Zobrazit menuSkrýt menu

Co je a co není veřejná prospěšnost

Publikováno: 30. 6. 2013, aktualizováno: 7. 9. 2016

váhyPojmem veřejná prospěšnost je označován status, který je ve většině evropských zemí používán k vymezení organizací, jež svým účelem a činností přispívají k obecnému blahu. Na základě statusu veřejné prospěšnosti se mohou tyto organizace ucházet o přímou podporu ve formě dotací či příspěvků z veřejných rozpočtů a požívat určitých výhod, zejména daňových úlev.

Obsah článku:

Důvody pro zavedení statusu veřejné prospěšnosti

V právním řádu České republiky není pojem veřejné prospěšnosti dosud normativně definován. Tento nedostatek je poněkud vágně nahrazován výkladem, podle něhož jsou za veřejně prospěšné právnické osoby považovány nestátní neziskové organizace pouze na základě svých právních forem. Jedinou další evropskou zemí s tímto přístupem je Bulharsko.

Posuzování organizací a jejich prospěšnosti se dle současného modelu děje především při jejich vzniku. Další sledování organizací může být problematické, zejména u občanských sdružení, která jsou nejrozšířenější formou neziskových organizací u nás. Občanská sdružení však nemají zákonnou povinnost vydávat výroční zprávy a jména jejich statutárních zástupců nelze vyhledat v žádném veřejném rejstříku. Tato skutečnost má za následek nízkou obligatorní transparentnost, která činí právní formu občanských sdružení snadno zneužitelnou pro daňovou a finanční kriminalitu.

Zavedení statusu veřejné prospěšnosti do našeho práva je krokem, který by mohl zásadním způsobem přispět k průhlednosti hospodaření neziskového sektoru a posílení jeho důvěryhodnosti vůči státu, veřejnosti i dárcům. Z tohoto důvodu jsou na dané téma vedeny diskuze již od přelomu let 2004 a 2005. Jejich výsledkem by měly být následující legislativní změny.

Legislativa

K posunu v legislativním vymezení by mělo dojít díky zakotvení statusu veřejné prospěšnosti v novém občanském zákoníku, schváleném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky 9. 11. 2011, který však nabude účinnosti až 1. 1. 2014. V rámci nového občanského zákoníku existují pouze obecná ustanovení týkající se veřejné prospěšnosti, konkrétně se jedná o § 146–152. Tyto paragrafy obecně definují obecnou prospěšnost, vymezují právo zápisu statusu veřejné prospěšnosti právnické osobě do veřejného rejstříku a upravují obecná pravidla pro odnětí statusu.

Dále by měla problematiku rozpracovat navazující legislativa. Zejména speciální zákon o statusu veřejné prospěnosti a dále daňové zákony a podobně. Poslední návrh Zákona o statusu veřejné prospěšnosti byl projednán v Poslanecké sněmovně, avšak byl zamítnut Senátem. Stěžejním cílem zamítnutého návrhu bylo upravit podmínky, za nichž má právnická osoba právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, a dále vymezit práva a povinnosti právnické osoby se statusem, včetně otázky odejmutí statusu.

Čtěte také:
Rizika dárcovství
Dobrovolnictví a darování času
Pro a proti pouličních sbírek

↑ nahoru

Podmínky udělení statusu veřejné prospěšnosti

Status veřejné prospěšnosti uděluje soud právnickým osobám na základě posouzení jejich poslání, činnosti a po splnění určitých podmínek, týkajících se zejména jejich transparentnosti.
Právo na přidělení statusu má právnická osoba naplňující znaky obecné prospěšnosti, jejíž členové jsou bezúhonní. Znaky obecné prospěšnosti jsou vymezeny demonstrativním výčtem činností:

  • rozvojová spolupráce a humanitární pomoc,
  • charitativní činnost,
  • komunitní nebo lokální rozvoj,
  • odstraňování diskriminace založené zejména na rozdílech rasy, etnika, pohlaví, náboženství či na základě zdravotního postižení
  • ochrana dětí a mládeže,
  • ochrana kulturního dědictví a péče o ně,
  • ochrana občanských a lidských práva národnostních menšin,
  • ochrana ohrožených nebo zraněných živočichů a jiných biologických druhů a péče o ně,
  • ochrana spotřebitele,
  • ochrana zdraví a poskytování zdravotních služeb,
  • ochrana životního prostředí,
  • péče o kultivaci mezilidských vztahů,
  • podpora nebo ochrana osob se zdravotním postižením a znevýhodněných osob,
  • podpora rodiny,
  • pomoc při přírodních a jiných katastrofách a podobných událostech a při jejich předcházení,
  • pomoc cizincům v České republice,
  • poskytování nadačních příspěvků na veřejně prospěšnou činnost,
  • práce s dětmi a mládeží,
  • prevence kriminality a sociálně patologických jevů,
  • provozování sportu,
  • rozvoj demokracie a posilování právního státu,
  • sociální, kulturní a hospodářský rozvoj,
  • sociální služby,
  • úsilí směřující k odstranění chudoby,
  • věda, vývoj a výzkum,
  • veřejné kulturní služby,
  • vyznávání náboženské víry a poskytování duchovní pomoci,
  • vzdělávání, školení a osvěta.

↑ nahoru

Práva a povinnosti vyplývající ze statusu veřejné prospěšnosti

Právnická osoba, jíž je udělen status veřejné prospěšnosti, je povinna vést oddělené účetnictví pro jednotlivé činnosti, přičemž tyto údaje musí zveřejnit ve výroční zprávě. Přesáhne-li její obrat v uplynulém účetním období částku pět milionů Kč, podléhá účetní uzávěrka vždy ověření auditorem. Dále je povinna zveřejňovat určité účetní dokumenty navázané na sankci vrácení získaných výhod, pokud tuto podmínku neplní. Zákon také přináší pravidla týkající se správy právnických osob, kterým byl status veřejné prospěšnosti zapsán a která zabraňují vyvádění majetku z právnické osoby.

Veřejná prospěšnost v evropském kontextu

V evropských zemích se můžeme setkat se třemi základními přístupy k zakotvení právního rámce veřejné prospěšnosti. Jedná se o taxativní (konečný) výčet veřejně prospěšných účelů, výčet demonstrativní či o jinou než výčtovou metodu. Ve většině, zejména západoevropských, zemí není veřejná prospěšnost jednoznačně definována. Právo zde stanovuje spíše jen její charakteristické znaky a opírá se zde o dlouhodobou kontinuitu a platnost etických principů.

Tento způsob právního zakotvení bývá nejčastěji doprovázen demonstrativním výčtem veřejně prospěšných účelů, který je vázán na tradice, potřeby a hodnoty konkrétních zemí. Příkladem tohoto přístupu je Německo. Taxativního vymezení veřejně prospěšných činností, avšak s důrazem na jeho možné rozšíření, využívají v Maďarsku.

Zákonem o statusu veřejné prospěšnosti a vymezením veřejné prospěšnosti v občanském zákoníku se Česká republika připojuje k zemím, jejichž právo veřejnou prospěšnost definuje a zároveň konkretizuje pomocí demonstrativního výčtu veřejně prospěšných aktivit. S tímto přístupem se můžeme setkat také např. v Litvě nebo Polsku.

↑ nahoru

Internetové zdroje

AVPO.cz: Co je veřejná prospěšnost

AVPO.cz: Veřejná prospěnost v občanském zákoníku

PSP.cz: Vládní návrh zákona o veřejné prospěšnosti

Literatura

RONOVSKÁ, Kateřina. K pojetí veřejné prospěšnosti v Evropě. Právní fórum. 2010. č. 9. s. 428-432. ISSN 1214-7966.

MRÁZEK, Aleš. Nový občanský zákoník a status veřejné prospěšnosti. Neziskovky.cz

Občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014)

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorkou článku je Bc. Barbora Bečvářová.

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS