Proměny českého otcovství: generační rozdíly v projevech otcovské role

Autor/ka
Rok vzniku:
2013
Jazyk dokumentu
Čeština
Druh dokumentu:
Vysokoškolská práce
Online dostupnost
Ano
Podrobnosti o dokumentu

Výzkum se zabývá současným otcovstvím a proměnami otcovské role, především otcovstvím aktivním a otcovskou účastí. Hlavním cílem práce bylo zjistit, zda současný mediálně prezentovaný trend aktivního otcovství je založen na skutečné podobě současného otcovství nebo se jedná jen o uměle vytvořený konstrukt dnešní společnosti. Přehledová část práce se zabývá obecně otcovstvím jako fenoménem a konceptem otcovské účasti. V první části jsou popsány různé teoretické přístupy k otcovství, nastíněn stručný přehled jeho historického vývoje a také přehled nových vymezení a proměn otcovské role. Druhá polovina přehledové části je už konkrétně zaměřena na koncept otcovské účasti (father involvement), jeho nejvýznamnější modely, situaci v naší republice a na závěr je tu nabídnut přehled výzkumů, zabývajících se vlivem otcovská účasti na fyzický, kognitivní, emocionální a sociální vývoj dětí. Ve výzkumné části bylo zjišťováno, zda je nějaký rozdíl v otcovské aktivitě, účasti na péči o děti a vztahu k nim mezi otci mladšími (současné generace) a otci staršími (minulé generace). Výzkumný soubor tvořilo 151 českých mužů, kteří se stali otci v letech 1981 až 2010. Otcovská účast byla sledována pro předškolní období jejich dětí. Výsledků nasvědčují tomu, že české otcovství prošlo za uplynulých 29 let určitou generační proměnou, která se projevila především na jejich vztahu k dětem, který se stal bližším a vřelejším. Také se potvrdil předpoklad, že současná generace otců se zapojuje do péče o své děti více než generace předchozí. Na druhou stranu se neprokázalo, že by si dnešní otcové s dětmi více povídali, byli k nim více všímaví nebo s nimi měli méně konfliktní vztah než otcové starší. V závěru práce byl sestaven lineárně regresní model, který se pokusil nabídnout komplexnější pohled na aktivní otcovství. Tento model ukázal, že významnými prediktory pro zapojení se otců do péče o děti je právě míra vzájemné blízkosti a všímavosti k nim.

Vedoucí práce Lenka Lacinová.

Zdroj dat
http://is.muni.cz/th/265014/fss_m