Zobrazit menuSkrýt menu

Příběhy ze života rodin

Publikováno: 15. 4. 2012, aktualizováno: 6. 9. 2016

Příběh první

rodinaJana je 35letá matka tříleté Anetky. Pochází z Prahy a od patnácti let je závislá na pervitinu, alkoholu a hazardním hráčství. Má základní vzdělání, kvůli drogám nedokončila gymnázium. Je několikrát soudně trestaná, většinou za krádeže, podvody, výrobu a držení drog.

Když bylo Janě 11 let, její otec, alkoholik, spáchal sebevraždu. Matka ji vychovávala přísně a nesmlouvavě. Poté, co zjistila, že Jana užívá drogy, vyhodila ji na ulici a ponechala svému osudu. Jana se v průběhu let živila nejprve legálně, ale postupem času i nelegálně – výrobou a prodejem drog, prostitucí či krádežemi. V drogových vztazích byla zneužívána, fyzicky i psychicky týrána. Přesto nebyla schopna z těchto vztahů odejít.

Ve 31 letech otěhotněla, během těhotenství dál užívala drogy a její závislost vyšla najevo až při porodu. Anetku jí odebrali a umístili do kojeneckého ústavu. To Janu donutilo vyhledat odbornou pomoc. Navštívila kontaktní centrum, denní stacionář a s jejich pomocí si vyřídila nástup do terapeutické komunity pro matky s dětmi. Tam nastoupila i s dcerou poté, co ji tři měsíce pravidelně navštěvovala v kojeneckém ústavu. Během osmiměsíční léčby se naučila o dceru i o sebe pečovat. V rámci psychoterapie se probírala vlastní minulostí, získávala náhled na své chování a vytvářela si představu o budoucnosti. Ve skupině měla dominantní postavení, obtížně přijímala zpětnou vazbu. Terapeutickou komunitu přesto úspěšně ukončila a nastoupila i s dcerou do doléčovacího centra.

V doléčovacím centru měla problémy s dodržováním pravidel, její vztah k abstinenci byl spíš sporný, nechávala si zadní vrátka, neuměla si představit celkovou změnu životního stylu. K Anetce byla chladná, obtížně k ní hledala vztah. Nebyla ochotná vzdát se kvůli dceři svých rizikových vztahů a dalších zájmů. Nepřiměřeně riskovala, že přijde o možnost získat Anetku do péče. Za opakované porušení pravidel byla vyloučena z doléčovacího centra a odešla i s dcerou do kojeneckého ústavu, který měl Anetku stále v péči. Do doléčovacího centra docházela pouze ambulantně na terapeutické skupiny a individuální terapii.

Teprve reálná hrozba odebrání dítěte se pro ni stala impulzem ke skutečné vnitřní změně postojů a hodnot. Po dvou měsících vzorného plnění povinností se mohla vrátit zpátky do doléčovacího centra. Odtud po vypršení možnosti využívat chráněné bydlení odešla do azylového domu pro matky s dětmi a nadále docházela do doléčovacího centra na ambulantní i skupinovou terapii, v rámci které na sobě tvrdě pracovala další rok.

V současné době je Jana vdaná, o Anetku se vzorně stará a má ji soudně svěřenou do vlastní péče. Našla si práci, všechny dluhy má zmapované a dle svých možností je splácí. Po mnoha letech obnovila vztahy s rodinou, které se jí daří udržovat na dobré úrovni. Důsledně abstinuje od všech návykových látek, včetně alkoholu. Jak sama tvrdí, dříve nesměla pít a brát drogy, dnes už je nechce a především nemusí brát.

Autor textu

Tomáš Nedvěd

V současnosti pracuje jako terapeut v Doléčovacím centru SANANIM s klienty po léčbě drogové závislosti. Od roku 2000 do roku 2006 pracoval s aktivními uživateli drog v terénních programech SANANIM jako terénní sociální pracovník.

 

Příběh druhý

Ivana, 28 let, podruhé vdaná, tři děti (11, 9 a 2 roky), vyrůstala s mladším bratrem v rodině s otcem alkoholikem, který byl opakovaně na protialkoholních léčbách a více než dvacetkrát na záchytce. Otec vydržel abstinovat vždy jen ve výkonu trestu, v té době si rodina trochu odpočinula. Matka utrápená a po mnoha letech již zcela apatická, nechala péči o mladšího syna na Ivaně, ta se už od první třídy o bratra starala, vyzvedávala ho ze školky, dělala s ním úkoly, ochraňovala ho před opilým otcem a dělala mu náhradní matku. V 16 letech, poté, kdy ji znovu otec napadl, odešla z domu a ze školy, do které se už nevrátila. Zamilovala se, otěhotněla a nastěhovala se do velké rodiny partnera, byla ráda, že někam patří.

Po narození prvního dítěte jen o rok starší partner a otec dítěte čím dál méně chodil domů, o dítě se nezajímal. Do situace, kdy všichni tři (rodiče i jejich dítě) byli ještě pod hranicí 18 let, se vložila sociální pracovnice a začala do rodiny docházet. Situace se zklidnila, partner začal pracovat, byla svatba a Ivana krátce poté znovu otěhotněla. To manžel nezvládl a zmizel. Ivana zůstala v bytě manželbez prostředků i podpory, v té době začala tajně pít a vše se zdálo pro ni snesitelnější. Po čase pila denně, a když dostala peníze, tak je hned propila. Jednou se opila na pískovišti tak, že nebyla schopná dojít s dětmi domů. Děti jí byly odebrány a časem umístěny do pěstounské péče. Ivana byla sama, léčbu odmítala s tím, že nikomu stejně nepomůže. Žila na ulici, přespávala různě u kamarádů. Po zdravotním kolapsu se dostala do nemocnice, kde nuceně abstinovala a kde potkala současného manžela, kvůli kterému šla rovnou na protialkoholní léčení. Po návratu se vdala, narodilo se jí dítě, o které se dobře stará, abstinuje a chystá se na druhou návštěvu starších dětí v pěstounské rodině…

Autorka textu

PhDr. Ilona Preslová

Vystudovala obor psychologie na FF UK, působí jako supervizorka, psychoterapeutka a lektorka kurzů pro žadatele o náhradní rodinnou péči. Pracuje jako vedoucí Denního stacionáře o. s. Sananim a provozuje soukromou psychologickou praxi, je odbornou asistentkou na 1. LF UK a autorkou řady odborných publikací a článků.

 

Příběh třetí, který nám přišel do redakce jako dotaz pro odborníka

Odebrali mi dceru a já se odvolala. Užila jsem před porodem drogu a asi 3 dny po porodu mi vzali dceru a dali ji do péče babičky ze strany otce. Dceři je již 7 měsíců a celou tu dobu se o ni starám já sama v bytě babičky, která je v práci. Beru podporu v nezaměstnanosti 3 600 Kč a z toho si kupuji potřebné věci pro dceru. Mateřskou bere babička a ještě po mně chce na bydlení 5 000 Kč. Abych mohla být s dcerou, tak se jí snažím vyhovět. Má moji dceru jen kvůli penězům, za celou dobu s ní nebyla ani hodinu sama. Můžete mi poradit, co dělat, aby mi dceru nechali? Drogy neberu, jednou měsíčně mě testují z K-centra a testy jsou negativní. Nechci jít proti tchyni, bojím se, že mi malou nedají a babička mě pak vyhodí, tím pádem přijdu o dceru úplně. Můžete mi poradit, prosím?

Odpovídá psycholožka PhDr. Ilona Preslová:

Určitě je pro vás situace těžká a oceňuji vás, že jste přesto dceru neopustila a staráte se o ni. Zkusím vám nejdřív vysvětlit, co a proč se stalo, a z toho pak také vyplývá řešení. Samotné užívání drog není v České republice trestné, a to ani u těhotných žen. Ovšem v případě, že se zjistí drogy u porodu, musí zdravotnický personál porodnice nahlásit tento fakt oddělení sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD, většinou podle místa bydliště matky) a ten pak musí ze zákona chránit zájmy dítěte. Jde o to, aby dítě bylo v bezpečném prostředí a nebylo ničím ohrožené. Z toho důvodu se někdy dítě předběžně svěří do péče nějaké blízké osoby z okolí, pěstounské rodiny, anebo pokud se někdo takový nenajde nebo nikdo není ochoten o dítě pečovat, může být umístěno do zařízení pečujícího o malé děti, jako jsou například dětská centra (dříve kojenecké ústavy), Klokánky a podobně.

Toto opatření bývá přechodné, většinou do doby, než se situace vyřeší a vyjasní. V případě užívání návykových látek jde o to, aby se prokázalo, že matka dál drogy nebere, případně žse léčí nebo vyléčila. Toto musí matka prokázat nejlépe tak, že dochází do nějakého zařízení, které se specializuje na léčbu závislostí, a s pracovníky takového zařízení probírá vše, co se týká léčby a užívání drog. V této době je dobré být také v kontaktu se sociální pracovnicí na OSPODu a domlouvat se na svěření dítěte zpět do péče matky. To celé samozřejmě platí i pro otce dítěte, pokud by ho chtěl vychovávat a mít v péči.

Co se týká léčby, je to jednak nutné probírat s odborníky, jaký druh léčby oni doporučují, zda ambulantní, ústavní nebo v komunitě, ale hlavně záleží na vás, pro jakou léčbu se rozhodnete, na jakou se cítíte nebo jakou potřebujete. Na léčbu nastupujete vždycky dobrovolně. Doporučuji tomu věnovat velkou pozornost, protože péče o dítě je náročná a jedná se o rozhodnutí na řadu let, a tak je dobré mít vše kolem užívání drog vyřešené a moci se pak plně věnovat výchově. V České republice existuje například Terapeutická komunita Karlov, která je určena právě pro společnou léčbu závislých maminek s dětmi, kde se tedy můžete léčit a zároveň neopouštět své dítě. I o této léčbě vám řekne víc každé kontaktní centrum.

Ve vašem případě doporučuji spolupracovat se sociální pracovnicí, která vás má na úřadě na starosti. Je nutné, aby věděla, že chcete dostat dceru zpátky do péče a že pro to leccos děláte. Dále spolu naplánujte, co vše byste měla ještě změnit, abyste o dceru mohla zažádat. Je výborné, že docházíte do Kontaktního centra, i to, že vás testují. Proberte s nimi možnosti léčby, abyste měla před sebou nějaký plán. U soudu vám nejvíc pomůže fakt, že s celou situací něco děláte a že jste to nevzdala, a to vám právě může dosvědčit sociální pracovnice i zpráva z odborného pracoviště. Jinak to, že byste neměla například kde bydlet nebo byla v sociální nouzi, by neměl být důvod, proč vám dítě nevrátit. Existuje řada možností, jak to řešit (azylové domy, mimořádné dávky a podobně).

Vím, že je to pro vás náročné, a to nejen finančně, ale i psychicky. Přestat brát, řešit obtížnou sociální situaci a ještě se starat o malé dítě, je opravdu těžké. Ale na druhou stranu máte velkou motivaci právě ve své dceři. Tak vám držím palce a nevzdávejte to!


Odpověď právničky Mgr. Michaely Hazdrové:

Předně by bylo dobré zajít na orgán sociálně-právní ochrany dětí (sociálku) a celou situaci s nimi probrat. Sociálka v řízení zastupuje zájem dítěte a působí jako opatrovník. Také soudu podává zprávu o rodinné situaci a vyjadřuje se k tomu, v čí péči (Vaší či babičky) by mohla dcera lépe prospívat. Zprávy sociálky mají u soudu docela velkou váhu, a bylo by proto dobré, kdyby Váš návrh na získání dcery do péče podpořili.

Pokud se fakticky o dceru staráte Vy, určitě to u soudu uveďte. U soudu byste měla uvést co nejvíce důkazů, které jsou ve Váš prospěch. Pokud například spolupracujete s nějakou neziskovou organizací, požádejte je, ať Vám vydají zprávu o průběhu spolupráce. Nebo můžete požádat například pediatra, kterého s dcerou navštěvujete, aby Vám vydal zprávu, z které bude patrné, že dceru k němu doprovázíte vždy Vy a že péči nezanedbáváte. U soudu můžete navrhnout i svědectví svých známých, kteří Vás znají a vědí, že se o dceru staráte Vy. Měla byste zkrátka uvést co nejvíce důkazů, z kterých bude patrné, že by dcerka měla být ve Vaší péči.

Chápu Vaši obavu z toho, abyste si proti sobě nepoštvala tchyni, ale tomu se prakticky nedá předejít. Bylo by proto dobré myslet i na to, že pokud s odvoláním uspějete a dcerku dostanete do své péče, může Vás tchyně požádat, abyste se z jejího bytu odstěhovala. Pro tento případ se zkuste porozhlížet i po jiném bydlení. Je také možné, že to bude jedna z otázek, na kterou se Vás budou soudce ptát (tj. kde budete mít s dcerou zajištěné bydlení).

Předpokládám, že nejste v řízení zastoupena advokátem. Zvažte proto, zda by nebylo dobré nějakého advokáta si najít. Seznam advokátů vede Česká advokátní komora a můžete si je vyhledat na této adrese. Pokud si nemůžete právní pomoc advokáta dovolit, můžete požádat soud o ustanovení zástupce. Zástupcem nemusí být vždy advokát, ale zpravidla soudy advokáty jako zástupce ustanovují. Advokáta si v takovém případě nemůžete zvolit, bude vám ustanoven soudem ze seznamu, který má soud k dispozici. Ustanovený advokát Vás pak zastupuje bezplatně nebo za sníženou odměnu. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanovenému advokátovi platí stát v rozsahu, v jakém jste osvobozena od placení soudních poplatků.

 

Příběh čtvrtý, který nám přišel do redakce jako dotaz pro odborníka

Moje manželka je závislá na pervitinu. Máme krásnou 16měsíční dcerku, velice šikovnou. Více než půl roku jsem se ji (opět) z toho snažil dostat. Marně. Odstěhoval jsem se a chci se rozvést. Manželka si okamžitě našla, nebo spíše měla už předtím náhradu, a to o devět let mladšího kluka, kterému teď bylo 18 a samozřejmě je na tom úplně stejně jako ona. Můžete mi prosím poradit, jak mohu dostat dceru do své péče? Mám vážné obavy, že se jí něco stane, a také mi ji skoro nechce dávat. Přece nemůžou moji holčičku vychovávat dva narkomani a z toho jeden je ještě taky dítě.

Minulý týden manželku zastavila policie a sebrali jí řidičák za pervitin. Může mi to pomoct? Četl jsem si na internetu, že ve více než 90 procentech případů dostane dítě do péče matka. Pokud budu žádat o svěření výhradně mně a prohraju, už ji nikdy neuvidím. A taky než to vůbec začne, mám nějakou možnost obrátit se například na policii, když mi nechce dát dceru a nechce mě pustit ani pro vlastní věci na místo trvalého bydliště? Ještě jeden problém tu je – o patro níž, přesně pod námi, bydlí 81letá manželčina babička, která už trpí demencí a malá je tam pořád. Mám strach , že se s mou dcerkou něco stane.

Odpovídá psycholožka PhDr. Ilona Preslová:

Situace, kterou popisujete, je určitě hodně těžká nejen pro vás, ale i pro vaši dceru a možná i pro manželku. Jedna věc je, co můžete udělat pro to, abyste získal dceru do své péče, a tak ji ochránil, a druhá věc je, zda se přece jen nepokusit pomoct ženě, například tím, že jí nabídnete léčbu, protože ona bez ohledu na to, jak to celé dopadne, zůstane matkou vašeho dítěte, které ji bude potřebovat a ptát se na ni.

Doporučovala bych vám pokusit se o klidný rozhovor s manželkou, neřešit nyní vaše partnerské potíže (na to teď asi není ten správný čas), ale spíš ji upozornit, že člověk, který užívá drogy, se nemůže zcela a plně věnovat dítěti, že je tam řada rizik, která se mohou stát, a pak by o ni přišla apod. Myslím, že by měla vědět, že když nebude své drogové problémy řešit, budete usilovat o svěření dítěte do péče, ale že na toto chování může upozornit i kdokoliv jiný z jejího okolí. Řada žen se jde léčit právě z obavy před odebráním dětí. V České republice máme několik možností pro léčbu závislých matek společně s dítětem, například Terapeutickou komunitu Karlov o.s. SANANIM (zájem o léčbu přes Denní stacionář Sananim, možno psát na e-mail stacionar@sananim.cz).

Pokud máte obavy, že vaše dcera je ohrožena nedostatečnou péčí či rizikovým prostředím, máte možnost obrátit se na příslušný odbor sociálně-právní ochrany dětí (spádově podle místa trvalého bydliště dítěte), kde mají značné možnosti, jak ověřit celou situaci, kontaktovat matku dítěte, pomoct a poradit vám a ochránit vaše dítě.

Přijde mi výborné, že máte zájem a obavu o svou dceru a že chcete situaci nějak vyřešit. Držím vám palce.

 

Příběh pátý, který nám přišel do redakce jako dotaz pro odborníka

Mám přítelkyni, která strašně začala pít. Jsem pracovně vytížený, tudíž nemám čas ji hlídat. Máme dceru, která jsou dva roky, nemáme žádné prarodiče na hlídání, všichni zemřeli. Je to hrozný pocit, když přijdu z práce a najdu svou přítelkyni v lihu, je mi jasné, že dcera během dne nic nejedla, a tudíž asi trpí hladem. Jakmile přijdu z práce, hned se starám, aby byla zasycená, matka chrápe ožralá v obýváku a nic ji nezajímá. Několikrát jsme na toto téma hovořili, ale bez výsledku. Poraďte mi, co mám dělat. Do práce chodím já, jakmile bych šel na mateřskou, tak bych neutáhl bydlení.

Odpovídá psycholožka PhDr. Ilona Preslová:

Naprosto vás chápu, že situaci je třeba urychleně řešit právě s ohledem na vaši malou dceru. Nevím, jak dlouho má vaše partnerka problémy s pitím, zda začaly až na mateřské, jak moc jí na dceři záleží, jaký vztah máte mezi sebou a podobně. Je zajímavé, že právě na rodičovské dovolené začne řada žen pít, často to souvisí s tím, jak zvládají tak velkou změnu v životě. Pro mnohé bývá těžké to přiznat sobě i okolí, když přece zažívají – nebo by měly prožívat – tak hezké období. Některým pomůže docházení k psychologovi, kde mohou vše probrat bez pocitů viny a studu.

Pokud však při vašem příchodu bývá opilá, je nezbytné, abyste vaší přítelkyni dal najevo, že to takto dál nejde a že trváte na tom, aby se šla poradit k nějakému odborníkovi na závislost na alkoholu a aby své pití začala řešit. Doporučuji promluvit si na toto téma v klidu, kdy bude v dobrém stavu a bude ochotná si s vámi povídat. Zkuste nevyčítat, ale jasně dát najevo, že se o ni i dceru bojíte, že vám na nich záleží! Můžete jí pomoct tím, že zkusíte najít kontakt na odborné pracoviště, domluvíte termín a nabídnete doprovod.  Zároveň by vaše partnerka měla vědět, že pitím ohrožuje dítě a že by o dceru mohla i přijít. Mnoho žen se jde léčit právě z těchto obav.

Co se týká dcerky, doporučovala bych vám zvážit, zda by se přece jen – do doby, než se vše vyřeší –  nenašlo nějaké řešení v jiné, bezpečnější péči a hlídání dcery (jesle, soukromé zařízení, sousedka).

Držím vám palce!

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Zpět na téma Rodiče jsou závislí

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS