Zobrazit menuSkrýt menu

Slovník pojmů

Dechová cvičení
Rozmanitá cvičení, která ovlivňují správný vývoj řeči – zaměřují se především na prohloubení dýchání a zvládnutí fyziologicky správného vdechu a výdechu při mluvení. Výdechový proud vzduchu je nezbytný při výslovnosti hlásek. Dechová cvičení se provádějí nejčastěji v kombinaci s hlasovými cvičeními, která jsou důležitá pro nácvik správného hlasového začátku a hlasové hygieny. Lze je též doplňovat cvičeními rezonančními, asociačními, rytmickými a dalšími. Správně prováděná dechová cvičení působí jako prevence nežádoucích jevů – například arytmie dýchání – a jsou také součástí terapie koktavosti, brebtavosti a dalších řečových poruch u rozmanitých druhů postižení.

↑ nahoru

Deprivace
Z latinského slova privo = zbavit, ve své české podobě vznikl tento termín pravděpodobně odvozením od anglického slovesa deprive – odepřít (něco někomu). Jde o dlouhodobý nedostatek (nedostatečné uspokojení) tělesných či psychických potřeb jednotlivce.

↑ nahoru

Determinace
Vymezení, určení pojmu či vztahu mezi určujícím a určovaným.

↑ nahoru

Detoxikace (vč. Detoxikační jednotka)
Tento pojem označuje proces, ve kterém něco zbavujeme jedovatosti. V dnešní době se s tímto pojmem můžeme často potkat ve spojení se zdravým životním stylem – například detoxikace (pročištění) organismu po zimě, kdy je doporučována konzumace určitých potravin a bylinných čajů. Dále je pojem detoxikace spojován s léčbou závislostí na návykových látkách. Smyslem detoxikace v tomto případě je zbavit organismus drogy a zároveň pomoci danému člověku překonat abstinenční příznaky, které jsou s odnětím drogy spojené. Tento léčebný proces probíhá ve zdravotnických zařízeních, která se jmenují detoxikační jednotky. Proces detoxikace probíhá přibližně týden. Po detoxikaci přichází na řadu léčba závislosti, kdy se nejedná jen o očistu těla, ale i o psychoterapii.

↑ nahoru

Detrusor
Jde o soubor svalových vláken, která slouží v močovém měchýři k vypuzování moče. Močový měchýř nemá vlastní svěrač, za vypuzování moči je odpovědný sval stěny močové trubice, tedy jeho kontrakce. Poruchy funkce vyprazdňování močového měchýře bývají spojeny s častějšími infekcemi močových cest.

↑ nahoru

Dětská mozková obrna
Dětská mozková obrna (DMO) je neurovývojové postižení dítěte v důsledku poruchy vývoje mozku během těhotenství, při porodu a v prvních měsících života. Při DMO dochází ke špatnému vývoji nebo poškození motorických (hybných) oblastí mozku a to má za následek nedostatečnou kontrolu hybnosti a vadné držení trupu a končetin. DMO se začne projevovat už v prvních měsících nebo rocích života. Existuje DMO získaná a vrozená. Základem léčby DMO je rehabilitace, ale vyléčitelná není.

↑ nahoru

Dětský domov
Je určen pro děti ve věku zpravidla od tří do osmnácti let, ale mohou žít v domově dále, do doby ukončení přípravy na budoucí povolání, na základě smlouvy mezi ředitelem domova a zletilým žákem (studentem). Základní organizační jednotkou v dětském domově je rodinná skupina dětí zpravidla různého věku i pohlaví. Rodinná skupina má nejméně šest, nejvíce osm dětí, v závislosti na jejich mentální a zdravotní úrovni. Sourozenci se zpravidla zařazují do jedné rodinné skupiny. Při dětském domově není zpravidla zřizována základní škola a děti docházejí do škol v místě či poblíž místa sídla dětského domova.

↑ nahoru

Dětský domov se školou
Je určen do ukončení povinné školní docházky zpravidla pro děti ve věku od šesti let se závažnými poruchami chování nebo pro ty, které potřebují vzhledem ke své přechodné nebo trvalé duševní poruše odpovídající výchovně léčebnou péči. Povinnou školní docházku vykonávají tyto děti v rámci dětského domova se školou, pouze pokud svým chováním přesvědčí, že zvládnou docházku do běžné školy, navštěvují ji dle pravidel běžného dětského domova.

↑ nahoru

Dezintegrace osobnosti
Vyskytuje se jako symptom u těžších forem schizofrenie, jde o nejzávažnější poruchu osobnosti. Osobnost jedince se rozpadne, rozloží, dochází k rozpolcenosti, vyhasínání osobnosti, ke ztrátě zájmu a také k rozpadu sociálních vztahů.

↑ nahoru

Diabetes mellitus
Diabetes mellitus neboli cukrovka je autoimunitní onemocnění projevující se poruchou metabolismu sacharidů. Diabetes se dělí na dvě formy – 1. typu a 2. typu. Děti postihuje častěji diabetes 1. typu, kdy slinivka břišní přestane vyrábět inzulin. Léčba diabetu spočívá v podávání inzulinu, dodržování dietních opatření a fyzické aktivitě.

↑ nahoru

Diagnostický ústav (vč. Diagnostický pobyt)
Je určen pro děti ve věku od tří do osmnácti let. Diagnostický pobyt zpravidla trvá osm týdnů. V průběhu pobytu je uskutečněno komplexní vyšetření a poté vydáno doporučení, zda bude dítě umístěno do některého ze zařízení ústavní péče (dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav), nebo se bude moci vrátit k rodičům, případně k jiným příbuzným. Diagnostické ústavy jsou diferencovány podle věku dětí, popřípadě i podle pohlaví.

↑ nahoru

Diferenciace
Nedílnou součástí pojetí školního vzdělávání je diferenciace žáků, tedy jejich seskupování podle různých proměnných kritérií, a tím vytváření podmínek pro úspěšné učení každého jedince. Zvláště důležitá je diferenciace vnitřní, tedy diferenciace žáků ve třídě. Ta respektuje rozmanitost osobnosti, individualitu, kapacitu i momentální výkonnost žáka. V rukou učitele je nástrojem k odhalování a uplatňování rozdílných vzdělávacích přístupů a metodických postupů, vytváření speciálních úkolů zaměřených na individuální schopnosti a zájmy žáka.

↑ nahoru

Disabilita
Z angl. disability, tj. nezpůsobilost, handicap. Znamená omezení, až znemožnění některých fyzických, psychických nebo sociálních funkcí a činností jedince – například kvůli nějakému onemocnění či jinému znevýhodnění.

↑ nahoru

Diskrepance
Nerovnoměrnost, nevyváženost, nesoulad (diskrepance ve vývoji = nerovnoměrný vývoj).

↑ nahoru

Distres
Je nazývaný „zlý stres“; je intenzivně prožívaný, negativně působící na organismus, škodlivě zatěžující osobnost člověka.

↑ nahoru

Doprovázení pěstounských rodin
Ze zákona musí mít každý pěstoun svoji takzvanou doprovázející organizaci. Termín „doprovázení pěstounských rodin“ v sobě zahrnuje několik základních služeb, na které mají pěstounské rodiny nárok daný zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Tento svůj nárok uplatňuje na základě smlouvy o výkonu pěstounské péče, kterou uzavírá s některým z k tomu pověřených subjektů (orgán sociálně-právní ochrany dětí, pověřená právnická osoba, pověřená fyzická osoba), zkráceně „doprovázející organizace“. Jedná se o tyto služby: účelová odlehčovací péče, neúčelová odlehčovací péče (respitní péče), zajištění či zprostředkování odborné pomoci, zajištění průběžného vzdělávání pěstounů, podpora vztahu s rodiči a dalšími blízkými osobami, dohled nad naplňováním dohody o výkonu pěstounské péče.

↑ nahoru

Downův syndrom
Syndrom popsal v druhé polovině 19. století lékař John Langdon Down, podle kterého je tato chromozomální vrozená vada vyznačující se jedním chomozomem navíc pojmenována. Přítomnost nadbytečného chromozomu není možné nijak ovlivnit a syndrom nelze nijak vyléčit. K typickým znaků syndromu patří například menší hlava, nedostatečně vyvinuté obličejové kosti, šikmý tvar očí, mohutnější a kratší krk, pojí se s ním však také skryté vady – například až čtyřicet procent dětí s Downovým syndromem trpí srdečním onemocněním. Podle statistik se v České republice Downův syndrom vyskytuje u jednoho z 1 500 živě narozených dětí.

↑ nahoru

Dysartie
Dysartrie je narušení artikulace jako celku, je úzce spojena s obtížemi v dýchání, tvorbě hlasu, v artikulačním procesu i v melodičnosti řeči. Jde o poruchu neurologického původu, která vzniká v důsledku ochrnutí, slabosti nebo poruchy koordinace svalstva podílejícího se na tvorbě řeči.

↑ nahoru

Dysforie
Rozmrzelost, nepříjemné emocionální ladění, stav úzkosti, nespokojenost, subdeprese až deprese.

↑ nahoru

Dysfunkce
Narušená či odchylná funkce některého orgánu v těle.

↑ nahoru

Dysgrafie
Dysgrafie – porucha psaní. Děti s dysgrafií již od předškolního věku často nerady kreslí, ve škole je pak při psaní trápí neuvolněná ruka, píší křečovitě, s bolestí. Nejsou schopné správně napodobit tvary písmen. Při psaní proto zaměňují písmena, která jsou tvarově podobná, píšou písmena nebo číslice zrcadlově, vynechávají písmena a diakritická znaménka. Obtížně píšou slova se shluky souhlásek, nerozlišují tvrdé a měkké slabiky při psaní. Žáci často škrtají, přepisují, gumují, písmo nemá stejnou velikost, nejsou schopni udržet písmo na řádku, zapisovat číslice pod sebe. Celkově nestíhají tempo psaní (při diktátech, pětiminutovkách), proces psaní jim odebírá příliš mnoho energie, a proto pak nejsou schopni se zamýšlet nad samotným obsahem – gramatickými jevy či počítáním.

↑ nahoru

Dyskalkulie
Dyskalkulie – porucha počítání. Dítě s dyskalkulií má již od počátku školní docházky obtíže zvládnout základní početní dovednosti. Počítání je pomalé, často s pomocí prstů, protože dítě dlouho potřebuje zrakovou oporu. Objevují se problémy už v samotném psaní a čtení číslic, v počítání s přechody přes desítky, při upevnění násobilky. I velmi jednoduché příklady děti raději řeší písemně, neboť zpaměti si nepamatují mezisoučty, pletou se v řádech (zaměňují jednotky, desítky či stovky). Dyskalkulici nejsou schopni řešit úkoly s více navazujícími početními operacemi (například nedovedou převést text slovní úlohy do početních operací). Složitější operace nahrazují jednoduššími (násobení sčítáním). Kvůli oslabené prostorové orientaci mohou selhávat i v geometrii.

↑ nahoru

Dyslalie
Porucha artikulace hlásky nebo skupiny hlásek se nazývá dyslalie. Je to nejznámější porucha řeči, která se projevuje nejčastěji v dětském věku, ale může přetrvat i do adolescence nebo do dospělosti. Hláska může být nesprávně tvořena, vynechávána ve slabikách nebo slovech nebo může být také zaměňována za hlásku jinou. Jedná se tedy o sníženou schopnost využívat nebo tvořit některé hlásky mateřského jazyka podle jazykových norem.

↑ nahoru

Dyslexie
Dyslexie – porucha čtení. U dítěte se může projevovat buď velmi pomalým a namáhavým čtením, s malým počtem chyb, nebo naopak čtením rychlým až překotným s výraznou chybovostí. Mezi nejčastější specifické chyby patří záměny tvarově podobných písmen (b-d-p; a-e-o; m-n), vynechávání či přidávání písmen a slabik, domýšlení slov podle obsahu či jejich komolení. Děti čtou často bez intonace, nedodržují diakritická znaménka, opakují některá slova. Celkově se hůře orientují v textu, přeskakují řádky. Problematické je porozumění textu, mnohdy nevědí, o čem čtou, unikají jim podstatné informace, nepamatují si klíčové pojmy. Velmi často se objevuje takzvaná technika dvojího čtení, kdy si slova přečtou nejprve potichu a pak nahlas, což velmi zpomaluje tempo čtení. Děti s dyslexií logicky selhávají i v jiných předmětech, všude tam, kde jsou závislé na výkonu čtení (v cizích jazycích, v matematice – například ve slovních úlohách).

↑ nahoru

Dysmelie
Dysmelie je porucha zárodečného vývoje končetin (chybění části končetin při narození). Příčinou dysmelie mohou být nově vzniklé mutace genů, ale i toxické postižení plodu, jako tomu v minulosti bylo například u sedativního léku Talidomid, který byl podáván i v těhotenství. Příčinou mohou být také některá virová onemocnění v prvním trimestru těhotenství. Pečlivé pravidelné sledování a vyšetřování těhotné, stejně jako důsledné vyhýbání se toxickým noxám (a to zdaleka nejsou jen léky, ale mimo jiné i alkohol a jiné návykové látky), je prevencí toho, aby se narodilo dítě s takovou vadou vývoje končetin.

↑ nahoru

Dysortografie
Dysortografie – porucha pravopisu. Děti s dysortografií nejsou schopné naučit se správně gramaticky vyjadřovat. Mezi typické chyby při psaní patří záměny písmen tvarově nebo zvukově podobných, vynechání diakritických znamének, nedodržení hranic slov ve větách (píšou slova dohromady), vynechání či přidání písmen, obtíže s měkčením (nerozlišují měkké a tvrdé slabiky di, ti, ni, dy, ty, ny). Mají celkově oslabený jazykový cit, což způsobuje chybné tvary při skloňování a časování, těžkopádně se vyjadřují i v mluveném slově. To vše se promítá i do výuky cizího jazyka, tam častokrát naráží na neschopnost osvojit si gramatickou strukturu.

↑ nahoru

Dystonicko-dyskinetický
Dystonicko-dyskinetický syndrom je jedna z forem dětské mozkové obrny (DMO). Tato forma tvoří kolem deseti případů případů dětských mozkových obrn (DMO). Základní rizikové faktory pro vznik jsou hypoxie (před- a kolemporodní) a hyperbilirubinemie (zvýšená hladina žlučových barviv u novorozence, vznikající v tomto případě ve spojení s hypoxií a nezralostí). U pacientů dochází ke střídání svalového napětí. Můžeme pozorovat abnormální pohyby nebo postury, základní poruchou je tedy neschopnost organizovat a správně vykonat volní pohyb, koordinovat automatické pohyby a udržet posturu. Nejčastěji se tato forma vyvíjí z hypotonického syndromu a abnormální pohyby se objevují až mezi pátým a desátým měsícem věku. Děti mají tendenci k opistotonu. Plně rozvinutý klinický obraz s dyskinezemi se objevuje v průběhu prvního až třetího roku věku dítěte. Mimovolní pohyby končetin, nedostatečná kontrola trupu, která brání rozvoji stoje a chůze, postižení orofaciální koordinace ruší schopnost mluvit. Jsou zjevné obtíže s výslovností a artikulací. Jen malá část dětí s DMO dosáhne schopnosti samostatné chůze. Při každém pokusu o pohyb se objevuje grimasování a neúčelné pohyby, při emočních podnětech se dyskineze zvýrazňují. Značným problémem je nadměrné slinění. Mentální schopnosti jsou většinou v normě. Problémem je jemná motorika, například psaní. Rozvoj epilepsie je vzácný. Časté jsou zrakové vady – jedna třetina dětí šilhá, může se připojit porucha sluchu.

↑ nahoru

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS