Zobrazit menuSkrýt menu

Psycholog: Podporu a pomoc potřebuje i ten, kdo šikanu páchá

Publikováno: 10. 12. 2018, aktualizováno: 11. 12. 2018 | Zdroj: prozeny.blesk.cz

"Nejdůležitější prevencí je připravit dítě na všechno, co se může v životě stát. Mít s ním dobrý vztah a trénovat si povídání," radí k tématu šikany psycholog Radek Ptáček. Zároveň dodává, že při jejím řešení by se pozornost měla soustředit také na agresora a jeho motivy. Ty totiž často mohou pramenit z nevhodného prostředí či problémů v rodině, a je proto potřeba mu kromě sankcí nabídnout porozumění a pomoc.

Jak skutečně poznám, že je mé dítě šikanováno? 

Než se rodič začne zajímat, jak šikanu poznat, měl by se zajímat o to, jak jí předcházet. Je to elementární věc, kterou rodiče, zvláště v České republice, hodně zanedbávají. Protože velmi často o tom sami neuvažují nebo si myslí, že jejich dítěte se to netýká. 

A pak se třeba velmi diví … 

Ano, přesně tak. Takže úplně na úvod je dobré říci, že děti – zvláště v kolektivech základních škol – se sociálním vztahům učí a dokážou být k sobě velmi podlé. Každý rodič, jehož dítě vstupuje do jakékoliv instituce (školy, školky, kroužku), by měl s dítětem hovořit o tom, co se všechno může stát a jak se taková šikana projevuje. Měl by dítě informovat o tom, že když po něm bude někdo chtít něco, co se mu nebude líbit, tak dítě musí reagovat. Už tahle forma rodičovské prevence dokáže zabránit velké části případů šikany

Takže co máme jako rodiče dělat? 

Nejlepší prevencí šikany vedle informování je dobrý vztah. Nic nenahradí to, když rodič dítě naučí, že si na konci dne spolu popovídají. Takže jestli informace jsou prevence, druhý krok je, že si s dítětem povídám, ptám se, co kamarádi a tak, a pokud tohle dělám, dramaticky snižuji riziko, že dítě bude obětí dlouhodobé šikany

Co když se mnou dítě mluvit nechce? 

Jestliže dítě není sdílné či se přepne do problematického módu, kdy rodičům nechce nic říct, musíte být tak trochu psychologem. Velmi často za mnou přicházejí rodiče a chtějí, abych jim řekl něco o jejich dítěti. Ale nejlépe znáte své dítě přece vy, obvykle říkám. Rodič musí mít odpozorované jeho obvyklou náladu a běžné chování. Měl by mít v sobě jakýsi rodičovský lakmusový papírek, kterým pozná, vycítí, že dítěti není dobře. Že je uzavřené, smutné, nebo naopak víc odmlouvá a jde do opozice. V této chvíli byste tedy měli začít řešit, co se děje. Ptát se na nálady, pocity, změny… A třeba zjistíte, že se k němu někdo nevhodně choval. Když je to pak dlouhodobější, nastává problém. 

Když už mám podezření na šikanu, jak se dítěte ptát? 

Každý rodič by si měl tu taktiku, jak mluvit se svým dítětem, budovat celé jeho dětství. Pro všechny profesionály, ať jsou to psychologové nebo lékaři, je daleko jednodušší mluvit s cizími dětmi než se svými vlastními. Každý rodič ale ví, co funguje a co nefunguje. Kdybych přece jen měl dát nějaký postup, tak ve chvíli, kdy tušíme, že se něco děje, nejdříve pokládáme obecné otázky, abychom zjistili, zda s námi chce dítě vůbec mluvit: "Zdáš se mi nějaký posmutnělý, stalo se ti něco? Co se stalo během dne? Jak ses cítil?" Pakliže nám dítěneodpovídá a my máme podezření, že se mu mohlo něco stát, tak už klademe konkrétní investigativní otázky: "Bylo ve škole všechno v pořádku? Byli na tebe všichni hodní? Co paní učitelka, co kamarádi?"

Ve chvíli, kdy se nám dítě svěří, že ho někdo šikanuje, jak postupovat dále? Co chtít například po škole

Jestliže už máme nějaké objektivizované podezření, že se něco děje, tak bychom měli ve většině případů bezodkladně kontaktovat školu, protože to je instituce, která s tím může něco dělat. Jednoznačně nejprve doporučuji promluvit s třídním učitelem, který může ve většině případů tu situaci pomoci efektivně řešit. Nicméně stává se, že učitelé nad tím mávnou rukou, pak je samozřejmě nutné kontaktovat ředitele nebo třídního psychologa. Bohužel se velmi často setkáváme s tím, že rodiče pojali podezření, nebo se dokonce dozvěděli nějakou informaci, ale sami nad tím mávli rukou. Takže velký varovný prst pro rodiče: Nezůstávejte mlčící, zvláště ne v situacích, kdy máte podezření na šikanu

Teď z opačné strany. Co když máme jako rodiče podezření, že naše dítě šikanuje ostatní? 

Tohle je problém, který řešíme mnohem méně, ale je to problém závažný. Protože si často říkáme: "Chudinky oběti, neřádi šikanující.” Ale musíme si uvědomit, že i dítě, které šikanuje, je v určitém smyslu obětí a potřebuje pomoc. Perzekuovat šikanéry k ničemu dobrému nevede. A když – tak jen k tomu, že jim samotným můžeme způsobit problémy. Příčiny šikany je nutné hledat v prostředí školy nebo rodiny. Musíme si uvědomit, že šikanující by měl být nějak potrestán, ale že zároveň potřebuje podporu, a možná i někdy daleko větší než jeho oběť.

Celý rozhovor najdete zde: https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/581553/dite-ktere-sikanuje-je-obet-a-potrebuje-pomoci-rika-psycholog-radek-ptacek.html

další zprávy z médií

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS