Zobrazit menuSkrýt menu

Doporučení pro osoby, které přicházejí do kontaktu s dítětem s hluchoslepotou

Publikováno: 10. 5. 2012, aktualizováno: 27. 6. 2016

ilustrační obrázek - ruce držící namalovaný domečekU dětí s hluchoslepotou se velmi obtížně formují vztahy k osobám a předmětům, protože nejsou vytvářeny přirozené podmínky pro vznik sociálního kontaktu, který je základem pro vytvoření dorozumívacího systému. Hluchoslepé dítě, zejména s vrozenou formou hluchoslepoty, je extrémně pasivní, neprojevuje touhu po kontaktu. Rozvíjí se u něj především stereotypní způsoby chování, které mohou mít až automutilační tendence – sklon k sebepoškozování.

Prvotní je navázání kontaktu s matkou prostřednictvím doteků, následuje budování prvních sociálních zkušeností a vykonávání jednoduchých činností jako je příjem potravy a základy sebeobsluhy. Dalším krokem je motivování dítěte k vlastní aktivitě, která je nezbytná pro vytvoření dorozumívacího systému. Budování systému předpokládá stanovení optimální vzdálenosti mezi matkou a hluchoslepým dítětem, aby mohlo docházet ke vzájemným kontaktům. Dítě je třeba podněcovat k průzkumu svého okolí prostřednictvím hmatu, který mu poskytuje informace o působení tepla, chladu, tlaku, bolesti a o existenci vibrací. Aktivita dítěte by měla směřovat k navázání kontaktů s dalšími osobami, aby mohla probíhat výměna informací mezi hluchoslepým dítětem a okolním světem prostřednictvím vytvořeného dorozumívacího systému. Hluchoslepé dítě mnohdy necítí potřebu komunikovat z důvodu lehké dosažitelnosti předmětů, protože vše, co chce, dostane, aniž by muselo vynaložit jakoukoliv námahu. Nebo naopak necítí potřebu komunikovat, jsou-li předměty i osoby nedosažitelné a dítě nezná způsob, jak se jich zmocnit. (Suosalmi, 1992)

Navázání osobního kontaktu, vytvoření důvěrného vztahu mezi dítětem s blízkou osobou a je pro dítě předpokladem pro uvědomění si vlastní existence, vytvoření představy o osobách předmětech a lidech v jeho okolí. Jen s pocitem jistoty a bezpečí je hluchoslepé dítě ochotno vyvinout aktivitu na poznávání nových věcí a vytvářet si vztahy k osobám ve svém sociálním prostředí.

Doporučení pro všechny, kteří přijdou do kontaktu s dítětem s hluchoslepotou (pedagogy, speciální pedagogy, sociální pracovníky, lékaře, veřejnost)

Pro funkční komunikaci s hluchoslepým lze stanovit jen velmi obecná pravidla, protože dorozumívání je možné v naprosté většině uskutečnit jen prostřednictvím tlumočníka, průvodce nebo osobního asistenta, který je náležitě profesionálně vyškolen a ovládá specifické komunikační systémy hluchoslepých.

Jedná-li se o hluchoslepého se získanou hluchoslepotou nebo jedince s dostatečnými zbytky sluchu a zraku, který je schopen se dorozumívat některým z komunikačních systémů užívaných majoritní společností, je možné se o konverzaci pokusit. Je však třeba se řídit určitými pravidly a splnit řadu podmínek. Jsou velmi podrobně uvedeny na stránkách organizace pro hluchoslepé LORM (www.lorm.cz), zejména v kapitole Jak komunikovat s hluchoslepou osobou, která zahrnuje informace, které je nutné znát v případě prvního kontaktu s hluchoslepým, jaká pravidla je třeba dodržet při vlastní komunikaci a jak by měla probíhat komunikace s hluchoslepým ve zdravotnických zařízeních.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

Doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D.

působí na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zaměřuje se na oblast surdopedie – vědeckovýzkumnou činnost v oblasti výchovy a vzdělávání sluchově postižených a hluchoslepých.

Zpět na téma Děti s hluchoslepotou

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS