Zobrazit menuSkrýt menu

Centrum Kociánka slaví. Osobám se zdravotním postižením pomáhá už 100 let

Publikováno: 11. 2. 2019, aktualizováno: 11. 2. 2019 | Zdroj: brno.idnes.cz

Lukáš a Michaela na kolečkových křeslech jsou hlavními postavami kreslených příběhů, které teď na Facebooku odrývají historii nejstaršího ústavu pro postižené děti na Moravě – brněnské Kociánky. Centrum totiž vstoupilo do roku, v němž slaví 100 let. 

Právě v roce 1919 se dcera prvního českého prezidenta Alice Masaryková zasadila o to, aby zámeček Schaffgotschů s lesoparkem v Králově Poli přešel do majetku Zemského spolku pro léčbu a výchovu mrzáčků na Moravě. Od té doby Kociánkou prošly tisíce dětí i dospělých. A pořád slouží stejnému účelu. "Model, který tehdy nastavili, je platný dodnes a nikdo žádný lepší nevymyslel. Totiž spojit rehabilitaci, vzdělávání a praktickou výuku jako přípravu na dospělý život," říká ředitel dnešní Kociánky Tomáš Komárek.

Kociánka se živila z velké části sama z výnosů zemědělského hospodářství a řemesel. Patřil k ní statek se zvířaty, včelíny a velké skleníky. Ty dodnes existují. Všechno obstarávali svěřenci ústavu. Byly zde i dílny brašnářů, truhlářů, košíkářů, zahradníků či floristů, kteří se tu vyučili. "Právě oni dali základ nejznámějšímu celorepublikovému družstvu invalidů Drutěva. Původně se jmenovalo Jetěva a vzniklo z místních vyučenců. Měli podnikovou prodejnu na Kapucínském náměstí," popsal historik Zeno Čižmář. Kociánka provozovala dvě kina – první se jmenovalo Excelzior a fungovalo v tehdejším zemském domě, dnešním hotelu Barceló na Šilingrově náměstí. Když pak bylo zrušeno, přesunulo se do nově postavené pasáže Alfa. Ve 30. letech si vypomáhali prodejem krevní plazmy a měli na to dokonce monopol, protože byla dobře placená. Dělali velké obchody se známkami, které dostávali s použitými obálkami od úřadů. "Z této činnosti se prý podporoval za války odboj. Určitou formou odboje bylo třeba i to, že neodváděli část svých produktů ze statku německým úřadům," podotkl Čižmář. A o Kociánku se také bojovalo. Na konci druhé světové války tu byla zakopaná baterie ruských a rumunských dělostřelců a střílelo se tu ještě dva týdny po osvobození Brna v dubnu 1945. Padlé dnes připomíná pomníček.

Zvláštní kapitolou historie Kociánky se pak stala totalita. "Podle lidí, se kterými jsem se potkal, nevzpomínají na tu dobu rádi. Vnímali svůj pobyt jako nucený," poznamenal historik. Nikdo tehdy moc neřešil to, že by se postižení mohli nějak rozvíjet. Dostali jen to základní. "Pamětníci mi odrecitovali třeba jídelní lístek, který se opakoval každý týden pořád dokola. Muselo se vyhovět často nesmyslným nařízením, a tak tu založili například hasičský nebo turistický kroužek. Účastníci se učili legendy v mapách, ale na výlet je nikdo nevzal. První autobus s plošinou se přivezl ze Švédska až v 80. letech," popsal Čižmář.

I když základní idea zůstala stejná, od dob Alice Masarykové se Kociánka proměnila a rozšířila služby. Dnes pečuje o zhruba 230 klientů v denních i týdenních stacionářích, poskytuje chráněné bydlení, domovy pro postižené lidi, rehabilitaciodlehčovací služby. Na ty navazuje mateřská, základní v areálu a střední škola v těsném sousedství. "Proměnili se i ti, kteří naše služby užívají. Přibyli děti i dospělí s lehčím a středně těžkým psychickým postižením a autisté," popsal ředitel Komárek. Ten by chtěl do budoucna areál pod Lesnou zvelebit a postupně otevřít lidem. "Mohla by jim sloužit cvičná kavárna nebo dětské hřiště. Kociánka je jeden z největších brněnských parků s nádherným výhledem na město. Nejdříve však musíme vymyslet opatření, abychom ochránili bezpečí těch, kteří našich služeb užívají," poznamenal Komárek.

Celý článek najdete zde: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/kocianka-brno-sto-let-ustav-postizeni-historie.A190202_455179_brno-zpravy_krut

Související články na portálu Šance Dětem

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS