Zobrazit menuSkrýt menu

Příběhy ze života dětí

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 19. 8. 2016

 

Šestiletá Anička se narodila jako první dítě rodičům, kteří o těhotenství usilovali několik let. Děvčátko vyrůstalo v rodinném domě s rodiči a také s babičkou a dědečkem (rodiče otce). Matka si dítě přála, ale bylo pro ni současně také těžké rozloučit se na čas s kariérou (možná také příčina pozdějšího otěhotnění?) a na mateřské ji to moc nebavilo.

Aničce se věnovala pečlivě (zdravá výživa, edukační a rozvojové hry), ale jak sama říkala, tak ji to netěšilo a raději by byla s dospělými v práci. Otec zaujímal vůči Aničce nadměrně ochranitelský vztah, a protože nebyl moc doma, snažil se svou nepřítomnost odčiňovat tím, že jí vše dovolil a zahrnoval ji spoustou dárků. Prarodiče do výchovy nezasahovali přímo, pouze chtěli, aby je vnučka měla ráda, což se snažili zajistit podobně jako otec tím, že dítě v ničem neomezovali.

Ve třech letech věku Anička nastoupila do školky, kde se velice dobře adaptovala – mezi dětmi byla oblíbená, chodila do školky ráda. Ve čtyřech letech se Aničce narodil bráška Honzík. Velmi se na sourozence těšila, dávala najevo radost. Nápadné ale bylo, že začala být více nemocná. Nejčastěji měla kašel, se kterým pečlivá maminka chodila k dětskému lékaři na vyšetření. V době návštěvy lékaře hlídala malého brášku babička, a tak to byl vlastně jediný čas, kdy měla Anička maminku pro sebe. Kašel se objevoval stále častěji, žádné léky tlumící kašel nezabíraly. Maminka si všimla, že Anička kašle pravidelně, když maminka kojí miminko a vůbec při všech situacích, kdy je miminku věnováno více pozornosti. Ve chvíli, kdy se ke kašli přidaly také stížnosti Aničky na bolest bříška společně s tím, že se jí nechce do školky, rodiče vyhledali dětského psychologa.

Psychoterapeutická intervence byla zaměřena na to, aby rodiče trávili více času s Aničkou a každý z rodičů s ní prováděl specifickou aktivitu. Vzhledem k tomu, že nebyl problém s hlídáním mladšího sourozence, maminka vymyslela, že by chodila s Aničkou dvakrát týdně na zmrzlinu a tatínek jednou týdně na plavání. Na příští konzultaci Anička namalovala obrázek celé rodiny, kde se drží maminky za ruku a tatínek vozí kočárek s bráškou.

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Dana Hajná

Pracuje jako klinická psycholožka se zkušeností práce v krizovém centru pro mládež a později v krizovém centru pro dospělé. V současné době provozuje psychologickou ambulanci, kde se věnuje psychodiagnostickým vyšetřením, krizové intervenci i dlouhodobé psychoterapeutické péči.

Zpět na téma Zdravotní problémy dítěte

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS