Zobrazit menuSkrýt menu

Volný čas a volnočasové aktivity

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 12. 8. 2016

Volný čas dětí a mladistvých je téma, o kterém se dnes čím dál víc mluví zejména v souvislosti s pasivitou dětí, nadměrným sledováním televize, časem tráveným u počítače a v neposlední řadě i v souvislosti s obezitou a nezdravým životním stylem.

Rizikem takto tráveného volného času dnešní generace dětí a dospívajících však není jen vysoký krevní tlak, zhoršující se zrak a fyzická neobratnost, ale také vliv party a s tím spojená sociálně patologická rizika. Vliv party, nebo lze použít i pojem „ulice“, se dotýká i dětí a dospívajících se zdravotním postižením. A to i přesto, že můžeme mít pocit, že jsou tyto děti pod neustálým dohledem, a jsou tak chráněny.

Úzká uzavřená komunita však nabízí ideální prostředí pro experiment, porušování pravidel nebo vytváření vlastních. A tak se například i na internátech škol pro děti se zdravotním postižením dnes již můžeme setkat s kouřením cigaret a marihuany, s pitím alkoholu, ale i s experimentováním s tvrdšími drogami, zrovna tak jako se sexem. Jednoduše řečeno: i dítě se zdravotním postižením zahání nudu stejnými způsoby jako dítě zdravé. Také z toho důvodu je důležité věnovat problematice volného času pozornost.

Z kvantitativního hlediska je volný čas takový časový úsek, kterým může člověk manipulovat podle svého uvážení a na základě svých zájmů.. Volný čas poskytuje nejen odpočinek, zábavu a kompenzaci (vyrovnání) jednostranných učebních činností, ale také příležitost:

  • k poznání různých činností a oblastí života společnosti,
  • k formování vědomostí, dovedností a schopností či zájmů v zájmových činnostech,
  • naučit se trávit volný čas ve prospěch tělesného a duševního zdraví,
  • k vnitřně bohatému životu a rozvoji osobnosti (Čáp, 1993).

K uskutečnění těchto příležitostí je třeba nejen pozitivní hodnocení zájmových činností, ale i pozitivní vzor trávení volného času z nejbližšího společenského prostředí. Jinými slovy je potřeba, aby dítě danou aktivitu vidělo běžně i ve svém okolí, kdy se například jeden z rodičů pravidelně věnuje sportovní aktivitě, působí v místním spolku, nebo dokonce vede nějaký zájmový kroužek. Zároveň je důležité, aby dítě bylo v dané aktivitě podporováno a oceňováno. 

Volnočasové aktivity mají tedy pozitivní vliv na vývoj dětí a dospívajících a také na jejich další život. Přijmeme-li tuto skutečnost u dětí bez postižení, pak také přijímáme pozitivní dopad volnočasových aktivit u dětí se zdravotním postižením. U těchto dětí se však aktivity a jejich poskytovatelé přizpůsobují specifickým možnostem, které plynou z jejich postižení.

Zvláštní místo ve volnočasových aktivitách dětí se zdravotním znevýhodněním zaujímá například relaxace, emocionální vyžití, kompenzace nedostatků a zvyšování důvěry v sebe sama (Hofbauer, 2004).

Volnočasové aktivity mají v denní aktivitě každého člověka své nezastupitelné místo. U dětí se zdravotním postižením navíc mohou sport a hry působit jako nenásilný výchovný a rehabilitační prostředek.

Z hlediska naplňování psychických potřeb dítěte se zdravotním postižením je aktivní trávení volného času velmi významným činitelem. V bezpečném prostředí aktivity, která dětem jde a baví je, se dítě cítí jisté. Zároveň v takovém prostředí posiluje svou sebeúctu, je přijímáno ostatními v celé své hodnotě a může se realizovat. Nakonec jsou prostřednictvím volnočasových aktivit uspokojovány jeho potřeby poznávání a estetických prožitků.

Výzkumy nejen u nás, ale i v zahraničí, se shodují v žebříčku zájmů u dětí a dospívajících ve věku od deseti do osmnácti let. Velmi žádaný je sport, sociální interakce s vrstevníky, kultura a zábava zprostředkovaná zejména masovými komunikačními prostředky a také četba (Rotterová, Čáp, 1976). Stejnou škálu zájmů můžeme pozorovat i v nabídce volnočasových aktivit specificky zaměřených na děti a mládež se zdravotním postižením.

Děti s postižením mají stejné sny a touhy jako děti bez postižení, a stejně tak i dospívající touží po stejných věcech, jako jejich zdraví vrstevníci. Některá přání mohou být v důsledku jejich postižení nesplnitelná, ale mnohé se splnit dá. Příkladem mohou být nevidomí střelci (střelba speciální pistolí s akustickou odezvou terče), hokejisté bez nohou, neslyšící tanečníci a mohli bychom jmenovat další a další příklady.  

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

Mgr. Alžběta Jantová

vystudovala obor Speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tématem její diplomové práce byly Volnočasové aktivity dětí se zrakovým postižením.

Autor článku

Mgr. Pavol Janto

vystudoval obor Speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a působí jako speciální pedagog v azylovém domě.

Zpět na téma Volný čas dětí se zdravotním postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS