Zobrazit menuSkrýt menu

Čtenářské dotazy k článku Vliv rozvodu na duši a chování dítěte

Publikováno: 14. 6. 2013, aktualizováno: 6. 12. 2018 | Kategorie: Téma měsíce

Pokud byste se chtěli k problematice vlivu rozvodu na dítě na cokoliv zeptat renomovaného dětského psychologa nebo právníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i zde pod článkem.

Celý článek: Vliv rozvodu na duši a chování dítěte

 

Na vaše dotazy k vlivu rozvodu na dítě odpovídá klinický psycholog PhDr. et PhDr.Radek Ptáček, Ph.D., MBA.

Jsme spolu jen kvůli dcerám…

S manželem nám to v posledních letech úplně přestalo klapat, v podstatě žijeme jen setrvačností vedle sebe v jedné domácnosti, ale ne spolu. Pokud vůbec komunikujeme, tak spíš jen v hádkách, intimní život je zcela nulový. Oba jsme jako děti zažili rozvod rodičů a nechceme, aby tím naše děti (9 a 14 let) prošly taky. Starší dcera nám několikrát řekla, že je ráda, že má kompletní rodinu, protože většina spolužáků má rodiče rozvedené… Vlastně jsme se asi oba s manželem rozhodli kvůli dětem iluzi „normální“ rodiny zachovat a rozvod zatím neplánujeme. Ráda bych se ujistila, že je to opravdu to nejlepší, co pro dcery můžeme udělat, že je to pro ně nejmenší možné zlo a zajímal by mě názor psychologa. Děkuji.

Děti ke svému zdárnému vývoji potřebují úplnou, ale i funkční rodinu. Rodiče poskytují nejen materiální, sociální a psychické zázemí, ale vytvářejí dětem též sociální vzory. Děti se prostřednictvím rodičů učí, jak se chová muž a otec, žena a matka, ale také jak funguje rodina a jak funguje vztah dospělých partnerů. Ve vašem případě je sice obtížné rozhodnout, co bude pro děti nejlepší, nicméně vzhledem k jejich věku se domnívám, že jsou schopny leccos pochopit.

Ve vašem případě bych se nejprve dohodl s manželem, jestli je ochotný něco dělat. Možností je řada. Navštívit psychologa, manželskou poradnu a podobně. Věřte, že tito odborníci dovedou pomoci a řadu vztahů již zachránili. Pakliže to možné nebude, zkuste jednat spolu i s dětmi na rovinu. Promluvte si s manželem, jak situaci dál řešit, a srozumitelně to vysvětlete dětem, uvidíte, že pochopí více (a možná již nyní i ví více), než si vůbec myslíte. Každopádně berte při řešení situace své děti jako partnery.

Jak eliminovat negativní dopad rozvodu?

Chtěla bych se v rámci poradny zeptat, zda lze vůbec definovat nějaké základní zásady, které je třeba dodržet při rozvodovém řízení, aby se eliminoval negativní vliv na děti v rodině. 

Jedná se o příliš složitou situaci, která je závislá na řadě faktorů, než aby bylo možné podat jednoduché odpovědi. Vždy je třeba hodnotit věk dětí, ten rozhodne o základních postupech a strategiích. V případě, že uvažujete o rozvodu a chcete minimalizovat dopady na děti, jednoznačně bych doporučil společnou konzultaci u psychologa, který se problematikou zabývá a pomůže vám stanovit plán, jak vše realizovat, aby děti byly zasaženy co nejméně.

Biologický versus nevlastní otec dítěte

Mám dítě za svobodna, nyní je mu dva a půl roku. Jeho otec od nás odešel, když bylo synovi 11 měsíců, a od té doby se o něj nezajímá, tvrdí, že není jeho (což není pravda). Já sama mám teď novou známost. Přítel s námi zatím nebydlí, ale k synovi se chová moc hezky. Přemýšlím, jak to všechno mám synovi vysvětlit. Může takto malé dítě pochopit, že pán, kterému bude říkat táto, ve skutečnosti jeho otcem není?

Vaše otázka je na hranici psychologie a práva. Z právního hlediska má dítě právo znát své biologické rodiče do začátku školní docházky. Další otázkou je zvažit možnost osvojení nebo adopce ze strany vašeho přítele, to celou situaci zjednoduší. Nicméně bych vysvětloval, až když se syn začne ptát a bude rozumět, což je ve vašem případě ještě dosti dlouhá doba. Každopádně když budete dítě brát jako partnera, který má právo znát a je schopný rozumět, nikdy nic nezkazíte.

Jak dítě informovat o chystaném rozvodu?

Chtěla bych se zeptat, jak nejlépe postupovat při informování dítěte o rozpadu manželství. Věk dítěte je sedm let, chodí do první třídy. Poraďte mi, prosím, jak nejšetrněji sdělit dítěti odchod  z domu.

Rozvod je těžký pro dospělé a ještě těžší pro děti, a to zvláště pro děti v mladším školním věku, které již spoustě věcí rozumí, ale některé zatím nedovedou pochopit. Váš dotaz je jistě správný, ale vzhledem k závažnosti problematiky natolik obecný, že na něj v internetové poradně skutečně odpovědět nelze. Úplně nejlepší ve vašem případě bude, když se obrátíte na psychologa, poradnu pro mezilidské vztahy nebo na rodinného mediátora a odborník s vámi vše vyřešení dle konkrétní situace. Ke správnému zodpovězení vaší otázky je zapotřebí znát nejen věk vašeho dítěte, ale zohlednit řadu konkrétních faktorů vztahující se k němu samému i ke konkrétní situaci. Neváhejte tedy a vyhledejte odborníka, která vám jistě pomůže!

 

Na další čtenářské dotazy odpovídá autorka článku, dětská a rodinná psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová.

Pětiletá pláče, že chce tátu zpátky

Prosím o radu. Dceři je 5 let, v říjnu 2012 se od nás odstěhoval její otec, na všem jsme domluveni, bere si ji každých 14 dní na víkendy. Ze začátku to brala dá se říct statečně, jelikož od jejího narození s námi netrávil moc času, tudíž dcera je zvyklá, že jsme byly stále samy. Teď mi ale občas pláče, že chce, aby se k nám táta vrátil, aby dával pusinky mně, a ne té paní. Teď jí vše vynahrazuje, jezdí po výletech, co chce, to jí koupí, i když do rozchodu tomu tak nebylo. Je mi to líto, nemám takové finance, abych se chovala také tak. Jde mi o to, že dcera je živé a společenské dítě, jeho nová partnerka má děti asi ve věku naší dcery a doma mi pláče, že chce taky sourozence. Když ale otec pro ni přijede, dělá scény, pláče, ať jedu taky, a podobně. U mé matky nechce vůbec být, ačkoli tam jezdíme spolu od doby, co se narodila. Je pravda, že pokaždé jsem tam byla s ní. Nechci ale, aby na mně byla tak moc závislá, jako to bylo doteď. Myslím, že do života to není dobré. Paní učitelky ve školce mě již taky informovaly, že se trošku změnila v chování, je plačtivá a stále dokola se ptá, jestli si pro ni přijdu. Mám navštívit nějakého odborníka, abych něco nezanedbala? Ještě… mám také přítele, dcera si s ním celkem rozumí, ale nebydlí u nás.

Začnu od konce: odborníka – dětského psychologa – Vám doporučuji navštívit. Mohla byste mu podrobněji dceru popsat a vyslechla byste si určitý názor a doporučení. 

Doporučuji vám udělat přechod k otci vždy co nejrychlejší. Dcera může mít také kalendář, kde bude mít zaznačené, který den k otci odchází. Pak bych si spolu s ní udělala vážný rozhovor. Řekla bych jí, jak vám na ní moc záleží, jak ji máte ráda, jak s ní chcete budovat vztah. Ten vztah budujete tak, že spolu mluvíte, zajímáte se o sebe, trávíte čas malováním, vytvářením něčeho, sázením kytek – poznáváte se takto. Toto je pro vás důležité. U otce má zážitky ty, kdy ji někam vezme, něco jí ukáže, doma se jí chcete ukázat více vy. Mazlete se spolu a také po ní něco chtějte pro sebe – ať chvíli počká, udělá vám hostinu, pomáhá vám doma s něčím. Pak budete mít více času na to si s ní hrát, budete ji takto učit více odpovědnosti. 

Vysvětlete jí, že sourozence mít teď nebude. A zřejmě nevíte, zda ho někdy mít bude… 

Pokud bude plakat, pochovejte ji, pošlete ji pro kapesník, vyjasněte si, kvůli čemu plakala, a šup do další činnosti – zaměstnejte ji.

Tříletá holčička se ptá po tatínkovi a pláče

V lednu to byl rok, co jsem rozvedená. Manžel nás opustil ze dne na den kvůli jiné ženě, dcerce v té době nebyly ještě ani dva roky. Nějak to nevnímala, ale zato teď, kdy jí jsou tři a půl, se dcerka začíná hrozně moc ptát, proč tatínek není tady, a pláče. Já už nevím, jak jí to mám vysvětlit. Říkám jí, že ji má tatínek moc rád. A poslední dobou, když se vrátí po víkendu od něj, tak je trochu jiná a ve školce začíná být zlá. Ale nikdy taková nebyla, byla moc veselá, nevím, co se stalo. Bývalý manžel má už novou rodinu. Nevím, jestli proti mně něco neříká. Dcerka je pro mě na prvním místě a chci, aby byla šťastná…

Těžko říct, co všechno dcera ve svém srdci prožívá. Bylo by velmi dobré se k jejímu srdci „dostat“. Zkuste si spolu s dcerou vyprávět, jak jste se obě dvě měly, když jste se neviděly. Je to vhodné například až půjde večer spát, kdy už bude více klidná. Nebude to tedy hned po návratu od táty. 

Zkuste ji další den vyzvat k tomu, ať vám nakreslí, co se jí v poslední době nejvíc líbilo a co se jí vůbec nelíbilo. Samozřejmě neumí dobře kreslit, je ještě malá, ale možná byste mohla z její „čáranice“ poznat nebo od ní slyšet, co všechno má v srdci. Pokud to zvládne, hrajte divadlo. Vy běžte k ní na představení a uvidíte, co vám zahraje. Toto všechno vám může pomoct v tom, abyste se v ní více vyznala. 

Zkuste rozvinout debatu i s jejím tatínkem. Nemusí se u něj nic špatného ve vztahu k dceři dít. Ona může takto reagovat proto, že je nešťastná, že nejste spolu. Pokud se vám zdá, že je to možné, rozviňte debatu i s jeho partnerkou. Je-li pro vás náročné se s tatínkem vidět, zeptejte se jej e-mailem, jak dcera víkend u něj prožila, protože ona vám toho moc nechce říct…

Zkoušejte se dostat k jejímu srdci, nabídněte jí mazlení… Vnímejte, kdy je pro tuto nabídku nejvhodnější chvíle. Pokud je to možné, hodně využívejte pohyb, fyzickou aktivitu, aby se „vybila“ a nemusela pak ve školce zlobit.

Domnívám se, že má dcerka něco v srdci, co toto všechno způsobuje. Zkuste s ní i promluvit, proč se toto všechno děje, že vy bydlíte spolu, ona bude chodit k otci jednou za 14 dnů, tatínek se k vám znovu nenastěhuje… Nebo se jí obecně zeptejte, jestli jí něco vrtá v hlavičce, na co se chce zeptat a co je spojené s jejím pobytem u otce. Zkuste otevřít komunikaci.

Může být cucání palce u dítěte známka deprese či úzkosti?

S manželem se rozvádíme, od září s námi nebydlí, mám syna 4,5 roku a začal si u televize cucat palec. Nikdy to nedělal. Může to být nějaká známka deprese nebo úzkosti dítěte?

Nedomnívám se, že by cucání palce byla známka deprese nebo úzkosti. Ve většině případů je to projev například určitého neklidu spojený s tím, jak příběh v televizi dopadne, co se stane. Někdy to může být projev únavy, kdy se tak dítě uklidňuje. Mám zkušenost, že u některých dětí  je to i známka nudy.

Pokud byste souhlasila – vždy bych se synem mluvila o věcech, které jsou jiné, nové a dějí se u vás doma. Když si cucá palec, dala bych mu do ruky něco, co ho může zabavit – plyšáka, jablko, sedla bych si za ním a vzala si jeho ruku do své a hladila ji ... Ptala bych se ho, co má v srdíčku, co si prožívá, jak se má.

 

Na dotazy z oblasti práva a zákonů odpovídá Mgr. Michaela Hazdrová, právnička neziskové organizace Liga lidských práv.

Jak je to s platbou výživného?

Moje dcera je rozvedená a má děti v péči. Majetkově jsou vyrovnáni, bývalý zeť si brával děti na víkendy a o prázdninách na čtrnáct dní. Nyní požaduje po dceři, aby mu tu dobu, kdy byl s dětmi, zaplatila, anebo že jí nepošle výživné. Že prý ani tak nebude mít dost peněz, aby jí posílal na dvě děti čtyři tisíce korun, protože má novou rodinu… Prosím o radu, jak má dcera nyní postupovat.

Bývalý manžel Vaší dcery není oprávněn po ní chtít zaplatit dobu, kterou strávil s dětmi, ani náklady, které na děti po tuto dobu vynaložil (například peníze za jídlo, vstupenky do zoo apod.). Bývalý manžel je povinen platit výživné ve výši, kterou mu určil soud, nebo ve výši, ke které se zavázal v dohodě o výživném (tuto dohodu však také musel schválit soud). V případě, že bývalý manžel není schopen posílat výživné ve stanovené výši, může on sám podat návrh k soudu na změnu výživného. Rozhodně však není oprávněn snížit částku výživného jen ze své vůle. Soud při rozhodování o změně výživného musí brát v potaz nejen situaci otce, ale především zájem dítěte na řádném vývoji – je tedy otázkou, zda by návrhu otce na snížení výživného vyhověl.

Pokud tedy bývalý manžel Vaší dcery přestane platit výživné nebo bude platit pouze část výživného, má Vaše dcera dvě možnosti, jak situaci řešit. Může podat návrh na nařízení exekuce nebo trestní oznámení.

Návrh na nařízení exekuce se podává u toho soudu, v jehož obvodu má nezletilé dítě své bydliště. Za podání návrhu není třeba platit žádný soudní poplatek. Nicméně je potřeba uhradit náklady exekuce (odměnu exekutora a náhradu hotových výdajů), které mohou být ve výši cca pět tisíc korun (výše však záleží především na dlužné částce). Tyto náklady však můžete chtít zaplatit po dlužníkovi, tedy po bývalém manželovi. Nejčastěji bývá exekuce provedena srážkami ze mzdy, může však být využita i možnost stržení částky z účtu dlužníka, exekutor může nařídit prodej movitých věcí (automobil, luxusní hodinky, …), prodej nemovitých věcí (rodinný dům, byt, chalupa, pozemek, …) nebo prodej podniku.

Druhou možností je podat na bývalého manžela trestní oznámení pro neplacení výživného. Trestní oznámení Vás nic nestojí a lze ho učinit ústně na kterékoli policejní služebně nebo státním zastupitelství. Podat ho však samozřejmě můžete i písemně. Aby byl manžel soudem odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), musí být splněna podmínka, že nezaplatil výživné za 4 měsíce.

Výsledkem trestního řízení by měl pro bývalého manžela být trest odnětí svobody až na 2 roky. Povinný rodič má však možnost vyhnout se odsouzení dobrovolným splacením dlužné částky ještě před vyhlášením rozsudku, což by podle mého názoru pro Vaši dceru bylo výhodnější – neboť by získala dlužnou částku.

Nechci, aby děti přišly po rozvodu o zázemí

Obracím se na Vás s naléhavým dotazem, jehož řešení rozhodně zabere více než jen pár řádku v e-mailu, nicméně: Manželka se rozhodla opustit náš rodinný dům (šest let stará novostavba) a trvá na tom, že děti (ve věku pět a osm let) odejdou s ní. Pro situaci nemá řešení, a pravděpodobně proto se rozhodla využít nabídky své nevlastní sestry a odstěhovat se k ní. Bohužel, toto „řešení“ bere mým dětem komfort stávajícího bydlení a nutí je žít na rozestavěném statku bez vybudované kuchyně, dokončeného sociálního zařízení, o nábytku a interiéru ani nemluvě. Důstojné ukončení našeho manželství je jedna věc, ale nemohu tolerovat, aby bylo takto ubližováno mým dětem.

Nevím, na koho se mám obrátit, a proto si Vás tímto dovoluji požádat o pomoc.

Pokud správně rozumím Vašemu dotazu, zajímá Vás zejména, jak ošetřit to, aby měly děti zajištěný stejný komfort bydlení jako dosud. Předně platí, že nejúčinnější cestou je dosažení dohody, se kterou budou souhlasit jak Vaše děti, tak Vy i Vaše manželka. K tomu můžete využít pomoci manželské či rodinné poradny, případně i asistenci mediátora. O nalezení společného a oboustranně akceptovatelného řešení se vyplatí usilovat vždy na prvním místě.

Pokud se Vám s manželkou nepodaří dojít ke společné dohodě, můžete se obrátit na soud s návrhem na vydání předběžného opatření, které by manželce ukládalo povinnost předat děti do Vaší péče.  Předběžné opatření slouží k dočasné úpravě poměrů po dobu, než soud vydá „hlavní“ rozhodnutí.

V návrhu na vydání předběžného opatření je potřeba co nejpřesněji vylíčit situaci a uvést důvody, proč by měly být děti svěřeny do Vaší péče. Návrh se podává u soudu, v jehož obvodu mají Vaše děti bydliště. Za podání návrhu na vydání předběžného opatření se neplatí žádný soudní poplatek. O Vašem návrhu musí soud rozhodnout nejpozději do sedmi dní. Zpravidla se nekoná žádné ústní jednání a soud tak rozhoduje pouze na základě toho, co je popsáno v návrhu. Případně si může soud ještě zjistit informace od orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Pokud soud předběžné opatření vydá, vyzve Vás, abyste ve lhůtě, kterou Vám určí, podal návrh na zahájení řízení. Jak bylo již uvedeno výše, předběžné opatření slouží pouze k dočasné úpravě poměrů, k dlouhodobější úpravě poměrů je třeba vést celé řízení včetně dokazování (výslechy, případně i znalecká zkoumání, listinné důkazy a podobně). Jedná se o řízení, kde bude rozhodováno o tom, do čí výchovy budou Vaše děti svěřeny, a bude se určovat výše výživného.

I v této fázi se však vyplatí snažit se o nalezení společného řešení s manželkou a uzavření dohody. Rozhodnutí soudu o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může totiž být nahrazeno dohodou rodičů. Tato dohoda však ke své platnosti potřebuje schválení soudu.

Jakmile budou soudně upraveny poměry dětí, může soud rozhodnout i o rozvodu.

 

 

Zjistěte si o tématu více:

KALHOTKOVÁ, D. Adaptace rodiny na porozvodovou situaci a její zvládání dětmi. 2006.

KRAMULOVÁ, D. Budeme se rozvádět. 2008.

BERGER, M. – GRAVILLON, I. Když se rodiče rozvádějí: jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoci. 2011.

BACHÁROVÁ, G. Nezvládám školu: naši se totiž rozvedli. 2009.

DANČÁKOVÁ, T. Psychologické aspekty rozvodovosti – vliv na děti. 2010.

ZELEŇÁKOVÁ, Š. Rozvod a jeho dopad na děti v adolescentním věku. 2007.

KRAMULOVÁ, D. Rozvod rodičů změní pocity dítěte. 2005.

NUCOVÁ, P. Vliv rozvodovosti rodičů na sňatečnost dětí. 2006.

HOPUOVÁ, J. Vliv rozvodu na děti. 2006.

FUSKOVÁ, A. Vliv rozvodu na dítě ve školním prostředí (první stupeň základní školy). 2007.

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS