Zobrazit menuSkrýt menu

Formy darů a legislativa

Publikováno: 22. 6. 2011, aktualizováno: 25. 4. 2017

Obsah článkuilustrační foto - pozadí s otevřenou knihou, lékárnickými vahami a soudcovskou paličkou

Obvyklý finanční dar

Nejběžnější formou příspěvku na veřejně prospěšný účel je prosté darování finančních prostředků. K darování dochází smlouvou uzavřenou mezi dárcem a obdarovaným. Dárce dobrovolně bezplatně poskytne nebo se zaváže poskytnout obdarovanému finanční prostředky a obdarovaný tyto finanční prostředky nebo slib dárce k jejich poskytnutí přijme. Darovací smlouva musí být uzavřena v písemné podobě v případě, že k předání finančních prostředků, ať již v hotovosti nebo prostřednictvím bankovního převodu, nedojde při samotném darování. Pro případ jakéhokoli budoucího sporu mezi dárcem a obdarovaným ale smlouvu uzavřít doporučujeme.

Kolik můžu darovat v hotovosti?

Chci si dar odečíst z daní

Pokud chce dárce svůj finanční příspěvek odečíst od základu daně, musí být ve smlouvě obdarovaným deklarován veřejně prospěšný účel, na který hodlá obdarovaný dar použít. Smlouvy budou často obsahovat takzvaná účelová určení. Ta stanoví, že obdarovaný použije část daru anebo celý dar k určitému účelu. Dárce tak prokáže příslušnému správci daně, že sjednaný účel daru spadá do rozsahu zákonného ustanovení §15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „Zákon o daních z příjmů“), které stanoví podmínky pro odečtení hodnoty daru od základu daně.

Stejného účelu je možné dosáhnout i jednostranným potvrzením, které vydá dárci obdarovaný subjekt. Daňově odečitatelné jsou pouze dary darované subjektům, které mají sídlo nebo bydliště na území ČR, a dary poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem nebo bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu, pokud příjemce daru a účel daru splňují podmínky stanovené Zákonem o daních z příjmů.

Video: Rozhovor s daňovým specialistou ing. Petrem Duchkem o odpočtech darů z daní

Podmínky správného darování

Darování lze rovněž vázat na splnění jedné z podmínek (§ 548 až § 550 Občanského zákoníku ; není-li podmínka splněna, právní následky darování buď nenastanou, nebo pominou):

  • Podmínka odkládací: na jejím splnění závisí, zda právní následky darování nastanou.
  • Podmínka rozvazovací (která bude v případě darovacích smluv obvyklejší) na jejím splnění závisí, zda následky darování již nastalé pominou.

Pokud ve smlouvě není stanoveno jinak, má se za to, že podmínka je odkládací. Obvykle jsou u darovacích smluv stanoveny veškeré podmínky jako podmínky rozvazovací. Při nesplnění dohodnutých rozvazovacích podmínek (například způsob vyúčtování daru, prokázání použití daru ke smluvenému účelu a podobně) je obdarovaný povinen dar bez dalšího vrátit. 

Darování a protislužba

Darování má vždy bezúplatnou povahu. Nelze tedy při něm sjednat protiplnění, které má majetkovou hodnotu. Je ovšem možné spojit s darováním závazek obdarovaného k protislužbě, která majetkovou hodnotu nemá – takzvané darování s příkazem. Takovým závazkem může být typicky publicita dárce – tedy veřejné oznámení o poskytnutém daru za účelem zviditelnění dárce.

Je třeba ovšem odlišit závazek zveřejnit identitu dárce a závazek k reklamní činnosti, který spočívá ve veřejné propagaci dárce. Závazek k reklamní činnosti by zakládal vznik majetkového (ocenitelného) závazku obdarovaného vůči dárci, nejednalo by se tedy o darovací smlouvu, ale o některou ze smluv úplatných, a to se všemi důsledky s tím spojenými (mimo jiné nemožnost odečíst takový „dar“ od základu daně dle Zákona o daních z příjmů).

Je-li darováno s příkazem, nesplnění takového příkazu nemá za následek zrušení závazku z darovací smlouvy, není-li to ve smlouvě ujednáno, ale povinnost obdarovaného z příkazu trvá a lze se domáhat jejího splnění.

Obecně platí, že darovací smlouva (§ 2055 OZ) ve své čisté podobě, tedy bez podmínek či příkazů, se používá málokdy. Čím více je doplněna a modifikována, tím více ovšem stoupá právní riziko, že na takový smluvní vztah nebude v konečném důsledku nazíráno jako na darovací smlouvu.

Darování prostřednictvím závěti

Darovací smlouva, podle níž by mělo být plněno až po smrti dárce, je neplatná. Dárce, který chce darovat finanční obnos v případě své smrti, musí tak učinit závětí. Odkázání finančních prostředků na veřejně prospěšné účely závětí je podle zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (mj.) možné zřízením nadace, nadačního fondu, nebo tzv."odkazem" (§ 1594 až § 1632).

Odkaz je nařizení dědicovi, aby dal někomu něco z dědictví – mohou to být peníze, jednotlivá movitá nebo nemovitá věc, spoření na účtu, pravidelná dávka apod. Odkaz může být vhodný způsob věnování v případně darů menší hodnoty nebo v případech, kdy jde o to, věnovat někomu právě jednu konkrétní věc (jejíž hodnota by však neměla činit většinu dědictví, protože podíl každého dědice na dědictví musí být alespoň z jedné čtvrtiny odkazy nezatížený). Odkázaná věc se nenabývá přímo z dědictví, ale od dědice. Tím je trochu menší jistota, že odkaz bude skutečně splněn. Na druhou stranu výhodou odkazu je, že věnujete právě to, co určíte. Na rozdíl od dědiců, kteří nabývají vždy poměrnou část dědictví, a tedy i případné dluhy, ten, kdo nabývá odkaz, není odpovědný za žádné dluhy z dědictví.

Věnujete-li například na dobročinné účely auto nebo peníze a zřídíte odkaz neziskové organizaci, pak tato se dědického řízení neúčastní a nenabude odkaz přímo z dědictví, pouze nabude právo na odkaz vůči dědici. O tom, že byl odkaz zřízen, však musí být v průběhu dědického řízení zpravena, což zkontroluje notář. Některé odkazy (zejména odkazy konkrétních věcí z dědictví, např. auto) se vypořádají ještě v průběhu dědictví a notář před potvrzením dědictví zkontroluje, zda byly vypořádány. Jiné odkazy, splatné později (např. peníze), musejí být před potvrzením dědictví zajištěny. Toto "dohlížení" notáře se uplatní právě v případě odkazů na dobročinné nebo veřejně prospěšné účely a mělo by předejít situacím, kdy by dědic poté, co nabyl dědictví, odkaz nesplnil.

Odkaz je možné zřídit v závěti, ale i v samostatném dokumentu, pro který pak platí stejné formální požadavky, jako pro závěť. Odkaz je možné zřídit i dědickou smlouvou, uzavřenou buď s dědicem, nebo s tím, kdo má být odkazem obdarován. I u odkazu platí, že nejjistější je forma notářského zápisu, neboť notář v souvislosti s tím poradí a odkaz správně naformuluje. Stejně tak platí doporučení, aby byl odkaz zaevidován v Evidenci pořízení pro případ smrti, což zajistí, že se o něm v dědickém řízení bude vědět.

↑ Zpět nahoru

Dar do veřejné sbírky

Oblíbeným způsobem přispívání na veřejně prospěšné účely je také darování příspěvku do veřejné sbírky. Veřejnou sbírkou je získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel. Ten může být zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí.

Veřejnou sbírku je možné konat jedním z několika způsobů:

  • shromažďováním příspěvků na předem vyhlášeném zvláštním bankovním účtu, zřízeném pro tento účel u banky, po dobu uvedenou v oznámení o konání sbírky,
  • sběracími listinami,
  • pokladničkami v místech určených k přijímání příspěvků,
  • prodejem předmětů, jestliže je příspěvek zahrnut v jejich ceně,
  • prodejem vstupenek na veřejná kulturní nebo sportovní vystoupení anebo jiné všeobecně přístupné akce pořádané za účelem získání příspěvku (jestliže je příspěvek zahrnut v ceně vstupenek),
  • pronájmem telefonní linky určené ke shromažďování příspěvků z telefonního účtu, a to po dobu uvedenou v oznámení o konání sbírky,
  • složením hotovosti do pokladny zřízené právnickou osobou

Pořádání veřejných sbírek je upraveno zákonem č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách, v platném znění (dále jen „Zákon o veřejných sbírkách“). Veřejné sbírky může konat obec nebo kraj. Ostatní právnické osoby mohou konat veřejné sbírky v případě, že mají sídlo na území České republiky a splňují podmínky stanovené Zákonem o veřejných sbírkách. Právní řád ČR neumožňuje, aby veřejnou sbírku pořádala fyzická osoba.

Konání sbírky je třeba písemně oznámit krajskému úřadu místně příslušnému podle sídla právnické osoby (v Praze Magistrátu hl. m. Prahy), a to nejpozději 30 dnů přede dnem zahájení sbírky. Oznámení a jeho náležitosti řeší § 5 zákona č. 117/2001 Sb.

Vyúčtování veřejné sbírky

Nejpozději do tří měsíců po ukončení sbírky je právnická osoba povinna předložit příslušnému krajskému úřadu ke kontrole a schválení celkové vyúčtování sbírky.

Ve vyúčtování uvede:

  • výši jejího hrubého výtěžku,
  • výši skutečných nákladů spojených s jejím konáním,
  • výši čistého výtěžku sbírky,
  • dále prokáže, zda a jak bylo použito tohoto čistého výtěžku ke stanovenému účelu sbírky.

Pokud nebyl v době kontroly vyúčtování využit čistý výtěžek sbírky v plném rozsahu, sdělí příslušný krajský úřad právnické osobě termín pro provedení kontroly jeho konečného využití. Právnická osoba je povinna v tomto termínu použít zbytek čistého výtěžku sbírky k jejímu stanovenému účelu, předložit příslušnému krajskému úřadu konečné vyúčtování sbírky a prokázat mu, jakým způsobem byl použit zbytek čistého výtěžku sbírky.

↑ Nahoru

Podpora prostřednictvím koupě předmětu nebo prodejem vstupenek na akce

Podpora prostřednictvím koupě předmětu nebo prodejem vstupenek na akce jsou dvěma možnými způsoby konání veřejné sbírky, kde je příspěvek zahrnut v ceně prodávaného předmětu nebo v ceně vstupenky.

Prodej předmětů

Provádí-li se sbírka prodejem předmětů, v jejichž ceně je zahrnut příspěvek:

  • vyznačí se na nich zřetelně výše tohoto příspěvku, je-li to možné nebo účelné;
  • právnická osoba dále vyvěsí v prostoru, kde se takové předměty prodávají, oznámení, v němž je uvedeno, kdo sbírku koná, k jakému účelu, výše příspěvku a kterému příslušnému krajskému úřadu byla sbírka oznámena;
  • při veřejných kulturních a sportovních vystoupeních nebo jiných všeobecně přístupných akcích pořádaných za účelem získání příspěvku uvede právnická osoba na vstupenkách výši příspěvku;
  • dále vyvěsí u vchodu do prostoru, kde se takové vystoupení nebo akce koná, na zřetelně viditelném místě oznámení, v němž je uvedeno, kdo je pořadatelem takového vystoupení nebo akce, kterému příslušnému krajskému úřadu byla sbírka oznámena, k jakému účelu se koná a kolik vstupenek bylo vytištěno. Tyto údaje uvede právnická osoba na všech veřejných oznámeních o takovém vystoupení nebo akci.

Koupě předmětu v rámci firemního dárcovství

Oblíbenou je podpora veřejně prospěšného účelu prostřednictvím koupě předmětu v rámci firemního dárcovství. Firmy obvykle určí pevnou částku z výtěžku prodeje každého kusu určitého výrobku na konkrétně vymezený veřejně prospěšný účel.

Podpora chráněných dílen – Zákon o veřejných sbírkách se na ně nevztahuje

Dalšími formami jsou pak podpora chráněných dílen, v nichž pracují zdravotně postižené osoby (prostřednictvím objednávek jejich zboží) a obchodní aktivity sdružení prodávající tradiční výrobky uprchlíků a přistěhovalců. Základem těchto forem podpory jsou již vysloveně komerční aktivity, jejichž cílem je podpora zaměstnanosti a integrace (začlenění) znevýhodněných skupin ve společnosti, Zákon o veřejných sbírkách se na ně tedy vůbec neaplikuje.

I anonymní dar má svá pravidla

Od dárce obvykle nelze požadovat, aby zveřejňoval údaje o své totožnosti, a ani jiný nemůže tyto informace zveřejňovat bez jeho souhlasu či výslovného zákonného zmocnění. Dle ustanovení § 17 Zákona o veřejných sbírkách, je dokonce zakázáno právnické osobě konající sbírku, aby zveřejňovala nebo poskytovala bez zákonného zmocnění jakékoliv údaje o osobách, které poskytly příspěvek, s výjimkou údajů, jež jsou nezbytné, koná-li se sbírka sběracími listinami, kdy přispěvatelé vyznačují poskytnutý příspěvek a podepisují se jménem a příjmením, či pokud by s tím osoby, o které se jedná, předem vyslovily souhlas.

Pro většinu dárců je však naopak zveřejnění údajů o jejich totožnosti základní podmínkou podpory, protože umožňuje jejich zviditelnění. Anonymita dárce vůči veřejnosti však již ze své podstaty nepřichází v úvahu v případě darování nemovitosti, jejíž vlastnictví je předmětem zápisů do katastru nemovitostí, nebo v případě darování finančních prostředků, které je uskutečněno bankovním převodem. 

Zřizování anonymních bankovních účtů, jakož i zachování anonymity při vkladu na vkladní knížce, vkladním listu nebo sjednání jiné formy vkladu dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění, není možné. Jak uvedeno výše, ani darování finančních prostředků prostřednictvím bankovního převodu se neobejde bez identifikačních údajů dárce. Obdarovaného lze však zavázat mlčenlivostí navenek ohledně totožnosti dárce.

Anonymní dárcovství větších finančních obnosů vzbuzuje obecně nedůvěru pro svou netransparentnost. Je proto obvyklé, že právnické a fyzické osoby podmiňují přijetí větších finančních obnosů vždy sdělením údajů o totožnosti dárce.

V praxi jsou tak nejčastějšími případy anonymních darů příspěvky malých finančních částek v hotovosti nebo věcných darů. Typicky je anonymní dárcovství spojeno s veřejnými sbírkami konanými pokladničkami, prodejem předmětů a vstupenek nebo sbírkami ošacení a potřeb.

