Zobrazit menuSkrýt menu

„Chci, aby moje dítě dokázalo to, co já jsem nedokázal!“ myslí si mnohý rodič

Publikováno: 14. 10. 2019, aktualizováno: 14. 10. 2019 | Zdroj: ona.idnes.cz

O kroužcích, sportu a hudebních školách se už napsalo mnohé, ale často se zapomíná na to, že dítě školou povinné není stroj a nemůže zvládnout všechno, co na něj rodiče nakládají.

Výborné jsou nenáročné kroužky, které jsou "přilepené" na vyučování a děti je navštěvují místo odpolední družiny. Složitější je rozvíjení hudebních dovedností v některé z hudebních škol, ať už jsou státní nebo soukromé, protože to znamená nejen několikrát týdně dítě někam doprovázet, ale dohlížet i na to, aby pravidelně cvičilo. A ještě náročnější jsou sportovní tréninky v klubech, které se rozhodly vychovávat budoucí borce – někdy bývají i dvoufázové, takže je s nimi spojeno brzké ranní vstávání. Ne každé dítě zvládne takový nápor, ať už jde o hudbu či sport. Proto je třeba se nad tím, než dítko někam umístíte a budete mu poté šlapat na paty, důkladně zamyslet.

A ještě jedna poznámka; spoléhat na to, že dítě bude vodit sem a tam babička, znamená, že zatížíte povinnostmi i ji. A to si opravdu na "stará kolena" nezaslouží. Než se tedy výběr mimoškolních aktivit vašeho dítěte či dětí odehraje, měla by se poradit celá rodina.

Samostatnou kapitolou je pak samotná škola, kdy se rodiče projektují do svého dítěte stylem: "Já jsem byl premiant, ty budeš taky!" nebo naopak dobře vědí, že oni nebyli nic moc a chtějí, aby jejich dítko bylo úspěšnější. Jak to dopadá, že z toho plyne spousta negativního, od hádek až po neurózy, to si jistě umíte představit sami.

Z kroužku do kroužku

"Moje dítě musí dokázat to, co já jsem nedokázal!" Myslíte si, že tato úvodní věta přehání? Vůbec ne. Opravdu mezi námi existují rodiče – a není jich málo – kteří svoje neuskutečněné sny, plány a ideály implantují do svých ratolestí. Takže místo toho, aby přirozeně rozvíjeli jejich talent, aby si všímali toho, na co jejich dítě má nebo se maximálně snažili vštípit mu základy dovedností, které by se mu mohly v budoucnu hodit, nutí ho dělat to, co chtějí oni. Jenomže malé dítě je úplně bezbranné. Pokud se ho nezastanou třeba prarodiče – kteří znají neuskutečněné touhy svých dětí a dojde jim skutečný důvod toho, proč jejich vnouček chodí na tenis nebo do houslí a vnučka do baletu – pak s touto saní musí bojovat.

Někdy má hlavu jenom jednu, ale může být i trojhlavá; pokud rodiče naloží na bedra svých dětí hned tři náročné mimoškolní činnosti. Jsou ochotni dokonce vzdát se i svého pohodlí, jen aby dítě vozili z kroužku do kroužku a z tréninku na trénink, a nelení je dokonce cepovat i v mezičase. Projektují si tak do něho svoje neuskutečněné sny a touhy – a svoji ratolest tak zbavují bezstarostného dětství.

Psycholožka Leona Jochmanová z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která se zabývá dětskou psychologií, k tomu říká: "Pokud to dítě zajímá a baví také, tak proč ne. Problém nastává, když daná aktivita dítěti nic neříká nebo ji nechce dělat na vrcholové úrovni, ale například jen pro zábavu. Pak je třeba se nad tím zamyslet."

Celý článek najdete zde: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/deti-krouzky-vychova-rodice-sport-ambice-ambiciozni-balet-modeling.A191005_210905_vztahy-sex_abr

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS