Zobrazit menuSkrýt menu

O závislosti

Publikováno: 15. 4. 2012, aktualizováno: 6. 9. 2016

ilustrační foto: žena s hlavou v dlaníchO závislosti na návykových látkách se mluví jako o chronickém a neustále se vracejícím psychickém onemocnění.

V současné době se velice často používá termín „závislost“ nebo „závislí lidé“, rodiče se obávají, aby dítě nebylo „závislé“ a podobně. V reálném životě však závislost není to zcela rozhodující, mnohem důležitější jsou škodlivé dopady užívání drog na podstatné oblasti žití člověka (na vztahy, práci, studium, zdraví) a ty mohou přijít mnohem dřív, než se závislost v plné míře vyvine. Samotné užívání návykové látky ještě nemusí znamenat rozvoj závislosti se všemi jejími důsledky. Vývoj závislosti může trvat měsíce i roky, závisí na tom, co a jak často se užívá. Mluvíme o takzvaném bio-psycho-sociálním modelu vzniku závislosti, který je ovlivněn:

  • osobnostními dispozicemi,
  • užším a širším sociálním kontextem a okolím,
  • frekvencí užívání,
  • genetickými predispozicemi
  • a v neposlední řadě i samotnou užívanou látkou.

Kdy už to je závislost?

Závislost a syndrom závislosti je definován jako soubor příznaků, které se vyvíjejí po opakovaném užití návykové látky.  Pro diagnózu závislosti stačí existence minimálně tří z uvedených kritérií:

  • silné přání a touha užít drogu, takzvaná nutkavá potřeba,
  • obtíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek, ukončení nebo množství (neznáme takzvanou míru),
  • pokračování v užívání i navzdory jasným škodlivým následkům na zdraví (toxické psychózy, poškození jater a jiné),
  • upřednostnění drogy před všemi zájmy i povinnostmi (ztráta původního životního stylu, orientace na shánění látky a následné užití),
  • potřeba zvyšování dávek a změna tolerance,
  • odvykací stav při nedostatku či vysazení drogy (abstinenční příznaky).


Nejčastěji mluvíme o závislosti na návykové látce, ať už legální (alkohol, tabák, …), nebo nelegální (heroin, pervitin, …), dále o patologickém hráčství a dalších takzvaných nelátkových závislostech. Názory na to, co vše lze zahrnout pod závislosti a co jsou spíše poruchy chování, se hodně liší. V současnosti je nejrozšířenější užívání alkoholu a tabáku, a to se všemi zdravotními, sociálními i finančními důsledky.  

V naší společnosti je velice rozšířené zneužívání léků na zklidnění, úzkosti, nálady, nespavost a podobně, a to ve všech věkových i sociálních kategoriích. Toto škodlivé užívání může také vést k psychické i fyzické závislosti, která je v důsledcích srovnatelná s nelegálními drogami a může vzniknout po několika měsících. Rychle stoupá tolerance, dlouhodobí pravidelní uživatelé se mohou vypracovat až na desítky tablet denně. Odvykací stav může být život ohrožující, měl by probíhat pod lékařským dohledem.

Patologické hráčství, takzvaný gambling, bývá zařazováno mezi návykové a impulzivní poruchy a bývá velmi často spojeno s konzumací alkoholu. Má následující charakteristiky:

  • časté opakované epizody hráčství převažují v životě na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků,
  • intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, časté myšlenky a představy o hraní a okolnostech, které tuto činnost doprovázejí,
  • trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života.

Čtěte také:
Alkohol není pro dítě menší zlo než drogy

↑ nahoru

Rozdělení drog dle účinku na psychiku

Tlumivé látky tlumí duševní i tělesnou aktivitu. Tlumivé látky vyvolávají psychickou a obyčejně také fyzickou závislost.

  • Stimulační látky (například kokain, pervitin)

Stimulační látky neboli psychostimulancia jsou látky, které celkově zvyšují duševní i tělesnou aktivitu jedince. Mizí únava, urychluje se myšlenkové tempo, nastupuje nechutenství. Vysoké dávky, případně dlouhodobé užívání vede ke vzniku toxické psychózy.

  • Halucinogeny (například LSD, lysohlávky)

Halucinogeny mohou vyvolat asi nejvýraznější změnu vnímání reality. Rizika jsou spíše spojena s průběhem intoxikace.

Dělení drog dle míry rizika

Mediálně nejužívanější je rozdělení na tvrdé a měkké drogy, což může být někdy zavádějící a zrádné. Jako drogy s vysokou mírou rizika jsou uváděny těkavé látky typu toluen, dále heroin, crack, LSD, durman, s rizikem vysokým až středním pak pervitin, lysohlávky, kokain, alkohol a jiné. Za nejméně rizikové látky je považován kofein a tabák.

Drogy a zákon

Uživatelé drog se velmi často také dostávají do konfliktu se zákonem, ať už se jedná o činnosti, kterými si opatřují prostředky k získání drogy (krádeže, podvody), anebo jde přímo o specifické trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (viz trestnost držení drogy pro vlastní potřebu, trestnost šíření toxikomanie, trestnost zacházení s drogami). Specifickou povahu má trestný čin „ohrožení pod vlivem návykové látky, jehož se dopustí ten, kdo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, vykonává zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku“ (klasickým příkladem takového jednání je řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky).

↑ nahoru

Dopady na člověka a rodinu

Na počátku každého užívání drog je představa, že je to jen na omezenou dobu. Postupem času se uživatel dostává do situace, kdy není schopen přestat brát a dostává se do stavu závislosti. Závislý člověk postupně ztrácí schopnost žít normální život – pečovat o sebe, starat se o blízké, radovat se, pracovat, studovat, udržovat vztahy s jinými lidmi než s uživateli návykových látek. V této fázi je už těžké, až nemožné přestat a každý neúspěšný pokus o abstinenci znamená většinou zklamání sebe sama a návrat k užívání. Postupně dochází k naprosté ztrátě kontroly nad vlastním životem. Uživatel se tak dostává do izolace a není v jeho silách dlouhodobě abstinovat.

V tomto stadiu se většina závislých neobejde bez odborné pomoci. Tu je však schopen vyhledat teprve tehdy, když to špatné spojené s životem v závislosti výrazně převáží nad pozitivními účinky drogy. Velká část z nich se jde léčit pod tlakem okolností a až v průběhu léčby získávají plnohodnotnou motivaci.

Léčba je pak dlouhodobý proces, ve kterém je abstinence spíše nezbytnou podmínkou pro pozitivní změnu než cílem. Cesta od závislosti ke spokojenému životu je obtížná a ne každému vyjde pokus o vyléčení hned napoprvé. Je třeba velkého úsilí, trpělivosti a motivace k návratu do života.

Další články k tématu Rodiče jsou závislí:

Děti rodičů se závislostí

Příběhy ze života rodin

Dopady alkoholismu rodičů na děti

Kde hledat pomoc

Tipy na související literaturu a další zdroje informací

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Ilona Preslová

Vystudovala obor psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, působí jako supervizorka, psychoterapeutka a lektorka. Pracovala ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a na Protialkoholním oddělení Fakultní nemocnice v Praze, tzv. Apolináři. Pracuje jako vedoucí Denního stacionáře o. s. Sananim a provozuje soukromou psychologickou praxi. Je odbornou asistentkou na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a členkou Českomoravské psychologické společnosti a Českého institutu pro supervizi. Zároveň je autorkou či spoluautorkou řady článků, sborníků a materiálů v oblasti závislostí.

Zpět na téma Rodiče jsou závislí

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS