Zobrazit menuSkrýt menu

Doporučení pro sociální pracovníky

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 24. 6. 2016

ilustrační foto – dítě a ženaNa péči o lidi se zrakovým postižením lze nahlížet ze dvou rovin. První rovinu představují složky – medicínská, psychologická, speciálně pedagogická a sociální působící v tomtéž čase. Rovina druhá představuje systém speciálně-pedagogické péče o zrakově postiženého jedince v jednotlivých etapách jeho života.

Ve věku od narození po nástup do mateřské školy nebo stacionáře se rodiče na základě informace očního lékaře mohou kontaktovat se střediskem rané péče, kde speciální pedagogové napomáhají rodině s vedením dítěte. Důležitou roli zde sehrává intervence (zásah) při vytváření odpovídajících rodičovských postojů k dítěti.

Předmětem speciálně-pedagogického působení je celá rodina, s níž se pracuje individuálně dle programu „Provázení“. Vlastní podpora vývoje dítěte vychází ze speciálně-pedagogické diagnostiky, která mimo základní charakteristiky obsahuje i vyšetření funkčního vidění, což může provádět speciálně kvalifikovaný poradce na ranou péči. U dítěte, kde se předpokládá alespoň částečná zraková percepce, je důležité co nejdříve započít se zrakovou stimulací. Nevidomé děti jsou rozvíjeny především cestou sluchového a hmatového vnímání.

Speciálně-pedagogická podpora vývoje zrakově postiženého dítěte se po ukončení rané péče ubírá různými směry. Dítě je ve speciální mateřské škole, v běžné mateřské škole, či ve speciální třídě běžné mateřské školy. Odbornou pomoc přebírá speciálně-pedagogické centrum (SPC). Dítě lze ponechat v domácím prostředí, v tomto případě je rodičům nabídnuta pomoc SPC obdobnou formou jako raná péče, tedy návštěvy v rodinách či ambulantní služby v centru.

↑ nahoru

Možnosti a specifika vzdělávání zrakově postižených

Školní docházka se realizuje buď na speciální škole pro zrakově postižené, nebo formou integrace (začlenění) na běžných základních školách, či ve speciálních třídách základní školy. Speciálně-pedagogické centrum se stává odborným garantem pro výuku zejména v případech integrace. Metodicky vede učitele v těch předmětech, které vyžadují speciální přístup. Obsah výuky na speciální škole se neliší od obsahu výuky na základní škole, jisté výjimky jsou vedeny při výuce některých předmětů jako je tělesná a výtvarná výchova, kde je redukce učiva, na rozdíl od jistého navýšení, které představuje nabídka výuky samostatného pohybu a prostorové orientace, hudební výchovy (hra na hudební nástroj) atd.

Výraznou odlišností u žáků nevidomých je také výuka samotného kódu Braillova písma, ale i metodika nácviku čtení a psaní pomocí hmatu. Pozornost je věnována rovněž tyflografickému výcviku (grafické zobrazování pro nevidomé – reliéfní grafické pomůcky, například mapy nebo pohlednice).

Speciálně pedagogická pomoc je zajišťována i v období po ukončení základní školy, tedy od patnácti let výše. Předprofesní a profesní příprava se realizuje ve formě středoškolského studia. Tady lze doporučit speciální střední školy jako je gymnázium pro zrakově postižené, mezi laickou veřejností je známá konzervatoř, a dále střední školy s maturitními i nematuritními obory. Středoškolská studia lze absolvovat i na běžné střední škole.

Odborná pomoc zrakově postiženým starším patnácti let, případně osobám osleplým, je nabízena ze středisek tyfloservisů – zajišťující rehabilitační pomoc zrakově postiženým. O jejich existenci je zrakově postižený informován očním lékařem. Nabízené služby jsou široce koncipovány. Ambulantní střediska tyfloservisu poskytují jak pomůcky optické (lupy, televizní lupy), tak pomůcky neoptické (drobné pomůcky v domácnosti, pomůcky k prostorové orientaci), dále pak technické vybavení, jako je Aria, počítače s hlasovým výstupem nebo Braillským řádkem, skener a podobně.

Speciální pedagog provádí zaškolení uživatele těchto pomůcek, včetně výuky bodového Braillova písma. Velmi důležitou službou je nácvik sebeobsluhy, prostorové orientace a samostatného pohybu. Tyto důležité dovednosti odborný pracovník nacvičuje s klientem v přirozeném – konkrétním prostoru přímo u něho v bytě. V širším prostředí, než je domácnost, se realizuje nácvik trasy z domu do zaměstnání, k lékaři nebo do obchodu. Všechny tyto aktivity podporují nezávislost zrakově postiženého na okolí.

Speciálně-pedagogická podpora existuje pro dospělé, zejména pokud ztráta či pozvolné slábnutí zraku vedoucí ke slepotě změní pracovní možnosti jedince. Pro zrakově postižené dospělé či osleplé existuje Rehabilitační a rekvalifikační centrum pro zrakově postižené v Praze. Toto odborné pracoviště nabízí pobyt rehabilitační (výcvik mobility, sebeobsluhy, psaní a čtení bodového písma, v indikovaných případech psychoterapie) a pobyt rekvalifikační (telekomunikační pracovník, základy práce s počítačem, masér, keramik, košíkář, tkadlec atd.).

Pokud je to možné, vychází rekvalifikace ze stávajícího vzdělání či zaměstnání klienta. Smutnou skutečností zůstává nedostatek pracovních míst a neochota přijímat do pracovního poměru lidi jakkoli hendikepované. Pro seniory se zrakovým postižením existují v ČR ústavy sociální péče, kde je pozornost věnována zrakovému hendikepu. Humanizací ústavní péče a odpovídající terapeutickou a psychoterapeutickou činností, jako je ergoterapie, arteterapie (léčebný postup využívající výtvarný projev), muzikoterapie, logopedická péče, fyzioterapie, se speciálně pedagogická podpora přenesla i do těchto zařízení.

Zde je přehled některých institucí zajišťujících podporu rodinám, dětem i dospělým se zrakovým postižením:

↑ nahoru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Pavlína Šumníková, Ph.D.

Působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.  Její zaměření je speciální pedagogika člověka s kombinovanými vadami a tyflopedie (věda o výchově a vzdělávání lidí se zrakovým postižením) dospělého věku.

Zpět na téma Děti se zrakovým postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS