Zobrazit menuSkrýt menu

O životní ztrátě

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 19. 8. 2016

V životě nejsme schopni se vyhnout ztrátám. Každá ztráta bolí a čím důležitější hodnotu jsme ztratili, tím více taková ztráta bolí a tím déle člověku trvá, než se s takovou ztrátou vyrovná. Mezi nejtěžší ztráty patří ztráta vztahů, zejména vztahů s blízkými lidmi – partnery, rodiči, dětmi. A to ať už úmrtím, rozchodem rodičů, odchodem dětí z domova, nebo konfliktem, který rodinu rozdělí.

Další zátěží může být ztráta zdraví nebo ztráta zaměstnání některého člena rodiny. Taková situace postihuje nejen dotyčného člověka, ale obvykle celou rodinu. A i situace, se kterou se každý člověk setká i několikrát za život, například stěhování nebo změna školy či práce, s sebou nese zátěž ve formě ztráty známého prostředí, kolektivu a životních zvyků.

Každá situace ztráty je provázena intenzivními emocemi (samozřejmě podle míry závažnosti). Základní emocí spojenou se ztrátou je smutek, pocit bolesti, lítosti a prázdnoty.

Přirozenou reakcí člověka je obrana proti těmto nepříjemným prožitkům – snažíme se je vytěsnit (nemyslet na ně, překrýt je něčím jiným, třeba nějakou aktivitou), rozumově vysvětlit, proč se nám to stalo, obviňujeme okolí, nebo se uzavřeme do sebe. Proto také proces vyrovnávání se se ztrátou probíhá postupně a někdy velmi dlouho (v případě partnerského rozchodu nebo úmrtí člena rodiny i roky).

1. fáze

V první fázi tohoto procesu člověk vědomě či nevědomě fakt ztráty odmítá – popírá, že by to, co se stalo, mohla být pravda, má pocit neskutečna, myslí si, že člověk, kterého ztratil, se někde objeví, nebo že mu lékař oznámí, že se například spletl v diagnóze. Následuje obvykle hněv – proč se to muselo stát zrovna mně? Co jsem udělal špatného? Proč musím takhle trpět zrovna já?

2. fáze

V dalších fázích se člověk snaží vyjednávat s osudem, aby mu ztracenou hodnotu vrátil, aby mu dal ještě jednu šanci. Když ani to nepomáhá, postižený člověk obvykle prochází depresí, až nakonec dospěje k přijetí faktu, že o něco důležitého ve svém životě přišel.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

Jakub Hučín

působí jako psychoterapeut v psychologické poradně v Praze. Absolvoval dlouhodobý psychoterapeutický výcvik v logoterapii a existenciální analýze pod vedením PhDr. Jany Božukové, vedoucí lektorky Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu (SLEA). Je členem výcvikového týmu Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu (SLEA). Je autorem publikace Hovory o psychoterapii (Portál).

Zpět na téma Životní ztráta a stres

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS