Zobrazit menuSkrýt menu

Žáci s problematickým chováním si často nesou traumata z rodiny

Publikováno: 4. 6. 2019, aktualizováno: 4. 6. 2019 | Zdroj: rodicevitani.cz

Učitelé a vychovatelé si dlouhodobě stěžují, že narůstá počet dětí, s nimiž si takzvaně „nevědí rady“. Jsou to děti, které šikanují ostatní, ničí věci, nemají před nikým respekt. Veřejnost často volá po tom, aby se na ně uplatňovala „tvrdá ruka“. Odborníci ale prosazují jiný přístup.

Statisticky vzato, v každé třídě jsou 2 až 3 děti, které mají problémové chování. Snadno vybuchnou, narušují výuku, chovají se agresivně ke svému okolí. Jaká je klasická „kariéra“ takového dítěte? Výzkumy říkají, že to obvykle probíhá následovně: napřed důtky, pak snížená známka z chování. Pedagogicko-psychologická poradna, někdy i psychiatr (s tím, že na vyšetření u dětského psychiatra se čeká půl roku i více). Dítě si odnese diagnózu – zpravidla ADHD nebo poruchu chování či rovnou poruchu osobnosti. V horších případech nastupuje diagnostický ústav nebo psychiatrická léčebna. Do učení se nehrne, zato záškoláctví, drogy, alkohol, drobná pouliční kriminalita jsou každodenní realitou. Dítě i společnost mají nakročeno k problému. A přitom by často stačilo málo: zasáhnout včas, a spíše, než „napravovat“ dítě, pracovat s celou rodinou.

Nás taky řezali, a vyrostli z nás slušní lidé!

„Když jsem psala dizertaci, zkoumala jsem 150 dětí z běžných základních škol v ČR, které vykazovaly problematické chování. Zjistila jsem, že všechny měly ve své anamnéze minimálně dvě, ale průměrně šest traumatizujících událostí,“ vysvětluje Leona Jochmannová, psycholožka z Univerzity Palackého v Olomouci. „Je prokázáno, že děti se nerodí násilné a zlé. Jejich problematické chování je naučené a pochází z kombinace genů a výchovy. Dítě, které je odmalička obklopeno násilím, vidí, jak si dospělí ubližují nebo žije v nestabilním prostředí, se prostě nedokáže chovat standardně. A český systém péče bohužel tyto děti trestá ještě víc – kázeňskými opatřeními, diagnózou ADHD nebo poruchy chování, pobytem v diagnostickém ústavu. My ale nedokážeme opravit dítě jako v autoservisu, když se pak má vrátit do patologického prostředí.“

V Praze 7 už čtvrtým rokem funguje Centrum LOCIKA, které pracuje s dětmi ohroženými domácím násilím. Takových je v populaci průměrně asi 10 %. „Prošlo nám tu 700 dětí ze 400 rodin. Děti k nám posílá soud nebo orgány sociální péče o dítě. My se snažíme získat pro spolupráci jejich rodiče a pracovat s celou rodinou jako se systémem,“ říká Petra Wünschová, ředitelka Centra LOCIKA. Rodiny, v nichž se objevuje zvýšená frekvence násilí, docházejí na terapii nejčastěji jednou týdně. „Rodiče nám ze začátku říkají: nás taky řezali hlava nehlava, a jací slušní lidé z nás vyrostli! Jenže pak si vzpomenou na to, jak se přitom cítili. V naprosté většině případů se pak rozhodnou, že nechtějí, aby to samé zažívaly jejich děti.“

Celý článek najdete zde: https://www.rodicevitani.cz/poruchy-uceni-a-chovani/co-s-nasilim-ve-skolach-pomahat-nikoliv-trestat-tvrdi-odbornici-vetsina-problemovych-deti-sama-zazila-trauma/?fbclid=IwAR2_7fS5vuCMJGQUEnDIenl0Edn8VrkqPX_5zhsjSRF6TjlBLxi7KPruHrw

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS