Zobrazit menuSkrýt menu

Rozmazlené dítě má dostatek toho, co nepotřebuje, ale postrádá to, co by potřebovalo, říká psycholog

Publikováno: 12. 10. 2020, aktualizováno: 12. 10. 2020 | Zdroj: wave.rozhlas.cz

Rozmazlenost je termín, který nemá úplně jasnou definici, pro každého je to něco trochu jiného a často je označení „rozmazlené dítě“ používáno spíše jako bič k obviňování rodičů ze špatné výchovy. Právě obava z toho, že budu špatným rodičem a své dítě rozmazlím, může ale paradoxně vést k tomu, že dítěti rodiče neposkytnou dost lásky a jistoty.

„Rozmazlené dítě má dostatek toho, co nepotřebuje, například materiálního zabezpečení, ale nedostatek toho, co doopravdy potřebuje, což může být kvalitně trávený čas s rodiči, anebo to můžou být prachobyčejné hranice, které všichni potřebujeme,“ vysvětluje psychoanalytický psychoterapeut Michal Novák. Varuje ale před tím, aby rodiče z obavy, že potomky rozmazlí, omezovali své projevy lásky a náklonnosti a nechávali třeba své ratolesti „vybrečet“. Příkladem může být třeba to, že matce i dítěti vyhovuje společný spánek v jedné posteli, zatímco prarodiče, zastávající „tradičnější“ výchovu, na ni tlačí, že má dítě dát do oddělené postýlky a nechat plakat, aby ho nerozmazlila a nebylo potom nesamostatné. „Moc lásky nemůže škodit. Může škodit maximálně nedostatek empatie, necítění toho, co dítě potřebuje,“ varuje psycholog.  

Materiální dostatek přitom sám o sobě dítě nijak nepoškozuje a nerozmazluje, jiná situace ale nastává, pokud například dítě uplácíme materiálními dárky proto, že na něj například nemáme dost času a cítíme kvůli tomu výčitky či úzkost. „To může vést k mnoha dilematům v psychice dítěte, což záleží na tom, do jaké míry jsou jeho citové potřeby deprivovány. Do budoucna by ale dítě mohlo mít problémy v oblasti sebehodnoty a dilemat o sobě samotném. Může si to překládat tak, že pro rodiče není dost důležité. Každé dítě dobře cítí, že je uplácené,“ dodává Novák.

Podle něj je důležité, aby rodiče nejednali v úzkosti a obavách z toho, že selžou a svého potomka třeba rozmazlí nebo nějak poškodí, a používá psychoanalytický termín „dost dobrý rodič“. „Dítě určitě nepotřebuje rodiče, který je zničený vlastními nároky na sebe. Dost dobrý rodič je takový, který dělá to, co může v rámci svých možností. Každá honba za dokonalostí končí špatně. I pocit, že selháváme, je projevem dost dobrého rodičovství, protože reflektujeme, co děláme, pokud si ale udržíme příčetnost a netoneme ve výčitkách. Tím dítěti neprospíváme a je to problém rodičů, kteří se dneska snaží být ti nejlepší.“

Jak teď dosáhnout „dost dobrého rodičovství“? Jak se chovat k dítěti, které má sklon k afektu a které ostatní označují za „rozmazlené“? A měli bychom pojem rozmazlenost úplně vynechat ze svého slovníku? Poslechněte si celý rozhovor s psychoanalytickým psychoterapeutem Michalem Novákem v Houpačkách.

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS