Zobrazit menuSkrýt menu

Péče o sebe sama a život v domácnosti

Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 27. 6. 2016

ilustrační foto – smějící se holčička ležící v trávěDítě s mentálním postižením si ve srovnání s vrstevníkem osvojuje návyky v sebeobsluze pomaleji. Děti se závažnějším postižením jsou zpravidla v sebeobsluze, v oblékání či ve stolování a osobní hygieně závislé na jiné osobě.

Poskytovaná podpora by proto měla vždy nabízet co nejvíce příležitosti tyto dovednosti získávat, upevňovat a dále rozvíjet. Chybou je, když personál nebo rodiče vykonávají úkony sebeobsluhy za dítě. Pak hovoříme o zneschopňování, které příležitosti k učení se novému nenabízí, a zároveň vede k oslabování dovedností již získaných.

Uspokojování potřeb dítěte s mentálním postižením klade na jeho rodinu mimořádné nároky. Pro rodinu je péče o dítě s mentálním postižením náročná fyzicky i psychicky. Míra zapojení dítěte do každodenních aktivit rodiny je ve srovnání s vrstevníkem snížená, a to v závislosti na hloubce postižení či výchovném stylu rodiny. Důležitou pozitivní roli v životě rodiny hrají podpůrné sociální služby, jako například služba osobní asistence, úlevová (respitní) péče či poradenství. Dostupnost těchto služeb je pro rodinu z hlediska jejího fungování klíčová.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

doc. PhDr. Jan Šiška, Ph.D.

Působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se věnuje speciální pedagogice se zaměřením na mentální postižení.

Zpět na téma Děti s mentálním postižením

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS