Zobrazit menuSkrýt menu

Domov pro osoby se zdravotním postižením

Publikováno: 3. 6. 2020, aktualizováno: 18. 6. 2020

Zazní-li před mými náctiletými dětmi čtyři písmena DOZP, ihned vědí, co si pod nimi představit. Zazní-li však před jejich kamarády, ti už budou přemýšlet, k jaké hře se zkratka vztahuje. A dospělá populace pravděpodobně bude rovněž tápat. Pojďme se na chvíli ponořit do tajů sociálních služeb a hádanku rozluštit.

Obsah článku:

Co znamená zkratka DOZP a komu je služba určena?

DOZP, někdy také Domov pro OZP, v sobě ve zkratce skrývá Domov pro osoby se zdravotním postižením. Jde o pobytovou sociální službu, v níž mohou žít lidé s různým typem a rozsahem zdravotního postižení. Jejími klienty jsou tedy osoby, které mají sníženou soběstačnost z důvodu dlouhodobého nebo chronického zdravotního postižení, příp. z důvodu jiných dlouhodobých chronických obtíží. Tito lidé zároveň potřebují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Dříve, čímž je myšleno hlavně období před rokem 1989, byste tuto skupinu lidí pravděpodobně našli ve velkých budovách původních zámků, na nichž bývala u vstupní brány cedule „Ústav…“, nicméně dnes některé z těchto „ústavů“ prošly transformací, resp. přerodem, a často jsou situovány do menších budov s menším počtem klientů (uživatelů) v jednotlivých domácnostech.

Před rokem 1989 v těchto službách bydleli hlavně ti, o které doma nechtěli, nemohli nebo neuměli pečovat. Dnes je situace poněkud odlišná. Narodí-li se matce miminko s postižením, příp. začne-li se nějaké jeho postižení v průběhu dětských let projevovat, měl by praktický lékař rodinu informovat nejen o odborných lékařích a možnostech, které nabízí zdravotnictví, ale také o tom, že existuje sociální služba Raná péče, která dochází k děťátku maximálně do sedmi let věku a rodinu celou situací provází. Předává potřebné kontakty a zprostředkovává je, dítě stimuluje, propůjčuje rodině pomůcky pro rozvoj dítěte v různých oblastech atd. Už tato služba by měla rodinu informovat o tom, jaká škála služeb v rámci sociální oblasti existuje a kdy a za jakých podmínek ji mohou využít. Tato služba je ze zákona poskytována bez úhrady.

Důvody umístění do zařízení

Možností, jak se člověk s postižením ocitne v DOZP je několik. První z nich je, že rodina o daného člověka nejeví zájem nebo o něj nepečuje přiměřeně, a proto soud rozhodne o jeho umístění v pobytové sociální službě. Častější však bývá situace, kdy se rodina již o svého blízkého s postižením nezvládá starat, a to z důvodu náročnosti péče nebo věku pečující osoby. Je totiž potřeba si uvědomit, že k získání postižení může dojít až v průběhu života jedince a rodina péči o něj opravdu nemusí vždy zvládnout.

Případně může rodina vnímat, že je na čase, aby jejich blízký „vyletěl z hnízda“. Tato varianta je z mého pohledu velmi vhodná. Většinová populace se v určitém věkovém období začíná běžně osamostatňovat, proto i osoby se zdravotním postižením je třeba podporovat v jejich osamostatnění se od rodiny. Především je ale třeba ujistit rodinu, že je to v pořádku a normální, a to zejména proto, že některé rodiny mohou v této souvislosti pociťovat vinu. Pokud se rodiny ujistí, že je daný krok správný, porozhlížejí se po možnosti, kde najít svému blízkému co možná nejlepší bydlení spojené s poskytováním péče a služeb. Zpravidla postupně obtelefonují a obejdou několik zařízení, kde si promluví se sociální pracovnicí či pracovníkem a s vedoucím služby.

Úvodní schůzka a bližší poznání DOZP

Člověk s postižením (slovníkem sociálních pracovníků jde o zájemce o službu) si celou službu prohlédne, vidí tedy prostředí, nejlépe i pokoj, kde by mohl bydlet, příp. i své spolubydlící a další uživatele služby. Sociální pracovnice (vedoucí služby) se zájemce nebo jeho blízkých doptává na důvody, proč hledají službu, také na to, co všechno zájemce umí, s čím naopak potřebuje dopomoci a co je potřeba udělat zcela za něj nebo pro něj. Doptává se, co má zájemce rád, co ho činí šťastným a naopak. Ať už se to týká jídla, oblečení, činností, zvuků, lidí, koníčků. Sociální pracovnice rovněž zájemci a jeho blízkému popíše, co pobyt v DOZP nabízí a také mu předá ceník, aby věděl, kolik bude vše stát.

Pokud se zájemci a jeho blízkému zařízení líbí, podávají žádost o umístění. Situace je nyní taková, že většina domovů má plnou kapacitu, tudíž se žádost založí do pořadníku a budoucí klient služby a jeho rodina čekají. Mnohdy několik měsíců, někdy i let. Ve chvíli, kdy se místo ve službě uvolní, sociální pracovník, pracovnice nebo vedoucí služby kontaktuje zájemce o službu či jeho opatrovníka či blízkého, a klient do služby nastoupí a začne ji využívat.

Služba je mu poskytována na základě individuálních plánů a plánů péče, na kterých se domlouvá klient, jeho blízcí, sociální pracovník a klíčový pracovník (pracovník služby, který by měl podporovat a obhajovat zájmy klienta ve službě a starat se o to, aby „jeho“ klientovi bylo co možná nejlépe s ohledem na situaci, ve které se nachází). Tyto plány jsou pravidelně hodnoceny a obnovovány, podle aktuálních potřeb klienta.

Poskytované služby a činnosti

Provoz a fungování DOZP se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a vyhláškou č. 505/2006 Sb., o provádění tohoto zákona, vždy v posledním platném znění. Podle této legislativy, musí v domově probíhat základní činnosti a mohou probíhat činnosti fakultativní či zprostředkované. Mezi základní činnosti patří:

  • poskytnutí ubytování (v současnosti zpravidla max. po dvou osobách na pokoji)
  • poskytnutí stravy
  • pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
  • sociálně terapeutické činnosti
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Činnosti fakultativní jsou takové, které pro uživatele dané služby provádějí pracovníci služby, ale nejsou mezi činnostmi základními – jde např. o zajištění rekreačního pobytu mimo budovy služby. Činnosti zprostředkované jsou např. služby pedikérky či masérky – není to zaměstnanec služby, nicméně do služby přijde a pro jejího uživatele pracuje. Ten si danou službu hradí sám ze svých úspor.

Běžný den klienta

Ve skutečnosti vypadá velmi podobně, jako ten váš. Ráno se vstává, probíhá ranní hygiena (někdo ji zvládá sám, někomu pracovníci v sociálních službách pomáhají či jej podporují). Poté se jde na snídani, následuje zpravidla ukotvení ve dni, měsíci a roce, mluví se o tom, co bude celý den probíhat, o událostech doma a ve světě a pak už přichází na řadu aktivizační činnosti. To může být např. opakování čtení, psaní, a počítání – podle toho, kdo co zvládá. Také tvořivé činnosti, výlet, čtení z knihy, časopisů, interaktivní práce na tabletech a počítači nebo stimulace v oblastech, které jsou pro klienty důležité. Pro někoho je aktivizací i pouhé bytí v rámci skupiny klientů a pečujících. Součástí dopoledne je samozřejmě i svačina, krátký odpočinek, následuje oběd, po něm relaxace a zase nějaké rozvíjející nebo ukotvující činnosti. Večer je na řadě večeře, hygiena, sledování televize a volnočasové aktivity.

Samozřejmostí jsou vycházky, výlety, setkávání se, kina, divadla. Program je v zásadě stejný, jako v klasické domácnosti, včetně podílení se na péči o domácnost (úklid, praní). Vždy pochopitelně podle možností a schopností klientů. Cílem zapojení je opět jejich rozvoj v rámci aktivizačních činností. Někteří z klientů zvládají docházet do chráněného zaměstnání či do nějaké ambulantní služby (centrum denních služeb, sociálně terapeutická dílna), což je vždy vnímáno pozitivně. Přicházejí do styku s jinými lidmi, mají nové zážitky, dozvídají se nové informace, a mohou se tak rozvíjet. Vše je připravováno a prováděno s ohledem na individualitu klienta, i když i s přihlédnutím k tomu, že žije často v malé komunitě, tudíž dodržování domluvených pravidel je nezbytné pro klidný chod služby.

Jak je služba hrazena?

Sociální služba DOZP je poskytována za úhradu, kterou hradí klienti ve výši sjednané ve Smlouvě o poskytování péče a služeb (uzavírá klient, příp. jeho opatrovník, zákonný zástupce, či další k tomu pověření a poskytovatel). Za služby je klientem hrazena úhrada za ubytování a stravu, a to dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., která výši úhrad reguluje, tj. dává jim jasnou hranici. Klienti zpravidla hradí za ubytování max. 210,- Kč/den a za celodenní stravu max. 170,- Kč/den. Dále klienti hradí úhradu za péči, a to zpravidla ve výši přiznaného příspěvku na péči. Důležité je, aby klienti a jejich blízcí věděli, že tuto službu vždy zvládnou hradit, neboť ubytování a strava jsou vždy limitovány zákonnou úhradou (povinností poskytovatele je ponechávat klientovi 15 % z jeho příjmu – zpravidla invalidního důchodu – na osobní potřeby jakými jsou nákupy, drogerie, oblečení, obuv, léky, dovolená nebo koníčky). Některé DOZP uplatňují systém „vratek“, který mají individuálně nastavený. Jedná se o vrácení části příspěvku na péči, je-li uživatel dočasně v péči někoho jiného, než je tato pobytová sociální služba. Zároveň je provoz služby financován ze státního rozpočtu prostřednictvím krajských dotací a grantů, a to formou dotačních a grantových titulů, o které si vedení služby žádá. Dalšími neopomenutelnými zdroji financování jsou vedlejší hospodářská činnost a využití fundraisingových aktivit.

Pozitiva soužití v DOZP

Dle mých zkušeností je to především spolubytí v kolektivu, možnost socializace, udržování stávajících dovedností a znalostí nebo jejich růst. Také jde zpravidla o relativně malou skupinu lidí s podobnými dary do života a rovněž z mých zkušeností často nedochází k přetrhání rodinných vazeb. Celkově je snaha toto podporovat tím, že rodiny docházejí na návštěvy, mohou si klienty vyzvedávat a brát domů nebo na dovolené. Dokonce může v některých případech docházet i k prohlubování rodinných vztahů a vazeb, kdy dospělé „dítě“ žije svůj život, rodina také a scházejí se na návštěvách. Pravdou také je, že klienti ve službě „fungují“ často mnohem aktivněji než doma – jde tedy o podobný rozdíl jako mezi plněním školních povinností dětí ve škole a doma.

Limity a možná negativa

Je třeba si stále připomínat, že i když se služba snaží co nejvíce kopírovat běžné dny a běžné fungování rodin (relativně malý počet pracovníků na domácnostech, tykání vs. vykání, oslovování křestními jmény, prostředí – obývací pokoj, kuchyň, pokoje po malém počtu obyvatel s běžným vybavením, snaha o co nejmenší fluktuaci personálu služby), stále jde o sociální službu, která vyžaduje od pracovníků i klientů dodržování předem domluvených pravidel a režimu. To je ale ve výsledku běžné i v rodinách. Na místě je také uvědomění, že mnoho z našich klientů v této službě pravděpodobně stráví celá léta, ne-li celý život, proto je potřeba dbát na to, aby jim zde bylo dobře. Někdy totiž člověk nemá nikoho jiného, než nás a my jsme jeho rodinou. I když se všemi profesními pravidly, která k tomu patří.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

  

Autorka článku

Bc. Andrea Vachtlová, DiS.

Pracuje jako koordinátorka sociálních služeb a sociální pracovnice. Po ukončení VOŠ sociálně-právní začala pracovat v oblasti speciálního školství. Od roku 2011 působí v oblasti sociální, zkušenosti má především s lidmi s mentálním a kombinovaným postižením v ambulantních a pobytových službách. Je také kontrolorkou v rámci vnitřních auditů kvality poskytovaných služeb, čas od času se věnuje i lektorování. Oblast sociální práce je jí nejen milovanou prací, ale i dlouhodobou radostí.

 

Nahoru

Facebook Šance Dětem YouTube SanceDetem RSS RSS