Zobrazit menuSkrýt menu

Čtenářské dotazy k článku Rozvod manželství

Publikováno: 27. 11. 2013, aktualizováno: 2. 2. 2019 | Kategorie: Téma měsíce

Pokud byste se chtěli v souvislosti s tématem rozvodu na cokoliv zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i zde pod článkem.

Celý článek: Rozvod manželství

 

Na dotazy odpovídá dětská psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová.

Spaní dvouletého dítěte u otce přes noc

Exmanžel na mě začíná tlačit, že by chtěl, aby u něho náš syn začal spávat. S námi nežije od půl roku syna, synovi je nyní něco málo přes dva roky. Ze začátku syna navštěvoval tak jednou za 14 dní na odpoledne u nás a letos si ho od května bere jednou týdně na jeden den. Syn je zvyklý usínat jen se mnou, jiné odmítá, i když jsou s ním denně v kontaktu. Já si myslím, že je na to ještě brzy. Chtěla bych se zeptat, jestli už je vhodný čas, nebo zda ještě chvíli vyčkat, až bude syn starší, aby neměl nějaké trauma z toho, že spí jinde než doma u mámy. Potřebuje večer tu jistotu. 

Na Vaši otázku odpovím samozřejmě pouze obecně. Neznám charakterové vlastnosti syna, jeho přizpůsobivost ve vztahu k různým věcem, jeho prožívání období vzdoru…

Obecně bych nejdříve doporučila, aby měl syn zkušenost se spaním u otce přes den (pokud ještě po obědě spí). Čili aby byl pak otec pravdomluvný, zda se podařilo syna uspat, v jakém rozpoložení se probudil, zda otec bude respektovat váš ukládací styl. Pro syna je v tuto chvíli velmi vhodné, abyste tyto věci dělali co nejvíc shodně  vy a otec. 

Pokud budete mít například měsíční zkušenost se synem, že i po ukládání ke spánku odpoledne otcem se vrací syn naladěný jako obvykle, spaní u otce bych zvažovala na jednu noc. Děti mají obecně schopnost spát v jiném prostředí a s osobou, kterou přijímají a mají ji rády, od dvou let věku.

Je vhodné zvážit, zda se do tohoto nátlaku ze strany otce a vašeho rozhodování nemohou promítat i další věci, které se mohly odehrávat nebo odehrávají mezi vámi. To samozřejmě vůbec nevím – žárlivost jednoho na druhého, smutek, ublížení, vztek, … Pokud by se něco takového dělo, je velmi důležité s tím pracovat, protože dítě v tomto věku je rodičovským „radarem“ a věci po nás napodobuje nebo jej můžeme našimi projevy znejistit.

Porozvodová péče o tříleté dítě

S bývalým partnerem máme téměř tříletou dceru, nebydlíme spolu již 1,5 roku, nicméně se denně vídáme, abychom dceři zajistili kontakt. V současné době čekám dítě s novým manželem a situace se ze strany otce mé dcery trochu přiostřila. Chtěla jsem se zeptat, jak často je vhodné, aby dcera spala přes noc u svého otce. Zatím je to zhruba jednu noc o víkendu. Domnívám se, že by ve svém věku měla spát především doma, tedy tam, kde má zázemí. Otec se po poradě s psycholožkou dozvěděl, že čím více u něj bude dcera spát, tím lépe. Toto se mi nezdá jako úplně rozumné s ohledem na její věk a potřeby…

Na váš dotaz je obecně náročné odpovědět. Nepíšete, jak daleko od otce dcery bydlíte a jak tráví společný čas (zda jsou u něho v domácnosti nebo je u vás doma), jak je dcera zvyklá spolu s otcem dělat běžné věci (oblékat se s ním, chodit na toaletu, koupat se). Jak zvládají její vzdor – pokud je s ním. Zda se snaží otec dodržovat podobný režim dne a večerní ukládání, jako má dcera doma u vás…

Doporučila bych, abyste si toto se svým bývalým partnerem řekli a domlouvali se v tomto věku dcery na co nejjednotnějších postupech, a to i co se spaní dcery týče. Ona má vědět, kde je její domov, kde bude v daný den spát. Pokud neuvažujete o střídavé péči, pak bych doporučila, aby to byl například víkend, který stráví u otce jednou za čtrnáct dnů, a v dalším týdnu jeden všední den. Bylo by vhodné, abyste si nastavili pravidla už nyní, ještě před narozením dalšího miminka, aby dcera necítila najednou dvě změny: narození sourozence a také jinakost v pobytu u otce. Mohlo by se totiž stát, pokud by došlo ke změně, až se narodí miminko, že by mohla prožívat větší míru žárlivosti.

Dohodnete-li se s otcem dcery, doporučuji udělat dítěti i kalendář, kdy mu vždy například v neděli znázorníte, co bude v daném týdnu – kdy bude u vás doma, kdy bude spát u tatínka… Vždy večer daný den škrtnete, aby dcera věděla, co bude další den. Dítě se pak lépe orientuje v tom, co bude, má větší pocit jistoty.

Měla by tříletá navštěvovat otce po odchodu u něj doma?

Chtěla bych se poradit. Manžel se před třemi měsíci odstěhoval ke své milence, teď už přítelkyni. Máme spolu skoro tříletou dceru. Když jsme tuto situaci řešili, ještě než se odstěhoval, souhlasil, že bude za dcerou jezdit alespoň půl roku on k nám, než si vůbec bude jistý, co chce. Teď mne přemlouvá, aby si dceru mohl brát k nim, což já rezolutně odmítám. Vím, že to někdy budu muset povolit, ale pořád se mi zdá, že je na to dcera malá a že v tom bude mít zmatek. Doteď měla harmonickou rodinu (opravdu jsme se s manželem nikdy nehádali a měli jsme stejné názory). Jak to bude vnímat, že ona žije s maminkou a dvakrát týdně si ji vezme tatínek do bytu k nějaké tetě? Přijde mi, že dítěti se úplně změní svět, že do budoucna bude mít úplně jiné hodnoty, když už takhle malé nebude vyrůstat v klasické rodině. Manžel tohle vůbec nechápe, že mám takový názor, a myslí si, že se pro dceru nic nezmění. Tak bych se chtěla zeptat, jak může vnímat, když by jezdila dvakrát týdně k nim, a jak ji to může do budoucna ovlivnit.

Především bych vám chtěla doporučit, abyste vy rodiče společně dceři krátce vysvětlili, co se děje. Nepochopila jsem z vašeho dotazu, jestli dcera ví, kde teď tatínek je, že si odstěhoval z domova věci, které byly pro dceru stabilní a k tátovi patří – bačkory, kartáček na zuby, tašku do práce… Zamyslete se, jak dcera asi teď vnímá vás – jste víc smutná, zamlklá? Mluvíte o svých pocitech s dcerou? Má ona jiné prvky v chování, kdy například reaguje obranou na daný stav? Více se zlobí, je naopak více hodná?

Obecně bych doporučila:

1. Řekněte dceři oba rodiče společně, co se děje, kde je táta.

2. Určitě v první fázi doporučuji, aby jezdil otec k vám. 

3. Pokud bude trvat situace, že se otec nevrátí, doporučuji, aby si ji po nějaké době vzal i on k sobě do nového domova, kde bude ale sám bez partnerky. Dcera se totiž bude jistě ptát, kde je táta, kde teď bydlí. Aby neměla v srdci zmatek, nejasnost, doporučuji tedy časem ukázat jí i nové bydlení táty.

4. Bude-li si manžel jistý, že s novou partnerkou chce prožívat další život, pak by bylo vhodné ji například o prázdninách nebo po nich představit dceři. Domnívám se totiž, že se bude ptát – kam jede táta, kdo tam s ním bude, kdo s ním bydlí?

Vše bych udělala postupně, pomalu, aby si malá „zvykala“ na změny. Pokud budete vědět, kdy táta přijede, řekněte to dceři, aby měla určitou jistotu, o kterou se může opřít.

Pro dítě je rozchod rodičů VŽDY těžká situace. Záleží na tom, jaké je dítě povahy, jakého je temperamentu, jak se chová rodič v jeho přítomnosti, jak mluví o druhém partnerovi… Podle toho je to pro určité dítě velmi těžké, pro jiné o trochu méně těžké. Rozhodnutím – že odejde z rodiny – staví otec dítě do nejistoty. To, na co bylo zvyklé, není. Ten, koho mělo rádo, se vzdálil.

Chci věřit – spolu s vámi – že to dcerka zvládne a bude napěchována láskou z vaší strany. 

 

↑ nahoru

Na další dotazy odpovídá rodinná terapeutka MUDr. Elena Turnovská.

Kontakt dítěte s otcem a jeho přítelkyně

Jsem matkou 4,5leté holčičky. Před rokem jsme se s manželem rozvedli. Na začátku bylo vše docela bezproblémové, ale v poslední době mám s manželem problémy. Chtěla bych se zeptat, jak často musím umožnit bývalému manželovi kontakt po telefonu? Rád by s dcerou skypoval obden, mně to však velmi narušuje soukromí a také mi vadí to, že pak ví, kdy kde jsem, atd. Dále mi vadí, že je u hovorů s videem přítomná exmanželova přítelkyně, kvůli které od nás vlastně odešel. Moc mi to vadí a řekla jsem manželovi, že hovory, kde bude přítomná ona, již nebudu dále přepojovat. Mám na to ale právo? Exmanželova přítelkyně je velmi mladá, je jí teprve 21 let, a snaží se vetřít do přízně dcerky. Dcerka ve své dětské nevinnosti ji má velice ráda a já se bojím, abych o ni nepřišla. Já ji totiž musím i vychovávat, zatímco ona jen rozmazluje a dítě k ní tak logicky více inklinuje…

Prosím poraďte mi, co mám dělat.

Z Vašeho dotazu jsou zřejmé jak obavy, tak nadějné skutečnosti, které považuji za důležité zdůraznit. Píšete, že jste rozvedeni 1 rok a že důvodem odchodu bývalého manžela byla jeho stávající přítelkyně. Nemáte jistotu, zda bude k Vaší 4,5leté dcerce přistupovat výchovně, a ne jen „kamarádsky“, a obáváte se, že bude ohrožovat Váš vztah s dcerkou.

Z Vašeho sdělení se domnívám, že je pro Vás současná partnerka bývalého manžela prozatím nepřijatelná. Doba jednoho roku od rozvodu možná pro Vás není dostatečná k přijetí všech změn. Co se nadějných skutečností týče, píšete, že na začátku bylo vše docela bezproblémové. Předpokládám tedy, že jste byli s bývalým manželem schopni domluvy při tak závažné a zátěžové situaci, jakou je rozvod. A dcerce jste umožnila přijmout novou situaci s dětskou nevinností, takže si může užít jak Vás, tak táty a jeho nové partnerky. Jestliže jste toto vše zvládla, zasloužíte si náležité ocenění.

Ptáte se, jak často musíte umožnit kontakt dcerky s otcem po Skypu a zda jste měla právo bývalému manželovi oznámit, že hovory, u kterých bude jeho stávající partnerka, nebudete dále přepojovat. Zkuste si místo otázek, co musíte a na co máte právo, položit otázky, co chcete a jakým způsobem toho můžete dosáhnout. Domnívám se, že stojí za to domluvit se s bývalým manželem na pravidlech, která budou ve prospěch Vaší dcerky a zároveň budou přijatelná pro vás pro oba. Sladění výchovných postojů je namístě a možná, když spolu budete hovořit, podaří se Vám některé obavy i zmírnit. Stávající partnerce pak může bývalý manžel vše, na čem se dohodnete, zprostředkovat.

Jestliže jste se domluvili dříve, zkuste to s odstupem znovu. A nepodaří-li se vám to hned, nejedná se o nic neobvyklého a neřešitelného. V tom případě se obraťte na neutrálního odborníka, který vám zprostředkuje nový pohled a usnadní vám k dohodě dospět. Můžete se obrátit na mediátora či rodinného poradce. Dohoda mezi vámi dvěma je to nejlepší, co pro dcerku můžete udělat, a přeji Vám, abyste byli úspěšní ke spokojenosti vás všech.

Matka otci brání ve styku s dětmi v porozchodovém období

Manželka se s dětmi (kluci 2,5 roku a 5 let) před půl rokem za mými zády odstěhovala do pronájmu. Hned od začátku, aniž by to bylo dáno soudem nebo nějakou naší dohodou, začala diktovat, kdy kluky uvidím. Dětem tvrdila, že musí spát jenom s maminkou, že u táty spát nesmí. Když jsem si kluky poté bral, starší syn chtěl vždy jezdit na noc domů, protože mu to mamka říkala… Trvalo to několik týdnů než se syn „srovnal“, dnes naopak se hned ptá, jestli budou u mě spát. O kluky jsem se od narození staral, věnoval jsem jim veškerý volný čas, což manželka také potvrdila u soudu. A tady si myslím, že nastává ten největší problém. Protože manželka ví, že jsem schopen se o kluky postarat, že mne kluci mají rádi a že v domě, kde vyrostli, jsou zvyklí, snaží se je ode mne odtrhnout. Na základě jejích lží soud vydal předběžné opatření, které mi stanovuje styk v rozsahu tři hodiny týdně a jednou za 14 dní víkend, což je pro mne ale naprosto neakceptovatelné.

Snažil jsem se manželce navrhnout, že děti budou v její péči, já budu platit výživné, ale že bych rád kluky viděl alespoň dva dny v týdnu, abych je mohl brát na fotbalové tréninky pro malé děti, které oba dva již dlouhou dobu navštěvují. Neuspěl jsem. Navrhoval jsem využít služeb mediátora, poradny, aby nás někdo třetí dovedl k nějakému kompromisu. Bezúspěšně. Navrhoval jsem návštěvu dětské psycholožky, abychom se dozvěděli, jak rozvod dopadá na děti, jak se k nim chovat v určitých situacích. Bezúspěšně. (Starší syn totiž při předávání zničehonic plakal, nechtěl ke mně – teď se situace obrátila a naopak nechce ode mne k mámě.) Když manželku požádám, aby u mne kluci přespali, protože si to přejí, zakáže to. Když byla dvakrát na týden na školení, nechala děti raději své matce a prarodičům, než aby byly se mnou. Když jsem chtěl jít s mladším synem k doktorce, zakazovala mi to, že tam půjde její matka. Nemocného syna poté díky předběžku jsem musel předat její matce, přestože manželka byla na školení. Kluky na tréninky nevozí, když se pro ně zastavím a zvoním na zvonek, manželka s její matkou dětem tvrdí, že to zvoní čert… Dětem se snaží namluvit, že mají domov v tom bytě, kde teď žijí. Starší syn mi ale sám od sebe řekl, že on má domov u mě, protože se tam narodil… Snažil jsem se mu vysvětlit, že domov má tam, kde se cítí nejlépe, že to musí poznat sám. Když je mám v neděli odvézt k manželce a starší syn nechce, snažím se ho namotivovat, že na něj mamka čeká, že se na něj také těší a že se zase brzy uvidíme a že za tuto situaci nemůže ani on, ani jeho brácha. Viníky jsme my.

Rád bych Vás poprosil o radu, jak manželku „donutit“ k návštěvě nějakého centra, poradny, abychom se rozumně domluvili, a také o názor na chování dětí a manželky. Proč se snaží odstřihnout děti od svého táty? Děkuji.

Ve svém dotazu popisujete svou rodinnou situaci tak, jak ji vnímáte a prožíváte, řadu situací shledáváte nevhodnými pro vaše děti a nepřijatelnými pro vás. Píšete, že se vaše manželka před půl rokem odstěhovala do pronájmu a že kontakt s oběma syny je stanoven předběžným opatřením soudu. Co vedlo k tomu, že se manželka odstěhovala, není zřejmé. Mohu se tedy jen domnívat, že se vám nepodařilo hovořit spolu o problémech, které k tomuto vyústění vedly, a proto jste byl jejím rozhodnutím zaskočen. Vaše náročná situace se zatím neobejde bez projevů vzájemného hněvu, až nepřátelství, bez slz vašich dětí. Všechny nepříjemné pocity jsou přirozenými reakcemi na trápení, která se obtížně sdílí a která nyní všichni prožíváte. Tato fáze rozchodu je velmi náročná a zatěžující, nicméně věřte, že netrvá věčně.

Teď velmi záleží na tom, jaký postoj k situaci zaujmete. Zkuste dát manželce najevo, že se chcete domluvit, že chcete dát prostor jejímu názoru a také vyjádřit názor svůj. Otázek je celá řada a máte pravdu, že je optimální hledat odpovědi prostřednictvím odborníka. Ten vás může provázet a vysvětlit vám, jakým způsobem je dobré podpořit děti, aby celou situaci zvládly. Může vám zprostředkovat pohled toho druhého a vytvořit vám podmínky, za kterých naleznete řešení přijatelná pro vás pro všechny. K takovému řešení je třeba dospět, nelze si ho vynutit. Dobrovolnost, svobodná volba a odpovědnost vás obou jsou předpoklady nalezení optimálního řešení.

Zkuste nyní vydržet skutečnost, že se s dětmi nevídáte tak často, jak byste si přál. Neztrácejte naději a věřte, že se vám například prostřednictvím mediátora může podařit dospět k dohodě. Dejte šanci tomu, abyste oba mohli pochopit, co je příčinou manželčina odchodu, co můžete udělat pro důstojný rozchod, je-li nezbytný, a jak zachovat dětem možnost být s mámou a tátou, protože rodiči zůstáváte nadále. Na internetu se můžete seznámit s organizacemi, které poskytují odbornou podporu rodinám v krizi, například poradny pro rodinu, specializovaná pracoviště, jako je Dům tří přání, a další, či se zabývají mediací, například Asociace mediátorů. Požádejte manželku, aby se též s těmito organizacemi seznámila. A rozhodnete-li se některé z nabízených služeb využít, může to být začátek vašeho společného hledání, jak vytvořit a přijmout nové životní podmínky, které budou vyhovující pro vaše děti i pro vás pro oba.

Agresivní manžel a msta přes děti

Prosím vás o pomoc, řeším složitou situaci se svými dětmi – synové 8 a 10 let. Manžel mě deset let manželství fyzicky a slovně napadal, je agresor, i před dětmi, jednou jsem na něj musela volat i policii, byli toho svědky i synové. Letos v březnu manžel odešel do společné domácnosti k milence, tím se mně i synům ulevilo. Půl roku si na děti ani nevzpomněl. Jakmile jsem podala žádost o svěření dětí do své péče a žalobu o rozvod manželství a uvedla jsem v obou případech manželovu agresivitu a brutalitu, manžel se naštval a začal se mi mstít přes děti, o které nikdy žádný zájem neměl, nadával jim do parchantů, do příživníků, nikdy s nimi neměl společného koníčka, neučil se s nimi, nevozil je do školy, nestaral se o ně.

Manžel si tedy na sociálce a u soudu vyřídil předběžné opatření na úpravu styku se syny na každý lichý víkend od soboty do neděle. Synové to těžce nesou, k otci nechtějí, nechtějí u něj spát, manžel jim i mně vyhrožuje policií. Nerespektuje prosbu synů, ani když jsou nemocní a nechtějí s ním jet a sami mu to řeknou. Manžel je zatáhne do auta a přiveze mi je na druhý den večer, nekomunikuje se mnou, nebere mi telefony. Syny si bere jako výkupné, sprostě jim nadává, se mnou před nimi mluví vulgárně, nadává mi… Řeším tuto věc se sociální pracovnicí, ta moje výtky ale nebere v úvahu a nic se mnou neřeší, s mým manželem má různé tajné dohody, že on komunikuje jen s ní a podává jí lživé informace. Synové mají z manžela strach, několikrát mu to řekli, on jim za to vynadal. Po dobu pobytu u něj se jim vůbec nevěnuje, zapne jim televizi, počítač, jde ven kouřit, neučí se s nimi, nejezdí na výlety, jediné jídlo, které u něj dostanou, je oběd, bez pití, bez svačiny, večer je vozí hladové, žíznivé, špinavé, unavené…, doma se mi pak budí s křikem a strachem.

Všichni z něj máme strach, i moji rodiče, všechny nás zastrašuje, že na nás zavolá policii…

Ve svém dotazu popisujete léta trvající stresovou situaci, které jste byla a jste nadále se svými syny vystavena. Najít odpověď, radu, nasměrování, kam se můžete obrátit, je velmi obtížné, neboť neznám poskytované služby v místě Vašeho bydliště. Je důležité najít podporu pro Vaše syny, dětského psychologa, který by jim mohl vysvětlit, co se nyní děje, Vám poskytnout podporu, abyste ji Vy pak mohla věnovat svým synům. Nevím, zda škola, kam synové dochází, má školního psychologa. Můžete se obrátit také na dětského psychologa pedagogicko-psychologické poradny nebo můžete navštívit poradnu pro rodinu.

Nemohu hodnotit, proč sociální pracovnice rozhodla tak, jak rozhodla, a ani by to Vaši situaci neřešilo. Důležitější je hledat, jak Vaše trápení zmírnit. Zkuste sociální pracovnici vysvětlit, z čeho máte obavy, zkuste ji požádat o pomoc při hledání odborníka pro syny i pro Vás s tím, že chcete situaci řešit, možná pak zjistíte, že se lze domluvit na spolupráci. Odborníci specializovaní na děti většinou zvou i oba rodiče, aby jim vysvětlili, co je a co není pro děti vhodné a co jim naopak usnadní přijmout tak závažnou situaci, jako je rozvod rodičů. Když děti vidí, že rodiče opět najdou způsob, jak se domluvit, mnohem snáze a rychleji přijmou bolestivou změnu v rodinném životě. Je mi jasné, že namítnete, že to nyní nejde, přesto je důležité mít cíl, výhled, naději, že stávající situace nebude trvat věčně.

Píšete o agresivním jednání otce dětí, o tom, že takové bylo vždy, nyní se zhoršilo po Vaší žádosti o svěření dětí do péče. Je  velmi náročné a vyčerpávající, co nyní prožíváte. Neodkládejte proto vyhledání odborníka, může Vám pomoci zjistit, co je za negativními emocemi, které brání přijatelné komunikaci mezi vámi, a najít způsob řešení konfliktní situace neagresivním způsobem.

Přeji Vám sílu, odhodlání, trpělivost a nalezení řešení, které vás všechny uspokojí.

 

Na tento dotaz odpovídá také právnička Mgr. Michaela Hazdrová:

Po právní stránce můžete chování manžela k dětem řešit podáním návrhu k soudu na zákaz styku otce se syny. Do návrhu je potřeba uvést důvody, proč by měl soud styk zakázat. Měla byste tedy co nejvýstižněji popsat chování otce a reakce dětí na otcovo chování. Za podání návrhu nemusíte platit žádný soudní poplatek. Lze předpokládat, že soud spojí takový návrh s vámi již podanou žádostí na svěření dětí do vaší péče a oba návrhy bude projednávat současně. To však může trvat i několik měsíců.

Pokud se domníváte, že situaci je třeba řešit rychleji, máte možnost podat k soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byl alespoň dočasně styk zakázán. V případě, že by soud vašemu návrhu vyhověl, bylo by předběžné opatření účinné do doby, než by soud vydal „konečné“ rozhodnutí ve věci svěření dětí do péče.

O předběžném opatření musí soud rozhodnout do 14 dnů ode dne jeho podání. Vzhledem ke krátkosti lhůty, kterou soud na rozhodnutí má, je nutné do návrhu uvést všechny důležité skutečnosti a zdůvodnit, proč je nezbytné o věci rozhodnout takto rychle, a podání doplnit důkazy (například zprávou od dětského lékaře či psychologa o dopadech otcova jednání na děti). Soud totiž nemá dostatek času na to, aby si důkazy opatřoval sám.

Ani za podání předběžného opatření nemusíte platit soudní poplatek. Nelze však říct předem, zda soud vašemu návrhu na zákaz styku vyhoví. Jedná se totiž o velmi tvrdé opatření a soudy k němu přistupují s velkou opatrností. Obecně platí, že je zde spíše snaha o to, aby se rodiče mezi sebou dohodli, k čemuž může sloužit například mediace.

 

↑ nahoru

Na další dotaz odpovídá psycholožka Mgr. et Mgr. Pavla Koucká.

Mám s manželem zůstat jen kvůli dětem?

Už půl roku řeším, zda se mám rozvést anebo zůstat s manželem kvůli našim dvěma dětem (9 a 12let). Naše manželství je svým způsobem bezproblémové, oba se dětem věnujeme, ale já jsem s manželem od svých 16 let, nikoho jiného jsem nepoznala a vloni, před rokem, jsem se zamilovala a láska je nyní u jiného muže než u manžela. Přítel na mě už svým způsobem tlačí, protože sám už je ve fázi, že pokud já podám žádost o rozvod, on podá taky, ale pokud já se nerozhodnu, chce zůstat u rodiny kvůli svým dětem, které mají se ženou také dvě. Vůbec nevím, co mám s ohledem na děti dělat a jak celou situaci řešit. Můžete mi prosím poradit? Jsem z toho už hodně nešťastná a mám velké psychické problémy.

Děkujeme za důvěru, s níž se na náš portál obracíte. Dovedu si představit šílenost situace, v níž se nacházíte: doma děláte, že se nic neděje, a Vaše srdce přitom patří jinému muži. Připravujete večeři, povídáte si s manželem a přitom toužíte rozvíjet intimitu s někým jiným. Nechcete ublížit dětem (a možná ani manželovi), a to Vás tlačí do toho, že žijete ve lži a cítíte se nešťastná.

V průběhu mnohaletých manželství, a obzvlášť když se dají dohromady velmi mladí lidé, se prakticky vždy stane, že potkáte někoho jiného, kdo Vás bude přitahovat, a když se nebudete hlídat, zamilujete se. A je tu problém.

Tahle situace bohužel principiálně nemá žádné úžasné řešení, v němž by byli všichni rázem šťastni. Vidím tři možnosti:

1. Rozvedete se. Opustíte bezproblémové manželství a odejdete za milencem. Uleví se Vám, že nežijete ve lži. Zároveň však velmi zraníte manžela, a nutně zraníte i děti. Zda bude Vaše budoucnost v takovém případě šťastná, si netroufám odhadovat. Zkušenost však praví, že bude nejméně po několik let velmi náročná.

2. Neopustíte manžela a nerozejdete se s milencem. Budete na tom podobně, jako jste teď: nešťastná s velkými psychickými problémy.

3. Rozejdete se s milencem. Pravděpodobně si to opláčete. Zůstane Vám však Vaše rodina. Méně dobrodružné, leč rozumnější řešení.

Na základě mnoha vyslechnutých zkušeností Vám mohu doporučit číslo tři, i když není vzrušující. Vyhnete se však rozbití rodiny, mhoha problémům a výčitkám svědomí, jež zpravidla trýzní ty, kdo se v podobné situaci rozhodli pro řešení číslo jedna.

Každý člověk i každý vztah jsou jedinečné. Nemohu tedy vědět, jak to bude ve Vašem konkrétním případě. Co nabízím, jsou pouze zprostředkované zkušenosti jiných lidí v podobných situacích. Jak se rozhodnete, je pochopitelně na Vás.

V každém případě může být užitečné vyhledat psychologa. Pomůže Vám ujasnit si, co si přejete, co chcete a co můžete unést. Poskytne Vám psychickou podporu a provázení nelehkým obdobím.

 

↑ nahoru

Na další dotaz odpovídá psycholog Mgr. Josef Smrž.

Syn nechce přijmout, že už s manželkou nikdy nebudeme spolu

Jsem tři roky po rozvodu a máme 12letého syna ve střídavé péči, kterou jsme aplikovali bez problémů již rok před rozvodem. Problém je v tom, že syn nechce přijmout nový stav, tedy to, že už nikdy nebudeme s bývalou manželkou tvořit společnou domácnost, přestože se mu to mnohokrát vysvětlovalo. Syn žije mimo realitu a mentálně stagnuje v období společné domácnosti s bývalou manželkou. Jakým způsobem je možné se synem pracovat a vpravit ho do současné reality?

Musím bohužel v úvodu konstatovat, že situace, kterou popisujete, není nijak neobvyklá. Zkuste si představit, že jste malý chlapec, který žije ve světě s mámou a tátou, kteří mu poskytují pocit bezpečí a jistoty. Rodina a rodinné prostředí je totiž pro dítě základním stavebním kamenem do života. Jak velice výstižně psal prof. Matějček - dítě potřebuje mít pocit, že má svoje lidi (tedy otce a matku). Náhle se stane, že toto prostředí se Vám zhroutí jako domeček z karet. Nemáte ani bezpečí, ani jistotu, a co je nejhorší nemůžete s tím nic dělat. Uvědomuji si, že tyto řádky zní hodně tvrdě. Chtěl jsem ale přiblížit, že situaci, v které se Váš syn nachází, nemůžete vnímat „dospělácky“.  Rozhodně tím nijak neříkám, že vy sami děláte něco špatně. Naopak je velice dobře, že synovi situaci vysvětlujete a snažíte se ho vpravit do reality. To, co je ale nutné dodat, je, že dospělá a dětská realita spolu jednoduše nemusí mluvit a často není žádný univerzální způsob, jak ji ovlivnit. Pokud se člověku stane nějaká událost, která je pro něj tak těžká, že ji prostě nedokáže unést, má naše psychika vlastní pojistku. Ta se zapne ve chvíli, kdy hrozí, že by se psychika roztříštila a už nikdy nesložila. V tuto chvíli tato pojistka velice efektivně udělá to, že nás zablokuje ve vnímání reality a dokáže nás uzavřít do vnitřní bubliny. Psychologicky tomuto jevu říkáme popření – jednoduše odmítneme přijmout realitu a děláme, že se nic nestalo. Tento obranný mechanismus je součástí nás jako člověka a má své důležité opodstatnění. Zároveň má ale svá rizika. Jedním z nich je právě to, že se nedokážeme smířit s realitou a žít dál, vyvíjet se. Mechanismus popření u dětí je pak, stejně jako všude, daleko intenzivnější a také nebezpečnější.

A teď tedy k tomu, jak je možné se synem pracovat. Předně je důležité, aby syn naprosto a úplně vnímal, že i když již nejste jako rodiče spolu, jste tu oba pro něj a jste stále „ti jeho“. Musí vědět, že neztratil pocit jistoty a bezpečí, kdy tu pro něj jako rodiče neustále jste. Velkou roli hraje schopnost vzájemné komunikace mezi Vámi a exmanželkou. Ta musí být naprosto nekonfliktní, přátelská a stoprocentně ukazovat právě to zmíněné – oba jsme tu a pro tebe. Jako jeden z nápadů mě napadá zkusit podnikat nějaké věci společně, kdy syn uvidí, že Vás neztratil. Jít společně do zoo, jet někam na výlet. Rodina jako celek nikdy nesmí končit rozvodem. Tím končí jen manželství, nikoli rodina. Pokud budete mít pocit, že nic z těchto možností nemá šanci na úspěch nebo i přes Vaši snahu nefunguje, doporučuji v tuto chvíli vyhledat psychologa. Ideální formou je pak rodinná terapie, kde se budete účastnit povídání všichni tři. Syn v bezpečném prostředí za pomoci psychologa bude provázen celým rozvodem a bude moci postupně pochopit situaci, střetnout se s realitou a zároveň se s ní vyrovnat. Právě vyrovnání je v tuto chvíli nutné pod dozorem odborníka, který mu pomůže zpracovat pocity a možné výčitky, které může zažívat. Druhou možností je, že je syn v takzvané negaci – jedná se vlastně o dost podobný jev, kdy sice realitu vnímá, ale odmítá na ni přistoupit. Řešení je pak stejné.

Věřím tomu, že je současná situace pro Vás může znamenat mnoho otázek, na které neznáte odpovědi. Nebojte se proto vzít další osud syna pevně do rukou a společně s exmanželkou případně vyhledat odborníka. Jak jsem psal v úvodu, situace bohužel není ojedinělá, může být ovšem bez řešení do budoucna pro syna velice ohrožující.

 

 

 

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS