Zobrazit menuSkrýt menu

Dítě v ústavu

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 20. 11. 2017

Ústavní výchova je výchovné opatření, které soud nařídí, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena či vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit.

Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí.

Zařízení ústavní výchovy sice vytváří podmínky pro zajištění základní péče o opuštěné dítě, disponuje dostatečnými materiálními prostředky a jsou zde zaměstnáni odborní pedagogičtí pracovníci a vychovatelé, ti však přes veškerou možnou péči nemohou nikdy nahradit rodinné prostředí a poskytnout jedinci optimální individuální péči.

Nedostatek citových vazeb a neuspokojování základních psychických potřeb vede ke změně chování dítěte a následnému opožděnému vývoji.

Čtěte také:
Tresty ve výchově dětí: ano, či ne?
Kolik času svých rodičů potřebují současné děti?
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí

 

V ústavních zařízeních ve většině případů dochází k poklesu kladení nároků na dítě a omezení podnětů, což má za následek ztrácející se zájem dítěte o lidi, zhoršování schopnosti komunikovat, regresi do ranějších vývojových stadií, ztrátu důvěry v okolní svět, apatii, hledání náhradního uspokojení v jídle, nepřiměřeně dlouhém spánku či automatických pohybech. Důsledky deprivace se často projeví až v dospělosti, například v podobě špatné integrace do společnosti či problémech v osobním životě (zaměstnání, partnerský život atd.).

Na tyto neblahé následky způsobené setrváním dítěte v ústavním zařízení poukazuje mnoho studií a výzkumů. Pro příklad uvádíme tyto: Psychická deprivace v dětství (Langmeier, Matějček, 2011), Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace (Matějček, Bubleová, Kovařík, 1996) či trilogie knih Vazba, OdloučeníZtráta (Bowlby, 2010, 2012, 2013).

Ze zákona má náhradní rodinná péče přednost před výchovou ústavní. Je-li nutné, aby dítě z nějakých závažných důvodů přece jen muselo určitý čas strávit v ústavním zařízení, měla by být jeho situace řešena co nejrychleji, aby tato doba byla co nejkratší a na dítě neměla takový dopad.

Na nepříznivé podmínky pro zdravý vývoj dítěte v ústavních zařízeních poukazuje i cyklus dokumentárních filmů (Ne)chcené deti. S atmosférou ústavního prostředí je možné seznámit se i prostřednictvím krátkého spotu dostupného na webových stránkách slovenské neziskové organizace Návrat, kde jsou ke zhlédnutí i další krátké videofilmy.

 

Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy:

  • Diagnostický ústav (DÚ) – pro děti ve věku od tří do osmnácti let, pobyt zpravidla trvá osm týdnů, je uskutečněno komplexní vyšetření a poté vydáno doporučení, zda bude dítě umístěno (DD, DDŠ, VÚ), či se bude moci vrátit k rodičům, případně k jiným příbuzným.
  • Dětský domov (DD) – zajišťuje péči pro děti od tří do osmnácti let věku (pokud studují, tak je možnost až do 26 let věku), a to pro děti bez závažných poruch chování. Do dětského domova jsou rovněž umisťovány nezletilé matky se svými dětmi.
  • Dětský domov se školou (DDŠ) – je určen zpravidla pro děti od 6 let věku do ukončení povinné školní docházky, pro děti s nařízenou ústavní výchovou se závažnými poruchami chování, nebo vyžadující výchovně léčebnou péči či s uloženou ochrannou výchovou. Součástí je i základní škola.
  • Výchovný ústav (VÚ) – je určen zpravidla pro děti od patnácti let věku se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova

Podrobné informace o náhradní rodinné péči zde.

 

Článek připravil autorský kolektiv Střediska náhradní rodinné péče, o. s. 

Úpravy v článku související s novým občanským zákoníkem, platným od 1. 1. 2014, provedl Mgr. Filip Vyskočil.

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Zpět na téma Dítě mimo vlastní rodinu

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS