Zobrazit menuSkrýt menu

Doporučení pro pedagogy, lékaře a soc. pracovníky

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 23. 2. 2017

Doporučení pro pedagogy

Pojem komunikační kompetence vychází z klíčových kompetencí vymezených Rámcovým vzdělávacím programem. Jednou ze šesti stanovených kompetencí jsou právě kompetence komunikativní. Již zmiňované klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a návyků, které dítě/žák získává v průběhu výchovně-vzdělávacího procesu. Ve spojení s pojmem komunikační, se tedy jedná o jakousi způsobilost (kompetence), neboli soubor dovedností a schopností ovládat řečové dovednosti, vhodně a adekvátně svému věku se vyjadřovat, dorozumívat a komunikovat (RVP ZV, 2016).

Pedagog by měl brát zřetel na druh a typ narušení řečových dovedností a individuální zvláštnosti daného žáka, měl by spolupracovat s logopedem nebo speciálním pedagogem, v jehož péči se dítě nachází, a věnovat pozornost jeho doporučením. Také by měla probíhat úzká spolupráce s rodiči žáka.

S žákem by měl pedagog komunikovat klidně, dávat mu více času na porozumění řečenému a na formulaci odpovědi, případně častěji pokyny opakovat nebo je předávat v jednodušších větách. Komunikace mezi pedagogem a žákem s poruchou řeči by měla probíhat v radostné atmosféře, která podporuje chuť komunikovat, neupozorňuje neustále jen na komunikační chyby, ale naopak chválí úspěchy a motivuje žáka k rozvoji dalších dovedností. Pro navození společné uvolněné atmosféry si může pedagog s dítětem i s ostatními dětmi společně zazpívat písničku nebo zarecitovat básničku.

Doporučení pro sociální pracovníky

Sociální pracovník by měl mít na paměti, že i porucha řeči může být pro dítě a jeho rodinu stresujícím faktorem a může způsobovat mnohé obtíže. S dítětem i s rodiči by mělo být jednáno v klidné atmosféře, která přináší dostatek času na vzájemné porozumění řečeného i na formulaci odpovědí. Pokud dochází k nedorozuměním v komunikaci s dítětem s poruchou řeči, je dobré trpělivě pokyny a dotazy zopakovat a ujistit se doplňujícími otázkami, že dítě porozumělo.

Vhodnější než upozorňovat dítě na chyby v projevu je přístup, kdy nesprávně řečená slova či věty zopakujeme po dítěti ve správné podobě a postupně jej motivujeme, aby po nás znovu opakovalo. Dítě je klidnější a méně stresované. Nejvhodnější je trpělivě naslouchat a nedávat žádným způsobem najevo, že by takovéto dítě bylo považováno za méněcenné. Komunikace s dětmi s poruchou řeči by měla být podobná komunikaci běžné, které probíhá v klidné atmosféře a bez předsudků.

Čtěte také:
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
Mýty o rozvoji řeči a poruchách řeči
Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením?

Doporučení pro lékaře

Lékař i další zdravotní personál by měli mít na paměti, že i porucha řeči může být pro dítě a jeho rodinu stresujícím faktorem a může způsobovat mnohé obtíže. S dítětem i s rodiči by mělo být jednáno v klidné atmosféře, která přináší dostatek času na vzájemné porozumění řečeného i na formulaci odpovědí, zvlášť jedná-li se o různé lékařské zákroky a léčbu. Pokud dochází k nedorozuměním v komunikaci s dítětem s poruchou řeči, je dobré trpělivě pokyny a dotazy opakovat a ujistit se doplňujícími otázkami, že dítě porozumělo.

Dítě by nemělo být stresováno neustálým upozorňováním na chyby v řeči, ale pozitivně motivováno, aby se nebálo ptát, komunikovat a vyjadřovat své pocity. Nejvhodnější je trpělivě naslouchat a nedávat žádným způsobem najevo, že by takovéto dítě bylo považováno za méněcenné. Komunikace s dětmi s poruchou řeči by měla být podobná komunikaci běžné, které probíhá v klidné atmosféře a bez předsudků vůči dítěti.

Doporučení pro veřejnost

Setkání s dítětem či s osobou s poruchou řeči může být pro mnoho lidí stresující situací, v níž nevědí jak jednat. Nejvhodnější je trpělivě naslouchat a nedávat žádným způsobem najevo, že by takovýto člověk byl považován za méněcenného nebo za člověka se sníženým intelektem. Komunikace s osobami i s dětmi poruchou řeči by měla být podobná komunikaci běžné, které probíhá v klidné atmosféře a bez předsudků vůči dítěti či osobě s obtížemi v komunikaci.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autorka článku

PhDr. Mgr. Pavla Sychrová, Ph.D.

Vyučuje na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Její specializací je logopedie, problematika jedinců s narušenou komunikační schopností a logopedická intervence u vad a poruch komunikačních schopností.

Autorka článku

Mgr. Veronika Girglová

Působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje speciální pedagogice.

Zpět na téma Děti s poruchami řeči

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS