Zobrazit menuSkrýt menu

Problémy se spánkem

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 15. 8. 2016

Spánek je u člověka jakýmsi ukazatelem – „lakmusovým papírkem“, citlivě reagujícím na jeho duševní pohodu či nepohodu. Bývá to jedna z prvních věcí, která přestane fungovat, pokud nejsme psychicky ve formě.

Poruchy spánku se mohou projevovat jak neschopností dostatečně se vyspat, tak nadměrnou potřebou spánku. Kvalita spánku je horší při depresích, větším stresu, vypjaté atmosféře v rodině, poruchách nálady obecně a samozřejmě při rozvoji závažných duševních onemocnění, jako například psychotické poruchy.

U dítěte se nejprve zajímáme, co se s ním děje, jestli dítě samo ví, proč špatně spí. Pak nás zajímá spánkový režim, snažíme se pomocí rituálů před spaním dítě zklidnit a připravit na spánek. Dále také upravit podmínky pro spaní – klid, větraná místnost bez většího počtu květin, pohodlné lůžko. Při přetrvávajících potížích můžeme vyzkoušet čaje na spaní (poraďte se v lékárně), pak vyhledáme lékaře.

Navštivte naši rubriku Kde hledat pomoc.

Autor článku

Mgr. Jan Kulhánek

Klinický psychologpsychoterapeut, vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Má dlouholeté zkušenosti v oblasti psychoterapie s dětmi, dospívajícími i dospělými, a to jak v práci individuální, tak se skupinou klientů či s rodinou. Specializuje se na léčbu poruch příjmu potravy u dětí i dospělých. Ve své práci také využívá arteterapii. Vyučuje na Pražské vysoké škole psychoterapeutických studií.

↑ nahoru

Poruchy spánku u dětí

Obsah článku:


Důsledky poruch spánku na dětský organismus

V důsledku nedostatečně dlouhého nebo nekvalitního spánku dochází ke zhoršení kognitivních funkcí (paměti, koncentrace, abstraktního myšlení a exekutivních funkcí zahrnujících plánování a řešení úkolů) s následným zhoršením školního prospěchu, k poruchám chování (hyperaktivita, impulsivita), ke změnám nálady a emocí (podrážděnost, agresivita, úzkostnost, labilita nálady). Deficit hlubokého delta spánku vede k poruchám imunity, častější nemocnosti a v důsledku nedostatečné sekrece růstového hormonu, který je vázán na hluboká stadia NREM spánku, může dojít i k růstové retardaci.

Epidemiologické studie ukazují, že u dětí se špatným školním prospěchem se častěji vyskytuje insomnie, poruchy dýchání ve spánku a periodické pohyby končetinami.

Kombinace příznaků hyperaktivity, nesoustředěnosti a impulzivity může zcela napodobovat diagnózu poruchy koncentrace s hyperaktivitou (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, ADHD). Poruchy dýchání ve spánku mohou být pravděpodobně spojeny i s trvalým kognitivním postižením, s rizikem pozdějšího rozvoje kardiovaskulárního onemocnění a aterosklerózy. Zvýšená denní spavost je u dětí často přehlížena nebo považována za lenost, nedostatek inteligence a motivace. Diagnostickým problémem bývají i poruchy cirkadiánního rytmu, zejména syndrom zpožděného usínání. Důsledkem je obtížné probouzení, pozdní příchody do školy, únava a ospalost při vyučování. Obtížné večerní usínání starší děti kompenzují užíváním hypnotik, někdy i alkoholem.  

Vyšetření poruch spánku u dětí

Základní otázky na délku a kvalitu spánku patří k primární pediatrické péči. Jsou-li obtíže dlouhodobějšího charakteru a vyžadují-li specializovanou péči, je v mnoha případech nutné doplnit cílené vyšetření ve specializovaném centru zaměřeném na poruchy spánku a ve spánkové laboratoři.

Základní vyšetřovací metodou je celonoční polysomnografie (PSG). Její součástí je videomonitorace, elekreoencefalografický záznam (EEG), elektromyografie (EMG) svalů brady (m. mentalis či submentalis), elektrookulogram (EOG), registrace dýchacích parametrů a frekvence srdeční akce (elektrokardiogram, EKG). Monitorace je zpravidla rozšířena o transkutánní oxymetrii a EMG svalů bérce. Záznam je skórován ve třicetivteřinových úsecích, ve kterých je určováno stadium spánku, a výsledně pak zhodnocena architektura nočního spánku s grafickým znázorněním hypnogramu (obrázek 1).

ilustrační obrázek - spící chlapec

Obrázek 1.

Hypnogram je grafickým znázorněním jednotlivých spánkových stadií a cyklického střídání NREM a REM spánku. Na obrázku je zachycena abnormita záznamu s probouzecí reakcí z hlubokého delta spánku v první třetině noci, typická pro somnambulismus.

↑ nahoru

 

Pro odlišení parasomnie a noční epilepsie je někdy nutné doplnění noční EEG videomonitorace. Polygrafickým vyšetřením v průběhu dne – testem mnohočetné latence usnutí (MSLT) – lze v pravidelných intervalech určovat i míru denní spavosti. Orientační informaci o poruchách spánku přináší i spánkový kalendář a aktigrafické monitorování. Jde o počítač velikosti náramkových hodinek, který registruje pohyb a při následném vyhodnocení nás informuje o rytmu spánku a bdění (obrázek 2), eventuálně o stavech spánku během dne nebo naopak o bdělosti, případně paroxysmálních stavech v průběhu noci.

graf

Obrázek 2.

Aktigrafický záznam jedenáctiměsíčního kojence zachycující pravidelný rytmus spánku a bdění. Klidová aktivita naznačující spánek je patrná kromě večerních a nočních hodin i v kratších úsecích během dne.

 

Specializovaná spánková vyšetření v dětském věku jsou v současné době prováděna na třech v České republice akreditovaných pracovištích: v Centru pro poruchy spánku a bdění na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN, na Klinice dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol a na Klinice dětské neurologie FN Ostrava.

↑ nahoru

Přehled nejčastějších poruch spánku, se kterými se v dětství a adolescenci setkáváme

Současná mezinárodní klasifikace dělí poruchy spánku do šesti základních skupin: (1) insomnie, (2) poruchy dýchání ve spánku, (3) hypersomnie, (4) poruchy cirkadiánní rytmicity, (5) parasomnie a (6) abnormní pohyby během spánku. K základní klasifikaci jsou ještě přidány izolované příznaky a normální varianty.

Nespavost (insomnie) Nevhodné spánkové návyky (porucha spánku z naučených asociací při usínání, syndrom nočního ujídání/upíjení, porucha spánku z nedostatečného režimu), alergie na potraviny.
Poruchy dýchání vázané na spánek Chrápání, spánková apnoe.
Nadměrná denní spavost

Narkolepsie, idiopatická hypersomnie.

Nevhodná hygiena spánku s nedostatečnou délkou nočního spánku.

Poruchy čtyřiadvacetihodinového rytmu Zpožděná fáze spánku, nepravidelný rytmus spánku.
Parasomnie Poruchy probouzecích mechanismů (stavy zmatenosti, náměsíčnost, noční děsy), noční můry, spánková obrna, porucha chování v REM spánku, noční enuréza.
Abnormální pohyby ve spánku Syndrom neklidných nohou, periodické pohyby končetin skřípání zuby (bruxismus), rytmické pohyby (jactatio capitis).

 

1. Nespavost (insomnie) u dětí

ilustrační obrázek - dívka sedí na posteliInsomnie je definována jako obtížné a prodloužené usínání, opakované noční probouzení nebo předčasné ranní probouzení. Maximum výskytu nespavosti spadá do kojeneckého a batolecího věku, objevuje se zpravidla při nedostatečném režimu dítěte a špatném výchovném přístupů rodičů.

U kojenců je nejčastější porucha spánku z naučených asociací při usínání, která se projevuje především opakovanými nočními probouzeními. Dítě se nenaučilo usínat samostatně, bez přítomnosti rodičů a ve své postýlce, ale má usínání spojené například s kojením, krmením z láhve, chováním a podobně. Tyto podmínky pak vyžaduje i při nočních probouzeních. Při nesplnění podmínek je opětovné usnutí obtížné a porucha se stává vyčerpávající i pro rodiče. Noční probouzení je u starších kojenců a batolat někdy spojeno s konzumací většího množství tekutiny – tzv. syndrom nočního ujídání/upíjení. Významný je rovněž zvýšený výskyt nespavosti u dětí neurotických a depresivních matek.

U batolat a předškolních dětí se projevuje porucha spánku z nedostatku režimu. Dítě odmítá ulehnout ve stanovenou dobu a vyžaduje četné ústupky – opět se jedná o chybu výchovnou, kdy rodiče nejsou schopni dítěti vytvořit pevný a stálý denní režim. Jen malé procento nespavosti je v tomto věku způsobené organickými příčinami (potravinová alergie, zejména na kravské mléko, gastroesofageální reflux, koliky). Přerušovaný spánek může být také předobrazem budoucí hyperaktivity spojené s poruchou soustředění, takzvaným ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) syndromem.

V předškolním a školním věku je spánek velmi stabilní a nespavost je vzácná. Její výskyt je většinou spojen s psychickými problémy (úzkost, neurotická porucha), v dospívání může být prvním příznakem začínajícího psychiatrického onemocnění (deprese, schizofrenie).

↑ nahoru

2. Poruchy dýchání ve spánku

Hlavním problémem je syndrom spánkové apnoe, který se projevuje opakovanou zástavou (apnoe) nebo omezením (hypopnoe) dýchání během spánku. Obvykle se vyskytuje obstrukční spánková apnoe (OSA), způsobená úplnou nebo částečnou obstrukcí horních cest dýchacích. Nejčastější příčinou jsou hypetrofické adenoidní vegetace, nebo zvětšené tonzily (párové krční mandle). Při vzniku se může uplatňovat i genetická predispozice. Apnoe a hypopnoe vedou k opakovaným poklesům saturace hemoglobinu kyslíkem a ke krátkým probuzením.

Prvním příznakem počínající obstrukce v dýchacích cestách je chrápání, v případě OSA provázené apnoickými pauzami, ztíženým dýcháním, abnormní polohou ve spánku (například záklonem hlavy), neklidným spánkem, zvýšeným pocením; častější je výskyt parasomnií (například enurézy, náměsíčnosti). Ranní probouzení bývá provázené pocitem sucha v ústech a bolestí hlavy. Závažná OSA může vést k poruše růstu, neprospívání a kardiovaskulárním komplikacím (plicní hypertenze, cor pulmonale). V popředí klinického obrazu bývají často denní příznaky – hyperaktivita, nepozornost, kognitivní dysfunkce, poruchy nálady.

Prevalence obstrukční spánkové apnoe je u předškolních a školních dětí dvě až tři procenta, rizikovým faktorem je obezita. Chrápání je příznakem OSA u dvaceti procent dětí, v ostatních případech jde o prosté chrápání (bez apnoických pauz). Ke spolehlivému odlišení OSA a chrápání je nutné polysomnografické vyšetření; je však pravděpodobné, že i prosté chrápání může mít stejné důsledky jako OSA. Nutné je ORL vyšetření.

Léčbou obstrukční spánkové apnoe je nejlépe současné odstranění adenoidních vegetací a tonzil, bez ohledu na jejich absolutní velikost. V současné době se stále více uplatňuje i konzervativní postup v podobě lokální aplikace kortikosteroidů, u kterých se uplatňuje antiedematózní i protizánětlivý účinek s následným zmenšením adenoidních vegetací. Při anomáliích v orofaciální oblasti je vhodná terapie trvalým přetlakem v dýchacích cestách během spánku a podle věku dítěte (po dokončení růstu obličejového skeletu) konzultace otorhinolaryngologického zákroku.

3. Poruchy spojené se zvýšenou spavostí (hypersomnie)

ilustrační obrázek - dívka usnula na louceNejčastější příčinou takzvané centrální hypersomnie je narkolepsie. Onemocnění je charakterizováno nadměrnou denní spavostí imperativního rázu a zpravidla i kataplexií (náhlou svalovou atonií při emočním podnětu), hypnagogickými halucinacemi a stavy spánkové obrny. První příznaky se objevují nejčastěji v průběhu dospívání, vzácně dříve, a zůstávají často přehlíženy či jsou mylně diagnostikovány.

Narkolepsie se u dětí projevuje atypicky celkově zvýšenou potřebou spánku (delší noční spánek, odpolední spánek), imperativní usínání je nejčastější v průběhu vyučování. Kataplexie nebývá prvním příznakem, ale s různým časovým odstupem se objevuje až u osmdesáti procent pacientů (narkolepsie s kataplexií). U dětí bývají stavy kataplexie zaměňovány za epileptické záchvaty, stavy halucinací za psychiatrické onemocnění.

Při narkolepsii dochází k poruše regulace rytmu spánku a bdění, především k patologickému průniku paradoxního (REM) spánku, který je diagnosticky cenný zejména při denním polysomnografickém vyšetření (MSLT). Noční spánek je často spojen s patologickými probouzecími reakcemi – parasomniemi NREM spánku, vzácněji i REM spánku (takzvanou poruchou chování vázanou na REM spánek).

Příčinou narkolepsie-kataplexie je deficit neuropeptidu hypokretinu (orexinu) v hypothalamu a předpokládán je autoimunitní podklad onemocnění při výrazné genetické predispozici v HLA systému. V terapii je nutná úprava životního režimu s plánovanými odpočinky a přiměřenou fyzickou aktivitou. Denní spavost ovlivňují centrální stimulancia (methylfenidát) či modafinil, k ovlivnění kataplexie a dalších příznaků spojených s REM spánkem se užívají tricyklická antidepresiva či inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, nověji i oxybát sodný. U dětí může narkolepsie vznikat i sekundárně (například v důsledků suprasellárních mozkových nádorů, některých genetických syndromů či neurometabolických poruch), a proto je nutné vždy provést zobrazovací vyšetření centrální nervové soustavy (nejlépe s použitím magnetické rezonance) a podrobné klinické vyšetření.

Prodloužený noční spánek a zvýšená spavost během dne může být projevem idiopatické hypersomnie. Potřeba spánku je zvýšena na dvanáct až šestnáct hodin denně; prodloužený noční spánek je často spojen s obtížným probouzením (spánkovou opilostí) a stavy spánku o trvání několika hodin v průběhu dne. Vzácně se u dětí můžeme setkat i s hypersomnií periodickou (rekurentní), kdy po několikaměsíčním období pravidelného rytmu spánku a bdění se objeví stav enormně zvýšené potřeby spánku (až osmnáct až dvacet hodin za dvacet čtyři hodin), trvající několik dnů.

↑ nahoru

4. Poruchy cirkadiánní rytmicity

Porucha rytmu spánku a bdění s pozdním usínáním a obtížným ranním vstáváním (takzvaný syndrom zpožděného usínání, sleep delay) se vyskytuje až u sedmi procent adolescentní populace. Při nutnosti ranního vstávání v době školní docházky dochází k trvalému deficitu zejména ranní REM fáze a ke stavům imperativního usínání během dne. Deficit REM spánku může ovlivnit i výsledek MSLT vyšetření (test mnohočetné latence usnutí) a u části pacientů je problém mylně pokládán za narkolepsii (obrázek 3).

graf

Obrázek 3.

Noční polysomnografický záznam následovaný denním testem mnohočetné latence usnutí u šestnáctiletého chlapce se syndromem zpožděného usínání (sleep delay). Kromě přerušovaného a pozdního usínání je patrno přetrvávání spánkové aktivity v průběhu dopoledních testů s přítomností REM fáze.

 

Pro stanovení diagnózy je důležité pravidelné vedení spánkového deníku, eventuálně aktigtrafické monitorování. Synchronizaci rytmů napomáhá injekční vitaminoterapie skupiny B (zejména B12), kauzální léčbou je podání melatoninu v pozdně odpoledních hodinách, kombinované s intenzivním ranním osvitem (lampy s intenzitou několika tisíců luxů) a poučení o spánkovém režimu.

Jedinci s touto poruchou často inklinují k večernímu podávání hypnotik a rannímu užívání stimulancií a podobně jako jedinci s ADHD jsou vystaveni i vyššímu riziku drogové závislosti.

5. Parasomnie

ilustrační obrázek - vztažené ruceParasomnie jsou abnormní stavy vázané na spánek, při kterých dochází k aktivaci motorického a autonomního systému a které jsou provázeny stavem změněného vnímání, myšlení a úsudku.

U předškolních a školních dětí jsou časté (s prevalencí pět až patnáct procent) tzv. parasomnie s poruchou probouzecích mechanismů ze synchronního (NREM) spánku. Klinické projevy zahrnují probuzení se zmateností, náměsíčnost (somnambulismus) a noční děsy (pavor nocturnus). Společným patofyziologickým mechanismem je nedokonalé, částečné probuzení z hlubokého NREM spánku, většinou v první třetině noci. Významná je vazba na věkové období (v dospělosti výskyt klesá na jedno až pět procent). Podstatný je podíl genetických faktorů, provokujícími faktory mohou být všechny vlivy, které narušují spánek (horečka, psychické faktory, jiné poruchy spánku).

Náměsíčnost je komplexní automatické jednání zahrnující chůzi, někdy dítě vykonává i složitější činnosti (nebezpečí vypadnutí z okna či balkonu s rizikem zranění). Noční děsy jsou spojené s náhlým posazením se na posteli, křikem, pláčem a výrazem intenzivního strachu s aktivací autonomního systému (tachykardie, mydriasa, pocení, zrudnutí). Probuzení se zmateností je časté zejména u předškolních dětí, různá pohybová aktivita je opět spojená s neztišitelným pláčem, výrazem zmatenosti, nikoliv děsu a zhoršením projevů při pokusu o uklidnění.

Trvání parasomnických stavů může být od několika minut až do půl hodiny (vzácně), jsou spojené s obtížnou probuditelností, zmateností, špatnou koordinací pohybů a tendencí k agresivnímu jednání při pokusu o probuzení. Na stav je vždy ráno amnézie.

Terapie spočívá v pravidelném spánkovém režimu a zabezpečení prostředí proti úrazu. Doporučuje se dítě nebudit, aby se nezvýšilo riziko prodloužení příhody a agresivity. V případě častého výskytu (více než čtyřikrát za měsíc)nebo nebezpečného chování se na přechodnou dobu (tři až šest měsíců) podávají benzodiazepiny, felbamát, vzácně tricyklická antidepresiva. Vhodné je psychologické vyšetření.

Druhým typem parasomnií jsou parasomnie vázané na REM spánek. Nejčastějším typem jsou takzvané noční můry, časté zejména v předškolním či časně školním věku. Dítě se probudí vyděšené a s pláčem, ale s aktuální vzpomínkou na sen. Hlavním rozdílem oproti nočním děsům je výskyt noční můry zpravidla v ranních hodinách a bezprostřední bdělost s děsivým zážitkem snu.

V pozdějším školním věku a v průběhu adolescence se setkáváme s izolovanými stavy spánkové obrny, které jsou často podmíněny nepravidelnostmi spánkového režimu, stresovými okolnostmi, případně genetickou predispozicí. Stav o trvání vteřin až minut se objevuje buď při usínání, nebo při probouzení, dítě je při tomto stavu plně bdělé, ale s nemožností jakéhokoliv pohybu. Záchvaty jsou provázeny nepravidelností tepu, dechu a anxietou.

Méně často se setkáváme u dětí s poruchou chování vázanou na REM spánek, kdy děti v důsledku poruchy regulace svalového tonu při REM spánku mohou pod vlivem snů jednat. Nejčastějším obrazem je motorický neklid – bouchání o zeď, kopání, tleskání, vokalizace. Mohou být však napodobeny i složitější snové děje s průvodní agresivitou a případnými následnými úrazy. Diagnostickým přínosem je PSG (polysomnografie) s průkazem abnormity svalového tonu v REM spánku (obrázek 4) a lékem volby je opět clonazepam.

graf

Obrázek 4.

Ukázka polysomnografického záznamu REM spánku u osmileté dívky s narkolepsií a poruchou chování v REM spánku (RBD). Diagnózu RBD podporuje EMG záznam svalů brady s chybějící atonií a přítomností četné fázické až tonické EMG aktivity.

 

Noční enuréza může vznikat častěji v průběhu NREM, vzácněji i REM spánku a je definována jako opakovaná mimovolní mikce během spánku po pátém roce věku. Primární enuréza nemá suchý delší interval než šest měsíců, sekundární enuréza se objevuje po delším suchém intervalu a je většinou spojena s organickými onemocněními nebo psychickými problémy.

Primární enuréza je považována převážně za parasomnii s poruchou probouzecích mechanismů, kdy signály z naplněného močového měchýře nezpůsobí adekvátní probuzení. Na vzniku se podílí opožděné vyzrávání koordinace močového měchýře, jeho menší funkční kapacita a změny aktivity detrusoru. Výskyt během dětství výrazně klesá (ve čtyřech letech věku třicet procent, v šesti letech věku deset procent, v deseti letech věku pět procent a jedno až dvě procenta v osmnácti letech věku).

Výskyt je častější u chlapců, výrazný je opět genetický podíl. Enuréza se vyskytuje převážně v hlubokém spánku, často bývá spojena s výskytem obstrukční spánkové aponoe a jinými parasomniemi. Terapie využívá nefarmakologických přístupů (režimová opatření, aktivní nácvik mikce, zvukové alarmy), pouze na přechodnou dobu je doporučováno podávání antidiuretického hormonu či imipraminu.

↑ nahoru

6. Mimovolné pohyby ve spánku

Mezi nejčastější mimovolné pohyby ve spánku patří syndrom neklidných nohou a periodické pohyby končetinami.

Syndrom neklidných nohou se projevuje nucením k pohybu zpravidla dolními končetinami, spojeným s nepříjemnými pocity (pálení, mravenčení, pocit bolesti). Pohyb postiženou končetinou přináší částečnou či úplnou úlevu. Potíže se vyskytují v klidu (například při delším sezení) a zvýrazňují večer a v noci, kdy brání usnutí nebo vedou k opakovaným probuzením. Výskyt je často rodinný, obtíže postihují jedno až dvě procenta dětí. Nutné je odlišení od růstových bolestí, u kterých pohyb úlevu nepřináší, a odlišná je i lokalizace bolestí (stehenní, podkolení oblast). Až osmdesát procent pacientů se syndromem neklidných nohou má současně periodické pohyby končetinami, což jsou krátké (půl vteřiny až pět vteřin) flekční, rytmicky se opakující pohyby (v intervalu dvacet až čtyřicet vteřin) nejčastěji jedné dolní končetiny. Vyskytují se při usínání a během povrchního spánku, jsou spojené s probouzením a narušením spánku.

Podkladem obou onemocnění je porucha dopaminergního přenosu v bazálních gangliích při současném deficitu železa. Obě onemocnění jsou v dětském věku výrazně poddiagnostikována a mohou vést k denní únavě až ospalosti. Terapie spočívá v podávání agonistů dopaminu, případně levodopy, lékem volby je clonazepam a substituce železa.

Mezi časté projevy v dětství patří i skřípání zuby (bruxismus) ve spánku, které je fyziologické u kojenců a malých batolat při prořezávání zoubků. Později jde o patologický stav, související často s dalšími vývojovými poruchami chování, učení, řeči a mnohdy bývá spojen i s parasomniemi. Obdobná je i patogeneze rytmických pohybů, které bývají někdy označovány jako „jactatio capitis“. Rytmické pohyby se často objevují při usínání větších kojenců a batolat, kdy se opět považují za fyziologický mechanismus maturace vestibulárního aparátu. Přetrvávají-li však u větších dětí, případně i v dospělosti, jde vždy o patologii. Projevují se buď rytmickými údery hlavy o podložku, hranu postýlky a podobně, či kývavými pohyby hlavy ze strany na stranu. Často je do pohybu zapojeno i trupové svalstvo.

 

Závěr

Nutnost včasné diagnostiky a případné léčby poruch spánku vyplývá z jejich vysoké prevalence a možných zdravotních důsledků. Nespavost u kojenců a batolat může být spojena s rizikem vzniku poruch chování v pozdějším věku. Nepozornost, hyperaktivita a špatný školní prospěch mohou být důsledkem poruchy nočního spánku – nejčastěji spánkové apnoe, u které – je-li neléčena – hrozí i zvýšené riziko kardiovaskulárních komplikací. Nadměrná potřeba denního spánku u narkolepsie vede sekundárně rovněž k poruchám pozornosti a zhoršení školních výsledků. Chronická spánková deprivace při zpožděné fázi usínání má kromě zdravotních i závažné společenské důsledky.

Parasomnie je nutno vždy odlišit od epilepsie, a není-li diagnóza jednoznačná z anamnézy, je nutno ji podložit vyšetřením video-PSG či video-EEG monitorace. Mimovolné pohyby ve spánku, vyvolávající probouzecí reakce a sníženou efektivitu spánku, mohou rovněž vést ke snížené pozornosti při školním vyučování a k denní ospalosti. Kvalitní spánek je tedy nezbytným předpokladem pro zdravý rozvoj každého dítěte.

↑ nahoru

Autorka článku

prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc.

Je erudovanou dětskou i dospělou neuroložkou, specializuje se zejména na spánkovou medicínu. V rozmezí let 1998 až 2006 byla přednostkou Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice a po roce 2006 se stala vedoucí lékařkou oddělení dětské neurologie na téže klinice. V současné době se specializuje zejména na výzkum poruch spánku a bdění, publikovala více než dvě sta původních prací, třicet kapitol v českých či zahraničních monografiích a pět monografií samostatně. Je členkou mnoha českých i mezinárodních odborných společností a nositelkou četných vyznamenání.

Tipy na další zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další literaturu k tématu najdete v naší Odborné knihovně.

Audiozáznamy

Musejí děti po obědě spát? - Markéta Kavale. Radio, ČRo Plus - Radifórum, 2013.

Poruchy spánku - MUDr. Karel Šonka. Radio, ČRo Region - Ordinace, 2011.

Mikrospánek a jiné poruchy spánku - MUDr. Martin Pretl. Radio, ČRo 2 Praha - Rodinný lékař, 2010.

Nespavost u dětí - MUDr. Iva Příhodová. Radio, ČRo 2 Praha - Rodinný lékař, 2010.

Správný spánek - MUDr. Martin Pretl. Radio, ČRo Region - Ordinace, 2010.

Jak bojovat s nespavostí - MUDr. Lucie Závěšická. Radio, ČRo Region - Ordinace, 2009.

MUDr. Iva Příhodová - Poruchy spánku. Radio, ČRo Pardubice - Máme hosty, 2009.

Nespavost - MUDr. Petr Hrubeš. Radio, ČRo Pardubice - Rozhlasová apatyka, 2009.

Když děti nemohou spát - MUDr. Iva Příhodová. Radio, ČRo Leonardo - Vstupte! 2008.

Poruchy spánku - MUDr. Soňa Nevšímalová. Radio, ČRo 2 Praha - Rodinný lékař, 2008.

Chronický únavový syndrom - MUDr. Martin Nouza a pacientka Jana. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - HandyCamping, 2007.

Poruchy spánku a poruchy bdění - MUDr. Soňa Nevšímalová a MUDr. Karel Šonka. Radio, ČRo 1 Radiořurnál - HandyCamping, 2007.

Následky neléčené nespavosti - MUDr. Karel Šonka. Radio, ČRo Region - Ordinace, 2007.

Videozáznamy

Jarní únava u dětí - o čem svědčí únava - MUDr. Petr Karger. TV, Česká televize - Sama doma, 2011.

Spánek a děti - MUDr. Maria Balcarová. TV, Česká televize - Sama doma, 2011.

Spánek u dětí - MUDr. Petr Karger. TV, Česká televize - Sama doma, 2011.

Nespavost - děti - MUDr. Iva Příhodová. TV, Česká televize - Sama doma, 2008.

Zpět na téma Psychické problémy dítěte

 

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS