Zobrazit menuSkrýt menu

Doporučení pro lékaře

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 24. 6. 2016

Zásady komunikace s nevidomým a slabozrakým pacientem v ambulanci:

  • Jednáme přímo s nevidomým – neobracíme se na průvodce se slovy: „Řekněte mu, aby se svlékl."
  • Při vstupu nevidomého do ordinace se představíme. Nevidomý nepozná podle hlasu a kroků, jestli se jedná o lékaře, lékařku, sestru nebo uklízečku.
  • Nevidomého oslovujeme jménem, aby věděl, že mluvíme s ním.
  • Informujeme pacienta vždy předem o jakémkoliv zákroku a současně vysvětlíme, proč je nezbytný.
  • Dle možností vytvoříme přijatelné akustické prostředí, odstraníme zdroje rušení a šumu.
  • Nepohybujeme se tiše po místnosti, dáváme o sobě srozumitelně vědět.
  • V ordinaci zabráníme střetu nevidomého s nebezpečnými překážkami.
  • Slabozrakému pacientovi můžeme napsat všechny důležité informace na papír, a to velkým černým fixem. Není-li to v rozporu s prováděným úkonem, zvážíme možnost změny intenzity osvětlení.
  • Lékařské předpisy, léky a další předměty podáváme nevidomému přímo do ruky, aby je nemusel hledat a měl možnost si je v klidu uložit.
  • Při kontaktu s dítětem se zrakovým postižením postupujeme podle výše zmíněných zásad a zároveň respektujeme všechna specifika, na která nás rodiče upozorní.


↑ nahoru

Nevidomý pacient na lůžkovém oddělení

Lékař lůžkového oddělení je osobou zodpovědnou za své pacienty a za své pracoviště. Proto musí zajistit, aby všichni pracovníci, kteří přijdou do kontaktu s nevidomým či slabozrakým pacientem, usilovali o důstojnou mezilidskou komunikaci a ulehčili nevidomému pobyt v cizím prostředí. V případě dítěte se zrakovým postižením musí být všem známá specifika, na která je dítě zvyklé.

  • Nevidomého seznámíme co nejdříve s prostředím pokoje, ve kterém se nachází: počet spolupacientů, umístění lůžek, nočních stolků, umyvadla a podobně.
  • Lůžko nevidomého pacienta by mělo být dobře dostupné, nejlépe v blízkosti dveří.
  • Jeho věci necháváme vždy na stejném místě. Pokud personál něco změní (například při úklidu), musí o tom nevidomému říci.
  • Pokud dostává pokrmy a nápoje, nenaplňujeme nádoby až po okraj. Měl by také vždy jasně vědět, že mu jídlo bylo přineseno a kde se nachází. Při popisu, kde je jídlo umístěné na talíři, je možné použít pomyslný hodinový ciferník – „rýži máte mezi dvojkou a čtyřkou, maso je na devítce, zelenina mezi šestkou a osmičkou."
  • Slabozrakému pacientovi usnadníme pobyt, umožníme-li mu regulaci intenzity osvětlení. Těžce slabozraký při orientaci ocení obecný trend: užití barev a vizuálních kontrastů při úpravách interiérů lůžkových zařízení.
  • Pro pacienta s těžkým zrakovým postižením je důležité, aby znal některé trasy (na sesternu či na WC a zpět do pokoje). Slabozrakým pomohou větší a čitelnější nápisy. Nevidomým třeba nalepený knoflík nebo provázek kolem kliky.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Pavlína Šumníková, Ph.D.

Působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.  Její zaměření je speciální pedagogika člověka s kombinovanými vadami a tyflopedie (věda o výchově a vzdělávání lidí se zrakovým postižením) dospělého věku.

Zpět na téma Děti se zrakovým postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS