadí, když v tisku nebo v televizi uvidí fotografie či záběry lidí v nouzi nebo lidí zdravotně postižených. Vždy mu ale úměrně jeho věku vysvětlete okolnosti a uveďte, jaké existují možnosti pomoci, případně jak se do pomoci zapojujete vy sami.

Účastněte se dobročinných akcí

Koná se ve vašem okolí akce, jejíž výtěžek je určen na charitu? Vezměte na ni své děti a vysvětlete jim, na co budou získané peníze použity.

Vybírejte dárky s „přidanou hodnotou“

Jako dárky k narozeninám nebo jen tak pro radost pořizujte výrobky z chráněných dílen či takové, u nichž je část výtěžku z prodeje určena na dobročinné účely. Dítěti nezapomeňte vysvětlit, proč jste zvolili právě tuto věc a že jde vlastně o „dvojnásobné“ darování.

Vyzdvihujte osoby, které jsou významnými dárci

Dětskými vzory jsou v dnešní době častěji nereální filmoví hrdinové či povrchní mediální hvězdy než skutečné osobnosti. Představujte dítěti také lidi, kteří jsou zajímaví svojí prací pro druhé a zastáváním hlubších životních hodnot a postojů.

Zapojte školu

Některé školy se v rámci vedení svých žáků k dobročinnosti zapojují do různých prosociálních projektů. Takovému vzdělávacímu zařízení můžete dát při výběru školy pro své dítě přednost. Pokud školu s podobným přístupem ve svém okolí nemáte, nebojte se navrhnout vedení té „vaší“ školy zapojení do charitativních projektů, případně pomozte s organizací.

Darujte bezplatně krev

Dítě k odběru pochopitelně neberte, ale vysvětlete mu, kam jdete a proč je důležité, aby měli lékaři krev dárců k dispozici, a že to malé píchnutí za záchranu něčího života jistě stojí.

Darujte věci potřebným

Zjistěte, jestli nemáte v okolí organizace, které by měly zájem o odběr použitého ošacení, hraček, vybavení domácnosti atd. V útulku pro opuštěná zvířata jistě uvítají velké balení granulí, klientům v domě s pečovatelskou službou by mohly udělat radost obrázky nebo jiné výtvarné výrobky dětí apod.

Chvalte

Za každý náznak dobročinnosti či ochoty pomoci druhým, za projevený soucit nebo prostý zájem o osudy ostatních lidí dítě chvalte.

↑ Zpět nahoru

Přečtete si o tématu více

Břicháček, V.: Vývoj altruismu (prosociálního chování) u dětí, Rafael Institut, Praha 2010

Svobodová, E.: Prosociální činnosti v předškolním vzdělávání, RAABE, Praha 2007

Eyrovi, L. a R.: Jak naučit děti hodnotám, Portál, Praha 2007

Ridley, M.: Původ ctnosti, Portál, Praha 2010

Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Portál, Praha 2004

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Článek připravila Hana Hoffmannová.

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS