Zobrazit menuSkrýt menu

Většina škol stále dává přednost známkám před slovním hodnocením

Publikováno: 29. 1. 2019, aktualizováno: 29. 1. 2019 | Zdroj: lidovky.cz

Blíží se pololetní vysvědčení. Zatímco pro některé rodiče a děti jde pouze o přechod do druhé poloviny školního roku spojený se zhodnocením studijních výsledků, pro jiné je to den plný stresu a obav. Jaký mají známky vůbec smysl? A není slovní hodnocení pro studenta lepší motivací? Známkovat, či neznámkovat? Na tom se dodnes přesně neshodnou ani učitelé, ani rodiče.

"Obě moje děti chodí na základní školu, kde se klasicky známkuje. Když Agátka dostane jedničku nebo dvojku, vím, že je s jejím prospěchem všechno v pořádku, a když starší Kuba přinese třeba čtyřku z matematiky, je mi jasné, že si doma musí častěji počítat. Víc vědět nepotřebuju. Asi by mě ani nebavilo louskat nějaké dlouhé slovní hodnocení. To, co bych z něj vyčetla, se stejně můžu dozvědět na třídní schůzce, když se zeptám," říká maminka osmileté dcery a třináctiletého syna. Naopak otec desetileté Rozárky z Brna to vidí jinak: "Stupnice od jedničky do pětky je strašně úzká na to, aby mohla reálně ukázat, co dítě skutečně umí. Stejný výkon můžou dva různí učitelé ohodnotit úplně jinak, tak o čem pak známka vlastně vypovídá? Ale nejde jen o znalosti. Slovní hodnocení, které dcera dostává, nepopisuje jen to, co se naučila, ale i její další schopnosti. Říká, v čem přesně se jí v rámci daného předmětu daří a v čem se naopak může zlepšit. Je hodně konkrétní a navíc osobní, mluví přímo k ní, což se mi líbí."

Jedničky a pětky se drží

Diskuse o tom, jak má takové školní hodnocení vlastně vypadat, se vedou dlouhodobě. Shoda zatím panuje jen v názoru, že existence co možná nejobjektivnější zpětné vazby je potřebná. Má smysl pro žáka, rodiče i pedagogy. "Ať už je způsob hodnocení jakýkoli, je důležité, aby žákům byla pravidelně poskytována srozumitelná zpětná vazba, z níž lze pochopit, co jim jde, co jim nejde a co mají dělat pro to, aby se jejich znalosti či dovednosti v dané problematice zlepšily. Z národních i mezinárodních kvalitativních dat jednoznačně vyplývá, že školy, které žákům takovou formativní zpětnou vazbu poskytují, dosahují lepších vzdělávacích výsledků," říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Přestože značná část odborníků na vzdělání i psychologů se dnes přiklání spíše k prospěšnosti slovního hodnocení, faktem zůstává, že většina českých škol se zatím stále drží klasické stupnice jedna až pět. Podle České školní inspekce (ČŠI) neznámkují vůbec jen něco málo přes 2 procenta ze zhruba 700 hodnocených základních škol. A také na středních školách je slovní hodnocení spíše výjimečné. Ze zhruba 300 středních škol, které ČŠI ve školním roce 2017/18 sledovala, jich používá výhradně slovní hodnocení jen 2,7 procenta. V posledních letech se ale postupně zvyšuje podíl škol, které se vzdávají známek. Někde oba způsoby i kombinují, a to buď u všech žáků, nebo jen u některých (například na prvním stupni hodnotí slovně, na druhém známkují, případně slovní hodnocení využívají pro děti se specifickými poruchami učení).

Známkování je škatulkování

Ředitel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání Pavel Kraemer považuje výhradní hodnocení slovem za smysluplnější, pokud ho učitelé umějí a chtějí psát. Známky vnímá jako problematické z mnoha důvodů: "Že je možné intelektuální výkony objektivně měřit čísly, je dávno překonaná osvícenecká iluze. Vím, o čem mluvím, matematikou jsem se zabýval téměř dvacet let. Více než objektivní výkon zrcadlí známky často postoj učitele k žákovi, to, jak je či není spokojen s jeho výkony nebo s jeho přístupem. Proti tomu bych nic neměl, ale muselo by se jasně říct, že se jedná primárně o subjektivní hodnocení učitele. Ještě problematičtější je psychologické působení známek na dítě. Špatné známky ho totálně demotivují a často sociálně ostrakizují, na dlouho fixují jeho slabé stránky," říká Pavel Kraemer.

I ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 Galina Jarolímková vidí slovní hodnocení jako lepší řešení, zejména u dětí na prvním stupni základních škol. Podle ní má oproti známkování více možností, jak vystihnout prospěch i pokrok žáka, a v dětech vytváří větší pocit sebedůvěry. "Slabé žáky nestresuje a tahouny může motivovat. Známkování nemusí být vždy nejobjektivnější. Je těžké určit, co je ještě trojka a co je už čtyřka. U starších dětí na základní škole bych doporučovala například známky doplnit vhodným okomentováním výkonu. Jako další možnou formu hodnocení bych viděla rozšíření škály od 1 do 10, čímž by se rozšířil prostor pro přesnější ohodnocení dítěte. Pouhé známkování je škatulkování a soutěžení, které mnohdy určuje postavení žáka ve třídě a nálepkuje ho.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS