Sourozenecké konflikty mají důležité místo v budování vztahových dovedností
Obsah článku
- Konflikty je třeba číst na základě příčiny i zralosti dítěte
- To, co z nás křičí, jsou většinou nenaplněné potřeby
- Základní tělesné a fyziologické potřeby
- Potřeba jistoty a bezpečí
- Potřeba lásky a sounáležitosti
- Potřeba uznání a sebeúcty
- Seberealizace
- Jaká je role rodiče v dětských konfliktech?
Jaké místo mají konflikty v sourozeneckých, ale i rodičovských vztazích? Nenahraditelné! Sourozenecký vztah je specifický. Rodiče si často přejí, aby jejich děti měly v dospělosti dobrý vztah a navzájem se podporovali. K tomu je užitečná právě dovednost řešit konflikty. Každodenní osobní zkušenost dětem dává nenahraditelnou praxi, ve které se mohou hodně dozvědět o sobě i o vlastních vztahových hranicích. Konflikt tedy berme jako důležitou součást lidského vztahování se k druhým a nesnažme se mu vyhýbat.
Konflikty je třeba číst na základě příčiny i zralosti dítěte
Mnoho konfliktů ukazuje na další vývojové stádium osobnosti, která se vyhraňuje vůči svému okolí. Dozrála a svým konfliktním chováním nevědomky upozorňuje okolí, že je třeba ji respektovat jako osobnost staršího a zralejšího dítěte. Například Marty dřív neměl problém o všechno se s bratrem rozdělit. Najednou nesnese, když mají oba stejnou barvu trika, protože potřebuje být vnímán jako ten starší, odlišný.
Někdy konflikt upozorňuje na opakování nefunkční situace, kterou je třeba řešit. Konflikt mezi sourozenci může poukazovat i na rodičovské pochybení či nespravedlnost. Zkrátka upozorní na slepou skvrnu ve výchově. Rozeznat, zda se sourozenci hádají, protože se opakuje vztahová rivalita, anebo přirozeně cítí, že rodič prosazuje jemu povahově srozumitelnější dítě, je těžké. Rozdílný přístup k dětem často pozorujeme, když má jedno z nich diagnostikováno ADHD.
Je patrné, že obsah konfliktních situací se mění s ohledem na věk a na vývojové úkoly. Mladší děti snáze reagují křikem, pláčem i vztekem a kladou před nás otázku, zda jejich projev lze vyhodnotit jako konflikt, nebo reakci na frustraci. Její správné zodpovězení je důležité, protože přílišnou iniciativou můžeme v dítěti posílit křik a vztek, místo schopnosti sdělit, co je štve a následného hledání řešení. Děti jsou schopné řešit konflikt ve chvíli, kdy si uvědomují své Já i Já druhého, jsou schopny oddělit dvě bytosti i jejich potřeby a umějí je verbálně popsat. Věk, kdy je dítě schopno konflikt zvládnout samo, je těžké jednoznačně určit. Záleží na druhu konfliktu a socio-emoční zralosti konkrétního dítěte.
To, co z nás křičí, jsou většinou nenaplněné potřeby
Sourozenecké konflikty mohou vznikat z různých důvodů. Jako přehledné vodítko použiji takzvanou pyramidu lidských potřeb, kterou vypracoval americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943.
Posloupnost potřeb je důležitá, protože uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, že jedinec může uspokojit následující vyšší potřeby až k seberealizaci, v originálu wellbeing.
Základní tělesné a fyziologické potřeby
Připravenost těla k zvládání zátěžových situací ovlivňuje, do jaké míry má naplněné základní fyziologické potřeby. Musí mít dostatek tekutin, být dostatečně zasycené, mít přiměřenou teplotu, nebýt nevyspalé, nemít bolesti, mít možnost lehce dýchat, nemít obtíž s vyměšováním. Zní to až banálně, ale možná právě proto lidé zapomínají, že když se dostatečně nestarají o svou homeostázu, mají sklony ke konfliktům a k sebelítostivému prožívání.
Máte-li doma citlivé dítě, zvažujte, zda právě probíhající konflikt nemůže být způsoben neuspokojenou potřebou. Je možné, že se děti více hádají před obědem? Že děti trpící obstipací mají větší tendenci k plačtivosti a dráždivému chování, které staršího sourozence spolehlivě vytáčí?
Pokud ano, mluvte o tom a učte své děti vnímat potřeby vlastního těla a důsledně je uspokojovat. Reflektovat svou potřebu v průběhu konfliktu můžeme dítě naučit například dotazem: „Máš hlad?“ Takový návyk přetrvává a je užitečný i v dospělosti, kdy pomáhá předejít konfliktu s partnerem či partnerkou. Jednoduše vím, že když mám hlad, není dobré řešit vážné situace.
Fyzické či psychické přetížení vede k vyčerpání organismu a narušení homeostázy. Fyzické přetížení nastává u dětí, které závodně sportují, a jejich výdej energie převažuje nad regenerací. Mnoho klubů, sportovních koučů i ambiciózních rodičů, přehlíží skutečný chronologický věk dítěte. Vedou dítě ke sportovnímu výkonu směřujícímu k vrcholovému umístění na úkor jeho psychických možností. Dítě pak nemá kapacitu na běžné sourozenecké neshody a vymezování se v prostoru, a snadněji přechází do pocitu bezmoci, který dává najevo agresivně.
Únava je velkým zdrojem lidské podrážděnosti a konfliktních reakcí. Z důvodu vyčerpání ztrácíme copingové strategie a noříme se do sítě vztahového zmatku, bojů o svou pravdu a o své teritorium. Unavení máme tendenci vzdát se, nebo naopak bojovat, i když často pod tlakem emocí a bez nadhledu nad celou situací.
Přetížení vyvolané přemírou smyslové zátěže. Hypersenzitivní jedinci mají větší tendenci nepřiměřeně reagovat na různé podněty působící na smyslové orgány (hluk, dráždivá vůně, příliš světla, horko, málo prostoru). Tato vlastnost je dána zvýšenou vzrušivostí nervové soustavy. S pojmem „hypersenzitivita“ se spojují další osobnostní charakteristiky, na něž zde nemáme prostor. Z pohledu rodiče je důležité zaznamenat, zda v místnosti není přemíra nějakého podnětu, který může dítě přehltit a vytvářet tak napětí směřující ke konfliktu. Nezapomínejme na důležitý přehlcující podnět, jakým jsou například počítačové hry nebo mobilní telefon. V současné době tyto „nepostradatelné nástroje“ vytváří v člověku smyslové a emocionální přehlcení. Dynamika napínavé hry i vzrušující informace na sociálních sítích vytváří velký tlak na přepínání mezi realitou a internetovým světem. To mnohdy nenápadně, ale jistě, vytváří konfliktní situace v celé rodině. Je třeba, aby rodiče věděli, jaké příspěvky děti na sociálních sítích sledují a jaký typ emocí v dětech příspěvky vyvolávají. Nabízené příspěvky reagují na četnost sledování a tím výrazně ovlivňují emoční ladění sledujícího. Tedy, pokud sleduje dítě agresivní videa, nedivme se jeho sklonu k podrážděnosti a nepřiměřeným reakcím. Dítě má přirozenou potřebu ventilace nakumulovaných emocí.
Potřeba jistoty a bezpečí
U sourozenců bývá zdrojem konfliktů vymezování vlastního prostoru v dětském pokoji, takzvaný boj o hranice svého soukromí. Často nastává, když se sourozenci začínají vývojově míjet. Mladší sourozenec bere hračky tomu staršímu. Zatímco mladší sourozenec se učí věci poznávat, brát si je a zkoumat, starší sourozenec by s tou samou věcí už potřeboval rekonstruovat a budovat model, který vidí na obrázku. Vznikají konflikty o teritorium. Pro rodiče je to jasná výzva k řešení situace. Měli by dětem pomoci s vymezením prostoru v pokoji i vlastnictví hraček. Je důležité stanovit jasné hranice, komu co patří, kde jsou šuplíky mladšího, a kde šuplíky starších sourozenců. Je-li možnost oddělit pokoje na hraní, vyhovte potřebám dětí. Je dobré vyčlenit šuplíky, které jsou tabu i pro nás, a tím dětem ukázat, jak ctít soukromí druhých. Budujeme tak vnitřní pocit bezpečí a řádu. Toto období chvilku potrvá, ale když ho zvládneme, dětem předáme dovednost respektovat hranice druhých.
Potřeba lásky a sounáležitosti
Díky ní udržujeme vztahy. Touha někam patřit, například do rodiny či komunity, kde zažívá jedinec pocit sounáležitosti.
Spadá sem i neutuchající potřeba jedince po pozornosti rodiče. Ujištění, že je se svou jedinečností milován, a i když má vedle sebe další malé potřebné sourozence, své místo na slunci má v rodině jisté. Potřeba milovat a být milován je pro dítě hnací motor a je schopno vytvořit mnoho situací, které přitáhnou pozornost a vyvolají reakci. Pozor, děti volí takové chování, které se jim v praxi osvědčilo jako úspěšný magnet na rodičovskou pozornost. Pokud dítě pomáhá a rodič ho chválí a dává najevo autentickou radost, dítě přirozeně volí pozitivní chování, aby získalo pozitivní odezvu. Pokud rodič častěji reaguje na průšvihy, dítě setrvává v chování, které je sice nepopulární, ale s jistotou jím získá pozornost, kterou tak nutně potřebuje. Potřeba sounáležitosti a lásky chrání člověka před samotou, depresemi a úzkostností. Nedivme se proto dítěti, že ji intenzivně vyžaduje.
Do stejné kategorie spadá i dítětem nevyslovená potřeba pomoci. Dítě potřebuje oporu i pomoc, a přesto si o ni, z různých důvodů, nedokáže říci. Mohou mu v tom bránit konflikty v rodině, nemocný sourozenec, který přitahuje plnou pozornost rodičů, strach z bagatelizace problému i stud. Dítě někdy neumí verbalizovat svou obavu. Konflikt může být „špičkou ledovce“, pod kterou se nachází třeba dětský strach.
Potřeba uznání a sebeúcty
Tato potřeba se nachází blízko vrcholu pyramidy. Směřujeme k ní celý život, ve všech vývojových stádiích, v různých společenských vztazích i rozličnými způsoby vztahování se k sobě samotným. Sourozenci tuto potřebu mohou zažívat jako rivalitu.
Děti pociťující ohrožení sourozencem, volí strategii očvidného boje nebo rafinované strategie skrytého boje. Vytvářejí situace, kterými malého soka alespoň na chvilku oslabí. Jejich vzájemný konflikt vyvolá autentický zážitek svého JÁ, své identity. Děti zkoumají své vnitřní zbraně (říci NE, CHCI, NEBUDU TO DĚLAT, JÁ CHCI TAKY, POTŘEBUJU, NEDĚLEJ MI TO…) a učí se je používat v bezpečném domácím prostředí. Až dozrají, budou za sebe bojovat v širších kolektivech školy, kroužcích, klubech, pracovních kolektivech, partnerstvích. Budou mít zkušenost s vítězstvím i prohrou. Poznají, že v nepříjemných situacích nemusí být submisivní, ale současně, že ustoupení ze svých požadavků může přinést benefit sblížení se s druhým. Sourozenecké konflikty tedy můžeme chápat jako trénink do budoucího života.
Seberealizace
Vrchol pyramidy. Dítě cítí potřebu rozvinout svůj potenciál, schopnosti i talent, a za to očekává patřičné uznání autority. Naplňuje vlastní pocit sebehodnoty, který je základem pro sebevědomí. V tomto období mohou být role rodičů velice důležité. Mnohdy nepřiměřené požadavky ambiciózních, anebo úzkostných rodičů, mohou vytvářet řevnivost mezi sourozenci. Rodičovská obava z neúspěchu dítěte v něm může vyvolat komplex nedostatečnosti, nebo naopak zvýšenou potřebu rodičům se zavděčit. Úspěšné dítě tak může naplnit ambice rodiče, ale druhý sourozenec může cítit nedostatek uznání. V tomto případě může sourozenecké konflikty zastavit pouze rodič, převezme-li zodpovědnost za své chování a místo vlastních ambicí oběma dětem nabídne pozornost a uznání jejich individuální jedinečnosti.
Jaká je role rodiče v dětských konfliktech?
Přesto, že konflikt je pro psychický vývoj jedince zdravý, rodičovská role je zde velice důležitá. Svým příkladem, ale i provázením během konfliktních situací, připravuje dítě na sociální život.
- Stále je potřeba myslet na to, že na vzniku konfliktu se vždy podílejí dva i více účastníků.
- Rodič má zajistit bezpečné prostředí, kdy se v afektu dětem nemůže nic stát. Rodič by neměl zasahovat hned, ale probíhající konflikt „monitorovat“. Pokud konflikt mezi sourozenci graduje (argumenty se opakují nebo děti propadají bezmoci) je vhodná rodičovská intervence.
- Rodič má dětem pomoci ventilovat emoce. Jejich projev může provázat reflektováním. Nevhodná je kritika či znehodnocování prožitků.
- Vhodnými otázkami rodič umožnuje dětem odpovídat tak, aby samy nahlédly, co bylo příčinou jejich neshody. Pomáhá tak konflikt řešit a učí děti sebereflexi. Jak se dotazovat, abychom dětem umožnily hovořit o vlastních pocitech, ale i vytvořit si náhled na pocity jejich sourozenců? Dotazy mají být zaměřeny tak, aby dítě zkusilo na danou situaci hledět očima druhého.
„Tak co se tu děje?“ „Proč Matěji pláčeš?“ „Martine, proč ty si myslíš, že Matěj pláče?“ „Matěji, jak se teď asi cítí Martin?“ „Proč ti to vadí?“ „Víte, že jsme tuhle situaci řešili včera?“ „Pamatujete si, na čem jste se dohodli?“ „Co se dnes stalo, že se vám dohodu nepodařilo dodržet?“
- Podpořte u dětí snahu hledat společně řešení.
„Jak si představujete, že budete na tom výletě spolu fungovat?“ „Co byste chtěli udělat, abyste se příště nemuseli u té skříně hádat?“
- Rodič může reflektovat i svůj prožitek: „Mrzí mě, když slyším, jak se hádáte.“ „Vidím, že se nemůžete domluvit. Pojďme to teď nechat a vrátíme se k tomu po obědě.“
- Rodič stanovuje pravidla, která umožňují korigovat konflikt v jasných mezích.
„Hele, já už toho mám dost. Pořád se hádáte a k ničemu to nevede. Dáme tomu jasná pravidla:
- Neubližujte si.
- Nesmíš si půjčit stavebnici bez dovolení.
- Modrý hrneček je bráchy a ty máš tento červený. Ten je jen tvůj.
- Do pokoje za ním můžeš pouze, když zaklepeš.
- Hračky si můžeš půjčit pouze s jeho svolením. Když bude sestra ve škole, budeš muset počkat.“
- Při nedodržení pravidel rodič volí trest, který děti neponíží, ale nutí je dělat něco, kde se musí přemáhat, překonávat se a morálně se posouvat.
- mytí nádobí
- luxování
- omezení času stráveném na mobilním telefonu
- Rodičovský pozitivní náhled a pochvala za dobře vyřešený konflikt je pro dítě důležitá motivace, aby své konflikty řešilo. Nejvíce zablokovaných konfliktů vzniká, když hádky skončí pocitem viny, studu a nepochopením. Je důležité mít na mysli, že i za bouřlivým konfliktem je snaha něco vyřešit. Když se rodičům podaří situaci shrnout, sdělit své pochopení všem zúčastněným sourozencům a zároveň zdůraznit co bylo špatně, celá situace získává rámec, skrze který děti poznají, že je provází autorita, jež má nad situací alespoň trochu nadhled a je všem účastníkům konfliktu nestrannou oporou.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
![Rodina v kuchyni u přípravy jídla [fotograf August de Richelieu]](/sites/default/files/styles/article/public/2021-01/xN558,P20-,P20Selsky.png,qitok=iBM1yeK5.pagespeed.ic.W_6IEwrXTN.jpg "Rodina v kuchyni u přípravy jídla [fotograf August de Richelieu]")
