Zobrazit menuSkrýt menu

Doporučení pro pedagogy a psychology

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 24. 6. 2016

Jaká jsou základní pravidla pro komunikaci s dítětem se zrakovým postižením?

  • Představte si dítě se zrakovým postižením jako kteréhokoliv jiného žáka. Ostatní spolužáky i dospělé osoby ve škole bude mnoho věcí zajímat. Povzbuďte ho, aby jejich otázky zodpovědělo samo.
  • Zapojujte žáka se zrakovým postižením po konzultaci se speciálním pedagogem do všech činností.
  • Občas jsou všechny děti rády středem pozornosti. Povzbuďte dítě se zrakovým postižením, aby zaujímalo vedoucí pozice při hře tak, jak to dělají ostatní děti.
  • Pro dítě se zrakovým postižením platí stejná kázeňská pravidla jako pro celou třídu.
  • Umožněte dítěti se zrakovým postižením, aby se mohlo pohybovat po třídě, pokud si potřebuje prohlédnout text na tabuli, případně některou pomůcku zblízka.
  • Zajistěte dítěti se zrakovým postižením prostor pro umístění speciálních optických pomůcek (knihy tištěné bodovým písmem nebo zvětšeným černotiskem, stojánky na čtení atd.)
  • Všechny děti jsou citlivé na posměšky a kritiku od svých vrstevníků. Váš přístup k dítěti bude vzorem pro žáky třídy.
  • Vybídněte dítě se zrakovým postižením, aby používalo speciální pomůcky.

Z hlediska vyhledávání rozdílů při procesu vzdělávání zrakově postižených a nepostižených je mimo prostorové orientace a samostatného pohybu důležitým faktorem čtení a psaní, respektive typ písma pro nevidomé.

Proces výuky prostorové orientace a samostatného pohybu je podmíněn pravidelností v rámci odborně koncipovaného individuálního plánu.

Co se týče přístupu k informacím, osoby slabozraké a osoby se zbytky zraku čtou běžný černotisk, který v případě potřeby zvětšují pomocí lupy nebo televizní lupy. Při psaní používají psací potřeby, které zanechávají širší stopu a píší větším písmem.

 

Braillova abeceda

Osoby nevidomé čtou a píšou bodovým písmem Braillovy abecedy. Braillovou abecedou lze zaznamenat i složité matematické zápisy, chemické vzorce a existuje i braillský notový zápis.

Psaní nevidomých předpokládá jisté technické vybavení. Základní pomůckou je psací stroj, který je obsluhován ručně, má šest kláves odpovídajících šestibocí – základnímu znaku Braillova bodového písma a mezerník. Dítě si díky němu zaznamenává veškeré písemnosti. Již téměř standardní pomůckou je Eureka nebo Aria, což jsou počítače pro nevidomé, případně počítače s braillským řádkem či hlasovým výstupem. Nevidomí čtou pomocí hmatu, nejčastěji ukazováky obou rukou. Dítě s těžkým zrakovým postižením by mělo využívat maximálně svých zbytků zraku. Následující příklady dávají podněty na podporu při vzdělávání:

  • Světlo – využití vhodného světelného prostředí. Každému vyhovuje něco jiného. Pozor při práci nablízko, kdy může dojít ke stínění, pozor na oslnění, nestát zády k oknům z důvodu oslnění, při němž dochází k únavě očí.
  • Kontrast – práce s kontrastními materiály. Vytváření kontrastního prostředí, světlé proti tmavému a naopak, je velmi důležité. Pokud dítě nerozumí obrázkům je nutné je zjednodušovat, soustředit se pouze na nutné detaily, pro lepší pochopení pomohou kontury. Do práce s kontrastem patří využití výrazné psací pomůcky, širších kontrastních linek, záložek a čtecích okének.
  • Velikost – práce se zvětšením. Zvětšujeme prostřednictvím optických pomůcek. Sem patří i brýlová korekce, či další zvětšovací zařízení, které lze získat po konzultaci s lékařem či v centru zrakových vad. Mezi tato zvětšovací zařízení kromě televizní kamerové lupy patří například monokulár pro práci na dálku či lupové brýle. Zvětšit můžeme i prostým přiblížením textu, dítě nemusí dodržovat „zdravou“ vzdálenost 25 cm. Text přiblížíme pořízením sklopné desky. Zvětšit text samozřejmě můžeme prostřednictvím zvětšení na počítači či kopírce.
  • Vhodný typ písma – bezpatkové, typu Arial.
  • Práce na dálku – pozor na orientaci v prostoru, je důležité dávat věci na stejné místo, udržovat pořádek – pro bezpečnost dětí (tašky pohozené v uličce, kabely od počítačů atd.)
  • Pozor na gesta, mimiku – dítě nemusí odečíst, nevidí, jaký učitel ukazuje směr. Na známém místě se může pohybovat naprosto suverénně, změna však nastane při příchodu do neznámého prostředí.

 

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Další podněty

  • Kopie poznámek z tabule, které zajišťuje učitel nebo asistent pedagoga, případně spolužák.
  • Možnost, aby se dítě chodilo dívat přímo k tabuli, případně vhodné umístění tabule, možnost měnit polohu.
  • Komentář psaného na tabuli, komentář promítaného, pomoc spolužáků.
  • Možnost přiblížení při pokusu, prohlížení zblízka – modely, mapy, grafy.
  • Povzbuzovat dítě, aby si samo řeklo, co mu nejvíce vyhovuje.
  • Prostor pro uložení speciálních pomůcek.
  • Pozor na zlozvyky – dítě může dělat něco, co si neuvědomuje, že je špatné jako kývání, správné držení těla, tendence vysunovat hlavu dopředu.
  • Měnit požadavky zrakového vnímání – změny metod a forem.

U dítěte nevidomého potom dbáme zejména na:

  • větší důraz na kvalitní popis při výkladu,
  • vyhledání bezbariérového zařízení s ohledem na způsob orientace nevidomých a slabozrakých,
  • zdůraznění možnosti kompenzačního vnímání (hmat, sluch, čich, chuť).

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Pavlína Šumníková, Ph.D.,

Působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.  Její zaměření je speciální pedagogika člověka s kombinovanými vadami a tyflopedie (věda o výchově a vzdělávání lidí se zrakovým postižením) dospělého věku.

Zpět na téma Děti se zrakovým postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS