Zobrazit menuSkrýt menu

Vstup dospívajícího dítěte do samostatného života je těžký. Z dětského domova dvojnásobně

Publikováno: 1. 8. 2016, aktualizováno: 25. 1. 2019 | Kategorie: Téma měsíce

Pokud odchází z rodiny dospělé dítě, znamená to řadu starostí pro rodiče, aby ho vybavili vším potřebným a ono nestrádalo. Jenomže když odchází dítě vyrůstající v dětském domově, kdo mu pomůže vstoupit na práh dospělosti? Nač má právo, s čím musí počítat? Šance Dětem zjišťovala podrobnosti.  

Obsah článku:

Poradenství ohledně práce nebo bydlení
Na co má nárok člověk odcházející z dětského domova
Na co má nárok dítě odcházející z pěstounské rodiny
Jaká jsou úskalí stávající legislativy
V Klánovicích pracují s dětmi soustavně
Startovací byty, možnost udělat si řidičský průkaz
Projekt Rozhled nabízí pomoc s kariérou
Natálie studuje marketing a vydělává si v soukromé firmě
V Kroměříži se snaží se startem do života pomáhat, problém jsou byty
Děti se na kroměřížský domov mohou kdykoli obrátit
První samostatný byt v Moravskoslezském kraji
Komplexní péče od DEJME DĚTEM ŠANCI
Chlapcům z dětských domovů pomáhají muži v rámci projektu Patron
Klukům slouží jako model, je totiž absence mužských vzorů

Děti mohou být v dětském domově do 26 let, pokud studují. Dětský domov (DD) má povinnost poskytovat jim dva roky poradenství, poté, co ho opustí. Finanční příspěvek, takzvané odchodné, záleží na rozhodnutí dětského domova – někde ho nahrazují praktickým balíčkem, jinde dávají obojí.

Mezi striktně dané povinnosti nepatří najít odcházejícím ubytování a zaměstnání. Mnohé dětské domovy se přesto snaží pomoci. Se vstupem do dospělého života pomáhají i různé neziskové organizace.

Nejčastější způsob, jak se děti opouštějící dětské domovyvýchovné ústavy, napojí například na jednu z takových organizací - organizaci Janus, působící v Brně - je, že se tam dovedou vzájemně. „Někdo s námi má už zkušenost, má kamaráda či sourozence buď ze stejného zařízení, nebo se potkají například v komunitě mezi bezdomovci a doporučí nás ke spolupráci. Skrze vrstevnickou linii pak bývá taková spolupráce úspěšná a efektivní, protože mladý člověk si sám uvědomil, že by potřeboval pomoc a podporu a chce svoji situaci řešit,“ říká Andrea Doubková, ředitelka neziskové organizace Janus, z. s. „Dále spolupracujeme s ústavními zařízeními z našeho kraje, která o nás vědí, klienty k nám posílají sociální pracovníci nebo kurátoři z úřadů, spolupracujeme i s jinými neziskovkami, s pěstouny,“ pokračuje. Janus nemá žádnou telefonickou linku ani online poradnu, vše je založeno na důvěrných osobních vztazích. „Podle naší zkušenosti to funguje jen takto. Přicházejí k nám děti a mladí lidé, kteří prožili velmi náročné období, mají traumatické zkušenosti, a trvá dlouho, než si získáme jejich důvěru a můžeme jim opravdu pomoci. Obracejí se na nás dospívající a mladí dospělí z ústavní i pěstounské péče, kteří pobývají v Jihomoravském kraji, v Brně, kteří se do Brna dobře dostanou, anebo my za nimi,“ vysvětluje Doubková.

Poradenství ohledně práce nebo bydlení

Organizaci zakládali lidé, kteří měli s prací s dětmi a mladými lidmi zkušenosti – buď z dětských domovů, nebo různých jiných organizací. „Přicházejí k nám i mladí lidé, kteří někoho z nás znají už z dřívějška, třeba od čtyř nebo pěti let, přičemž dnes je jim dvacet,“ říká. Janus nabízí psychosociální poradenství, doprovázení dospívajících a mladých dospělých praktickým životem – nejčastěji se to týká oblasti práce, bydlení, zacházení s penězi, jak se o sebe, o svůj prostor či o své zdraví postarat. Mladým lidem pomáhají při jednání na úřadech, poskytují jim terapeutické a poradenské zázemí, učí je jak žít ve vztazích s druhými i sami se sebou. „Když to řeknu neprojektovou mluvou, nabízíme jim bezpečí, důvěru, respekt, zájem o ně a naději do budoucna. Dáváme jim kus našeho času, právě tolik, kolik potřebují a hodně se pro ně angažujeme. Vše se musí dít přirozenou formou, v rámci rozhovoru a především lidského setkání. Vycházíme z jejich aktuálních potřeb, z toho, co v tuto chvíli žijí, co potřebují, nikoli z toho, co si myslíme, že by měli potřebovat a chtít, jak by měli žít. Tento přístup vyžaduje naši otevřenost, pozorné naslouchání, přijetí a trpělivost. Často také velkou disciplínu, abychom se je nesnažili 'převychovávat'. Dáváme jim prostor pro nalezení vlastní cesty, se kterou samozřejmě nemusíme vždy souhlasit. Díky tomu se mohou učit být dospělými a zodpovědnými. Poskytujeme jim zázemí, které jim chybí, aby se měli na koho obrátit a komu věřit. Máme je rádi,“ říká Doubková.

Odchod dítěte

Trošku za ně, pokud to potřebují, 'myslíme', v tom smyslu, že problémy, které mají, často plynou z toho, že nedostatečně vyhodnotí širší souvislosti. Že když třeba třikrát zaspím do práce, je pravděpodobné, že mě vyhodí. Když se někam přestěhuji, neznamená to jen, že se přestěhuji, musím si vyřídit novou občanku, starou odevzdat, musím všude, kde je třeba, nahlásit novou adresu, na novém bydlišti platit popelnice. Občas jim některé věci unikají, a tak se dostávají do problémů. Přijdou o práci, někdy mají obrovské dluhy. U nás často na dopravním podniku, když jezdí „na černo“ v tramvaji. Najednou přijde exekuční příkaz na 30 tisíc, a takových příkazů mají třeba deset, dvacet. Nedochází jim, že problém nezmizí tím, že ho nebudou řešit. Zkrátka je motivujeme k tomu o problému mluvit a pak radíme, co by se dalo dělat,“ doplňuje.

Na co má nárok člověk odcházející z dětského domova

Pokud jde o podporu pro děti odcházející z náhradní péče ze strany státu, pak se lze odvolat na dva zákony. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Oba zákony velmi krátce definují, na co mají mladí lidé při odchodu z náhradní péče nárok. To se ovšem liší dle toho, v jakém typu náhradní péče dítě vyrůstá.Dle mého názoru jde o nerovný přístup k ohroženým dětem, který i v tomto případě plyne z nejednotnosti transformace systému péče o ohrožené děti a z roztříštěnosti této péče mezi několik resortů,“ říká Doubková. Mladý člověk, který odchází z ústavní péče, má ze zákona č. 109 nárok na věcnou pomoc nebo jednorázový peněžitý příspěvek, a to dle skutečné potřeby v době propouštění a podle hledisek stanovených vnitřním řádem zařízení, ve kterém vyrůstá. Tento zákon dále říká, že se dítěti ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany poskytuje poradenská pomoc se zajištěním bydlení a práce, následující dva roky po opuštění zařízení má být dítěti zajišťována pomoc při řešení tíživých životních situací.

Jak a do jaké míry je tento paragraf zákona naplňován, to by byla otázka spíš na samotná zařízení a hlavně na samotné mladé lidi. My máme zkušenosti různé. Někdy se setkáváme s tím, že zařízení, pokud mladého člověka vůbec nějak podporují i po odchodu, tak jen velmi krátce a myslí si, že dělají vlastně něco navíc. Jiné zařízení má naopak proces osamostatnění velmi dobře nastavený, nabízí například startovací byty a funguje i poradenství a doprovázení klientů. Také jsme si všimli toho, že do 18 let je o dítě poměrně dobře postaráno ze strany sociálních pracovníků na úřadech, mívají s dětmi navázané vztahy, zajímají se o ně, snaží se jim v jejich situaci pomoci. Při odchodu však nějak nezafunguje předání kurátorům pro dospělé. Mladí lidé tak zůstávají ve vakuu a v tomto přechodovém období si mohou nejvíce zkomplikovat život. Kolegové z úřadů říkají, že na poslední schůzky s dítětem přizvou i kurátory pro dospělé a děti jsou informováni, že po odchodu se mohou obracet na ně. Ale nějak se to asi neděje a ani se tomu nedivím. Mladý člověk je pod obrovským tlakem, ve velké nejistotě, strachu a úzkosti co s ním bude a co má vlastně dělat. Je dezorientovaný. Na tomto příkladu je znovu vidět, jak důležité je navazovat s klienty osobní vztahy, jak důležité je, aby nám důvěřovali. Jestliže dítě nestihlo s kurátorem vztah navázat, vidíme, že se na ně po odchodu z náhradní péče neobrací a informaci o této možnosti si ani nepamatují,“ dodává Doubková.

Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

HLAVA VI

ÚHRADA PÉČE, KAPESNÉ, OSOBNÍ DARY A VĚCNÁ POMOC

Kapesné, osobní dary a věcná pomoc

 § 33

Dítěti, jemuž byl ukončen pobyt v zařízení z důvodů uvedených v § 24 odst. 5 písm. b) a c), se podle jeho skutečné potřeby v době propouštění a podle hledisek stanovených vnitřním řádem poskytne věcná pomoc nebo jednorázový peněžitý příspěvek. Dále se dítěti ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí poskytuje poradenská pomoc se zajištěním bydlení a práce, a dále je dítěti i po opuštění zařízení poskytována poradenská pomoc při řešení tíživých životních situací.

Celé znění zákona č. 109/2002 Sb.

↑ nahoru

Na co má nárok dítě odcházející z pěstounské rodiny

Oproti tomu mladý člověk z pěstounské rodiny,při odchodu dle novely zákona č. 359 nárok na jednorázový příspěvek 25 tisíc korun. Další následnou podporu, poradenství a doprovázení zákon už nezmiňuje. „Pokud jde o příspěvek, odchodné, tak zákon je jedna věc a realita druhá. Z praxe a ze života našich klientů máme zkušenosti s tím, že pokud zletilý, který ukončil vzdělávání a tím i pěstounskou péči, nemá ihned zajištěnou práci a jde se tedy zaregistrovat na Úřad práce, nemá samozřejmě nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale v tuto chvíli ani na žádnou státní sociální podporu. To proto, že jednorázový příspěvek 25 tisíc korun se totiž započítává do příjmu. Prakticky to tedy znamená, že mladý člověk, v této situaci žádný finanční příspěvek pro snadnější start do samostatného života od státu nedostane,“ upozorňuje dál Doubková.

Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí

ČÁST PÁTÁ

PĚSTOUNSKÁ PÉČE

§ 47h

HLAVA II

DÁVKY PĚSTOUNSKÉ PÉČE

Příspěvek při ukončení pěstounské péče

(1) Nárok na příspěvek při ukončení pěstounské péče má fyzická osoba, která byla ke dni dosažení zletilosti v pěstounské péči, a to ke dni zániku nároku této osoby na příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle § 47f.

(2) Výše jednorázového příspěvku činí 25000 Kč.

(3) Nárok na příspěvek při ukončení pěstounské péče náleží jen jednou.

Celé znění zákona č. 359/1999 Sb.

Jaká jsou úskalí stávající legislativy

V tom, že mnohé děti dostanou při odchodu z dětského domova místo peněz startovací balíčky, které dodá nezisková organizace, vidí problém zastupitelka Královéhradeckého kraje Zdeňka Šárová. „K této problematice jsem se dověděla, že balíčky, které děti dostávají, někdy nahrazují finanční částku, která může být až 25 tisíc korun (strop částky stanovuje Nařízení vlády č. 460/2013 Sb., o stanovení částky příspěvku na úhradu péče, částky kapesného, hodnoty osobních darů a hodnoty věcné pomoci nebo peněžitého příspěvku dítěti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, v zákoně explicitně uveden není – pozn. red.). Když se děti mohou vrátit domů, v mnoha případech nedostanou žádné peníze. Když se vracejí do sociálně slabých hodin, vždy to má dětský domov posoudit. V zákoně je benevolence, takže to není obcházení zákona, je to podle toho, jak si to daný subjekt zařídí, jak zhodnotí chování dítěte – jak se učilo, jestli bralo drogy, aspektů je hodně. Podle toho mnohdy částku postaví,“ říká. Nedomyšlená je podle ní i skutečnost, že není jasné, jak to má mít dítě po odchodu z dětského domova s ubytováním.

Když nejsou byt nebo ubytovna k dispozici, obrací se dětské domovy na biologickou rodinu. Není přeci ale možné, aby ve 21. století měl jedinec odcházející z dětského domova ihned existenční problémy. Jsem přesvědčena, že naše společnost musí chtít podporovat a ctít status rodiny. V praxi prosadit zákon o sociálním bydlení. Řádně vypracovaný zákon by mohl situaci vyřešit. Tento krok by byl opravdu důležitým krokem, neboť by vyřešil problémy mnoha rodin, a děti by se nestávaly oběťmi počínajícího zrůdného soc. systému, který se v zahraničí nazývá Juvenilní justice,“ konstatuje.

Anketa

V Klánovicích pracují s dětmi soustavně

Na legislativní úskalí upozorňuje i ředitelka dětského domova v pražských Klánovicích Dana Kuchtová. „V zákoně je napsáno, že dětem po odchodu z dětského domova můžeme poskytovat poradenskou pomoc a pomoc v krizových tíživých situacích, nikoli ale finanční pomoc (finanční příspěvek je možný jen při odchodu, nikoli poté – pozn. red.), několik kontrol mi vytklo, že jsme dětem přispěli na praktické věci, které potřebovaly. To by se podle mě mělo v zákoně změnit, mělo by být na úvaze ředitele a na jeho finančních možnostech, zda zařízení dítěti pomůže i finančně. Když děti odejdou od rodičů a vrací se, také jim pomáhají i finančně,“ říká.

S dětmi pracujeme soustavně. Jednak je na odchod z dětského domova připravujeme my, jednak terapeuti, spolupracujeme s nevládkami, které dělají osamostatňovací programy, hlavně s Letním domem – což je výborná nevládní organizace. Když mají děti odcházet, když dokončují školu, hledáme s nimi pracovní místa, od 15 či 16 let (po absolvování základní školy) začínají většinou na brigádách, potom hledáme, co by je bavilo, jaké jsou možnosti. Spolupracujeme s Nadací Terezy Maxové, spolupracovali jsme i s Hospodářskou komorou. Jedná se o rozsáhlou spolupráci a pomoc,“ popisuje Kuchtová.

Stěhování

Startovací byty, možnost udělat si řidičský průkaz

Dětský domov v Klánovicích má startovací byty, které slouží i jako cvičné nebo tréninkové. „Přizpůsobili jsme si je v areálu – máme jich osm. Díky péči pražského magistrátu máme čtyři garsonky, děti jsou zařazeny do programu samostatného hospodaření, dostávají 6 tisíc korun na měsíc, kromě školních pomůcek a výletů musí vyjít sami – peníze jim musí stačit na jídlo či na drogerii. Když už děti nejsou klienty dětského domova, poskytujeme jim rok bydlení za snížené nájemné, asi za 2,5 tisíce korun měsíčně, aby se aklimatizovaly, další rok to zvyšujeme na nájemné sociální, které nám na sociální garsonky vyměřil magistrát. Zatím se nám daří, že lidé v bytě zůstanou rok, dva, výjimečně tři, potom s nimi hledáme další bydlení. Je o ně postaráno jako o děti z rodiny, to se neliší, mně také rodiče pomáhali,“ říká.

A jak mladí lidé odchod z dětského domova zvládají? „Většinou to zvládnou, ale jsou i tací, kteří nikoli, těch je ale minimum, není jich 50 %, jak se traduje, neposkytujeme jim totiž jen krátkodobou pomoc. Vrací se, když třeba mají po dvou třech letech průšvih, například se někde zadlužili. Proto by následná péče měla být v zákoně daleko víc ošetřena, přičemž by byla rozvolněna do rozhodnutí ředitelů dětských domovů. My ji děláme dobrovolně, je to náročné, ale důležité,“ uvádí Kuchtová. „Nevím, proč to zákon omezuje, dětské domovy přece musejí vědět, zda na to mají, nebo nemají peníze,“ podotýká.V Klánovicích dávají dětem, které si na to troufají, kupříkladu i peníze na autoškolu, aby měly řidičský průkaz. „Těm, které si na to troufnou, to uhradí sponzor,“ říká Kuchtová. 

↑ nahoru

Projekt Rozhled nabízí pomoc s kariérou

Projekt Rozhled, který provozuje nezisková organizace Nadání a dovednosti, poskytuje teenagerům 15+ rozhled o tom, jak široká paleta povolání existuje.

Jsme zaměření na kariéru. Jakmile seženeme donátora a získáme finance, oslovíme spolupracující dětské domovy, kterých je v ČR asi 161, přičemž nakontaktovaných máme 144. S nabídkou přihlášení do projektu je oslovujeme buď prostřednictvím newsletteru, nebo voláme řediteli/vychovatelům a s některými už jsme v pravidelném kontaktu. Jedeme po regionech, přičemž projekt trvá 3,5 měsíce, protože vše probíhá v odpoledních hodinách a o víkendech, aby mladí lidé co nejméně zameškali školu.

Když byl donátorem například Samsung Electronics, tak byl projekt hlavně pro mladé lidi, kteří se chtějí živit výpočetní technikou, počítači atd. Jindy to bývá neomezené. Vezmeme je do projektu, proběhne kariérové poradenství, probíráme jejich silné a slabé stránky a co by je bavilo, posléze získáme zpětnou vazbu od kariérní poradkyně a dle profilace každého jedince mu stavíme individuální program na míru, který zahrnuje exkurze ve firmách, kde jim společně se zástupci firem ukazujeme různé možnosti, co je možné v dané firmě dělat (např. HR, PR, marketing, asistentku, prodavačku apod.).

Každý si při svých exkurzích okoukne, co by pro něj bylo nejlepší a čím konkrétně by se chtěl do budoucna živit a v návaznosti na to s firmami domlouváme tzv. 'stínování', kdy vlastně dělá stín člověku, který danou profesi vykonává. Kromě toho je pro účastníky projektu připravena řada seminářů a workshopů, například jak napsat CV, motivační dopis, dále mají reálné simulace pracovních pohovorů – ve firmách máme domluvené, že s dětmi pohovory dělají. Učíme je, jak zacházet se sociálními sítěmi a tak dále. Po skončení projektu s nimi však zůstáváme neustále v kontaktu a mohou se na nás kdykoli obrátit. S účastníky vždy navážeme kamarádské vztahy a máme tak skvělou atmosféru napříč celým projektem. Nyní máme za sebou podpořených 203 dětí. Dokonce máme i společnou uzavřenou skupinu na Facebooku, kde jim pravidelně uveřejňujeme možnosti brigád a je skvělé, že si je tam již mezi sebou začali nabízet i oni sami,“ říká ředitelka organizace Linda Hurdová. Třeba technicky nadaného Kryštofa, který byl podpořen Samsungem, si vybral Microsoft, který jej přijal do své akademie, a Kryštof nyní pomáhá dalším.

Natálie studuje marketing a vydělává si v soukromé firmě

Projektem Nadání a dovednosti prošla i Natálie, která zatím studuje Vysokou školu finanční a správní, obor marketingová komunikace, vydělává si v soukromé firmě, kde pracuje v oblasti marketingu. Dřív pracovala jako recepční. Nyní je přes týden na koleji v Praze, na víkendy pak v dětském domově v Kroměříži, kde žije od svých devíti let. Dnes jí je jedenadvacet. Bylo pro ni těžké dosáhnout takových úspěchů? „Nebylo. Jsme čtyři sourozenci, vždy jsme se podporovali a věděli, co chceme. Věděla jsem, že nechci dopadnout jako rodiče, snažila jsem se něco dělat. Pro jiné děti je to asi těžší,“ reaguje na otázku.

V dětském domově máme plno možností, vychovatelé se nás vždy snažili podporovat, dětský domov nám pomáhal i v hledání nadací, které podporují vzdělávání a rozvíjení se. Dětský domov nám pomáhal si s financováním studia. Vždy jsme ale byli i samostatní, snažili jsme se zařizovat si věci sami, a kdykoli jsme cokoli potřebovali, ředitelka nebo zástupkyně domova nám pomohly, zajímaly se…“. Po studiu by chtěla zůstat u marketingu. Zatím neví, zda by chtěla žít v Praze, nebo Kroměříži, zřejmě podle pracovních příležitostí.

A dobře se daří i jejím sourozencům. Sestra, která za rok odchází z dětského domova, je na magisterském studiu, mladší sestra odmaturovala na gymnáziu, přechází do Prahy na podobný obor jako Natálie, bratr studuje obchodní akademii, obor IT.

Přihlásit se do projektu Rozhled je možné ZDE

Sen o bydlení

V Kroměříži se snaží se startem do života pomáhat, problémem jsou byty

Ředitelkou dětského domova v Kroměříži, kde Natálie vyrůstá, je Anna Hejná. Říká, že dětem po odchodu ze zařízení zajišťují ubytování a zaměstnání. „Zrovna nám do života odcházejí dvě děti, problém je, že sociální byty jsou plné, tak odcházející dívka jde na ubytovnu, což mě do jisté míry mrzí, ale co se dá dělat,“ říká. Mrzí ji obecně, že město má plné byty. Aby jich byl dostatek, by měl podle ní řešit stát, systémově, nejen město. „Určitě by to dětem usnadnilo vstup do života,“ dodává. V každé obci je to podle stávajícího systému jinak. Záleží i na spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). „My máme vynikající spolupráci s brněnským OSPOD, do Brna několik našich dětí odešlo a mají možnost zažádat o startovací byt,“ prozrazuje Hejná. Problém vidí, když jdou děti na privát – tedy do bytů, které mají soukromé majitele. Od kroměřížského dětského domova sice dostanou finanční příspěvek, na privátech ale po nich chtějí dopředu ne jeden nájem, ale ještě dva navíc. „Na to ty děti nemají,“ upozorňuje Hejná. 

Dětský domov v Kroměříži děti na samostatný život připravuje. Od patnácti let žijí v garsonkách, vždy po dvou a vždy děti stejného pohlaví. Dostávají peníze na potraviny, které si kupují a vaří z nich. Také si samy uklízejí. V úhradě školného pomáhají kroměřížskému domovu nadace, například Nadace Terezy Maxové. Bez této finanční pomoci by studium na soukromé škole nebylo možné. Zřizovatel – v tomto případě Krajský úřad Zlínského kraje – doporučuje státní školy.

Děti, které opustily kroměřížský dětský domov, toho podle slov ředitelky hodně dokázaly a zapojily se do společnosti. Mnohé studují vysoké školy. „V dětském domově se snažíme o to, aby osobnost jedince byla rozvinuta tak, aby měl vzdělání, vychování, zájmovou činnost. Třeba Matěj dělá latinskoamerické tance, se Samanthou jsou na republikové úrovni. Zatím je to menší hoch, ale ještě o něm určitě uslyšíme,“ uvádí. Při odchodu z dětského domova v Kroměříži dostávají děti finanční příspěvek a startovací balíček, který domov získává přes nadace. Jsou v něm vysavače, elektronika a podobně. 

↑ nahoru

Děti se na kroměřížský domov mohou kdykoli obrátit

Dětský domov dětem po odchodu poskytuje i poradenskou činnost, nedělá to jen proto, že to vychází ze zákona. „Děti se na nás mohou obrátit kdykoli, nejen dva roky po odchodu…Pro mě jsou všechny děti úspěšné, ať již absolvovaly vysoké školy nebo učiliště. Jsem ráda, že jsme je dokázali vychovat tak, aby měly pěkný život, chodily do práce, bydlely, byly čisté, staraly se o děti. To je nade vše,“ říká ředitelka tohoto DD. Za šestadvacet let praxe ví jen o jednom chlapci, který dospělý život bohužel nezvládl, byť se mu dětský domov pokoušel pomáhat. Ani na něj však nezanevřela. Vadí jí, jak se o dětech z dětských domovů mnohdy píše. „Naše děti jsou rovné s těmi vyrůstajícími v rodinách, které s nimi chodí do školy, není mezi nimi rozdíl, není rozdíl v oblečení, které mají, jsou to normální děti s normálními problémy,“ pokračuje. „Některé články jim ubližují, dává se jim nepěkná nálepka,“ dodává.

Počty dětí opouštějící DD

První samostatný byt v Moravskoslezském kraji

Pomáhat se snaží i v jiných dětských domovech. Kupříkladu podle informací ČT první samostatný byt v Moravskoslezském kraji pro mladé dospělé vybudoval Dětský domov Úsměv v Ostravě. Sourozenci se tam nastěhovali v létě. Na živobytí dostávají čtyři tisíce korun, s kterými se učí hospodařit.

Negativní psaní o dětech z dětských domovů vadí i poslankyni Jitce Chalánkové, která je původní profesí pediatrička a ohroženým dětem se věnuje dlouhodobě. „Poznatky od ředitelů dětských domovů mám pozitivní, připravují děti na odchod z domova, učí je hospodařit,“ říká. Chválí kupříkladu organizaci DEJME DĚTEM ŠANCI. Při odchodu z dětských domovů dětem pomáhají ale i mnohé další organizace, namátkou Vteřina poté. Některé děti (v současné době jich je asi 300) dočasně žijí v Domech na půl cesty, které jsou v různých městech ČR.

Komplexní péče od DEJME DĚTEM ŠANCI

Organizace DEJME DĚTEM ŠANCI poskytuje komplexní péči dětem a mladým lidem žijícím v dětských domovech po celé ČR.Za pět let činnosti jsme podpořili více než 2500 konkrétních dětí částkou přes 13,5 milionu korun,“ uvádí ředitelka Tereza Tkadlecová. Pomoc se týká čtyř oblastí:

  • Za prvé Spoření pro děti – podporovatel spoří dítěti formou měsíčních plateb (minimálně 200 Kč) po dobu pobytu dítěte v dětském domově. Naspořené prostředky budou dítěti k dispozici až po opuštění dětského domova. Zmíněná organizace je následně garantem účelného využití darovaných peněz.
  • Za druhé Podpora dítěte při studiu – organizace hradí dítěti všechny náklady spojené se studiem, aby si mohlo vybrat studijní obor dle vlastní volby. „S dětmi jsme po celou dobu studia v úzkém kontaktu,“ říká Tkadlecová.
  • Za třetí: Splnění opodstatněného přání – dárce zaplatí nebo přispěje (minimálně 100 Kč) dítěti na splnění přání, které má souvislost se studiem, smysluplným trávením volného času nebo s nápravou zdravotního hendikepu, který nehradí zdravotní pojišťovna.
  • A za čtvrté: Hostitelská péče – kontakt s dítětem formou víkendových nebo prázdninových pobytů v rodinách hostitelů, který v ideálním případě přetrvá i po odchodu dítěte z dětského domova.

Chlapcům z dětských domovů pomáhají muži v rámci projektu Patron

Jak otevřít dveře mužům? Zajímavou diplomovou práci s tímto názvem prezentoval v rámci konference Rovnost žen a mužů pohledem současných absolventek a absolventů Josef Petr z Univerzity Karlovy v Praze. Představil v ní muže angažující se vprojektu Patron. Tito muži pomáhají chlapcům opouštějícím dětský domov se startem do života – mužský vzor je pro ně důležitý. Konference se uskutečnila na Úřadu vlády ČR. Práce, které příslušná komise vyhodnotila jako nejlepší, byly oceněny. Studentům a studentkám předal certifikát ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, pod jehož záštitou se konference konala. Mezi oceněnými byl právě již zmíněný Josef Petr, jehož práce se (spolu s prací České střetávání s takzvanou ženskou obřízkou Lucie Potáčkové z téže univerzity) umístila na prvním místě v kategorii diplomových prací. Petr následně uvedl, že dobrovolníci pomáhají dospívajícím klukům při odchodu z dětských domovů. Dochází k vzájemnému mezigeneračnímu obohacení, propojují se světy, které by se jinak nepotkaly.

Klukům slouží jako model, aby netrpěli absencí mužských vzorů

Muži se s chlapci nestýkají denně, ale třeba jednou za měsíc nebo o víkendech. Kluky nevychovávají, ale slouží jim jako příklad. „Není to direktivní model, ale vztah interakce,“ prozradil Petr. Projekt je zaměřen výhradně na vztah mužů a chlapců, podle Petra by byl ale přenositelný i na ženy a dívky. „Je zde velká absence pozitivních mužských vzorů. A projekt ukazuje, že kluci jsou po nich lační. Při společně tráveném čase jim chlapi ukazují zdravé modely chování a předávají sociální kompetence. Spíš mimoděk než nějak řízeně. Potkávají se, hledají brigády, společně vyrážejí na výlety nebo za sportem. Kluci můžou vidět a slyšet, jak patroni žijí, pracují, pečují o své vztahy nebo nakládají se zodpovědností. To je velký rozdíl oproti jejich vlastní zkušenosti z původní rodiny a dětského domova,“ domnívá se Petr.

Projekt Patron funguje na spolupráci s jednotlivými dětskými domovy. Zatím především ve Středočeském, Plzeňském a Libereckém kraji.

S několika domovy spolupracujeme ale i v krajích Jihočeském a Moravskoslezském. Cílem je rozšířit projekt po ČR tak, aby fungoval v každém kraji, s podporou místních firem a institucí a s patrony z příslušné lokality. Každopádně – navázání smluvní spolupráce s dětským domovem je pro nás důležitá, abychom vztah mezi klukem, patronem, dětským domovem a projektem mohli domluvit a průběžně komunikačně i supervizně hlídat a ošetřovat. Pokud by tedy nějaký kluk zatoužil mít patrona, může se domluvit s vedením svého dětského domova nebo se ozvat nám a my se na příslušný dětský domov můžeme obrátit,“ uzavřel Petr.

Související články na portálu Šance Dětem:

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Související literaturu najdete také v naší Odborné knihovně.

Autorka: Andrea Cerqueirová

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS