Zobrazit menuSkrýt menu

Muži více pečují o děti a domácnost, ale pořád jich je málo, říká zakladatelka sítě mateřských center

Publikováno: 2. 7. 2019, aktualizováno: 2. 7. 2019 | Zdroj: archiv.ihned.cz

Stála u zrodu ekologického hnutí Pražské matky, které před revolucí usilovalo o zlepšení kvality městského ovzduší. "Byly jsme samy matky s dětmi a pro policisty to bylo odzbrojující," vzpomíná na květnovou demonstraci roku 1989 Rut Kolínská. V roce 1992 se stala spoluzakladatelkou prvního mateřského centra v republice.

Inspirovala se západním Německem, kde mateřská centra fungovala přes deset let a sloužila jako komunitní centra pro rodiče a děti. Dnes čítá Síť pro rodinu více než 300 center po celém Česku. Poskytují programy pro děti i rodiče, fungují jako platforma pro sdílení zkušeností a poradna. Od roku 2002 je Kolínská členka Rady vlády pro rovnost žen a mužů a od roku 2009 vede Výbor sladění pracovního, soukromého a rodinného života.


HN: V jaké situaci byly ženy matky za minulého režimu? Jaké měly možnosti ve srovnání s dneškem?
Pokud se člověk chtěl angažovat v komunistické straně, tak možností měl spoustu. Stát nabízel služby péče o děti od půl roku a pro starší děti byly školky. Když se v ní člověk nechtěl angažovat a nechtěl, aby jeho děti procházely ideologickým zařízením už odmalička, možností tolik nebylo. Pro mě byla volba jasná, že s dětmi zůstanu do tří let doma. Jelikož jsem nakonec měla čtyři děti, podařilo se mi tak překlenout čas až do revoluce.


HN: Proč jste vůbec zakládala první mateřské centrum?
K myšlence mateřských center jsem se dostala zcela náhodně. V té době jsem už měla děti a měli jsme takové mateřské centrum u nás doma. Vyrostla jsem na evangelické faře a byla jsem zvyklá, že naše domácnost byla otevřená pro všechny, kdo přijdou. Myšlenka, aby se ženy, které zůstávají doma samy s dětmi, spolu scházely a sdílely zkušenosti, byla v té době velmi aktuální. Kromě toho po revoluci došlo ke znovuobjevení hodnoty rodičovství a to je to, o co mateřská centra usilovala.


HN: Jaké služby centra nabízejí?
Dřív nabízela setkávání rodičů, zejména matek s malými dětmi. Dnes přerůstají v komunitní centra pro všechny generace. Nabízejí služby jak pro rodiče s dětmi, tak pro seniory. Škála služeb je skutečně široká: od svépomocné skupiny, kde rodiče sdílí zkušenosti, až po rekvalifikační kurzy. Některá mateřská centra nabízela jednorázovou službu péče o dítě, až se z toho stala trvalá služba podle toho, kde je potřeba. Kolem roku 2008 jsme ve spolupráci s ministerstvem iniciovali vznik dětských skupin pro mladší děti od roku a půl. Dnes je má zhruba pětina center.


HN: Změnily se potřeby rodičů od dob založení prvního centra? 
Změnil se pracovní trh a dělba práce v rodině. Když porovnám, kolik mužů jezdilo s kočárkem nebo nosilo děti v nosítku na začátku devadesátých let, s tím, kolik jich je dnes, došlo k velkému posunu. Například když jsem byla malá, můj otec jezdil s kočárkem a venkované ho nepovažovali za pravého muže. Byl pro ně bačkora i přesto, že si ho vážili jako faráře. Dnes muži mnohem víc pečují o dětia domácnost, ale pořád je jich málo. Částečně za to mohou ženy. V roce 2014 jsme dělali výzkum, z nějž vyplynulo, že 60 procent žen nechce, aby otcové měli otcovskou dovolenou.


HN: Je to problém mentality? 
Rozhodně. Hlavní brzdou pokroku je zaběhlý způsob myšlení. Mnozí zaměstnavatelé například stále mají strach z práce z domova, z toho, že nemohou kontrolovat své zaměstnance a nevidí je pracovat, přitom by je měl zajímat hlavně výsledek. U pásové výroby si domů práci nevezmete, na druhou stranu se dají zkrátit směny a tím zvýšit množství nabízených částečných úvazků. 
Uzákonění toho, že se při pohovoru s uchazečem zaměstnavatel nesmí ptát na děti, je trochu nešťastné. Myslím si, že by se na děti nebo jinou situaci v rodině naopak ptát měl. Když zaměstnavatel před sebou vidí skvělého člověka, kterého chce ve své firmě zaměstnat, vyplatí se mu vypořádat se s jeho rodinnými podmínkami. Když takovému zaměstnanci poskytne podmínky pro slaďování rodiny a práce, bude podávat větší výkon a bude loajálnější vůči firmě. 


HN: Uvedla byste příklad dobré praxe slaďování rodiny a práce ze zahraničí? 
Sleduji vývoj v německých mateřských centrech od roku 1991. Dnes v nich často vidím dopoledne matku s dětmi, v poledne přichází otec, přebere dítě a matka odchází do práce. Flexibilní úvazky jsou v Německu běžným jevem. Problém je, že slaďování rodiny a práce je v Česku pořád vnímáno jako ženská záležitost. Ale i muži mají potřebu slaďovat. Oba rodiče mohou mít stejný prostor v rodině a zaměstnání. 


HN: Co by pomohlo změnit mentalitu Čechů? 
Daňové úlevy pro zaměstnavatele podporující rodiče by sehrály velkou roli. Zaměstnavatelé by měli poskytovat podmínky pro práci z domova a flexibilní formy práce. Nicméně všechno v životě ošetřit legislativou nejde. Životní situace jsou tak různé, že nemůžete mít pro každou zákon. Proto by se vztah zaměstnance a zaměstnavatele měl stavět na vzájemné dohodě a důvěře. 


HN: Zastáváte kvóty pro obsazení žen ve vedení firmy? 
Líbí se mi norská legislativa, podle níž, pokud se na stejnou pozici hlásí muž a žena se stejnou kvalifikací a předpoklady pro práci, přednost dostane žena. Hodně žen končí kariéru těsně "pod stropem", často z toho důvodu, že se nechtějí dostat do loktařského prostředí. Chybí i podmínky pro rodiče. Často se například nedodržuje délka pracovního dne nebo jednání, zkrátka zaměstnavatelé často počítají s tím, že všichni budou pracovat od nevidím do nevidím, a neberou v potaz rodinný život svých zaměstnanců. 


HN: Není to ale problém toho, že den ve školce končí dřív než ten pracovní? 
Může to být problém na venkově, kde rodiče dojíždějí za prací a vracejí se pozdě. V takovém případě by se rodiče měli domluvit na flexibilitě s vedením školky. Například mateřská centra nabízejí služby doprovázení dětí ze školy do kroužků. Nicméně podle mého názoru je lepší soustředěně pracovat kratší dobu, pak si vyřídit rodinné záležitosti a zbylou práci dodělat večer. Překvapuje mě, že v leckterých podnicích jsou dodnes takzvané "píchačky". Přitom vůbec nezáleží na délce času stráveného na pracovišti. Čas v práci dokážou lidé trávit velmi neefektivně a představa, že když je člověk v práci, tak nutně pracuje, je mylná.


HN: Velkým problémem pro rodiče malých dětí jsou letní prázdniny. Jak sladit práci a péči o děti v létě? 
Mateřská centra už dlouho nabízejí příměstské tábory, kde děti tráví čas od rána do večera, kdy si je rodiče vyzvednou. Výhodou je, že tam mohou být spolu i sourozenci. Zaměstnavatelé by také měli respektovat potřeby rodičů v létě a alespoň částečně jim umožnit práci z domova. 

Celý článek najdete zde:

https://archiv.ihned.cz/c1-66598540-muzi-vice-pecuji-o-deti-a-domacnost-ale-porad-jich-je-malo-rika-zakladatelka-site-materskych-center

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS