Zobrazit menuSkrýt menu

Vadné držení těla – jak mu předcházet

Publikováno: 21. 5. 2017, aktualizováno: 11. 9. 2017

Tělo - vadné drženíObsah článku:

Anatomické údaje
Nepředbíhat vývoj
Idioapatická skolióza
Terapie a prevence
Hormonální a tělesné změny u děvčat
Užitečné rady, aby nebolela záda

 

Vadné držení těla, dále už jen VDT, je jeden z nejčastěji se vyskytujících problémů v ordinaci dětského lékaře a potažmo i příslušného odborného lékaře, tj. dětského ortopeda nebo rehabilitačního specialisty.

Nejprve si dovolím uvést několik anatomických údajů, abychom lépe pochopili příčinu a vznik této vady i naše možnosti v její léčbě.

Anatomické údaje

Páteř je základním nosným prvkem lidského těla, je jakýmsi "sloupem", který drží lidské tělo ve vzpřímeném postavení. Nicméně tento sloup je vysoce vypracovaným systémem, který umožňuje pohyb v různých směrech a rovinách a zároveň má ochrannou funkci, protože páteří prochází mícha. Ta je chráněna jak jednotlivými obratlovými těly, tak obratlovými oblouky, které vytvářejí páteřní kanál. Mícha a potažmo nervové kořeny jsou uloženy v kostěné schránce páteře a je tím sníženo nebezpečí jejich poškození. Jednotlivé nervové kořeny odstupují párově mezi obratli kruhovými otvory a inervují senzitivně a motoricky jednotlivé etáže lidského těla.

Páteř je tvořena obratli. Konkrétně se jedná o sedm krčních, dvanáct hrudních a pět bederních obratlů. Mezi jednotlivými obratli jsou uloženy meziobratlové ploténky, které jsou tvořeny chrupavčitě vazivovou tkání a umožnují pohyb jednotlivých obratlů vůči sobě a také mají funkci jakéhosi tlumiče tlaku mezi jednotlivými kostěnými obratli. Celá páteř je pak zpevněna složitým systémem svalů, šlach a vazů. Tyto tkáně dotvářejí ucelený funkční celek a podílejí se nejen na jejím tvaru, ale i na zpevnění a samozřejmě pohybu páteře.

Pohyb obratlů vůči sobě dále zabezpečuje systém meziobratlových kloubů, které jsou uloženy vždy párově mezi obratli. Jedná se tedy o tříbodové spojení obratlů ve složení meziobratlová ploténka a dva meziobratlové klouby. Tak tomu je u normálně fungující páteře, která není postižena žádnými tvarovými, strukturálními, degenerativními a eventuálně jinými patologickými změnami. VDT tvoří právě prvně zmíněnou, tvarovou změnu páteře. Na páteři se vyskytují určitá charakteristická zakřivení, která jsou fyziologická (normální), a zakřivení, která jsou nadnormativní nebo nefyziologická (nenormální).

↑ nahoru

Nepředbíhat vývoj

Jednotlivá normální zakřivení můžeme na páteři pozorovat v takzvané sagitální rovině. Díváme-li se na páteř ze strany, vidíme nejprve takzvanou krční lordózu - vyklenutí směrem vpřed, dále hrudní kyfózu - vyklenutí směrem vzad a konečně opět bederní lordózu. Křivky na sebe úzce navazují a navzájem se podporují a vyrovnávají. Během nitroděložního vývoje dítěte vytváří páteř jediný oblouk, orientovaný směrem vzad.

Teprve po porodu a s postupným motorickým vývojem dochází k vytváření jednotlivých zakřivení. Při poloze vleže na bříšku dítě nejprve zvedá hlavičku a vytváří se krční lordóza. Následuje postupně samostatný sed a vytváření hrudní kyfózy a až kolem jednoho roku věku se dítě začíná vertikalizovat (stavět) a vytváří se bederní lordóza. Není dobře tento vývoj jakkoliv předbíhat. Mám na mysli například předčasné "stavění dítěte" do chodítka ve věku, kdy ještě tuto polohu mozek dítěte nezvládá a není na ni připraven ani pohybový aparát včetně páteře.

↑ nahoru

Idioapatická skolióza

Na tomto místě bych se krátce zmínil i o jiné vadě. Vybočení páteře v takzvané frontální rovině - to je při pohledu zepředu. V této rovině by se páteř neměla nápadněji odchylovat do strany, a pokud se tak děje, hovoříme o takzvané skolióze. Ta může být způsobena mnoha faktory, nicméně její nejčastější typ vzniká u rostoucí páteře a její etiologie není úplně zřejmá. Hovoříme o takzvané idioapatické skolióze. Častěji jsou postiženy dívky a věkové rozmezí je poměrně široké. Skoliózu dělíme nejen podle etiologie vzniku, ale i podle věkových pásem, ve kterých dojede k první diagnostice.

Obecně platí, že riziko progrese skoliózy končí s ukončením kostního růstu, který si příslušný odborník ověří speciálním snímkem pánve, kde hodnotí i charakterictické známky růstové aktivity dospívajícího skeletu. Zároveň platí, že prognóza je tím závažnější, v čím nižším věku se objeví. V krajním případě známe i termín skolióza vrozená.

Dítě ležícíObě tyto vady jsou tedy porušením osy, respektive stupně zakřivení páteře, liší se ale prognózou, možností ovlivnění těchto zakřivení, dědičností a dalšími faktory. Obecně platí, že daleko lépe se dá působit na vadné držení volně, to je uvědoměním si špatného postavení páteře při VDT a možností její aktivní korekce.skoliózy je toto volní působení prakticky nemožné a musíme se spoléhat na jednotlivé léčebné postupy, které se řídí stupněm zakřivení od konzervativních metod, jako je fyzioterapie, u těžších křivek korsetoterapie a v některých případech je nutno přistoupit i k chirurgickému řešení na specializovaném pracovišti, které se této problematice věnuje.

↑ nahoru

Terapie a prevence

Nyní bych se zaměřil na terapii a prevenci vzniku VDT tak, jak ho běžně a velmi často vídáme u dospívající populace. Velký podíl na četnosti vady má stereotyp pohybových návyků dítěte, statické přetěžování páteře, minimální fyzická aktivita, dlouhé sezení ve škole a poté ještě doma například u počítače. Jsou to jednoduché počty, pokud dítě stráví ve škole průměrně šest hodin a doma potom další tři až čtyři hodiny u počítače, je to již téměř deset hodin strávených vsedě, a to je podstatná část dne. Proto je velmi důležité upravit pracovní plochu a sed dítěte tak, aby se co nejméně takzvaně hrbilo. Monitor počítače by měl být ve výši očí. Pracovní plocha stolu by měla být upravena v korelaci k výšce sedu. Jsem si vědom toho, že leckdy, zejména ve škole, jsou tyto individuální úpravy složité, ale pokud rodičům záleží na správném vývoji páteře dítěte, měli by na nich trvat, eventuálně je pro dítě zabezpečit.

Souhrn všech těchto faktorů pak často vede k nesprávnému postavení páteře a oslabování paravertebrálního svalstva, výsledkem pak mohou být někdy i nevratné změny na osovém postavení páteře. Z hlediska další prevence je nesmírně potřebné dítě zapojovat do pohybových aktivit a různých druhů sportů. Každý pohyb a každý sport je pro dětský organismus prospěšný. Jako velice vhodný pohyb bývá zmiňováno plavání. Jsem přesvedčen, že pokud dítě jakkoliv sportuje, je to jeho zdraví i pohybovému aparátu prospěšné. Otázkou zůstává intenzita zátěže při sportu. Každodenní, někdy dvoufázově vedené tréninky jsou samozřejmě u vrcholových dětských sportovců nutné, je ale třeba mít na paměti, zda tato zátěž není již nadnormativní, a je dobré najít kompromis mezi rodičem, trenérem a stupněm zátěže vyvíjejícího se a rostoucího dětského organismu.

 

↑ nahoru

Hormonální a tělesné změny u děvčat

Další poměrně častá příčina VDT, speciálně u děvčat, souvisí dle mých dlouholetých zkušeností s hormonálními, potažmo tělesnými změnami. Tak jak se mění konfigurace hrudníku u děvčat v dospívání, velká část z nich se začíná za tyto změny stydět a snaží se zakrývat je předsunutím ramen a "hrbením se". Hlavním a nejdůležitějším momentem je prevence a dostatečné poučení ze strany rodičů se snahou toto chybné myšlení dospívající dívky změnit trpělivým vysvětlováním situace a ujišťováním, že to, za co se dívka stydí, patří k vývoji každé mladé dívky a je to normální. V tomto případě se cvičení s přílišným efektem nesetká a je především na okolí, jak tuto situaci zvládne řešit. Za vadným držením těla také často stojí i jakýsi ležérní postoj náctiletých. I tato příčina je jak u chlapců, tak u dívek poměrně častá a je opět na okolí dítěte, jak s nastalou situací bude pracovat.

Terapeutickým řešením VDT je tedy jednak prevence a jednak cílená fyzioterapeutická péče pod dohledem odborně vyškolených a dnes již vysokoškolsky vzdělaných fyzioterapetů. Naše společné snažení bohužel v mnohých případech končí pouze instruktáží cviků a následně již není cvičeno doma. Je opět na rodičích, aby toto podpořili a dítě vedli nejen ke cvičení, ale i ke správným pohybovým stereotypům. Vždy rodičům říkám, že špatné držení těla je vlastně určitý druh onemocnění, na které ale neexistuje žádný lék ani pilulka, která by za nás korekci provedla. Je to jen a jen v rukou rodičů a dítěte. Na odborném lékaři je pak celý vývoj pravidelně sledovat a kontrolovat a dle klinického nálezu eventuálně provést i RTG páteře a další odborná vyšetření, abychom vyloučili i jiné příčiny poruchy osy páteře.

↑ nahoru

Rehabilitace u dětíUžitečné rady, aby nebolela záda

VDT vede ve svých důsledcích k bolestem v zádech, a to nejen na hrudním úseku, ale i na bederní a krční části páteře, neboť všechny její segmenty jsou spolu neodmyslitelně spojeny a tvoří jeden funkční celek, jak bylo již výše vysvětleno v anatomických aspektech stavby páteře. S bolestmi v oblasti krční páteře mohou pak souviset i bolesti hlavy.

Kontroly dětí s VDT je vhodné provádět v intervalech šesti až devíti měsíců dle aktuálního klinického nálezu. U menších dětí je po každé kontrole vhodné zopakovat instruktáž cvičení tak, aby jednotlivé cviky byly cvičeny s plnou efektivitou a dostatečně dlouho a dítěti se zažily.

Důležitým faktorem pro držení těla a formování páteře je i vhodný výběr lůžka a matrace, na které dítě spí. Není vždy pravidlem, že ta nejdražší musí být nutně tou nejlepší, proto je vhodné se před nákupem poradit buď se svým dětským lékařem, nebo s dětským ortopedem.

Obecně platí, že postavení páteře se formuje během vývoje a růstu dítěte a v tomto období ho lze také relativně výrazně ovlivňovat. Po ukončení kostního růstu se postavení páteře, byť je nedobré, postupně fixuje a rychle se snižuje možnost jeho ovlivnění. Je tedy nutné maximálně využít čas, který máme k dispozici. Pokud zůstane páteř v nefyziologickém postavení i do dospělosti, je následně příčinou rozvoje degenerativních změn a bolestí v zádech, které jsou omezující například pro pracovní zařazení, jsou překážkou při sportu i v běžném životě. Proto je velmi důležité dbát u dítěte na správné držení těla, sledovat jeho vývoj zejména v období zrychleného růstu a jakékoliv odchylky od normy konzultovat se svým dětským lékařem a eventuálně s odborným lékařem ve svém okolí.

↑ nahoru

 

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně pod pojmy páteřortoped.

 

Kde hledat pomoc?

 

 

Autor článku

MUDr. Jan Novotný

Autor se dlouhodobě věnuje diagnostice a léčbě ortopedických onemocnění. V současnosti vede soukromou ortopedickou ambulanci v Ústí nad Labem, která se věnuje tomuto medicinskému oboru už od roku 1991.

 

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS