Zobrazit menuSkrýt menu

Sportovní psycholožka: rodiče by se v aktivitách dětí neměli přehnaně angažovat

Publikováno: 19. 9. 2018, aktualizováno: 19. 9. 2018 | Zdroj: zena-in.cz

O tom, jaký bude mít dítě vztah ke sportu, výrazně rozhoduje postoj k pohybu a styl trávení volného času na straně jeho rodičů, říká sportovní psycholožka Veronika Baláková. Dodává také, že podpora dítěte v jeho aktivitách je sice klíčová, ale přehnaná snaha rodičů se do koníčků zapojovat, může být spíše na škodu.

Co byste doporučovala rodičům, kteří mají děti s nechutí ke sportu? Jak tento problém řešit? 

Děti mají potřebu pohybu vrozenou. Myslím si, že to jsme my dospělí, rodiče a možná i trenéři či učitelé, kteří tuto potřebu tlumíme. Děti poskakují v lavici a učitel jim řekne "seďte", vběhnou do tělocvičny a trenér řekne "postavte se tady", běhají po domě a rodiče řeknou "nelítejte tady". Já jako rodič bych se nejdříve zamyslela nad svou pohybovou aktivitou, nad tím, jakým jsem vzorem pro své dítě. Pokud jezdím pouze autem a výtahem, sedím u počítače nebo televize a víkendy trávím v shopping centrech či v kině, těžko můžu od svého dítě očekávat zápal pro pohyb. V případě, že budu žít zdravým životním stylem, který zahrnuje dostatek přirozeného a neorganizovaného pohybu, můžu očekávat, že pro mé dítě to bude natolik přirozené, že ho do aktivit nebudu muset nutit. Pokud mé dítě navštěvuje sportovní klub, je členem nějakého týmu a začne projevovat nechuť k této činnosti, začala bych pátrat po příčinách. Může to být trenér, který příliš kritizuje, málo komunikuje, celkově vytváří nepříznivé motivační klima, nebo může být potíž v nefungujícím kolektivu či příliš vysoké zátěži, tlaku na výkony a nervozitě či strachu s tím spojeném. Zvážila bych proto návštěvu trenéra, případně přestup či ukončení činnosti.

Co by měli rodiče udělat pro to, aby se z jejich potomka jednou nestal "metráček"? Dnešní doba trochu nahrává elektronické zábavě, počítačům, ... 

V prvé řadě být příkladem, jak už jsem řekla. V druhé řadě bych dětem ukázala co nejvíce možností trávení volného času bez elektronických zařízení. Od rodičů to však vyžaduje dostatek času, který svým dětem budou věnovat a také samozřejmě trpělivost a kreativitu. Příkladem může být návštěva restaurace – mohu dítě posadit a dát mu do ruky telefon s puštěnou pohádkou nebo budu dítěti říkat říkanky, hrát si s ním hry, malovat nebo objevovat zákoutí daného zařízení. Myslím, že je to o prioritách rodičů a že vždy mají na výběr, jakou cestu si zvolí. Další věcí mohou být pravidla, která si rodiče s dětmi nastaví. Ta pak mohou určovat, kolik času a za jakých podmínek mohou děti s tabletem nebo mobilem strávit.

Jak najít pro svoji ratolest vhodný sport? Podle čeho se rozhodovat?  

To je velmi složitá otázka, na kterou není lehké odpovědět. Určitě bych začala tím, že nechám přirozený výběr na dítěti. To si vybírá nejčastěji sporty, které dělají třeba jeho rodiče nebo kamarádi, případně mají nějaký sportovní vzor, zahlédnou něco v televizi apod. Velmi také oceňuji sportovní festivaly pro děti, které se v posledních letech konají. Tam mají děti možnost vyzkoušet si nejrůznější sporty, které mají zastoupení v jejich okolí a také potkat se se sportovními hvězdami. Děti tak mohou objevit sport, o kterém ani nevěděly, že existuje. Když už si dítě sport vybere, tak já jako rodič bych se šla podívat na jeden trénink a promluvila s trenérem. Je důležité vědět, jak trenér pracuje, jakou vytváří na tréninku atmosféru, jaké má priority a cíle apod. Je určitě fajn, když se trenér, rodiče a dítě na těchto aspektech shodnou. Často se totiž stává, že děti končí se sportem právě kvůli trenérovi, který je přehnaně kritický, vytváří na dítě velký tlak, není otevřený v komunikaci a nejedná fair. Dále bych vybírala sport podle časové a finanční dostupnosti, tak, abych se já jako rodič, nestala "otrokem", tzn., netrávila každé odpoledne a víkendy dovážením dítěte na tréninky a příp. závody. Je fajn, pokud je to skutečně záliba dítěte se vším všudy, tzn. i s dopravou, chystáním věcí apod. Podporujeme tak rozvoj vnitřní motivace dítěte a snižujeme riziko předčasného ukončení činnosti. A to by dle mého názoru mělo být na prvním místě, tzn. před výkony, výsledky a hvězdnou kariérou sportovce.  

Jak moc by se měl rodič angažovat při sportování svého dítěte? Je třeba vhodné, aby byl tatínek i trenér?  

Je fajn, když jsou rodiče skutečně "jen" rodiči a příliš se do činnosti dítěte neangažují. Tzn. je přínosné, pokud třeba máma nachystá svačinu, táta dítě odveze, pokud dítě chce, tak se rodiče podívají na jeho výkony a ocení třeba jeho snahu a úsilí a dále už řeší opět jen rodinné či organizační záležitosti namísto poskytování zpětné vazby. Pokud situace nedovolí jinak a rodič je zároveň i trenérem, má před sebou nelehký úkol. Je totiž důležité, aby se mu dařilo oddělovat od sebe obě role, proto, aby se vztah mezi rodičem a dítětem dobře vyvíjel, byl dobrý, harmonický a bez "následků". Je to úkol, který vyžaduje spoustu úsilí, a ne všem se ho podaří splnit. Proto doporučujeme co nejdříve předat dítě do péče jiného trenéra.

Co je u dětí ve vztahu ke sportu nejdůležitější? Budování dobrého přístupu, zdravý pohyb, ...?

Jednoznačně je to dobrý vztah k pohybu, přijetí zdravého životního stylu, který pohybovou aktivitu obsahuje. Důležité je si najít takovou činnost, u které se jedinec cítí dobře, přináší mu radost, nemusí se do ní nutit, a naopak se těší, až si najde chvilku, aby ji mohl opět vykonávat.

Celý rozhovor najdete zde:http://zena-in.cz/clanek/je-fajn-kdyz-jsou-rodice-skutecne-jen-rodici-a-prilis-se-do-cinnosti-ditete-neangazuji-rika-sportovni-psycholozka-veronika-balakova

další zprávy z médií

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS