Zobrazit menuSkrýt menu

Příjemci darů

Publikováno: 10. 5. 2012, aktualizováno: 18. 4. 2017

 

Spolek (§ 214 až § 302 OZ)

Dle právní úpravy platné od 1. 1. 2014 se občanská sdružení, dříve řešená podle zákona č. 83/1990 Sb., považují za spolky podle nového občanského zákoníku. Práva a povinnosti občanských sdružení založených před 1. 1. 2014 se i nadále řídí právními předpisy platnými před tímto datem. Spolek je právní formou neziskové organizace založené na členském principu. Právní forma spolku  je asi nejjednodušší, velmi flexibilní formou založení neziskové organizace. Struktura a pravomoci orgánů jsou zcela v dispozici stanov sdružení. Spolek je také formou nejméně nákladnou, nenáročnou na zřízení.

Jde o formu právnické osoby vhodné za účelem dosahování celé řady veřejně prospěšných cílů. Běžně nalezneme občanská sdružení s více jak desítkou zaměstnanců, a vedle nich taková, kde veškerá činnost závisí na dobrovolné práci jejich členů.  Založení a vznik spolku upravuje zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ). Účel, pro nějž lze tuto právnickou osobu založit, zákon vymezuje velice volně. Podle § 214 OZ mohou občané zakládat spolky a sdružovat se v nich za účelem naplňování společného zájmu. Členy sdružení mohou být i právnické osoby. Spolky, dříve občanská sdružení, dnes skutečně představují v České republice právní základ fungování občanské společnosti v nejširším slova smyslu.

Logickým předpokladem je, že účelem založení spolku není zakládat spolky, jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost, podporovat násilí a jinak porušovat ústavu a zákony, nebo taková, jež svých cílů hodlají dosáhnout neústavními, respektive nezákonnými prostředky. 

Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Návrh na zápis podávají zakladatelé nebo osoba určená ustavující schůzí. Zakladateli spolku mohou být alespoň tři svéprávné osoby. Zakladatelé zakládají spolek, shodnou-li se na obsahu stanov, jenž  připojí k návrhu a zápis spolku do veřejného rejstříku. Stanovy musí obsahovat alespoň:

  • název a sídlo spolku,
  • účel spolku,
  • práva a povinnosti členů spolku, popřípadě určení způsobu jak budou práva a povinnosti vznikat,
  • určení statutárního orgánu.

Podrobnosti o zápisu spolku do veřejného – spolkového – rejstříku upravuje zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Spolek může stanovami založit pobočný spolek. Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplnění je spolek založen.

↑ nahoru

Nadace a nadační fond ( = fundace, podle § 303 až § 401)

Nadace a nadační fond jsou dle právní úpravy platné od 1. 1. 2014 formami fundace. Na rozdíl od  spolku není nadace založena na členském, ale na majetkovém principu. Základem právní podstaty nadace je účelově vázaný majetek. V ČR jsou právnickými osobami tohoto typu nadace a nadační fond. Označení „nadace“ a „nadační fond“ musí být součástí jejich názvu. Jiné osoby nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě toto označení používat. Tato účelová sdružení majetku lze za účelem dosahování obecně prospěšných cílů zřizovat na základě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 303 až 401). Obě formy mají být ze zákona založeny ke společensky a hospodářsky užitečnému účelu. Obecně by tímto účelem měl být rozuměn rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv či jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. Je zakázáno založit nadaci za účelem podpory politických stran a hnutí nebo jiné účasti na jejich činnosti a je zakázáno založit nadaci sloužící výlučně k výdělečným cílům.  

Majetkovou podstatu nadace tvoří nadační jistina a ostatní majetek. Peněžní vyjádření nadační jistiny je nadační kapitál, jehož výše se zapisuje do veřejného rejstříku. Celková hodnota nadační jistiny musí odpovídat alespoň výši 500 000 Kč a po dobu trvání nadace se nesmí snížit pod tuto hodnotu. Nadační jistinu tvoří soubor předmětů vkladů do nadace a popřípadě i nadačních darů. Co tvoří nadační jistinu obecně, nelze zastavit ani jinak použít k zajištění dluhu. Nadace nakládá s nadační listinou s péči vyžadovanou občanským zákoníkem, pro správu cizího majetku. Peněžní vklady do nadace je správce vkladu povinen uložit na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrového družstva, který správce vkladu pro nadaci a na její jméno zřídil. Nadace má používat svůj majetek v souladu se stanoveným účelem a uvedeným v nadační listině i ve statutu nadace. Nadace je povinna účtovat odděleně o nadačních příspěvcích, o ostatních činnostech k naplnění účelu nadace a o nákladech na správu. Podrobnosti o nakládání s nadačním majetkem jsou upraveny v ustanovení § 335 až 337 občanského zákoníku. Nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací listina, nebo pořízením pro případ smrti. Obdobně se zakládá i nadační fond. Nadační listina vyžaduje formu veřejné listiny.

Nadace nebo nadační fond zřízené pořízením pro případ smrti

Nadaci a nadační fond lze založit pořízením pro případ smrti, kterými jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. V rámci pořízení pro případ smrti může zůstavitel zřídit odkaz, kterým zůstavitel nařídí určité osobě, aby určené osobě (odkazníku) vydala předmět odkazu. Je-li nadační listina obsažena v pořízení pro případ smrti, musí obsahovat název nadace nebo nadačního fondu a další náležitosti podle § 311 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud pořízení neobsahuje náležitosti stanovené zákonem ohledně nadace, rozhodne o nich osoba určená v pořízení, jinak vykonavatel závěti. Jinak musí nadační listina obsahovat kromě dalších náležitostí také vymezení účelu, pro který se nadace nebo nadační fond zřizuje. Při založení nadace tímto způsobem se do nadace vnáší vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu, přičemž v těchto případech nabývá založení nadace účinnosti smrtí zůstavitele.

Dalším důležitým dokumentem, jímž se spravuje nadace nebo nadační fond, jsou jejich statuty. Statut nadace nebo nadačního fondu upravuje postup pro jednání orgánů nadace nebo nadačního fondu, podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, popřípadě okruh osob, kterým je lze poskytovat, a způsob, jakým se nadační příspěvky poskytují. Nadace je povinna uveřejnit statut uložením ve sbírce listin, kde jsou každému přístupně. Nadace je povinna zpřístupnit statut každému i ve svém sídle.

Nadace nebo nadační fond vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Rejstřík vede rejstříkový soud, určený zvláštním zákonen. Součástí sbírky listin v rámci veřejného rejstříku je rovněž statut nadace nebo nadačního fondu a výroční zpráva. Nadace má povinnost vydat výroční zprávu. Účetní uzávěrka, mimořádná účetní závěrka a konsolidovaná účetní závěrka nadace musí být ověřeny auditorem, pokud v uplynulém účetním období  dosáhne nadační kapitál nebo obrat nadace částky ve výši alespoň 5 milionů Kč.

Nadace nebo nadační fond se zrušují dosažením účelu, pro který byly zřízeny. Rozhodným datem je den uvedený v rozhodnutí správní rady o dosažení účelu nadace nebo nadačního fondu. Kromě toho může být nadace nebo nadační fond zrušen rozhodnutím soudu, rozhodnutím o úpadku nebo zamítnutím insolvenčního návrhu, jestliže majetek nadace nebo nadačního fondu nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Soud rovněž může nadaci zrušit na návrh k tomu oprávněných osob nebo i bez návrhu z důvodů uvedených v ustanovení § 377 odst. 1 občanského zákoníku (například pokud nadační jistina nepřináší žádný výnos po dobu delší než dva roky, nadace vyvíjí zakázanou činnost, nakládá s nadační jistinou v rozporu se zákonem, není trvale možné, aby nadace plnila svůj účel, a podobně).

Nadace nebo nadační fond může podnikat jen v rámci vedlejší činnosti a výtěžky z podnikání slouží jen k podpoře účelu nadace. V zásadě může nadace nebo nadační fond použít svůj majetek dvojím způsobem: jako nadační příspěvek nebo k úhradě nákladů souvisejících se správou nadace nebo nadačního fondu. Náklady na správu nadace či nadačního fondu zahrnují zejména náklady na udržení a zhodnocení majetku nadace, náklady na propagaci účelu, pro nějž byla zřízena, náklady související s provozem a odměny za výkon funkcí v orgánech nadace nebo nadačního fondu.

↑ nahoru

Obecně prospěšná společnost a ústav (§ 402 až § 418 OZ)

S účinností od 1. 1. 2014 byl zrušen zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Práva a povinnosti obecně prospěšných společností se řídí dosavadními právní předpisy, přičemž mohou změnit právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond.

V rámci nové úpravy obsažené v občanském zákoníku je prakticky na místo obecně prospěšné společnosti nově upraven ústav (§ 402 až 418 OZ). Ústav je právnická osoba založená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím osobní nebo majetkové složky. Ústav provozuje činnosti, jejichž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za

Kromě obecně prospěšných služeb může ústav  vykonávat i takzvanou doplňkovou činnost, pokud jí bude dosaženo účinnějšího využití majetku a nebude ohrožena kvalita, rozsah a dostupnost služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu. Název ústavu  musí obsahovat označení "zapsaný ústav" nebo jen zkratku z. ú. Jiné osoby nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě toto označení používat.

Že ústav poskytuje obecně prospěšné služby, v žádném případě neznamená, že je nemůže poskytovat za úplatu ani vytvářet při své činnosti zisk. Zisk však  může použít pouze k podpoře činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu. Účetní závěrku ústavu ověřuje auditor, pokud to ukládá stát nebo zakladatelská listina a nebo pokud výše čistého obratu překročí 10 milionů korun. V těchto případech ověřuje auditor i výroční zprávu ústavu.

Ústav se zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti.

Zakládací listina obsahuje:

  1. název ústavu a jeho sídlo;
  2. účel ústavu vymezením předmětu jeho činnosti a popřípadě i předmět podnikání;
  3. údaj o výši vkladu, popřípadě o jeho nepeněžitém předmětu;
  4. počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů;
  5. podrobnosti vnitřní organizace ústavu,nevyhradí-li se její úprava statutu ústavu.

Ústav vzniká zápisem do veřejného rejstříku. 

Ústav vypracovává a zveřejňuje výroční zprávu o činnosti a hospodaření, a to nejpozději do šesti měsíců po skončení účetního období uložením do sbírky listin. Soud zruší ústav k návrhu osoby, jež osvědčí svůj právní zájem, jestliže ústav dlouhodobě nenaplňuje svůj účel.    

Ve věcech neupravených výslovně ve vztahu k ústavu se použije přiměřeně právní úprava o nadaci s výjimkou ustanovení o nadační jistině a nadačním kapitálu. 

↑ nahoru

Obchodní společnost založená za jiným účelem, než je podnikání

Obchodní společnosti jsou typicky právnickými osobami zakládanými za účelem podnikání. Jejich zakládání se řídí zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, než je podnikání. Tyto dvě formy společnosti jsou typicky využívány jako formy vzniku a existence vzdělávacích institucí středního a vysokého školství.

Obě formy obchodní společnosti se zřizují zakladatelskou smlouvou, podepsanou všemi zakladateli, jež musí mít formu veřejné listiny. Společnost s ručením omezeným může založit i jediný zakladatel, akciová společnost může být založena jediným zakladatelem – právnickou osobou, jinak dvěma nebo více zakladateli. V případě společnosti jediného zakladatele nedochází pochopitelně k založení společnosti zakladatelskou smlouvou. Namísto ní se pořizuje zakladatelská listina, vyhotovená rovněž ve formě veřejné listiny.

Obě formy obchodních společností vytvářejí povinně základní kapitál. Základní kapitál společnosti s ručením omezeným musí činit alespoň 1 Kč, rovnající se minimální vkladu jednoho společníka. Akciová společnost vytváří základní kapitál ve výši alespoň 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR. Základní kapitál je peněžním vyjádřením souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků. Velikost vkladu odpovídá účasti společníka na rozhodování ve společnosti. Ve společnosti s ručením omezeným je vyjádřením této účasti společníka podíl – ten představuje účast společníka na společnosti, z toho vyplývající práva a povinnosti. Jednou z nejdůležitějších je ručení společníka za závazky společnosti. Společník ručí za závazky společnosti jen do té doby, dokud nebylo zapsáno splacení všech vkladů do obchodního rejstříku.

Všichni společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů. Rozhodující je stav zápisu v obchodním rejstříku.  Jinak odpovídá za své závazky sama společnost, a to celým svým majetkem. Práva a povinnosti společníka akciové společnosti (tedy akcionáře) jsou vtělena do akcií. Akcie jsou cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva akcionáře účastnit se na řízení a zisku společnosti. Základní kapitál akciové společnosti je tak vždy rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Akcionář za závazky akciové společnosti sám neodpovídá. Za své závazky samotná společnost, a to veškerým svým majetkem.

Společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zápis musí být podán do 6 měsíců od založení společnosti. Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Zániku společnosti předchází její zrušení, buď s likvidací, nebo bez likvidace – pokud její jmění přechází na právního nástupce. Společnost se zrušuje zejména:

  1. dohodou společníků o zrušení společnosti ve formě veřejném listiny,
  2. dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací,
  3. zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující.

Společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti jsou často vyloučeny z možnosti získat grantové prostředky a státní dotace, a to i tehdy, jsou-li založeny za jiným účelem než je podnikání. Grantové a dotační výzvy totiž jen výjimečně počítají s možností přidělení prostředků na neziskové aktivity obchodním společnostem. Výjimkou z tohoto pravidla bývají dotace Ministerstva školství soukromým školám. Obchodní společnosti založené za jiným účelem než je podnikání jsou zřizovány typicky za účelem zajištění provozu soukromých vysokých škol podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nebo soukromých základních, středních a vyšších odborných škol podle zákona č. 561/2004 Sb., (školský zákon). Soukromé vysoké školy potřebují ke své činnosti státní souhlas, který vydává Ministerstvo školství. Jsou povinny samostatně zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a vědeckou nebo výzkumnou, vývojovou, uměleckou a další tvůrčí činnost. Nejvyužívanější formou získání těchto prostředků je v případě soukromých vysokých škol vybírání školného. Ministerstvo školství však může soukromé vysoké škole poskytnout dotaci na některé druhy stipendií. Pro určení výše dotace je rozhodný zejména dlouhodobý záměr soukromé vysoké školy, typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti a její náročnost.

Dotace pro soukromé základní a střední školství jsou poskytovány ve větším rozsahu, podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením. Dotace se poskytuje k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním ve školách, k financování dalších školských služeb a provozu škol.

↑ nahoru

Sociální družstvo

Právní úprava obsažená v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, od 1. 1. 2014 nově upravuje sociální družstvo. Sociální družstvo je obecně obchodní korporací, tedy právnickou osobou – podnikatelem, která však může podnikat pouze určitým způsobem a jejíž zisk by měl být určeny pouze k výkonu veřejně prospěšné činnosti. Sociální družstvo soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle sídla a působnosti družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání a trvale udržitelného rozvoje. Ze zákona je tak dána určitá míra vázanosti na místo působení sociálního družstva.

Stanovy sociálního družstva vedle obecných náležitostí platných pro ostatní družstva musí obsahovat cíle a podmínky činnosti sociálního družstva v souladu s jeho sociálně začleňovací funkcí a podporou místního rozvoje. Současně musí stanovy podrobněji upravovat podmínky nakládání se ziskem v souladu s účelem činnosti sociálního družstva. Členství v sociálním družstvu je pak vázáno na činnost v rámci družstva, a to ať již v podobě činnosti vykonávané pro družstvo, nebo v podobě příjemce služeb poskytovaných družstvem v rámci jeho obecně prospěšné činnosti.    

V ostatním se fungování sociálního družstva řídí obecnou právní úpravou družstva, jak je obsažena v ustanovení § 552 až 726 zákona o obchodních korporacích.     


Evidovaná právnická osoba dle zákona o církvích

Jako neziskové organizace mohou v ČR vyvíjet obecně prospěšnou – charitativní – činnost rovněž evidované právnické osoby dle zákona o církvích. Takováto právnická osoba je subjekt právně odlišný od církve či náboženské společnosti. Jak církev, tak náboženská společnost a evidovaná  právnická osoba jsou každá samostatnou právnickou osobou, která může jednat navenek a zakládat svým jednáním právní účinky. Církve a náboženské společnosti jsou však zřizovateli těchto právnických osob. Právnické osoby zakládané církvemi jsou proto církvím nebo náboženským společnostem hierarchicky podřízeny ve svých vzájemných vnitřních vztazích a podléhají jimi vydaným interním předpisům, popřípadě správním předpisům a jiným vnitřním normám. Pouze registrované církve nebo náboženské společnosti mohou zřizovat právnické osoby ve smyslu ustanovení § 15a zákona o církvích.

Církev nebo náboženská společnost může samozřejmě vyznávat a šířit svou víru bez jakékoliv státní registrace či souhlasu. Registrací však získávají tyto subjekty celou řadu významných veřejných práv, jako je právo zřizovat školy či sobě podřízené církevní právnické osoby.

Církevní právnické osoby jsou zapisovány do rejstříku evidovaných právnických osob, který vede Ministerstvo kultury ČR podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Samostatnými právnickými osobami podle veřejného práva se stávají touto evidencí. Církve a náboženské společnosti mohou zřizovat dva typy právnických osob:

  1. orgány registrovaných církví a náboženských společností, řeholní a jiné církevní instituce, jež jsou založeny za účelem vyznávání náboženské víry.Právo zřizovat tyto právnické osoby vyplývá z ústavně zaručeného práva církví a náboženských společností spravovat své záležitosti nezávisle na státních orgánech. Nejrozšířenějším typem této církevní právnické osoby jsou tak samosprávné jednotky společenství věřících jednotlivých církví nebo náboženských společností, v Čechách například farnosti nebo sbory. To samozřejmě neznamená, že by tyto církevní právnické osoby nesměly vykonávat jinou činnost, než za účelem vyznávání náboženské víry. Zákon o církvích a náboženských společnostech omezuje jejich činnost pouze v tom smyslu, že pro ně podnikání a jiná výdělečná činnost může být pouze činností doplňkovou vedle obecně prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo zdravotnické. Jistě to také neznamená, že tyto právnické osoby by mohly vykonávat pouze ty formy veřejně prospěšné činnosti, jež zákon výslovně uvádí. Naopak se celá řada z nich věnuje činnosti kulturní a všeobecně vzdělávací, například v rámci ochrany kulturního dědictví.
  2. účelová zařízení registrovaných církví nebo náboženských společností, založené pro poskytování charitativních služeb. Účelová zařízení církví a náboženských společností se od výše zmíněné formy církevní právnické osoby liší zejména užším vymezením předmětu činnosti, jíž může být pouze poskytování služeb. Charity, diakonie a jiná účelová zařízení jsou oprávněně zřizovány pouze za účelem poskytování veřejně prospěšných služeb veřejnosti, tedy za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek. Rovněž pro ně však platí, že mohou podnikat nebo vykonávat jinou výdělečnou činnost, a to jako činnost doplňkovou. 

Církve nebo náboženské společnosti i církevní právnické osoby samozřejmě mohou, stejně jako jakýkoliv jiný subjekt, založit také kteroukoliv jinou formu právnické osoby podle zvláštních zákonů. Mohou se tak stát za podmínek stanovených zákonem o církvích a náboženských společnostech a zvláštními zákony zakladatelkami či spoluzakladatelkami právnických osob uvedených výše.

↑ nahoru

Fyzická osoba

Za účelem realizace veřejně prospěšného cíle či charitativní činnosti sbírají příspěvky a dary také fyzické osoby nebo jejich neformální skupiny. Jedná se však o případy spíše výjimečné, protože fyzické osoby jsou pro veřejné dárcovství málo transparentními partnery. Vyplývá to z minimální veřejné kontroly, jež se v případech veřejně prospěšných aktivit fyzických osob uplatňuje. Většina grantových a dotačních řízení rovněž z těchto důvodů fyzické osoby ani jejich skupiny nepokládá za způsobilé příjemce rozdělovaných finančních prostředků. Fyzické osoby, ani jejich neformální skupiny také například nemohou konat sbírku podle zákona o veřejných sbírkách, jež může být provozována pouze právnickými osobami. Obvykle proto fyzické osoby za účelem shromažďování finančních prostředků na veřejně prospěšné účely zakládají právnické osoby, jejichž hospodaření umožňuje transparentní nakládání s darovanými prostředky.

Shromažďování darů fyzickými osobami je tak realizováno typicky za nějakým vysloveně soukromým, byť obecně bohulibým, charitativním účelem, jako je například léčba nemocného dítěte.  Kromě toho jsou fundraisingové aktivity fyzických osob realizovány nejčastěji k dosažení místně významného veřejně prospěšného cíle. Mezi sousedy se totiž obvykle dobře ví, kdo je slušný člověk a kdo ne. Fyzické osoby, které mají důvěru v prostředí své komunity, tak mohou poměrně úspěšně shromažďovat finanční prostředky na méně nákladné projekty místního významu, jako je například zřízení pamětní desky zasloužilému rodáku na jeho rodném domě, nebo záchrana prastaré lípy na náměstí.

Fyzické osoby, jež tímto způsobem chtějí dary shromažďovat, by však neměly nikdy zapomenout, že hospodaří se svěřenými finančními prostředky. Jejich přijetím za účelem obstarání nějaké věci veřejného zájmu se dostávají do pozice příkazníka, který musí podle svých schopností a znalostí vynakládat tyto finanční prostředky potřebným a užitečným způsobem, jinými slovy, musí jednat s péčí řádného hospodáře. Není rozhodně vhodné uchovávat svěřené finanční prostředky doma v prádelníku, ale je třeba mít pro jejich uložení zřízen samostatný bankovní účet nebo alespoň podúčet. V každém případě je nezbytné vést o hospodaření s nimi řádné účetnictví, odděleně od vlastního soukromého majetku a závazků. Nedbalost může mít nedozírné následky. Nejenže se ztracená důvěra jen těžko dobývá zpět, ale v případech hrubé nedbalosti může vzniknout také podezření z úmyslného podvodného jednání či zpronevěry.

↑ nahoru

Úpravy v článku související s novým občanským zákoníkem, platným od 1. 1. 2014, provedl Mgr. Filip Vyskočil.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Legislativní dokumenty citované v článku

zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí

zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách

zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením

zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech

zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě

zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích

zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob

 

Autor článku

JUDr. Pavla Boučková, Ph.D.

Absolventka Pedagogické fakulty a následně Právnické fakulty UK v Praze pracovala pro Český helsinský výbor, dále v Úřadu vlády ČR (odbor pro lidská práva, právní spolupráce při tvorbě legislativních návrhů) a v Poradně pro občanství/Občanská a lidská práva. V současnosti působí jako advokátka v Advokátní kanceláři Rychetský Hlaváček Krampera & partneři.

Autor článku

Pavel Uhl

Vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně a právo na Právnické fakultě UK v Praze. Působil mmj. jako právník v sekci terénních programů společnosti Člověk v tísni a jako asistent poslance PSP ČR, v současnosti pracuje jako advokát pro Advokátní kancelář Rychetský Hlaváček Krampera & partneři.

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS