Tvůrci chodících lidí: Snažili jsme se každému zprostředkovat pocit, že patří mezi postižené

Autor/ka: Redakce portálu Šance Dětem
Datum publikace: 01. 02. 2012, Aktualizováno: 03. 06. 2021
Kampaň chodicilide.cz běží v médiích už víc než měsíc. Většina lidí, která ji zaznamenala, si ji pochvaluje pro její nápaditost a pro to, že jim „otevřela oči“. Najdou se ale i ti, kteří jí naopak vyčítají malou srozumitelnost. Kampaň bez veškerých pochybností vzbudila zájem českých médií, na sociálních sítích, jako je například facebook.com, se teď čile diskutuje nejen o kampani samotné, ale také o podobě pomoci lidem se zdravotním postižením.

Ten spot zná dnes asi každý, kdo v Česku sleduje televizi. Je součástí kampaně s názvem chodicilide.cz, kterou počátkem loňského prosince spustila Nadace Sirius.

Zpočátku vypadá televizní spot obyčejně: „Jmenuju se Tomáš, teď jsme v metru a já jedu do práce,“ říká blonďatý čtyřicátník v hnědém sáčku. Pozornější divák ale možná zbystří při jeho dalších slovech: „Narodil jsem se s poruchou lítání. Nemám pocit, že bych se lišil od ostatních. A žiju docela normální život.“ Pokud ještě do této chvíle někomu vše připadalo standardní, tak se při další sekvenci zarazí určitě. Zatímco Tomáš civilně mluví o tom, že v práci je to „někdy dobrý, někdy blbý“, vzduchem za ním zničehonic proletí postava.

Fotografie z natáčení televizního spotu kampaně chodicilide.cz - na přechodu.Divákům začíná být pomalu jasné, že tu jde o nějaké nedorozumění mezi chodícími a létajícími. „Ti zdraví, létající, lidi se nám samozřejmě snaží pomoct, ale většinou ani pořádně neví jak,“ vysvětluje Tomáš. „Přál bych si, aby se pohled na lidi s postižením změnil, aby…“ Jak si změnu představuje, už nám Tomáš ale nedořekne. Vzduchem totiž připlachtí další ze zdravých – létajících lidí, popadne ho a odnese i přes jeho protesty na druhou stranu ulice. „Co děláš? Takhle mi nepomůžeš,“ volá Tomáš ze vzduchu. „O takovouhle pomoc nestojíme! Jsme normální lidi…,“ slyšíme ho ještě křičet.

↑ nahoru

Fotografie z natáčení televizního spotu kampaně chodicilide.cz - v ateliéru.Pohled do zákulisí natáčení televizního spotu chodicilide.cz

Nekomentovaná videoreportáž s názvem „Na place“ přináší zajímavý pohled do zákulisí přípravy hlavního televizního spotu a momentky z boje s gravitací.

Nelétám, ale na mozek to nemá vliv

Chodící versus létající je provokativní nadsázka. Každý divák se samozřejmě automaticky ztotožní s tím chodícím, a než se naděje, patří najednou mezi hendikepované. A přesně o to jde. „Snažili jsme se každému zprostředkovat pocit, že patří mezi postižené,“ říká jeden ze spoluautorů kampaně, režisér Martin Přikryl.

„V televizi jsem takové video nečekal,“ svěřil se jeden z diváků na profilu kampaně na sociální síti Facebook, a pokračuje: „Má dobrou myšlenku.“ Jiní byli rezervovanější: „Ten klip není špatný. Bohužel ho nikdo v mém okolí nepochopil,“ napsala divačka, a vysvětluje: „Já pochopila, jak to je s tím lítáním až teď, po přečtení popisku… Škoda.“ Zmiňovaný „popisek“ neboli hlavní vysvětlující myšlenku celé kampaně najdete na oficiálním webu www.chodicilide.cz.   

První znatelný pokus o sociální marketing

Kampaň Chodicilide.cz - billboardKromě zmíněného televizního spotu, billboardů, rámečků v metru a obrazovek v obchodních centrech se stejným námětem, jsou zásadní součástí kampaně také krátká instruktážní videa, která rovněž najdete na webu www.chodicilide.cz. Zaznamenávají a shrnují autentické situace ze života lidí se zdravotním postižením, které natočili studenti spolupracující při přípravě kampaně s pomocí profesionálního štábu dokumentaristů. „Instruktážní videa nabízí veřejnosti návod, jak postupovat při setkání s lidmi s postižením,“ říká koordinátorka kampaně z Nadace Sirius Jana Muhič Vobořilová.

Na stránkách chodicilide.cz je mimo jiné ke zhlédnutí i filmový dokument režisérky Lindy Jablonské s názvem Jsme úplně normální, který ukazuje názory dětí a mladých lidí s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením zaznamenané během workshopů, jejichž cílem bylo poznat konkrétní témata, s nimiž se v životě potýkají, a jejich vlastní přání, jak by chtěli být vnímáni svým okolím.

Fanouškovská stránka obsahuje navíc kvíz, v němž si každý může sám vyzkoušet, jak by se právě on zachoval, a také se může zapojit do diskuse a přidat svůj názor. „Tyto odezvy jsou pro nás velmi cenné,“ říká koordinátorka kampaně Jana Muhič Vobořilová. Jeden z novinářů kampaň zhodnotil slovy: „Patří k prvním znatelným pokusům o sociální marketing v českém prostoru.“ Na celkové vyhodnocení kampaně si ale budeme muset ještě chvíli počkat.

↑ nahoru

Vybrali jsme o kampani chodicilide.cz z českých médií

11

Několikaměsíční příprava

Konečné podobě kampaně předcházela zhruba rok trvající práce. Nejprve byli osloveni odborníci z kateder speciální pedagogiky a další experti, kteří pro informační portál Nadace Sirius o ohrožených dětech s názvem www.SanceDetem.cz vytvořili texty, zaměřené na specifika komunikace s dětmi se zdravotním postižením. Názory samotných dětí pak zjišťoval speciálně sestavený tým (ve složení: dramaterapeutka, výtvarník a scénárista, kulturní antropolog), který se pravidelně setkával se skupinami dětí a mladých lidí s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením. K těmto workshopům byli dále přizváni také dva reklamní režiséři: již citovaný Martin Přikryl a Michal Nohejl. Průběh setkávání byl také zaznamenáván dokumentaristkou Lindou Jablonskou. Ti všichni své zážitky ze setkávání přetavili do celého konceptu projektu chodicilide.cz a výsledného televizního spotu. Kampaň byla spuštěna 25. prosince 2011 a v českém mediálním prostoru se s ní budeme setkávat i v následujících týdnech.

S humorem

I děti se zdravotním hendikepem dokážou otevřeně mluvit o svém každodenním životě s nadhledem. Humor je jim vlastní stejně jako jejich zdravým vrstevníkům.  

Blondýny versus brunety
Nevidomý chlapec: Já bych třeba chtěl poznat, jestli je holka bloňďatá, nebo bruneta.
Nevidomá dívka: Tak to přeci poznáš podle inteligence.

Nevidomý v koupelně
Nevidomý se neliší v tom, že by se s ním mělo nějak jinak jednat, co se týče mluvy. On je úplně normální zdravý člověk, akorát že nevidí. Spousta lidí si to nedokáže představit. Moje máma třeba často říká: „Proč si v té koupelně nerožneš?“ Ale proč já bych to dělal? Ještě bych musel myslet na to, abych pak nezapomněl zhasnout.“ Radim 

Blbci a blbci
Jsou blbci vozíčkáři, stejně jako jsou blbci nevozíčkáři.” Vláďa

Zdroj: Workshopy s dětmi a mladými lidmi s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením zaměřené na změnu postoje „zdravé" většiny k „postižené" menšině, Nadace Sirius, 2011.

↑ nahoru

„Je dobře, že bojujete proti neznalosti“

Kampaň chodicilide.cz - držák v tramvaji„Ze setkání s nevidomými pro mě vyplynul zásadní dojem,“ svěřuje se další spolutvůrce kampaně Vojtěch Mašek se svými zážitky z workshopů. „Nechtějí lítost, nechtějí falešné ohledy. Jednou z největších bariér je pro ně postoj okolí, buď přehnaně opatrný, nebo naopak netečný.“ Podle Maška se lidé bojí pomáhat, aby „nezažili nějaký trapas“. Jiní „nadělají víc škody než užitku, když nutí svou pomoc, nevidomého neobratně chytají a tlačí ho po cestě, kterou důvěrně zná, snad kvůli dobrému pocitu, že udělali milosrdný skutek,“ vysvětluje. A právě v této nepatřičnosti a neobratnosti viděli tvůrci chodících a létajících lidí „potenciál vytvořit něco, co si trochu dělá legraci z nás vidoucích, slyšících a nevozíčkářů a z toho, jak jsme neschopní úplně jednoduše pomoct nebo třeba jenom normálně konverzovat,“ popisuje Vojtěch Mašek.

Jak se to zatím daří, mohou již dnes napovědět ohlasy diváků a čtenářů. Nejživěji třeba na facebooku. Reakce si můžeme rozdělit do tří hlavních skupin: Největší skupinou jsou ti „létající lidé“ (tedy zástupci „zdravé“ většiny), kteří si kampaň pochvalují, jsou rádi za poučení, navíc ve formě, která je očividně i pobavila. Druhou skupinou jsou „chodící lidé“ neboli „chodiči“ (tedy lidé se zdravotním hendikepem), kteří jsou s kampaní a použitou metaforou v ní spokojeni, ztotožnili se s ní, pobavila je a ocenili v ní vyváženou kombinaci nadsázky a humoru s poučením. Kampaň v sobě pro tyto „chodiče“ má, zdá se, navíc ještě emancipační rozměr. A konečně třetí skupinou jsou „létající lidé“ - kritici, kterým se kampaň jeví jako málo srozumitelná, nebo dokonce zbytečná. Někteří z nich hned sami navrhují, na co jiného by raději směřovali vynaložené finance ve spojitosti s lidmi se zdravotním postižením.

Z reakcí tedy jasně vidíme, že je dobře, že se o tématu komunikace s lidmi se zdravotním hendikepem živě diskutuje a kampaň nechá málokoho netečným.

Kampaň chodicilide.cz - výstražná cedule„Vaše kampaň mě nejen poučila, ale i pobavila,“ zní jeden z příspěvků na stránce facebook. Další reagující již odkrývá podrobněji, jak na ni spot zapůsobil: „Když jsem spot o létání viděla v televizi poprvé, vzbudil ve mně různé pocity. Připadalo mi to jako výsměch lidem s postižením. Po tom, co jsem však ve Snídani s Novou viděla povídání s Lubomírem a Janou, dívám se na spot jinak,“ píše. „Pokud je tedy cílem vyvolat v lidech emoce a navnadit je, aby se podívali na stránky chodicilide.cz a chtěli se o projektu dozvědět více, tak věřím, že toto se daří.“ Svou reakci přidal také člověk, který život lidí se zdravotním postižením dobře zná. „Myslím, že to peníze „vyhozené“ za reklamu opravdu nejsou. Sám mám kamaráda na vozíku a vím, že neznalost lidí mu občas spíše škodí, než pomáhá,“ svěřil se a pokračoval: „Myslím, že je jedině dobře, že se to dostane do povědomí.“ Mezi převažujícími pozitivními ohlasy na kampaň lidé také často pochvalují, že vedle humoru přináší i jasná fakta: „Spousta lidí neví, jak pomoct a jak se zachovat v určitých situacích. Díky tomuhle projektu bude mnoho z nás zase o pár užitečných a důležitých informací bohatší.“

„Všechny komentáře, které pečlivě zaznamenáváme, a to pozitivní i negativní, nám přinášejí inspiraci,“ říká koordinátorka projektu z Nadace Sirius Jana Muhič Vobořilová, a dodává: „Vyhodnocení kampaně bude důležitou součástí projektu.“

A kdo si myslel, že se s chodícími a létajícími lidmi setkáváme naposledy, může se mýlit. Již teď se totiž, vzhledem k pozitivnímu vývoji celého projektu, připravují další navazující aktivity. Takže se jistě máme na co těšit.

Zeptali jsme se...

Co si myslíte o kampani chodicilide.cz? Změní pohled na lidi se zdravotním postižením v České republice?

Doc. Mgr. et. PaedDr. Jan Michalík, Ph.D., odborník na problematiku zdravotně postižených osob:
Určitě přispěje k zamyšlení určitého počtu lidí. Kolika? To nemohu odhadnout. Záleží na vysílání, cílových skupinách u televizních obrazovek – a následně na webovém portálu. Se změnou pohledu – ve smyslu výsledku tohoto stavu – bych byl opatrný. Ale přispět k "něčemu", tedy například k tomu, že lidé budou přemýšlet (ti co jsou toho schopni) o tom, zda jejich představy či soudy jsou odpovídající – k tomu kampaň přispět může. Kampaň je dynamická, obrazově nekonvenční, postavená právě na předpokladu aktivního vnímání uživateli. Předpokládám spíše její dopad ve skupině mladších osob (zhruba do 35 let).

Tereza Grunwaldová, nezisková organizace:
Kampaň chodicilide.cz je velmi zajímavá, vtipná – používá nadsázku, ale i provokativní, což určitě zvedne zájem příslušných diváků. Mě osobně zaujal televizní spot hned napoprvé – přiměl mě totiž přemýšlet nad sdělením, které se za celou kampaní skrývá. Osobně si bohužel nemyslím, že by tato kampaň mohla zcela změnit neadekvátní pohled na lidi s postižením, protože to je rozhodně dlouhodobý celospolečenský problém. Na druhou stranu věřím, že pomůže přispět k tomu, aby se lidé alespoň zamysleli nad svým vlastním přístupem ke zdravotně postiženým lidem a pokusili se jej alespoň z části změnit. Je totiž pravda, že naše přílišná opatrnost a soucit vyplývající z nejistoty v komunikaci s postiženými lidmi může jen prohloubit bariéry, které mezi námi jsou. A to snad nechceme!

Adéla Čabanová, novinářka, která se specializuje na oblast zdravotnictví a na sociální problematiku:
Kampaň chodicilide.cz mě zaujala a překvapila svým zaměřením. Nevěděla jsem totiž, že je špatně nabídnutá nebo vnucená pomoc tak běžný problém. Určitě tato kampaň vede k zamyšlení.

Marie Suchopárová, zaměstnankyně státní správy:
Kampaň chodicilide.cz jsem viděla poprvé (a poté ještě několikrát) v ČT 1. Zaujala mne svou neotřelostí a nápadem vznášejících se lidí, ale úplně jsem si ji hned  nespojila s tím, že má být negativním příkladem - tedy jak nepomáhat postiženým. Myslím, že kampaň zaujme mladé vizuálně, ale bude to pro ně asi spíše legrace, něco nového. Nejsem si ale jistá, zda je poučí, jak pomáhat. Některé starší osoby možná ani TV šot nedokoukají, protože televize je přeplněna reklamou, a tudíž se nedozvědí, o co se tato kampaň snaží.

Zuzana Matějovská, na mateřské dovolené:
Na první pohled je těžší rozpoznat prvotní sdělení kampaně. Televizní spot určitě oproti ostatním reklamám zaujme na první pohled. Má hodně asertivní tón, což ale může některé lidi odradit od toho, aby pomáhali postiženým (řeknou si: „tak když vlastně žádnou pomoc nechtějí, tak jim ji nedám“). Kampaň se totiž zaměřuje na to, co dělají zdraví lidé špatně v komunikaci s postiženými, a nikdo rád neposlouchá, co dělá špatně.  Nicméně u lidí, kteří jsou ochotni naslouchat, to může dobře posloužit jako nastavené zrcadlo – hlavně když se potom podívají na web www.chodicilide.cz, jednotlivé spoty a případně i na dokument.

Doc. PhDr. Marie Černá, CSc., odbornice v oboru speciální pedagogiky:
Kampaň chodicilide.cz považuji za výborný prostředek k zamyšlení se nad tím, jak, kdy a zda vůbec pomáhat lidem se zdravotním postižením v běžném společenském styku. Vhodnou formou a ve zkratce je zde řečeno mnohem více, než by dokázala jakákoliv jiná osvětová činnost. Účinnost kampaně umocňují vhodně vybrané věrohodné náměty: odehrávají se na reálných místech setkávání a odrážejí skutečné prožité situace. Zvlášť cenné je zapojení mladých lidí se zdravotním postižením a jejich pozitivní přístup k problémům, které se často veřejnosti jeví mnohem závažnější než jim samým.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně. 

Autor/ka

Autoři tohoto článku jsou členy redakce portálu Šance Dětem.

Dívka ve výskoku

Zaznamenal/a jste v českých médiích komunikační kampaň s názvem chodicilide.cz?

Choices