Podpora raného kontaktu jako nepodkročitelná norma – chiméra, či realita budoucnosti?

Nepřetržitý kontakt matky s dítětem bezprostředně po porodu má zásadní význam pro celou nově vzniklou rodinu a vede ke zdravým reakcím. V časné poporodní době (tzv. 3. a 4. doba porodní) dochází k jedinečným a neopakovatelným hormonálním změnám, které, za předpokladu trvajícího kontaktu, zakládají psychickou i zdravotní stabilitu. Díky nepřerušenému kontaktu „kůže na kůži“ mezí dítětem a matkou dochází k posílení mateřského chování, k lepší poporodní adaptaci a kardiorespirační stabilitě u novorozence, snazšímu přisátí k prsu a rychlému nástupu laktace, dále pak ke snížení poporodních krvácení rodiček, omezení pláče novorozenců atd. Podpora raného kontaktu matky (resp. otce či blízké osoby v případě, že se matka nachází v život ohrožující situaci) s dítětem je tedy základem kvalitní porodní péče.

Continuous contact of mother and child immediately after childbirth is of essential importance for the whole newly formed family and leads to healthy reactions. In the early postpartum period (stages 3 and 4 of labor), unique and unrepeatable hormonal changes occur that, provided there is sustained contact, establish mental and health stability. Continuous skin-to-skin contact between child and mother results in reinforcement of maternal behavior, improved postpartum adaptation and cardiorespiratory stability in the newborn, easier attachment to the breast and rapid onset of lactation as well as reduced postpartum bleeding in the mother, less crying in the newborn, etc. Therefore, support of early contact of the mother (or father or a close person in case the mother is in a life-threatening situation) with the child is the mainstay of good-quality obstetric care.