Zobrazit menuSkrýt menu

Co pomáhá

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 19. 8. 2016

Aby se člověk se ztrátou vyrovnal, potřebuje všechny emoce, které k němu přicházejí, připustit, ať už se jedná o smutek, či hněv. Člověk potřebuje truchlit. Truchlení, připuštění smutku a oplakání ztráty totiž pomáhá se smířit se ztrátou. Pokud tyto emoce v sobě potlačíme v naději, že se jich takto zbavíme (třeba tím, že sobě i druhým o ztrátě zakážeme mluvit), uloží se v našem nitru a rána a bolest způsobená ztrátou se nemůže zhojit.

Člověk prožívající životní ztrátu především potřebuje mít možnost o své situaci i o svém prožívání otevřeně mluvit a ventilovat všechny emoce, které prožívá. Už jenom tím, že člověk o své bolesti mluví, se mu uleví. Přirozeným prostředím pro sdílení smutku a bolesti jsou blízké vztahy a je důležité, aby se člověk nebál obrátit se na své blízké a přátele a mluvil s nimi o tom, co jej trápí.

Může se stát, že tuto možnost nemá, třeba proto, že i jeho blízcí nebo přátelé jsou ztrátou zasaženi. Je na místě, aby se v takové situaci obrátil na specializovaná pracoviště – na psychology, na krizová centra nebo na telefonní krizové linky, které nabízejí možnost anonymního rozhovoru.

Ztráta něčeho nebo někoho důležitého zároveň znamená i ztrátu opory v životě. V takové situaci se o to více člověk potřebuje opřít o ostatní své životní opory. Kromě vztahů to může být i jeho práce, aktivity, instituce, jichž je členem, i jeho vlastní tělo. Existuje řada relaxačních technik napomáhajících prostřednictvím těla uvolnění stresu a napětí v zátěžových situacích.

Důležitou oporou, které se řada lidí zbytečně obává, jsou psychofarmaka (zejména antidepresiva a anxiolytika). Zatíženému člověku mohou přinést úlevu, aby překonal nejhorší období. Závažná ztráta zpochybňuje člověku i samotný smysl života. Je proto na místě i otázka, co ještě člověku zbývá v jeho životě, aby ho mohl smysluplně žít, jaké hodnoty ztrátou nebyly ohroženy, přes všechno zůstávají v životě člověka a mohou ho naplňovat.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

Jakub Hučín

působí jako psychoterapeut v psychologické poradně v Praze. Absolvoval dlouhodobý psychoterapeutický výcvik v logoterapii a existenciální analýze pod vedením PhDr. Jany Božukové, vedoucí lektorky Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu (SLEA). Je členem výcvikového týmu Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu (SLEA). Je autorem publikace Hovory o psychoterapii (Portál).

Zpět na téma Životní ztráta a stres

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS