Zobrazit menuSkrýt menu

Postoje rodičů k integraci ve třídě

Publikováno: 12. 4. 2012, aktualizováno: 22. 6. 2016

ilustrační foto – dítě u školní tabuleNázory rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na prostředí, ve kterém by jejich děti měly být vzdělávány, se výrazně liší. Rodiče mívají často pozitivní postoje k inkluzi (zahrnutí do společnosti), což je nicméně neosvobozuje od obav.

Častým zdrojem obav rodičů je, že se jejich dítěti nebude věnovat pedagog obeznámený s metodami osvědčenými u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Obávají se také možné sociální izolace svých dětí a nedostatku potřebných pomůcek (Elkins, van Kraayenoord, Joblingová, 2003).

Rodiče, kteří stojí před rozhodnutím, zda své dítě zařadit do běžného vzdělávacího proudu nebo speciální školy, vyjadřují řadu obav z inkluzivního vzdělávání, mezi které patří:

  • bezpečnost jejich dítěte,
  • postoje ostatních žáků vůči jejich dítěti,
  • zaměstnanci a kvalita vzdělávacího programu,
  • doprava,
  • sociální izolace.

Naopak rodiče zdravých spolužáků velmi pozitivně v předškolním věku hodnotí účast svého dítěte v inkluzivním prostředí mateřské školy. Z rozhovorů rodičů vyplývá, že je obohacující být s touto holčičkou ve třídě. Doma je tak prostor k dialogu o postižení, o vzájemné toleranci a pomoci. Taktéž uvádějí, že se jejich hyperaktivní děti zklidňují při hře s takto postiženým dítětem. Děti jsou tolerantnější, a získávají tak velmi přirozeně úctu k druhému.

Přijetí faktu trvalého postižení dítěte je celoživotním úkolem pro rodiče dětí s postižením. Výchovné postoje rodiče zaujímají na základě své vlastní akceptace (přijetí) či neakceptování postižení svého dítěte. A následně výchovné postoje ovlivňují osobnost dítěte v mnoha směrech. Především jde o oblast sebeúcty, sebehodnocení, ochotu k překonávání překážek a míru frustrační tolerance.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Čtěte také:
Asistent pedagoga u dětí se zdravotním postižením a služba osobní asistence
Legislativní rámec vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami
Volný čas dětí se zdravotním postižením

Autorka článku

Mgr. Helena Kočová

působí na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na základě svých zkušeností s péčí o dítě se SMA konzultuje a spoluvytváří obsah vzdělávacích materiálů. Od roku 2007 pracuje v Kolpingově rodině Smečno v rámci projektu Podpora rodin s onemocněním Spinální muskulární atrofie.

Zpět na téma Děti s tělesným postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS