Souvislost postojů k rozvodu s vnímaným rodičovským konfliktem, kooperací mezi rodiči a vztahem k otci

Cílem práce bylo objasnit dosavadní nesourodá zjištění o souvislosti vnímaného rodičovského konfliktu a kvality vztahu k otci s postoji k rozvodu. Na základě předchozích empirických

zjištění lze předpokládat, že rodičovský konflikt i kvalita vztahu k otci jsou významnějšími prediktory rozvodového postoje než zážitek rodičovského rozvodu u lidí z kompletních i rozvedených rodin. Dále lze předpokládat, že vzájemné vztahy mezi proměnnými souvisí s úrovní rodičovské kooperace. Výzkumu se zúčastnilo 497 osob (315 žen, 182 mužů) ve věku od 20 do 30 let, jež studovaly či absolvovaly vysokou školu. Kvalita vztahu k otci byla zjišťována pomocí dotazníku Inventory of Parent and Peers Attachment (IPPA), vybrané vlastnosti konfliktu byly měřeny pomocí metody The Children’s Perception of Interparental Conflict Scale (CPIC), rodičovská kooperace pomocí The Co-Parenting Behavior Questionnaire (CBQ) a postoj k rozvodu pomocí dotazníku The Attitude toward Divorce Scale a pomocí sémantického diferenciálu. K ověření hypotéz byly využity korelační a regresní analýzy, t-testy a mediační analýza. Výsledky ukázaly, že nejvýznamnějším prediktorem rozvodového postoje mladých dospělých je kvalita vztahu k otci. Oproti očekáváním se nepotvrdilo, že by vlastnosti rodičovského konfliktu byly významnějším prediktorem postojů k rozvodu než zážitek rozvodu rodičů. Mediační analýza prokázala, že rodičovská kooperace kompletně mediuje vztah mezi rodičovským konfliktem a postoji k rozvodu. Dále se ukázalo, že mladí dospělí z rozvedených rodin mají pozitivnější postoje k rozvodu než mladí dospělí z kompletních rodin.

Vedoucí práce Lenka Lacinová.