Práce s malým dítětem - letité dilema v novém světle - Šance Dětem

Zobrazit menuSkrýt menu

Práce s malým dítětem - letité dilema v novém světle

Publikováno: 31. 5. 2018, aktualizováno: 30. 5. 2018 | Kategorie: Téma měsíce

Česká republika je unikátní v možnostech volby délky rodičovské dovolené, což je skvělé. Je výborné, pokud matka chce a může zůstat doma do čtyř let věku dítěte, a třeba i déle. Zároveň to však z hlediska vývoje dítěte nebývá nutné. Pracovat může i máma kojence, pokud její pracovní nasazení není velké.

Obsah článku:

Dvouletí do školky?
Šťastná máma - šťastné dítě
Není školka jako školka
Řešení - částečné úvazky a možnost volby
Na věku záleží
Týdenní jesle
Varianty čerpání rodičovského příspěvku

Pracovat lze i s miminkem. Problémem je jen množství práce.

Vstávám v šest a do půlnoci se nezastavím. Přitom mám pocit, že nic nedělám pořádně."
Vím, že se dětem nevěnuju dostatečně, manžela vyloženě zanedbávám a v práci jen trnu, kdy udělám z únavy nějaký větší průšvih."
Čas na sebe? O tom si můžu nechat jen zdát."
Takto hovoří zaměstnané matky.

Ničí mě ta rutina, potřebuju nějaké výzvy."

Anketa

Je to dlouhý a moje pracovní sebevědomí klesá. Bojím se, že si pak nenajdu práci."
Můj obor se vyvíjí a já z toho vypadávám. Čím dýl budu doma, tím horší bude návrat."
Taková jsou slova matek, jež jsou s dětmi doma.

Mohlo by se zdát, že ženy jsou nespokojené, ať je to, jak je to. To je však pouze první zdání. Většina z nich by byla spokojená, kdyby bylo množství práce odpovídající. Matky často potřebují, chtějí či dokonce touží pracovat, ovšem nikoli na plný úvazek.

Česká republika je unikátnímožnostech volby délky rodičovské dovolené, což je skvělé. Je výborné, pokud matka chce a může zůstat doma do čtyř let věku dítěte, a třeba i déle. Zároveň to však z hlediska vývoje dítěte nebývá nutné. Pracovat může i máma kojence, pokud její pracovní nasazení není velké. Studie i praxe ukazují, že ve věku zhruba do jednoho roku dítěte by pracovní nasazení primární pečující osoby (tedy většinou matky) nemělo překročit zhruba čtvrtúvazek, u matek batolat půlúvazek.

A zde jsou možnosti, které v našem státě máme, naopak velmi omezené. Nabídka zkrácených úvazků je zde žalostně malá* a i když zákon uvádí, že zaměstnavatel je povinen těhotné ženě či rodiči pečujícímu o dítě mladší 15 let** na jeho žádost úvazek zkrátit, v praxi se tak děje velmi zřídka. Částečně proto, že se zaměstnavatelé ze zmíněné povinnosti vyvlíknou s poukazem na „vážné provozní důvody", částečně proto, že zaměstnanci ani nevěří, že by mohli být vyslyšeni a žádost nepodají.

Dvouletí do školky?

V současné době probíhá v České republice intenzivní debata o začlenění dvouletých dětí do školek. Novela školského zákona z roku 2016 nařizuje školkám povinnost přijímat od roku 2020 děti již od dvou let věku. To však vyvolalo mohutné protesty: petici***, veřejné slyšení v senátu**** a konečně návrh novely z dílny ODS, který tuto povinnost opět ruší. Ve chvíli vzniku tohoto článku ještě není jasné, jak to celé dopadne. Jisté však je, že jde o emočně vypjaté téma, v němž se mísí rovina psychologická, politická, sociologická i kulturní. Významná je též naše historická zkušnost a genderová problematika. Coby psycholožka se budu soustředit zejména na psychologické hledisko.

Ve zmíněné petici se mimo jiné píše: „Do tří let věku se formuje až 90 % naší osobnosti... absolutně nejdůležitější v tomto období je bezpečná vazba mezi mámou a dítětem... malé dvouleté dítě například vnímá sebe a mámu jako „jednu bytost„ a neumí se od mámy oddělit... předčasným umisťováním do mateřských škol rodiče riskují, že jejich děti budou agresivní, neklidné, budou mít poruchy chování, spánku, alergie, ekzémy. V nejhorších případech může dojít k trvalému a nevratnému poškození mozku."

Musím k tomu říci, že z výzkumných studií nic takového nevyplývá. Jde o smyšlenky autorů, matení a strašení veřejnosti. Ano, pro dvouleté děti samozřejmě je máma důležitá a měla by s nimi trávit dost času. Není však nutné, aby s dítětem byla neustále. Dokonce lze říci, že pro sociální zrání dítěte je zdravé, má-li možnost trávit nějaký čas i bez matky, v přítomnosti jiné blízké osoby (otec, prarodiče, starší sourozenci... tety/strýcové či učitelky/učitelé). A také je pro dítě zdravé, má-li možnost trávit čas s jinými dětmi.

Sociální hra - hra „na něco" (na rodinu, na učitele a žáka...) sice nabývá na významu až po třetím roce života, starší batolata však již velmi ráda pozorují větší děti při takové hře, a některá se do ní již ráda nechají zatáhnout. Děti s takovýmto tréninkem sociálních schopností si pak lépe zvykají na školku, lépe se zařazují do kolektivu a více si užívají společnost jiných dětí.

↑ nahoru

Šťastná máma - šťastné dítě

V naší společnosti stále existuje jakýsi „kult mateřství", kdy jsou matky uctívané a považované za nenahraditelné v péči o malé děti. Zároveň jsou však tímto emocionálně vydírané a uvězněné v roli stoprocentní matky. Ta ovšem není vždy optimální ani pro ně, ani pro ostatní zúčastněné, tedy především pro děti a jejich otce.

Spokojenost matky je totiž skutečností, jež ovlivňuje spokojenost celé rodiny. Není to sice tak, jak píší autoři petice, že by dítě vnímalo sebe a matku jako jednu bytost - to je již dávno pryč. Dítě a matka však jsou na sebe stále intenzivně emočně napojeni. Není-li šťastné dítě, není šťastná matka a není-li šťastná matka, není ani dítě. A otec se pochopitelně může těžko radovat, když po návratu z práce nachází doma frustrovanou ženu a uplakané dítě. Pokud nám jde o blaho dětí a rodin, je nutné vzít v úvahu, jak se cítí matky.

Skutečnost, že matkám práce chybí, by byla překvapivá v případě, kdy bychom dívkám odmala říkali, že úlohou ženy je pečovat o děti a manžela, nic jiného není důležité. Ve škole bychom je učili vaření, šití a péči o domácnost. Zároveň by holčičky pozorovaly své matky, jak právě toto je pramenem jejich životního štěstí, jak jsou v této roli spokojené.

Matka s dcerkouJenže dnešní matky byly vychovávány v emancipované mladé dámy, oceňovány za své studijní a později pracovní úspěchy. Roky dřely na škole, roky v zaměstnání. Věnovaly svému povolání mnoho přesčasů a také velkou část své osobnosti. V zaměstnání navazovaly vztahy, přemýšlely o něm, stalo se jim často i koníčkem. Nelze se divit, že takovýmto ženám pak na mateřské a rodičovské dovolené něco chybí. Pokud nejsou se svou profesí a kolegy v kontaktu, stěžují si často na nedostatek intelektuální činnosti i sociálních kontaktů. Postupně se přidává obava, že doma krní, jejich obor pokračuje a ony ztrácejí přehled i kontakty. Začínají se bát, že po rodičovské neseženou práci. Čím jsou tyto ženy doma déle, tím se cítí frustrovanější.

Do mé poradny přichází řada takových žen s úzkostmi, smutkem a obavami. Jejich psychickému stavu přitom vůbec nepomáhá, když ve svém okolí slyší, že si „neměly dítě pořizovat, když chtějí raději pracovat". Přijde mi to k těmto matkám velmi nefér. To, že se nechtějí věnovat svým dětem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, neznamená, že je nemají rády. Děti pro ně dokonce i bývají hodnotou číslo jedna, pouze té jedné hodnotě nechtějí obětovat všechny ostatní.

Ale aby mi bylo rozuměno: nechci prosazovat, že matky malých dětí mají pracovat. Myslím, že je skvělé, když matka nemusí chodit do práce a zůstane s dítětem doma třeba až do jeho nástupu do školy. Ovšem za podmínky, že je tak spokojená a že má dítě možnost rozvíjet i další vztahy, s dospělými i dětmi. Pokud matka spokojená není, je třeba hledat řešení. A tím může být často právě nástup matky do práce.

Otázky k řešení jsou pak dvě: jak velké pracovní nasazení si matka chce a může si dovolit, a kdo a jak pečuje o dítě v době její nepřítomnosti. Může to být otec či někdo další z příbuzných, a třeba i chůva. Čím je dítě vyspělejší, tím více můžeme uvažovat i o nějakém kolektivním zařízení.

↑ nahoru

Není školka jako školka

Zmiňovaná novela školského zákona vyvolala velké emoce také proto, že uvaluje povinnost péče o dvouleté děti na již tak dost přetížené školky. Mnoho mateřinek se brání: nejsou na dvouleté děti vybavené, učitelky nemají odpovídající vzdělání. Jiné školky naopak dvouleté děti přibírají již nyní, aby zaplnily místa a nepřišly o peníze.

Myslím si, že stát by nějakým způsobem měl zajistit finančně dostupnou péči o dvouleté děti. Bohatší rodiny mohou pro své dvouleté dítě klidně platit chůvu či je dát do soukromé školky, matky samoživitelky či rodiny s nižšími příjmy a více dětmi si to však dovolit nemohou.

Nejsem si však již jista tím, zda právě v současnosti platný školský zákon je tím nejlepším řešením. Možná by bylo lépe sejmout povinnost ze školek, a přenést zodpovědnost za zajištění míst pro dvouleté na zřizovatele - obce. Na jejich uvážení by pak bylo, zda zajistí místa ve školkách, vybudují dětské skupiny či mikrojesle. Ty jsou totiž nejen levnější, ale zejména pro mladší děti mohou být vzhledem k menšímu kolektivu a lepšímu poměru počtu dětí na vychovatele i vhodnější, než klasická školka.

  • Mikrojesle: kvalifikovaná chůva pečuje o děti od šesti měsíců do čtyř let, v péči má přitom maximálně čtyři děti. Zřizovatelem mikrojeslí může být obec, zaměstnavatel nebo rodič, který v nich může pečovat o maximálně dvě vlastní děti. Pokud je však zřizovatelem někdo jiný než obec, musí být obec partnerem projektu. Jedná se o službu neziskového charakteru.
  • Dětské skupiny: zajišťují péči o děti od jednoho roku až do zahájení povinné školní docházky. V jedné skupině může být maximálně 24 dětí, většinou se však jedná o skupiny do 12 dětí. Na každých 6 dětí připadá alespoň jedna pečující osoba. Nejčastěji je zřizovatelem zaměstanavatel, ale mohou to být i obce a kraje, nestátní neziskové organizace či vysoké školy.

Děti

Řešení - částečné úvazky a možnost volby

Slaďování rodinného a pracovního života nemá jedno optimální řešení pro všechny. Každá rodina je jiná, každá matka i otec mají jiné možnosti a jiné preference; každé dítě má své konkrétní potřeby, jež se s věkem mění.

Obecněji lze však říci to, že současná praxe, kdy matka přechází z plného pracovního nasazení na nulové pracovní nasazení, aby pak po několika letech zase náhle začala plně pracovat, není šťastné. Obě změny jsou příliš náhlé a svým způsobem šokující. Když žena odejde na mateřskou, nastává pro ni najednou nezvyklá prázdnota. Druhá změna pak citelně zasáhne celou rodinu. Pro dítě, jež nemá zkušenost s pobýváním ve skupině, neumí se podřizovat řádu a jiné než rodičovské autoritě, je náhlé zařazení do školky obtížné. A potíže mohou nastat i v partnerském vztahu: Muž si totiž zpravidla za ty roky, kdy byla žena doma, zvykl na to, že vedle dětí obstarávala i domácnost a organizační záležitosti. Zpravidla nechce, a často ani nemůže, polovinu této agendy převzít. Kolem rozdělení povinností vznikají spory a někdy dochází až k partnerské krizi.

Pro tak náhlé změny v pracovním nasazení ženy přitom nejsou biologické ani psychologické důvody. Částečně jde o tradici, částečně o znění zákoníku práce. Ženy jiných kultur ani české podnikatelky to takto nemaji. S narozením dítěte většinou jen omezí své pracovní nasazení, a pak se postupně navracejí.

Zlepšit skloubení rodinného a pracovního života mohou nejlépe zaměstnavatelé. Poskytovat částečné úvazky může být i pro ně výhodné, obzvláště dnes, kdy je rekordně nízká nezaměstnanost. Firmy, jež částečné úvazky neposkytují, se připravují o řadu kvalitních kandidátů, jež na jejich podmínky nejsou ochotni kývnout. Velkou pomocí mohou být i politici: podporou částečných úvazků, sdílených pracovních míst, pružné pracovní doby a práce z domova. V neposlední řadě pak mohou situaci měnit i sami zaměstnanci: tím, že se nebudou bát o částečné úvazky žádat a budou si vědomi svých práv. Například toho, že nevyhoví-li zaměstnavatel žádosti o zkrácení úvazku, musí „vážné provozní důvody" specifikovat a případně obhájit.

Řada matek touží pracovat i s malým dítětem a řada matek to dokonce z existenčních důvodů potřebuje. Ani matky, které nejvíce chtějí pracovat, však zpravidla netouží trávit v práci 8,5 hodin 5x v týdnu. Jde jim spíše o to být v kontaktu se svým oborem, s kolegy, přemýšlet chvíli i nad něčím jiným, než jsou prdíky, zoubky a bábovičky z písku. Plný úvazek bývá pro matku většinou příliš ještě v době, kdy jsou děti školou povinné. Pracující mámy bývají na roztrhání a často si stěžují, že nemají dobrý pocit prakticky z ničeho: mají málo času na děti, šidí práci, zanedbávají partnerský vztah a nemají ani chvilku pro sebe. Též stále více mužů touží umenšit své pracovní nasazení a trávit více času s rodinou.

Dejme matkám i otcům více možností a svobodu volby. Věřme, že si rodiče z dostupných možností vyberou tu, která je pro ně nejlepší. Nikdo jiný to nemůže vědět lépe.

↑ nahoru

Malé dítě s matkou

Na věku záleží

  • těhotenství: Na mateřskou se u nás nastupuje standardně šest až osm týdnu před termínem porodu. Umenšit pracovní nasazení by však bylo často záhodno již na počátku těhotenství, kdy ženy pociťují velkou únavu. Dítě je sice ještě maličké, ale tělo se přenastavuje fyziologicky i anatomicky. Některé ženy pak také trpí těhotenskými nevolnostmi. V druhém trimestru pak únava a posléze i nevolnosti ustupují a žena se může vrátit klidně i k plnému pracovnímu nasazení, podle toho, jak se cítí. Poslední trimestr bývá opět náročnější.
  • 0 - 3 měsíce: Porod a dny poté je myslím skutečně lepší se práci nevěnovat vůbec. A pak podle toho, jak to žena cítí. Technicky vzato lze s malými miminky pracovat poměrně dobře, protože tráví ještě hodně času spánkem. Doporučuji však na toto období nic neslibovat, obzvláště jde-li o vaše první dítě. Přeci jen nevíte dopředu, jaký bude porod, jak budete prožívat šestinedělí, jak vám půjde kojení a zda vůbec půjde od dítěte „odlepit oči". Miminko je voňavé a krásné a je škoda si nedopřát ty dlouhé chvíle, kdy na ně třeba jen hledíte, houpáte je v náruči a nic nemusíte.
  • 3 - 6 měsíců: Odlepit oči od dítěte už trochu jde a snadnější je se od něj i nakrátko vzdálit. Hlídání se zatím obvykle obejde bez protestů, dítě ještě nemá výraznou obavu z matčiny nepřítomnosti.
  • 6 - 12 měsíců: Starší kojenci nesou matčinu nepřítomnost obvykle špatně. Pokud chcete pracovat, nejlépe se to daří, hlídá-li dítě osoba, na níž je dobře zvyklé. Někdy však i u ní může při vašem odchodu plakat.
  • 1 - 2 roky: Vazba k dalším osobám se posiluje a hlídání bývá snazší.
  • 2 - 3 roky: Dvouleté děti lze svěřovat i kolektivním zařízením - dětské skupině či soukromé školce. Ta bývá vhodnější než škoka státní zejména proto, že je zde zpravidla menší kolektiv a více pečujících osob. Děti by však neměly v žádném zařízení trávit mnoho hodin denně.
  • 3 roky a více: Klasická „školková zralost" znaměná, že dítě se již dokáže bez problémů zařadit do většího kolektivu vrstevníků a zvládat denní program školky. Samo se nají, víceméně se oblékne, dojde si na toaletu. Respektuje autoritu paní učitelky, reaguje na pokyny. Děti zpravidla dosahují školkové zralosti okolo třetího roku, ovšem s velkým rozptylem. Některé již poměrně brzy po druhých narozeninách, a jiné ještě ve čtyřech letech ne.

Týdenní jesle

V týdenních jeslích pobývaly děti od pondělí do pátku. Byly budovány v 50. letech zejména pro děti rodičů pracujících na směny a v rámci kolektivistické ideologie byly považovány za pokrokové. Ukázalo se však, že vedou k narušení zdravého vývoje dětí. Na rizika citové deprivace, jíž trpí děti v týdenních jeslích a kojeneckých ústavech upozornil například slavný dokument Děti bez lásky z roku 1963.***** Závěry získané pozorováním emočně deprivovaných dětí v týdenních jeslích a kojeneckých ústavech bývají někdy mylně vztahovány i na denní jesle. Více o dezinterpretaci klasických českých i zahraničních studií v naší zemi najdete v publikaci Péče o nejmenší: boření mýtů******.

Dítě a slunečnice

 

Varianty čerpání rodičovského příspěvku

Od státu dostanete celkem 220 tisíc Kč a je na vás, jak rychle vyčerpáte tuto částku: Nejdéle do čtyř let věku dítěte, a nejrychleji v závislosti na vašich příjmech. Od 1. 1. 2018 lze čerpat rodičovský příspěvek až do výše odpovídající peněžité pomoci v mateřství, tedy do 70 % vyměřovacího základu (zjednodušeně se jedná o hrubý měsíční příjem) s maximální částkou 36 750 korun měsíčně. Toto však platí pouze pro osoby zaměstnané i osoby samostatně výdělečně činné, které si platí nemocenské pojištění. Studenti, nezaměstnaní či OSVČ, které si neplatily nemocenské pojištění, mohou volit mezi čtyřletým čerpáním a čerpáním 7600 Kč/měsíc, což vychází zhruba na 29 měsíců.

 

 

Vysvětlivky, poznámky

* Zatímco v Dánsku pracuje na zkrácený úvazek čtvrtina lidí a v Nizozemsku dokonce polovina, v Česku se číslo pohybuje okolo šesti procent.
**§ 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce
***https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Marek-Herman-Jiri-Halda-Pani-ministryne-dvoulete-deti-do-skolky-nepatri-490244
****http://www.senat.cz/zpravodajstvi/akce.php?ke_dni=04.02.2018&O=11&cinnost=jedna&id=21972
***** snadno naleznete např. na www.youtube.com
****** Hašková, Hana, Saxonberg, Steven (eds.) a Mudrák, Jiří. 2012. Péče o nejmenší: boření mýtů. Praha: Sociologické nakladatelství.


Mateřská v Evropě a u nás

 

Autorka článku

Mgr. et Mgr. Pavla Koucká

Psycholožka, vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě a jednooborovou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se především práci s rodiči: v Kolpingově azylovém domě pro matky s dětmi a ve své soukromé praxi. Vedla časopis Psychologie dnes, pracovala na Pražské lince důvěry a na Lince bezpečí. Je spoluautorkou knihy Výchova láskou a autorkou knih Zdravý rozum ve výchově a Uvolněné rodičovství.

Publikační aktivity Mgr. et Mgr. Pavly Koucké najdete v naší Odborné knihovně.


↑ nahoru

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS