Zobrazit menuSkrýt menu

Rodina dítěte s poruchou řeči

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 27. 6. 2016

Porucha řeči nebo obtíže v průběhu rozvoje řeči mohou být pro rodiče stresovou situací. Způsob, jakým ji rodiče zvládnou a jak na ni zareagují, spoluurčuje, jak velkou zátěží budou obtíže také pro dítě.

Je vhodné, když mohou rodiče dítěti vysvětlit, co se děje, protože mají více informací než dítě a mohou ho také postupně motivovat ke spolupráci při řešení obtíží (Blažek, Olmrová, 1988).

Vzniká určitý rozdíl mezi realitou a standardním očekáváním zdravého řečového vývoje dítěte. Rodiče by měli být na tento rozdíl citliví a v brzké době po odhalení obtíží vyhledat odbornou pomoc. Ochota rodiny spolupracovat s pedagogy, logopedy i dalšími odborníky, podporovat dítě, věnovat se doma cvičením na rozvoj komunikačních dovedností, flexibilita rodiny a její motivační podpora při terapii řeči, jsou vhodnými faktory, které mohou pomoci k odstranění obtíží v komunikačním procesu (Vágnerová, 2008).

Postoj a podpora rodiny při terapii

Rodina dítěte s poruchou řeči, obzvláště pokud se jedná o těžší typ poruchy řeči, potřebuje pravidelné vedení a pomoc, aby se dokázala vyrovnat s reakcí a s chováním širšího okolí a podpořila vhodným způsobem rozvíjení komunikačních kompetencí (rozvoj vlastní jazykové tvorby)  svého dítěte. Narušená komunikační schopnost u dětí totiž může mít poměrně dobrou prognózu a v mnoha případech je možné obtíže v řečových dovednostech úplně odstranit.

U dětí, které nesprávně tvoří některé hlásky, je možné vytvořit zvuk hlásky nový a správný. Děti, u nichž se v průběhu rozvoje řeči projeví porucha plynulosti řeči, je možné vhodnou intervencí (zásahem) plynulost vytvářet, děti narozené s rozštěpovými poruchami obličeje mají dnes obrovské možnosti pomoci na poli medicíny a chirurgie, takže vývojové poruchy obličejové části mohou být zcela odstraněny.

I přesto je však vhodné, když má rodina reálná očekávání a trpělivě postupuje po menších krocích, aby dítě nebylo stresováno. Velmi vhodné je, když sama rodina se na terapii řeči vytrvale podílí.

Není žádoucí, aby rodina k dítěti s narušenou komunikační schopností zaujala nadměrně ochranný, rozmazlující nebo naopak lhostejný či přehnaně přísný přístup.

Nejvhodnějším přiměřeným přístupem rodiny při terapii řeči je vytváření klidného, laskavého a nestresujícího prostředí pro dítě, v němž je podporována chuť vzájemně komunikovat, v němž se dítě rozvíjí ve všech složkách své osobnosti, je odměňováno za své pokroky a motivováno ke snaze se samo zlepšovat. Rodiče mohou podpořit rozvoj komunikačních dovedností pravidelným společným čtením, zpěvem, rozhovory s dítětem a participací na logopedických cvičeních, která pro dítě doporučí odborník (Klenková, Švojgrová, In Němec, Vítková, Vojtová 2009).

Čtěte také:
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
Charakteristika poruch řeči
Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením?

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Mgr. Pavla Sychrová, Ph.D.

Vyučuje na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Její specializací je logopedie, problematika jedinců s narušenou komunikační schopností a logopedická intervence u vad a poruch komunikačních schopností.

Autorka článku

Mgr. Veronika Girglová

Působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje speciální pedagogice.

Zpět na téma Děti s poruchami řeči

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS