Když selže rodina. Pěstouni se starají o děti, které zažily zanedbání, týrání i ústavní výchovu

Periodikum
lidovky.cz
Obrázek
Rodina nad hrou

"Pro každé dítě je však důležité, aby mělo svého vlastního blízkého člověka, se kterým prožívá láskyplný vztah a který je připraven mu kdykoli pomoci. Rodina je

pro dítě zázemím, ze kterého odchází zkoumat svět po celé dětství i dospívání. Proto pokud nemůže zůstat ve vlastní rodině, je důležité pokusit se mu najít novou, náhradní," říká k tomu Dana Lipová, ředitelka nadace Nadace Sirius, která se naopak snaží o osvětu i konkrétní podporu náhradního rodičovství.

Na úvod malé vysvětlení důležitých pojmů:

ADOPCÍ NEBOLI OSVOJENÍM zaniká příbuzenský poměr mezi adoptovaným dítětem a jeho původní rodinou. Všechna práva a povinnosti přechází na adoptivní rodiče. Jednoduše řečeno: adopcí přijmete dítě za své a stáváte se jeho rodičem, jako kdyby se vám narodilo. Tuto možnost většinou volí bezdětné páry, jež se tak snaží naplnit své rodičovské potřeby.

PĚSTOUNSTVÍ končí nejpozději dovršením 18 let dítěte. Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte. Vykonává pouze přiměřeně povinnosti a práva rodičů. Je oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte. O těch podstatných má povinnost informovat rodiče dítěte. Pěstounem se tedy stáváte jen na omezenou dobu. Mezi vámi a dítětem nevzniká příbuzenský vztah a jste povinni udržovat sounáležitost dítěte s původní rodinou. Většina pěstounů má již své rodičovské potřeby naplněny, jejich hlavním motivem je pomoc dítěti.

Pěstounství jako byznys pro lidi bez práce? Český průzkum vyvrátil mýty

PORUČNICTVÍ je nejméně častá forma náhradní péče o děti. Poručníka jmenuje soud obvykle z řad příbuzných či blízkých, nebo toho, koho určil rodič. Často je odpovědný i za správu majetku dítěte, což dokládá u soudu. Jako poručník máte vůči dítěti všechny povinnosti a práva jako rodič, kromě vyživovací povinnosti. Pokud vám bylo dítě svěřeno do trvalé osobní péče, náleží vám hmotné zabezpečení podobně jako pěstounovi. Poručnictví zaniká podobně jako pěstounství nejpozději 18 rokem dítěte.

Františkův příběh

Dnes šestnáctiletý František se narodil s Downovým syndromem. Skončil v dětském domově. Děti s postižením mívají jen mizivé šance, že se jich někdo ujme. Ve Františkových čtyřech letech však došlo k nečekanému zvratu. "V roce 2007 studovala moje mladší dcera Šárka střední zdravotní školu a musela jít v rámci studia na praxi. Vybrala si dětský domov," popisuje prapůvod svého pěstounství Dana Hlásná ze Šumperka. Celý život pracovala jako poštovní doručovatelka, vychovala dvě dcery a ambice zachraňovat "cizí" děti prý nikdy neměla. " Jenže Šárka hned první den své praxe objevila dítě, kterému už byly skoro čtyři, ale projevovalo se na úrovni ležícího mimina. Bylo apatické k celému okolí, pouze leželo, jedlo mixovanou stravu a nosilo plenky. Nikdo za ním nikdy nepřišel. Dceři ale tohle nešťastné stvořeníčko přirostlo k srdci. Svou péčí ho probrala z apatie a doma o něm neustále vyprávěla. Tím probudila i mou zvědavost."

Biologičtí rodiče v pozadí

Biologičtí rodiče, kterým byly jejich děti odebrány a jsou svěřeny do ústavní nebo pěstounské péče, nepřestávají být stále rodiči. Jak vlastně spolupráce původní i náhradní rodiny dítěte probíhá?

"Při každém setkání musí být přítomna sociální pracovnice a před kontaktem dítěte v náhradní rodinné péči a biologickým rodičem dochází k důkladné přípravě všech tří stran: dítěte, biologického rodiče, pěstouna," vysvětluje Eva Kopecká, předsedkyně spolku Náruč dětem v Olomouci.

U dítěte příprava probíhá adekvátně k jeho věku a přihlíží se i k jeho vlastnímu postoji. Před setkáním pak proběhne samostatná konzultace – příprava s každým rodičem zvlášť: zvlášť s pěstounem, a pokud je vztah dospělých hodně problematický (což bývá často u příbuzenské náhradní péče), tak proběhne ještě společná konzultace obou stran.

Pokud dítě nezná prostor, kde má k setkání dojít, pěstoun jej přivede, aby se s prostorem vzájemného setkání seznámilo. Vše se připraví tak, aby se dítě cítilo bezpečně a ničím neohrožené. "Kontakt je pro všechny zúčastněné emočně náročný, pro dítě obzvlášť. Biologičtí rodiče by proto dítě neměli nikdy kontaktovat bez vědomí pěstounů," podotýká Eva Kopecká. Podle ní k tomu však bohužel hlavně díky sociálním sítím někdy dochází. V tu chvíli záleží na vybudované důvěře mezi dítětem a pěstounem. Na tom, aby se se dítě pěstounovi svěřilo a ten do nastalé situace vnesl společně s doprovázející sociální pracovnicí řád.

I z toho vyplývá, jak náročná může být pěstounská péče. Někdy se u pěstouna dostaví vyčerpání a někdy i pochybnosti, zda péči o dítě nadále zvládne.

Podporu pěstounům poskytují takzvané doprovázející organizace, kde má každá rodina právě svého sociálního pracovníka, na něhož se lze kdykoli obracet. Tyto organizace hrají důležitou roli při výkonu pěstounské péče mimo jiné proto, aby se selhávání pěstounské péče předcházelo.

Dcera Šárka nakonec prošla psychologickými testy a vyřídila si ve spolupráci se sociálními pracovnicemi hostitelskou péči, tedy možnost brát si chlapečka na víkendy domů. Dítě začalo trávit soboty a neděle v rodině Dany Hlásné a viditelně pookřávalo. Po několika společných víkendech už o něm všichni členové Daniny rodiny mluvili jako o našem Fanouškovi.

Na podzim roku 2008 už paní Hlásná podstupovala všechny povinné náležitosti, aby se mohla stát jeho pěstounkou. František se v současnosti díky obrovskému nasazení paní Hlásné dokáže i přes své velmi těžké mentální postižení sám najíst a vedený za ruku docela dobře chodí. Potřebuje neustálý dohled, rehabilitace, cvičení. Právě lékaři doporučované hiporehabilitace přiměly paní pečující o Františka požádat o pomoc organizaci Patron dětí. Unikátní a silný příběh obětavé pěstounky zapůsobil i na dárce: téměř ihned se od nich sešlo 30 000 korun na rehabilitaci dospívajícího chlapce. "Pěstouni a vůbec všichni náhradní rodiče si zaslouží velký respekt. Zachraňují dětské duše za biologické rodiče, kteří se z mnoha různých důvodů, které nám nepřísluší hodnotit, o své děti nedokážou postarat," říká k tomu Edita Mrkousová, ředitelka Patrona dětí.Kdo závidí, ať si to sám zkusí

Nic samozřejmě není jen růžové. Františkova pěstounská maminka s těžkostmi spojenými s chlapcovým postižením počítala, profesí bývalá listonoška musela vycházet s různými lidmi.

Nebála se tedy ani kontaktu s biologickou matkou syna, o něhož teď pečuje, nevadí jí ani pravidelný "dohled" sociální pracovnice. Co ji ale zaskočilo a zabolelo, byly reakce, jež rozhodně nečekala. Mnohokrát zaslechla, že si toho "mentála" vzala pro peníze.

Anna Krbcová, tajemnice Asociace Dítě a rodina smutně konstatuje, že toto je mýtus, s nimž se náhradní rodiče stále setkávají: "Dlouhodobý pěstoun si přijde při péči o jedno dítě přibližně na 8000 Kč měsíčně. U pěstouna na přechodnou dobu, který má výkon pěstounské péče jako své zaměstnaní, tato částka činí po odečtení zálohy na daň a sociálního a zdravotního pojištění zhruba 12 500 Kč. To nedosahuje ani hodnoty minimální mzdy. Tady navíc jde o péči o děti, které mají za sebou traumatizující zkušenosti. Zažily zanedbání, týrání, opuštění, prošly ústavní výchovou."

K Anně Krbcové se přidává i Eva Kopecká, předsedkyně spolku Náruč dětem v Olomouci:"Péče o ,naše‘ děti v pěstounské péči je mnohonásobně náročnější než o jakékoli jiné děti. Byla jim odepřena základní potřeba: prvotní pocit bezpečí v náruči matky. Pokud se dostanou do pěstounské péče v pozdějším věku, trvá jim dlouho, než si k pečující osobě vypěstují důvěru. Mám velkou úctu k pěstounům, kteří tuto kritickou dobu překonají a potvrdí dítěti, že u nich má skutečný domov, ať se děje, co se děje."

Všichni, kteří očerňují náhradní rodiče, by si podle obou oslovených profesionálek měli sáhnout do svědomí a říct si, zda by za výše uvedené částky byli ochotni dát domov a lásku cizímu dítěti, zažívat u toho náročné okamžiky a k tomu plnit i spoustu povinností.Život pod dohledem

Pěstouni jich totiž mají celou řadu. Hned na začátku procházejí dlouhým schvalovacím a přípravným procesem, než si budou moci vzít dítě do péče. Kdyby měli potencionální pěstouni na začátku hlavně finanční motivaci, odhalilo by se to už v rámci přípravného řízení, shodují se všichni, kteří se problematice věnují profesionálně.

Češi ztrácí zájem o adopci. Oblíbili si pěstounství, zvláště to na přechodnou dobu

Mezi povinnosti, které pěstouny neminou, patří pravidelně se vzdělávat a dále umožňovat dítěti kontakt s biologickou rodinou, který nebývá vždy úplně jednoduchý "Jsou pod stálým dozorem orgánu sociálně právní ochrany dětí. Kdo z nás by chtěl být pod takovou kontrolou při výchově svého dítěte?" pokládá si řečnickou otázku Anna Krbová.

"Sociální pracovnice nás navštěvuje jednou za dva měsíce," doplňuje a upřesňuje její slova pěstounka šestnáctiletého Františka.

 

Zdroj článku:

https://www.lidovky.cz/byznys/moje-penize/kdyz-selze-rodina-pestouni-se-staraji-o-deti-ktere-zazily-zanedbani-tyrani-i-ustavni-vychovu.A201223_095109_moje-penize_ssu