Sebehodnocení žáků se specifickými vývojovými poruchami učení a jejich pozice ve školní třídě

Diplomová práce je zaměřena na problematiku specifických vývojových poruch učení (specifické poruchy učení, SPU). Naším cílem bylo zjistit, zda žáci, kterým byla některá z forem poruch učení diagnostikována a kteří byli integrováni do běžného typu základních škol, mají ve srovnání se svými vrstevníky nižší sebehodnocení. Dále nás zajímalo, jaké sociální pozice budou tito jedinci ve školních třídách mezi ostatními zaujímat. Výzkumná studie je kvalitativního charakteru a vychází z komparace výzkumného a kontrolního souboru. Celkem se jí zúčastnilo 50 žáků základních škol ve věku od 8 do 11 let. Ke zjištění sebehodnocení žáků byla využita upravená verze dotazníku Coopersmith Self Esteem Inventory (C.S.E.I.) a dále námi vytvořená Škála hodnocení žáka. Pozici jedinců ve třídě jsme zkoumali prostřednictvím Plebiscitu náklonnosti, jedné ze sociometrických metod. Výsledky, k nimž jsme dospěli, potvrzují snížené sebehodnocení žáků s poruchami učení, ale zároveň poukazují na to, že vzhledem k sociálním pozicím, jichž dosahují, nepatří ve školní třídě výlučně mezi odmítané jedince.