Zobrazit menuSkrýt menu

Čtenářské dotazy k článku o střídavé výchově

Publikováno: 14. 6. 2013, aktualizováno: 6. 12. 2018 | Kategorie: Téma měsíce

Pokud byste se chtěli v souvislosti s problematikou střídavé péče na cokoli zeptat renomovaných odborníků, pošlete svoji otázku na e-mail nazory@sancedetem.cz. Odpověď pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna na portálu.

O problematice se dočtete v článku:Rozvádíme se. Je pro nás střídavá výchova dítěte ideálním řešením? 

Na dotazy z oblasti práva a zákonů odpovídá Mgr. Michaela Hazdrová, právnička neziskové organizace Liga lidských práv. 

Intervaly střídání u střídavé péče

Mám dotaz ohledně střídavé péče. Již delší dobu žiji s přítelem, ten je rozvedený a má sedmiletou dceru. Všichni tři spolu máme velice hezký vztah, chodí k nám každý týden od pátku do neděle. Zajímalo by mě, jestli by se to dalo považovat za střídavou rodičovskou péči, když ji máme 12 dní v měsíci? A jaká je minimálně doba pro střídavou rodičovskou péči? Všude na internetu jsem se dočetla, že za střídavou rodičovskou péči se dá považovat týden až 14 dní v kuse u jednoho z rodičů. A ještě bych se chtěla dotázat, od kolika let se může dítě samo rozhodnout, u kterého z rodičů chce žít?

Minimální dobu pro střídavou péči zákon nestanovuje. Doba, kterou by dítě mělo strávit u každého rodiče, je závislá na věku dítěte, na jeho osobnosti, vztahu ke každému rodiči a podobně. Ze zákona tedy nevyplývá, v jakých časových intervalech by se měla střídavá výchova realizovat. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že jako optimální se jeví týden až čtrnáct dní u dítěte předškolního věku a měsíc u dětí starších. Nicméně vše opravdu záleží na dítěti samotném. Střídavá výchova totiž musí být v jeho zájmu. Na střídavé péči se rodiče musí dohodnout. Podle některých odborníků by ji soud neměl autoritativně nařizovat, nesouhlasí-li s ní jeden rodič.

Zákon o rodině zná ještě institut společné výchovy. U ní též nevymezuje způsob, jak by se měla realizovat. Nicméně v praxi se bude jednat o případy, kdy se rodiče například rozvedli, ale stále spolu žijí ve stejném bytě.

Co se týče Vaší další otázky na věkovou hranici, kdy se dítě může samo rozhodnout, u kterého z rodičů chce žít, opět zákon toto neupravuje. Každé dítě však má vždy možnost vyjádřit svůj názor – to už i od nejútlejšího věku, kdy je schopno své názory formulovat. Soud musí k tomuto názoru přihlédnout, nicméně rozhodujícím kritériem pro něj je zájem dítěte. To znamená, že může rozhodnout i v rozporu s přáním dítěte, vyhodnotí-li, že vyjádřené přání dítěte není v jeho zájmu. Například ve Švédsku a Finsku mají hranici stanovenou na 12 let věku. Odmítne-li dítě starší 12 let styk s jedním z rodičů, nemůže ho k tomu nikdo nutit. V Rakousku je tato věková hranice stanovena na 14 let věku. 

Nový občanský zákoník, účinný od 1. ledna 2014, výslovně upravuje, že u dítěte staršího 12 let věku se má za to, že je schopno vlastní názor si vytvořit a tento sdělit. Nicméně i nový občanský zákoník nadále ponechává rozhodnutí na soudu – názoru dítěte musí soud „pouze“ věnovat patřičnou pozornost. Pokud by tedy soud rozhodl v rozporu s názorem dítěte, musel by své rozhodnutí patřičně odůvodnit.

 

Nesouhlas se střídavou péčí ze strany matky

Žila jsem s přítelem pět let a jednoho dne se rozhodl odejít, údajně jsem špatná matka. Mám celkem čtyři dětičky. Tři z prvního manželství, čtvrté jsem měla s přítelem. I když jsou dvě děti velké (18 a 15 let) a mladší je šest let, jsou na sobě s nejmladší dcerkou závislé. V případě, že by jednou přítel zažádal o střídavou péči, měl by šanci? Já bych s tím z hlediska vztahu se sourozenci nesouhlasila.

soud při rozhodování o tom, do čí péče bude dítě svěřeno, musí brát zřetel na několik faktů. Platí to i pro střídavou péči. Nejdůležitějším kritériem je zájem dítěte. Soud při tom bere ohled na tyto skutečnosti (§ 907 odst. 2 nového občanského zákoníku):

  • osobnost dítěte, zejména jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů,
  • citová orientace dítěte,
  • zázemí dítěte,
  • výchovné schopnosti každého z rodičů,
  • stávající i očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít,
  • citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě k dalším příbuzným i nepříbuzným osobám.

Dále musí soud vzít v úvahu, který z rodičů o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje (§ 907 odst. 2 nového občanského zákoníku). V neposlední řadě musí brát soud zřetel na schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem (§ 907 odst. 3 nového občanského zákoníku).

Úzký vztah vaší dcerky se staršími sourozenci by tedy soud měl vzít v úvahu, nicméně při rozhodování o případné střídavé péči bude brán ohled i na ostatní skutečnosti.

 

Na další dotaz odpovídá klinická psycholožka Mgr. Kateřina Krtičková. 

Má otec nárok na střídavou péči?

Už nevím, jak dál. Mám syna (6,5 roku), když se narodil, jeho otec s námi býval jen o víkendech, a to přes noc a ještě občas. Měl práci po celé republice a přes léto v zahraničí. Po třech letech jsem to ukončila, což byla chyba. Otec mě dal k soudu s tím, že chce střídavou péči, na konec u soudu řekl, že to byl vtip, že mě chtěl jen nervovat. Nakonec jsme se dohodli, že si ho bude brát jednou za 14 dní na víkend a každou středu na noc. Bere si ho pořád, alimenty platí, a to 5 000 Kč, ale tím vše dobré končí. Syna si vezme, dá ho rodičům a jde do práce. Bere ho na pracoviště do lesa a synovi jde o život, vozí ho v traktoru. Syn pokaždé od něho přijde nastydlý, což se samozřejmě ukáže až čtvrtý den po víkendu. Synovi však našli cysty na plicích a na podzim nás v Motole čeká CT a možná i operace. A otec to pořád není schopný pochopit. Bohužel kvůli těm cystám je pro něj i rýma nebezpečná, o zápalu plic ani nemluvím. Přes tohle všechno si otec zažádal o střídavou péči, tvrdí, že jsem zanedbala péči, když má syn odklad školní docházky. Prý se o syna moc bojím a to se na něm podepisuje, prý je duševně zaostalý a já s ním nechci do psychologické poradny, kam otec chce, a já si to nepřeji. Přitom já tam byla kvůli tomu odkladu a otec se nedostavil ani neomluvil. Prý ho o ničem ho neinformuji apod. My se prostě neshodneme, jsme se schopní pohádat kvůli hloupostem. Pokud po něm něco chci, co se týká výchovy, tak mi řekne „máš ho v péči, tak se snaž“ či „vyřiď si to se synem“ nebo uteče do auta. Syn se od něj několikrát vrátil s tím, že jsem kráva, že má na mě vyplazovat jazyk, když něco chci. Když byl u něj syn na prvních prázdninách, tak od něho přijel a bál se mě, až po hodině z něho vylezlo, že se mě bojí, protože otec mu řekl, že ho píchnu nožem. Neumím si představit, že bychom měli střídavou péči, ačkoli bydlíme kousek od sebe…

Obsahem svého dotazu bohužel až příliš realisticky nastiňujete, jak leckdy vypadá motivace pro požadavek střídavé péče, který odráží důsledky partnerských rozchodů. Často se totiž skrze dítě zrcadlí nevyřešené vztahy mezi partnery a nezpracované emoce, kde vévodí zášť a zloba.

Váš dotaz je ale doslova prosycen strachem o fyzický a psychický stav syna, vlastní nejistotou a obavou z nevyzpytatelných kroků bývalého muže.

Ve Vašem případě mě napadají pravidla pro komunikaci s otcem syna:

  • NEvysvětlovat (stejně si beztrestně může vymyslet cokoliv, nemá smysl vyvracet mu nesmyslné a provokativní argumenty).
  • NEobhajovat se (nejste vinna, tak se neobhajujte za to, co jste udělala nebo neudělala.
  • NEbát se ho!

Váš strach totiž živí jeho domnělou přesilu. Právě snahou o vysvětlování a sebeobhajobu ukazujete svou zranitelnost a slabost. A to je právě to, oč mu jde. Myslíte, že ho zajímá Vaše vysvětlení a pravý stav věcí? Ne, chce Vás oslabit, baví se tou hrou na silného a oslabenou.

Nebylo těžké zranit Vás na nejzranitelnějším místě, tedy „chtít syna do střídavé péče“, to je Vaše noční můra, včetně jeho navádění syna k podivnému chování k Vám.

Svým požadavkem Vás vydírá a chce trestat. Ostatně si ho můžete snadno vyzkoušet sama.

Kdybyste, byť jen z důvodů taktiky, zkusila přistoupit na to, co je pro Vás nepřijatelné: „Vlastně je to dobrý nápad s tou střídavou péčí, aspoň bych si trochu odpočinula, vyrazila s kamarádkami a měla klid od starostí,“ zřejmě byste zjistila, jak rychle se se svým požadavkem stáhne („Dopřát jí střídavkou pohodičku, žádný starosti a courání s kamarádkama? No to ani náhodou“).

Přesto se domnívám, že byste měla vyhledat odbornou péči v podobě psychologického poradenského zařízení, které by Vám pomohlo ve větším sebeposílení, nalezení sebejistoty a lepší komunikační taktice, která by Vám pomohla zbavit se strachu.

Nebojte se, že by mu soud vyhověl ve svěření dítěte do střídavé péče. Vzhledem k Vašim argumentům, popisu mužova chování a rysů osobnosti by nejspíš proběhl psychologický soudně-znalecký posudek, kde by manžel mohl být diagnostikován jako nezralá osobnost s infantilními projevy chování. Nejsilnější argumentem ale rozhodně je zdravotní stav dítěte a dodržování léčebného režimu syna. V každém případě ho vyzvěte, aby se s Vámi povinně zúčastnil nějaké kontrolní návštěvy v Motole, nechť mu lékaři vysvětlí, s čím se vlastně syn léčí a že nejde o banální rýmu. Pokud to jen trochu rodinná situace a rodinné vztahy dovolí, zkuste získat matku bývalého, ostatně babička ho hlídává.  

Vím, že synovy projevy po návratu domů jsou pro Vás velmi bolestivé. Zkuste jim nevěnovat pozornost a hlavně si to neberte osobně; řekněte si, že syn je v tu chvíli jen prodlouženou rukou mužovy zlosti a prostřednictvím syna Vás dál trápí, že je to jen na chvíli změněné dítě.  Nedopusťte, aby Vás ještě trápil prostřednictvím syna!

 

Na další dotaz odpovídá dětská psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová. 

Co mohu udělat pro to, aby se čtyřletý syn lépe vyrovnal se střídavou péčí?

Máme čtyřletého syna, s přítelem spolu nežijeme, zatím jsme se dohodli na střídavé péči – pět dnů u jednoho rodiče a víkend u druhého. Často se stává, že když se ke konci týdne máme o malého prostřídat, má zvýšenou teplotu a říká, že ho bolí hlavička. Ve školce, když je s jedním z rodičů, si stýská paní učitelce, že je mu smutno po druhém. Malý je často nemocný, od nástupu do školky měl hodně problémy se záněty horních cest dýchacích. Ale myslím si, že tato bolest hlavy a zvýšená teplota je způsobena pravděpodobně stresem. Objednala jsem nás i k psychologovi, ale ráda si vyslechnu i jiný názor. Občas se stane, že mi malý řekne, když něco udělá, že ho nikdo nemá rád. Začnu jmenovat všechny, co zná, a ujišťuji ho, že ho máme rádi. Naučila jsem se říkat mu věci, které budou a co se bude dít. Například: zítra půjdeme do školky a pak už si tě vyzvedne tatínek. Prostě aby věděl, co bude. Nevím, zda je střídavá péče vhodná. Co mohu udělat pro to, aby se s tím malý lépe vyrovnal?

Domnívám se, že dětský psycholog vám odpoví na vaše otázky, protože se s vámi setká osobně, bude vnímat syna a zeptá se i jeho, co si myslí a jak se má.

Z mého úhlu pohledu je střídavá péče obecně dobrá právě proto, aby dítě neztratilo běžný kontakt s oběma rodiči. Aby dobře vnímalo jejich lásku, jací jsou, jak se chovají v běžných situacích, aby rodiče měli možnost se s dítětem více mazlit, poznávat ho ve vývoji… Čtyřleté dítě ještě neumí moc rozeznat dny v týdnu a představit si, co to znamená „pět“. Čili jestli mu můžete společně udělat například názorný kalendář, kde bude mít poznamenané, kdy bude s vámi a kdy s tátou, bylo by to skvělé – aby se více orientoval v čase a dovedl si představit, co bude. Kdyby chtěl například udělat spolu s vámi rodiči nějaký pěkný sešit, kam by si „zapisoval“ nebo kreslil zážitky u rodiče, a pak tento sešit ukázal druhému rodiči, také ho doporučuji.

Zkusila bych si s ním třeba také zahrát divadlo, kde by se jedna panenka nebo panáček stěhoval mezi rodiči, a malý by to komentoval. Tak byste mohla poodhalit, co má syn v srdci.

V úvodu e-mailu jste podle mého názoru popisovala psychosomatické prvky u syna. Zkoušela jste je pojmenovat před synem? Například: zdá se mi, že tě teď bolí bříško, protože je to den, kdy se střídáš u mě a u táty. Je to tak? Jak ti můžu pomoct? Mám tě víc pomazlit? Mám s tebou víc cvičit, aby bříško přestalo bolet? Jak ti je, když se takto střídáš u táty a u mě? Co cítíš v srdíčku?

Zkuste ještě tuto komunikaci, aby se syn naučil pravdivě mluvit o svém prožívání. 

Přečtěte si o tématu více:

KLIMEŠ, J. Střídavá výchova a styk s dítětem po rozchodu, 2009

MATĚJČEK, Z. – DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte: dětská závist – žárlivost, nevěra a rozvod – nový partner v rodině, nevlastní sourozenci – vzpomínky z dětství. 2002.

ŠPAŇHELOVÁ, I. Střídavá péče o děti po rozvodu očima psychologa. 2005.

ŠPAŇHELOVÁ, I. Dítě a rozvod rodičů. 2010.

TĚTHALOVÁ, M. – HOSKOVCOVÁ, S. Jsme rodiče na směny: střídavá péče po rozvodu je šance, aby mělo dítě mámu i tátu. 2009.

BAKALÁŘ, E. – NOVÁK, D. – WARSHAK, R. A. Slyšení nezletilého dítěte před opatrovnickým soudem: (tři studie problému). 2008.

TAŠEVSKÁ, I. Porovnání situace matek a otců pečujících o děti formou střídavé péče v České republice. 2010.

KOUBEK, A. Nezletilé dítě a rozvod rodičů. Psychologické a právní aspekty. 2006.

 

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS