Slovník pojmů
Syndrom fragilního X chromosomu je dědičné genetické onemocnění postihující především chlapce. Ženské pohlaví má dva X chromosomy (muž XY, žena XX), proto se u nich neprojeví onemocnění v plné míře. Chlapci jsou mentálně retardovaní od hluboké retardace až k mírně snížené inteligenci v kombinaci s různě závažnými projevy autismu, hyperkinetického chování a opožděného vývoje řeči. Léčba zatím neexistuje, ale podávání léků může zmírnit některé obtíže spojené s nemocí.
Jde o autozomálně recesivně dědičnou poruchu projevující se zároveň výskytem hluchoty a slepoty. Začíná zúžením zorného pole a noční slepotou. Postupně se během dospívání rozvíjí úplná slepota. Pro člověka s poruchou sluchu i zraku je charakteristické vzájemné ovlivňování a umocňování obou složek postižení. Výsledný handicap přináší mnohem závažnější ztížení podmínek života, než by byl jen pouhý součet obou handicapů dílčích. Kombinace postižení obou hlavních smyslů zabraňuje možnosti kompenzovat jedním ze smyslů výpadek druhého (jak je to běžné u osob pouze se zrakovým nebo pouze se sluchovým postižením). Hluchoslepota proto extrémně komplikuje výchovu, vzdělávání, pracovní uplatnění, ale i rodinný a společenský život postižených.
Tato forma týrání je působena systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin a kterému jsou rodiny vystaveny. Zvláště závažné jsou takové systémy, které řeší problém dítěte a jeho rodiny automatickým odebráním dítěte z rodiny, aniž by rodině byla nejdříve poskytnuta potřebná podpora a pomoc, například formou sanace rodiny. Není postupováno v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Dále sem patří nedostatečná péče o děti v problémových a dysfunkčních rodinách nebo špatná či nedostatečná péče v denních zařízeních, ve školách a podobně. V neposlední řadě jde také o nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým) – viz sekundární viktimizace.
Měří míru podpory, kterou člověk s mentálním postižením potřebuje k životu v běžném prostředí. Byla vydána Americkou asociací pro mentální retardaci jako standardizovaná Supports Intensity Scale. Míra zapojení jedince do společnosti není závislá pouze na jeho omezení v intelektu a zvláštnostech adaptivního chování, ale i na vytvoření vhodného prostředí, ve kterém s určitou mírou podpory může realizovat své schopnosti. Škála rozlišuje pět typů podpory: žádná podpora, dohlížení, pobízení slovy a gesty, částečná asistence, úplná asistence.
Jedná se o poměrně novou funkci na školách se zaměřením na preventivní práci v oblasti sociálně patologických jevů, jakými jsou například záškoláctví, závislosti, týrání a sexuální zneužívání, vandalismus, xenofobní chování, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy. Metodik prevence vytváří každý rok minimální preventivní program školy (zajišťuje vzdělávací akce pro žáky i učitele, materiály pro primární prevenci). Učitelům pomáhá pracovat s třídními kolektivy (adaptační programy pro nově vytvořené kolektivy, pomoc při slučování tříd, odhalování a řešení šikany), vyhledává žáky s problémovým chováním, snaží se s nimi preventivně pracovat, případně je odkázat na jiná odborná pracoviště. Je vhodné, aby úzce spolupracoval s výchovným poradcem, v případě potřeby s orgánem sociálně-právní ochrany dětí či s policií.
Je zrychlení srdeční frekvence nad normu (nad 90/min, u novorozence a kojence nad 120/min). Může vycházet z různých oblastí převodního systému srdečního. Sinusová tachykardie je podmíněna zvýšenou tvorbou impulzů v sinoatriálním uzílku, který je ovlivňován vegetativními nervy, sympatikem a parasympatikem. Za normálních okolností je sinusová tachykardie přizpůsobením srdeční činnosti na potřeby organismu, například při fyzické námaze nebo při rozrušení. Sinusová tachykardie ale může kompenzovat jiné poruchy (například při chudokrevnosti nebo při horečce ve snaze zvýšit minutový srdeční výdej). Tachykardie může být projevem nadměrné funkce štítné žlázy, zánětu srdečního svalu. Nesinusové tachykardie jsou způsobeny poruchou místa tvorby vzruchu. Příkladem je takzvaná supraventrikulární paroxysmální tachykardie, která vzniká tvorbou impulzů v oblasti síní a siňokomorového spojení. Velmi závažným stavem je tachykardie vycházející ze srdečních komor. Tachykardie sinová i komorová srdce zatěžuje. Zrychlení srdeční frekvence má tendenci zvyšovat minutový srdeční výdej, je ale zároveň energeticky náročné a zvyšuje spotřebu kyslíku. V určité fázi tachykardie se srdeční pumpa stává neúčinnou, zhoršuje se plnění komor a průtok koronárními cévami, které vyživují srdeční sval. Z tohoto pohledu je tachykardie riziková.
Taktilní (dotekový) znakový jazyk vychází ze znakového jazyka neslyšících, znaky jsou oproti znakům znakového jazyka specificky upraveny tak, aby bylo možné je „odhmatat“. Nemanuální faktory znakového jazyka (mimika, pohyby hlavy a těla), které je možné vnímat pouze zrakem, jsou v taktilním znakovém jazyce vyjadřovány prostřednictvím manuálních komponentů znaku – nejčastěji upraveným pohybem rukou a místem artikulace.
Nejjednodušeji si terapeutickou komunitu můžeme představit jako skupinu lidí, která společně obývá například nějaký statek. Úkolem tohoto společenství je jednak udržet chod a organizaci své společné domácnosti (uklízet, starat se o dobytek, o plodiny, mít připravené jídlo atd.), ale i o řešení svého problému (například závislost na droze) a spolupodílet se na řešení problému ostatních. Členové komunity procházejí psychoterapií, ale i sociální terapií (jak fungovat ve společnosti, učí se nést zodpovědnost, učí se podílet na rozhodování). Tato společenství sdružují omezený počet pacientů či klientů, kteří se rozhodli na svém problému pracovat a terapeutický personál, který jim je při léčbě nápomocen (terapeuti, psychologové, psychiatři, zdravotní sestry a další). Pobyt pacienta v terapeutické komunitě může trvat rok a více.
Vnější faktor (chemická látka, infekce, záření), který dovede způsobit vznik vývojové vady plodu; matce většinou neškodí.
Terminální stadium je konečná fáze života, hranice mezi životem a smrtí, fáze umírání. Tato závěrečná fáze nevyléčitelného onemocnění má prognózu přežití několik týdnů, dnů či hodin.
Nauka, která se zabývá okolnostmi a otázkami souvisejícími se smrtí a umíráním.
Medicínské označení pro hučení či šelest v uších, který může být vnímán jednostranně, nebo v obou uších či v hlavě, nejčastěji v klidném prostředí (často večer před usnutím). Postižení lidé tyto nepříjemné, negativně působící a většinou neexistující zvuky vnímají jako zvonění, pískání, šumění, bzučení, syčení, cvaknutí, ale například i jako zvuky doprovázející jízdu lokomotivy. Tyto potíže se objevují buď jednorázově, nebo jsou stále přítomné s nastupující intenzitou. Rozlišují se různé stupně tinnitu – od slabého až po kritický. Šelest má velmi úzký vztah k problémům s koncentrací, pamětí, únavou a celkovým zdravotním stavem, má vliv také na spánek a jeho kvalitu, omezení aktivit, psychické rozpoložení.Tinnitus se dělí na subjektivní a objektivní – u většiny postižených se jedná o subjektivní příznak, a tedy obtížně měřitelný, sám o sobě není nemocí, jedná se o příznak vyvolaný řadou příčin (nejčastěji výkyvy krevního tlaku, obtíže v oblasti krční páteře, poranění ucha, stres či již zmíněná ateroskleróza). Takzvaný pulzatorický tinnitus je způsoben přirozeným proudem a tokem krve či zvýšenou krevní turbulencí v blízkosti ucha (ateroskleróza, tedy kornatění tepen).
Zprostředkovává komunikaci mezi osobami neslyšícími nebo osobami s částečnou ztrátou sluchu a běžnou populací pomocí znakového jazyka. Tlumočník vytváří podmínky pro to, aby účastníci rozhovoru měli pocit, že nehovoří s ním, ale s člověkem se sluchovým postižením. Respektuje nezávislost sluchově postiženého člověka a přizpůsobuje se způsobu komunikace, kterému dává přednost sluchově postižený. Tlumočníci se sdružují v České komoře tlumočníků znakového jazyka.
Parazit, který je silně rozšířen v naší populaci. Běžným hostitelem jsou kočkovité šelmy. Infikování se Toxoplazmou v těhotenství vede ke vzniku vývojových vad.
Neboli česky breptavost je narušení komunikační schopnosti charakteristické tím, že si ho daná osoba sama neuvědomuje. Dochází zde k poruše plynulosti mluvního procesu, pro kterou je typické extrémně zrychlené tempo řeči. Může být i projevem centrálních poruch řeči a působit na další složky komunikace, jako jsou například čtení, psaní, rytmus či hudebnost.
Představuje kresby zhotovené technikou reliéfních čar nebo velmi nízkých reliéfů. Jsou určeny pro osoby se zrakovým postižením, nejčastěji nevidomé, nebo jsou jimi kresleny. Kresba zobrazuje trojrozměrný objekt reliéfními čarami v dvojrozměrné ploše, který je vnímatelný hmatem. Pro potřeby osob s částečným viděním lze kresbu doplnit i kontrastním barevným provedením. Tyflografika aktivizuje proces vnímání, představivosti o předmětech, rozlišování prostorových představ i myšlení a učitelům poskytuje možnosti názorného vyučování.
Je dnes běžnou pomůckou dětí s opakovanými záněty průdušek, astmatiků, dětí s cystickou fibrózou. Výhodou tohoto inhalátoru je achopnost tvořit velmi malé částice aerosolu, ve kterých je lék vdechován hluboko do plic. Přístroje jsou navíc velmi tiché a v současné době i cenově dostupné. Zdravotní pojišťovny na tyto přístroje chronicky nemocným pacientům přispívají jako na zdravotní pomůcku, předepsanou odborným lékařem (alergolog, pneumolog. Jaký je princip ultrazvukového inhalátoru? Piezoelektrický krystal produkuje vlnění vysoké intenzity rozrušující molekulární vazby. Medikament se převádí na formu aerosolové emise, ta je proudem vzduchu z ventilátoru přenášena k pacientovi. Voda je zde přenosovým mediem. Medikament se aplikuje do kalíšku. Inhalace tří mililitrů fyziologického roztoku probíhá v průměru čtyři až šest minut. Součástí přístroje je ústní a nosní náustek, maska a hadice. Regulátor zajišťuje plynulou regulaci průtoku mlžiny a současně i velikost částic. Ta se pohybuje kolem 0,5 až 8 mikronů.
Kompenzační polohovací zařízení – standery určené především imobilním dětem k uvedení do samostatného stoje. Fixují dolní končetiny, pánev, hrudník i hlavu. Pozice vestoje má význam zdravotní, neboť zlepšuje kvalitu i růst kostí, snižuje vazové kontrakce, zlepšuje zažívání. Umožňuje také dítěti být aktivním spoluúčastníkem dění, během kterého dochází ke stimulaci smyslů, vnímání, myšlení, koncentrace pozornosti a současně mu nabízí více volnosti. Používají se doma i ve škole. Standery, kterých je mnoho druhů, mohou být statické nebo dynamické (pojízdné).
Primární viktimizace – proces, kdy se z člověka stává oběť trestného činu (např. je přepaden, okraden, vydírán)
Sekundární viktimizace – poškození oběti vyšetřovacími a jinými procesními postupy (např. nepravdivé obvinění oběti, že si vymyslela napadení; protahování případu, konfrontace s pachatelem…)
Terapeutický systém, který je důležitý pro pohybové poruchy hlavně u dětí. Ovlivňuje centrální nervový systém, který řídí i procesy motoriky. Aby byla léčba úspěšná, musí být prováděna až čtyřikrát denně. Ideálně tedy v domácím prostředí a s rodiči. Rodiče musí být vyškoleni odbornými terapeuty. Vojtova metoda má význam pro rehabilitaci pacientů v neurologii, ortopedii a chirurgii. Aktivuje bránici a pomocné dýchací svaly, zkvalitňuje dýchání, napřimuje páteř a předchází skolióze. Zlepšuje i polykání a vyprazdňování.
Funkce výchovného poradce je zřízena na základních a středních školách, obsazena je většinou někým z učitelů. Práci výchovného poradce je možné rozdělit do několika oblastí. Předně poskytuje žákům pomoc při volbě dalšího studia či povolání, a to s ohledem na posouzení jejich školních výsledků a schopností. V oblasti vzdělávání se zaměřuje na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (například žáci zdravotně znevýhodnění, děti s poruchami učení, nadaní studenti), konzultuje jejich učební výsledky s rodiči, ostatními učiteli a s jinými odbornými pracovišti. Snaží se tak podporovat jejich školní úspěšnost a zabránit možným selháním. Často garantuje i kvalitu péče o děti s individuálním vzdělávacím plánem. Společně s metodikem prevence se snaží včas podchytit žáky s možným problémovým chováním či řešit již vzniklé situace (svolává výchovné komise, spolupracuje s orgánem sociálně-právní ochrany dětí).
Školská instituce řízená ministerstvem školství. Výchovný ústav pečuje o děti, starší patnácti let do jejich zletilosti, se závažnými poruchami chování, u nichž byla soudem nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Jsou zřizovány zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce. Samostatně jsou také zřizovány skupiny pro děti s uloženou ochrannou výchovou a také skupiny pro nezletilé matky s dětmi. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální, dětem je poskytována odborná speciálně-pedagogická i psychologická péče. Většinou je součástí výchovného ústavu také odborné učiliště nebo praktická škola (či jiná forma středního vzdělávání), případně děti navštěvují učiliště či střední školu v regionu. Některé výchovné ústavy umožňují zařazení do pracovní skupiny či pomáhají zprostředkovat rekvalifikační kurz.
Opak sociálního začleňování, vyloučení jedince z běžných sociálních vazeb a přirozených mezilidských vztahů. Příkladem sociálního vyloučení je i zařazování dětí se zdravotním postižením do speciálních institucí, ústavů a speciálních škol. Proti vyloučení ze společnosti působí všestranná podpora a vhodně volená zdravotní, sociální i vzdělávací intervence po celý život člověka.
Vývojová dysfázie bývá také označována jako specificky narušený vývoj řeči a řadí se k poruchám raně se vyvíjející centrální nervové soustavy. Projevuje se neschopností nebo sníženou schopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro vytvoření této schopnosti jsou dobré, a dítě tedy netrpí žádným jiným závažným postižením či poruchou. Mohou se k ní vázat i obtíže v dalších oblastech, jako je paměť, pozornost, motorika či emocionální sféra osobnosti.
Falešná videosmyčka, na které se například ve čtyřicetiminutové sekvenci usmívá sympatická dívka sedící za počítačem. Uživatel tak získá pocit, že si s danou osobou opravdu píše. Ve skutečnosti komunikuje úplně s někým jiným. Tento jev zažívá celosvětový rozmach.
Zastupování dítěte je součástí rodičovské zodpovědnosti. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Při výkonu práv a povinností jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Zákonní zástupci mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Soud může ze závažných důvodů rodiče rodičovské zodpovědnosti zbavit. Jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů, v takovém případě určí soud takzvaného kolizního opatrovníka, například při rozvodovém řízení. Pokud je nad dítětem nařízena ústavní výchova, rodiče i nadále zůstávají jeho zákonnými zástupci (pokud jim nebyla rodičovská zodpovědnost zrušena či pozastavena), při osvojení dítěte se zákonnými zástupci stávají osvojitelé.
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) poskytuje péči dítěti, které se ocitlo bez jakékoli péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy. Péče je poskytována po nezbytně nutnou dobu. Lze přijmout i dítě na jeho vlastní žádost. Tato zařízení zřizují obce a kraje (například FOD síť zařízení Klokánek, Dům tří přání, aj.).
Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vyhlášená pod č. 10/2010 Sb.m.s., sdělení Ministerstva zahraničních věcí)
Kompenzační prostředek k rozvoji komunikativních dovedností, určený osobám, které nemají rozvinutou aktivní řeč, nebo jejichž expresivní složka řeči není dostatečně vyvinuta, nejčastěji jedincům s mentálním postižením či s centrálním narušením motoriky. Použití znaků pomáhá člověku komunikovat formou založenou na řeči lidského těla, na mimice a na přirozených znacích. Znak je dynamicky, je možné jej zachytit a užívá se snáze než mluvená řeč.
Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný systém komunikace neslyšících. Je tvořen specifickými vizuálně-pohybovými prostředky: jako tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Rozlišujeme mezi vlastním znakovým jazykem a národním (českým) znakovaným jazykem, který je uměle vytvořený systém využívající gramatické prostředky češtiny a usnadňující dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Zákonem o znakové řeči byl definován termín znaková řeč, který označuje jak český znakový jazyk, tak i znakovanou češtinu.
Projevuje se ve dvou základních oblastech – zdravotní a sociální. V pojetí české legislativy je zdravotním znevýhodněním (na rozdíl od zdravotního postižení) zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Za sociálně znevýhodněné jsou považovány děti pocházející z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením nebo ohrožené sociálně patologickými jevy. Pro znevýhodněné žáky je třeba vytvářet mechanismy podpory vzdělávacích potřeb a podpory sociálního začlenění.