↑ Nahoru

Věcný nefinanční dar. Je možné darovat něco jiného než peníze?

Ano, to samozřejmě možné je. Při darování věcí je však třeba si uvědomit existenci několika podstatných problémů, na něž při darování finančních prostředků nenarazíme.

  • Nedochází-li k odevzdání a převzetí věci při darování, musí být uzavřena písemná smlouva.
  • V případě nemovitostí smlouva sama k převodu vlastnictví nestačí. Zakládá však závazkový právní vztah mezi dárcem a obdarovaným, na základě kterého je dárce povinen převést vlastnictví k darované věci obdarovanému. Obdarovaný nabývá vlastnické právo k nemovitosti na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu ke dni, kdy byl návrh na vklad podán.
  • Výjimkou jsou nemovitosti, které se do katastru nemovitostí nezapisují. Vlastnictví k těmto nemovitostem se nabývá účinností písemné darovací smlouvy.
  • U převodu nemovitostí je třeba mít na zřeteli i to, že projevy vůle obou smluvních stran musí být na téže listině.

Písemnou smlouvu lze doporučit, jde-li o darování cennějšího nebo většího věcného daru, například automobilu nebo jiného technického zařízení, a to i pokud dochází k bezprostřednímu předání věci při darování. Darovací smlouva by měla především obsahovat ustanovení o případných vadách věci, čímž mohou dárce a obdarovaný předejít budoucím sporům. Je vhodné upozornit na to, že při darování dárce neodpovídá za vady předmětu darování. Podle ustanovení § 2065 nového Občanského zákoníku je povinností dárce "pouze" upozornit při nabídce daru obdarovaného na vady, o nichž ví. Má-li totiž věc vady v době darování, ale obdarovaný na ně nebyl upozorněn, má obdarovaný právo věc vrátit, a to dokonce i bez ohledu na skutečnost, zda o těchto vadách dárce věděl nebo ne.  Dárce, který nesplnil povinnost upozornit na vady darované věci, o nichž věděl, může odpovídat obdarovanému za škodu. Při darování věci ve spoluvlastnictví musí být darování provedeno všemi spoluvlastníky.

Závazky dárce

Ze smlouvy vzniká závazek dárce plnit, co slíbil.  To znamená odevzdat ve smluvenou dobu věc obdarovanému a převést na něj její vlastnictví. Plnění povinností z darovací smlouvy se obdarovaný může domáhat i soudní žalobou. Odvolání daru se řídí § 2068 až § 2078. Svého závazku se dárce nemůže zprostit ani tím, že by daroval něco jiného, než původně slíbil, pokud se s obdarovaným na této záměně nedohodl. Závazku darování se lze domáhat i vůči dědicům dárce, neboť smrtí dárce jeho závazek nezaniká.

Darování drobných věcí

Nejběžnějším předmětem věcných nefinančních darů jsou však darování drobných věcí, jako ošacení, jídla nebo předmětů denní potřeby do charitativních a humanitárních sbírek. Zde by měl mít dárce vždy na paměti, že bezúplatnost darování neznamená totéž jako bezcennost daru. Humanitární a charitativní sbírky nejsou příležitostí, jak se zbavit nepoužitelných či nefunkčních předmětů v domácnosti. Ty patří do kontejneru na odpad, popřípadě do sběrného dvora.

Pokud darujeme oblečení, nemělo by jít o nevyprané, obnošené nebo potrhané věci. Zejména v případě oblečení by měl dárce rozvážit, zda by byl ochoten oblečení, které hodlá darovat, sám nosit či jej obléci svým dětem.

Darování orgánů a lidských tkání

Zcela samostatnou problematiku dárcovství přestavuje darování biologického materiálu, tedy zejména tkání a jiných lidských orgánů za účelem transplantací. Podmínky darování, odběrů a transplantací tkání a orgánů lidského původu se řídí zákonem č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „Transplantační zákon“), a to výhradně za účelem léčebné péče.

Odběr tkání nebo orgánů od žijícího dárce je vždy podmíněn jeho souhlasem. Za tím účelem musí být dárce úplně poučen a vyžaduje se jeho svobodný, informovaný a konkrétní souhlas. Odběr orgánu od žijícího dárce lze provést pouze ve prospěch osoby, kterou dárce určil. Pokud jde o odběr obnovitelné tkáně, potom obvykle dárci nepodmiňují odběr využitím tkáně ve prospěch určité osoby. Nicméně pokud tak dárce učiní, lze odběr provést pouze ve prospěch označené osoby. Pokud nelze tkáň nebo orgán využít podle původního určení dárce, je třeba si od dárce vyžádat vždy souhlas k provedení implantace jinému, a to vždy před provedením odběru. Provedení všech těchto úkonů musí být vyznačeno ve zdravotnické dokumentaci dárce.

Odběr od zemřelého dárce lze provést s výjimkou případů, kdy zemřelý za svého života buď sám, nebo jeho zákonný zástupce, vyslovil prokazatelně nesouhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů, v případech kdy by odběr orgánů nebo tkání mohl ohrozit zdraví nebo život příjemce, a v případě, kdy zemřelého nelze identifikovat. Nesouhlas se považuje za prokazatelně vyslovený, pokud:

  • zemřelý je evidován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů;
  • zemřelý ještě za svého života přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že nesouhlasí s odběrem v případě své smrti;
  • zákonný zástupce zemřelé osoby přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že nesouhlasí s odběrem; toto prohlášení může zákonný zástupce učinit jak za života, tak i po úmrtí této osoby.

Darování krve

Dárcovství krve se řídí vyhláškou č. 143/2008 Sb., o lidské krvi. Odběr krve může být proveden pouze se souhlasem dárce, nesmí ohrožovat jeho zdravotní stav a musí být proveden tak, aby neohrozil zdraví jiného člověka.

↑ Nahoru

Bezplatné poskytnutí služby a dobrovolnictví

Služby, tedy výkony či práci, popřípadě bezplatné přenechání věci k užívání, nelze darovat ve smyslu darovací smlouvy. Nejedná se totiž o předměty, které by bylo možno předávat či převádět a od osoby člověka oddělit, popřípadě majetkový prospěch je jen dočasný (bezplatná výpůjčka atd.).

Darem by však mohl být výsledek určité činnosti (dílo). Služba vždy představuje určité konání, které lze ovšem také provést bezúplatně. V praxi jde v první řadě o bezplatné užívání prostor nebo technických zařízení. Příkladem může být bezplatné zřízení a užívání bankovního účtu, nebytových prostor, nebo telefonní linky (například k provozu krizového centra nebo shromažďování příspěvků z telefonního účtu).

Jiným používaným postupem je sjednání konkrétního typu smlouvy, zejména nájemní. Pojmovým znakem nájemní smlouvy je však úplatnost. Řešením bývá sjednání symbolické úplaty. Nájem může mít charakter naturálního plnění, což bývá plnění věcné nebo se může jednat o chování nájemce. S poskytnutím věci do nájmu budou ovšem pro pronajímatele spojeny další povinnosti: nejen věc odevzdat, ale také ji udržovat ve stavu způsobilém smluvenému užívání a zajistit její nerušené užívání. Z toho může vyplynout nezbytnost vynaložení dalších nákladů ze strany „dárce“, zejména pokud jde o opravy, úpravy a údržbu poskytnutého předmětu nájmu. Při poskytnutí předmětu nájmu, tedy většinou zařízení nebo prostor, za symbolickou cenu je proto praktické upravit podmínky údržby a užívání věci podle povahy poskytovaných služeb přímo ve smlouvě. Pokud by se jednalo o bezplatné poskytnutí věci na nějakou dobu, jednalo by se o výpůjčku, která je jako smluvní typ obsažena přímo v Občanském zákoníku.

V případě bezplatného poskytnutí služby přichází v úvahu daňové zvýhodnění „dárce“, podobně jako je tomu v případě finančního nebo věcného daru.

Druhou běžnou formou bezplatného poskytování služeb v rámci veřejně prospěšného dárcovství je výkon dobrovolnické služby. Podmínky se řídí zákonem č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, v platném znění (dále jen „Zákon o dobrovolnické službě“).

Dobrovolnickou službou je činnost, při níž dobrovolník poskytuje:

  • pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase,
  • pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo,
  • pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací.

Dobrovolník se zavazuje k výkonu dobrovolnické služby smlouvou s takzvanou vysílající organizací. Jde-li o dlouhodobou službu, nebo výkon krátkodobé dobrovolnické služby, k níž je dobrovolník vysílán do zahraničí, musí být smlouva písemná. Ministerstvo vnitra ČR uděluje k výkonu dobrovolnické služby akreditaci vysílající organizaci. Vysílající organizací mohou být občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, evidované církevní nebo náboženské společnosti. Vysílající organizace mají možnost požádat Ministerstvo vnitra ČR o poskytnutí dotace ke krytí výdajů specifikovaných v Zákoně o dobrovolnické službě.  

Kdo může být dobrovolníkem a co musí splnit

  • Osoba starší patnácti let, pokud jde o výkon dobrovolnické služby na území České republiky.
  • Osoba starší osmnácti let, pokud jde o výkon dobrovolnické služby v zahraničí vyslání dobrovolníka do zahraničí.
  • Dobrovolnická služba je bezplatný výkon.
  • Je-li sjednána výše kapesného, použijí se přiměřeně předpisy o cestovních náhradách.
  • Obsah dobrovolnické služby se podobá pracovně-právnímu vztahu. Pracovněprávní předpisy se přiměřeně použijí při sjednávání rozsahu pracovní doby, doby odpočinku, podmínek pro udělení dovolené, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dobrovolníka.
  • V případě výkonu dobrovolnické služby v zahraničí sjedná vysílající organizace před vysláním dobrovolníka podle povahy dobrovolnické služby a podmínek státu, v němž má být dobrovolnická služba vykonávána, v tomto státě zdravotní pojištění dobrovolníka.
  • Je-li dlouhodobá dobrovolnická služba vykonávána alespoň v rozsahu překračujícím v průměru dvacet hodin v kalendářním týdnu, může smlouva stanovit podmínky, za nichž organizace využívající práci dobrovolníka, který jinak splňuje požadavky zvláštního právního předpisu a podá přihlášku k účasti na důchodovém pojištění, za něj bude odvádět pojistné na důchodové pojištění, stanovené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
  • Organizace vysílající dobrovolníky jsou také povinny uzavřít pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník při výkonu dobrovolnické služby způsobí sám nebo mu bude při výkonu dobrovolnické služby způsobena.
  • Dobrovolník odpovídá pouze za škodu způsobenou úmyslně. Dobrovolnictví je dnes běžnou součástí aktivit firemního dárcovství. Představuje významný zdroj lidských zdrojů pro nevládní a neziskové organizace, zejména v oblasti poskytování sociálních a poradenských služeb. Některé neziskové organizace se zabývají přímou podporou dobrovolnictví.
  • Plnění poskytnutá v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby (podle Zákona o dobrovolnické službě) jsou na základě ustanovení § 4 odst. 1, písm. q) a § 19 odst. 1 písm. zb) Zákona o daních z příjmů osvobozena od daně z příjmů.

Poskytnutí zboží nebo služby za zvýhodněných podmínek nebo se slevou

Jde o specifickou formu dárcovství. Poskytovatel zboží nebo služeb musí v této situaci počítat s celou řadou povinností, jež mu vyplynou z takto vzniklého závazkového vztahu, zejména s možnou odpovědností za škodu a odpovědností za vady. Odpovědnost za vady v zákonem stanoveném rozsahu vzniká vždy, je-li věc přenechána za úplatu, bez ohledu na to, že byla poskytnuta sleva.

Je třeba také počítat s možností uplatnění předpisů o ochraně spotřebitele, je-li příjemce spotřebitelem ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dále jen „Zákon o ochraně spotřebitele“). Podle tohoto zákona je spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Při poskytování zboží nebo služeb za zvýhodněných podmínek či se slevou jednotlivým spotřebitelům (právnické osoby byly z tohoto okruhu vyňaty) proto není vyloučen vznik veřejnoprávních povinností uložených podnikatelským subjektům v souvislosti s ochranou spotřebitele, ani pravomoc orgánů působících v oblasti dozoru nad ochranou spotřebitele, zejména České obchodní inspekce, orgánů hygienické kontroly, a dalších.

Podpořit veřejně prospěšný účel prostřednictvím poskytnutí zvýhodněné nabídky služeb nebo zboží se slevou je možným, rozhodně ale ne vždy praktickým a často využívaným způsobem poskytování podpory. Nejčastěji se s touto formou podpory můžeme setkat právě v případě pomoci jednotlivcům. Typicky je tato forma podpory nabízena v případě ozdravných pobytů pro děti v ústavní péči nebo zdravotně postižené, či o poskytování slev na drahou zdravotní péči v zahraničí o těžce nemocné pacienty.

Poskytnutí zboží nebo služby za propagaci dárce – sponzoring

Jedná se o obvyklý způsob firemního dárcovství. Uplatňuje se zejména, pokud jde o financování kulturních a charitativních akcí. Často je nemožné pokrýt náklady na pořádání takových akcí, jako jsou výstavy, koncerty či jiné kulturní akce, jen z vybraného vstupného, a příspěvky sponzorů jsou vedle dotačního financování doplňkovým zdrojem příjmů organizátorů. Kulturní akce obvykle přitahují mediální pozornost a přinášejí celou řadu příležitostí ke zviditelnění sponzorů na tiskových materiálech, billboardech nebo doprovodných akcích.

Vedle toho je však zveřejnění publicity dárce také samozřejmou součástí jakékoliv formy podpory veřejně prospěšného účelu. Podle okolností se může jednat o prezentaci dárce na internetových stránkách nebo ve výroční zprávě příjemce finanční podpory. Povinnost propagovat dárce v rámci všech aktivit financovaných z poskytnuté podpory je obvykle součástí smlouvy o poskytnutí finančních prostředků, a dárci obvykle stanoví pro svou publicitu poměrně přísná pravidla. Jejich nerespektování sice automaticky neznamená možnost dárce jakkoli krátit finanční podporu či ji žádat zpět, pokud tak není ve smlouvě výslovně ujednáno, nicméně povinnost obdarovaného trvá a lze se domáhat jejího splnění.

Jakákoliv dohoda ohledně vzájemného plnění, kdy na jedné straně se dárce zavazuje sponzorsky podpořit nějakou akci a na druhé straně se organizátor akce zavazuje je zviditelnit, je samozřejmě možná. Čím více se taková dohoda bude blížit situaci, kdy plnění obdarovaného vůči dárci bude mít majetkovou povahu, tím více je možné, že bude splňovat znaky prosté obchodní transakce, což má dopad hlavně daňové oblasti.

↑ Zpět nahoru

Velikost a frekvence daru nebo jiné podpory – každý má možnost přispět

Není dar jako dar – skutečnosti jako velikost daru nebo jeho frekvence mohou mít významný vliv na volbu účelu, pro který je možno dar použít, a rovněž na ekonomické podmínky, v nichž bude realizován veřejně prospěšný účel, spojený s poskytnutým darem.

 

Malé jednorázové dary

Možnost přispět malým finančním obnosem nebo malým darem má téměř každý. Síla malých darů je v jejich množství. Malé dary mohou pomoci financovat i rozpočtově náročné projekty (vzpomeňme proslulé sbírky na naši Zlatou kapličku – Národní divadlo). Malé dary představují široce dostupnou formu podpory veřejně prospěšných účelů, využívanou hlavně prostřednictvím veřejných sbírek. V současné době představují malé dary hlavní část prostředků shromážděných veřejnými sbírkami, ačkoliv lze do veřejné sbírky věnovat rovněž dary rozsáhlejší.

Sbírky mohou mít mnoho podob – od sbírek pokladničkami, prodejem předmětů nebo vstupenek na akce, kde je příspěvek zahrnut v ceně, až po pronájem telefonní linky určené ke shromažďování příspěvků, typicky v podobě SMS zpráv.

Malé dary jsou flexibilní – jejich prostřednictvím je možné shromáždit i poměrně úctyhodné finanční částky od veřejnosti v krátkém časovém horizontu. To je praktické zejména pro humanitární sbírky. Na pomoc obětem živelní katastrofy nebo válečného konfliktu je obvykle ochoten přispět téměř každý. Za pomoci malých darů v periodicky organizovaných veřejných sbírkách jsou ovšem financovány rovněž investiční projekty doma i v zahraničí, na něž obvykle nelze prostředky shromáždit jinou formou. Zde se obvykle jedná o dlouhodobé, nebo periodicky organizované sbírky, které si postupně i u nás získávají tradici.

Pro malé a neznámé subjekty a iniciativy je problémem, při shromažďování malých darů, nedostatek důvěry veřejnosti – je proto pro ně obtížnější vybrat tímto způsobem významnější částky finančních prostředků. Shromáždění potřebných finančních částek prostřednictvím malých jednorázových darů ve veřejných sbírkách klade určité nároky na organizaci a čas, popřípadě z ní vyplývají náklady na technické prostředky či zboží určené k získávání příspěvků.

Sbírku je také třeba propagovat. Nicméně obvykle není třeba vysokých nákladů na kvalifikované pracovní síly ani drahá zařízení. Shromažďování drobných darů je tak spíše nízkonákladovou aktivitou. Obvykle jsou využívány zdarma poskytované propagační služby a dobrovolná práce. Nevýhodou malých jednorázových příspěvků je, že se z nich obtížně financují dlouhodobější aktivity, protože výnos sbírek drobných darů nelze do budoucnosti dostatečně dobře předvídat. 

 

Větší a rozsáhlejší dary

Rozdělování větších a rozsáhlejších darů je složitější a nákladnější. Větší dary se obvykle rozdělují v rámci veřejných grantových, nebo státních dotačních řízení, jejichž striktní podmínky se příliš neliší od podmínek výběrových řízení. Velké firmy někdy za účelem rozdělování a kontroly využití darů poskytovaných v rámci firemního dárcovství zřizují samostatné právnické osoby – nadace.

Veřejná grantová a dotační řízení, v jejichž rámci rozdělování finančních prostředků probíhá, jsou obvykle vedena podle podrobných formálních pravidel. Žádosti o podporu v nich anonymně hodnotí nezávislí odborníci. Podmínky hodnocení často zahrnují celou řadu standardizovaných kritérií, jež mají (kromě zhodnocení záměru osoby, ucházející se o přidělení daru) rovněž prověřit kapacitu obdarovaného dar velkého rozsahu správným způsobem použít a vyúčtovat. Proto jsou takové dary obvykle dostupné pouze pro subjekty, které mohou prokázat „grantovou historii“ – jejich důvěryhodnost je doložena bezproblémovou administrací větších finančních darů v minulosti.

Větší dary jsou ovšem nezbytné také pro zahájení činnosti organizací, které chtějí v budoucnosti vyvíjet dosud chybějící veřejně prospěšnou činnost. Větší dary jsou velmi potřebné k zahájení činnosti nebo k institucionálnímu posílení organizací, ale rozhodnutí o jejich udělení jsou obvykle předmětem zvláštních rozhodnutí dárce, mimo obvyklou strukturu přidělování větších příspěvků. 

Granty jsou někdy rovněž udělovány v rámci uzavřených grantových řízení; dárce v takovém případě osloví pouze jeden, či několik subjektů podle vlastního výběru a vyzve je k předložení návrhů na využití prostředků, jež hodlá darovat. Dárci rovněž věnují takové větší a rozsáhlejší dary na založení a počáteční působení nadací nebo organizací sledujících veřejně prospěšné cíle, které je úmyslem dárce podpořit. 

Větší finanční dary jsou obvykle poskytovány na delší časová období a bývají spojeny s financováním dlouhodoběji plánovaných činností. Získání větších finančních darů je časově náročnější. Je ovšem předpokladem finanční stability organizací a ta je předpokladem získání a udržení kvalifikovaných lidských zdrojů. 

Rozsáhlejší dary nemusí být představovány pouze penězi – podobně mohou být většími dary i nemovitosti nebo technická zařízení – typicky nákladná technologie pro nemocnice, speciální dopravní prostředky určené k plnění veřejně prospěšných úkolů, nebo počítačové vybavení škol.

 

Opakované (pravidelné) dary

Pravidelné dary jsou možností, jak zajistit finanční stabilitu neziskové organizace. V některých zemích jsou tradičně důležitou součástí pravidelných příjmů opakované dary od drobných dárců. V ČR není praxe dárcovství natolik rozšířena, aby pravidelné dary drobných dárců představovaly významný přínos do rozpočtu neziskových organizací.

Neziskové organizace získávají pravidelné dary zejména v podobě dotací na financování poskytování různých akreditovaných služeb, jako jsou sociální nebo vzdělávací služby. Bohužel každoroční opakované příspěvky státu na krytí služeb poskytovaných neziskovými organizacemi veřejnosti jsou málo spolehlivé a jsou často poskytovány s velkými časovými prodlevami. Neziskové organizace tak musí v mezidobí dotovat provozování státem hrazených služeb z jiných zdrojů, nezřídka prostřednictvím půjček.

Podobu opakovaných, pravidelných darů mají rovněž prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. U nás mají obvykle podobu kombinovaného financování státních dotací a evropských prostředků, a jsou administrovány státními orgány: nejčastěji ministerstvy a kraji.

Financování prostřednictvím strukturálních fondů je tedy rovněž zatíženo problémy, jež provázejí státní dotace: dlouhými časovými prodlevami mezi zahájením financovaným činností a výplatou účelově vázaných prostředků ze státního rozpočtu, a z toho vyplývajícími nároky na finanční stabilitu příjemců, kteří musí být schopni často po dlouhé měsíce aktivity dotovat z vlastních alternativních zdrojů.

↑ Zpět nahoru

Darování do zahraničí

Darování do zahraničí jen zřídka probíhá jako darování právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem mimo ČR. Typicky spravují dary určené na pomoc v zahraničí neziskové organizace se sídlem v České republice, nebo veřejné mezinárodní organizace jako UNHCR nebo UNICEF. Ty také zajišťují využití finančních prostředků na projekty v zahraničí. Nejčastěji se tak peníze dostávají na místo svého určení a zde jsou využívány díky spolupráci mezi českými a místními neziskovými organizacemi, jež působí přímo v zemích, do nichž jsou dary určeny.

Nevýhodou darování do zahraničí je pro dárce poměrně nesnadná kontrola, jak bylo s darovanými finančními prostředky naloženo. Dary do zahraničí jsou obvykle určeny na humanitární pomoc v rozvojových zemích, často v krizových sociálních podmínkách, s těžkou dostupností cílových lokalit. Většina dárců nikdy nebude mít možnost tato místa navštívit ani spolehlivě zjistit, co se tam ve skutečnosti odehrává. Dárci proto s oblibou podporují projekty s co nejkonkrétnějším zadáním, kde mohou přes velkou vzdálenost dopředu poměrně přesně odhadnout velikost a charakter cílové skupiny a sledovat výsledek projektu. Úspěšné jsou tak zejména veřejné sbírky s cílem postavit v konkrétním místě školu, vodovod, nebo zabezpečit konkrétnímu dítěti zaopatření potřebné pro školní výuku (takzvaná adopce na dálku).

V případě adopce na dálku je vazba dárce na konkrétního obdarovaného nejsilnější. Dárcovství s veřejně prospěšným účelem tu snadno splývá se soukromým dárcovstvím. Lidé si vyměňují dopisy, fotografie, často zatouží poslat jen tak pro radost dítěti dárek či se osobně setkat. Účelem výměny dopisů a osobních upomínek mezi dárcem a konkrétním obdarovaným však není navázání soukromého vztahu, ale v první řadě umožnění kontroly dárci, že s jeho finančními prostředky bylo naloženo smluveným způsobem. Pozvat dítě z Afriky do Prahy, či mu poslat k vánocům drobnosti, k nimž nemá ve svém prostředí přístup, může vypadat na první pohled lákavě. K navazování soukromých vztahů s obdarovanými v rámci veřejně prospěšných projektů je však třeba přistupovat opatrně. Často se uvádí, že pro lidi z diametrálně odlišného industriálního, sociálního a kulturního prostředí může být konfrontace s postmoderní společností frustrující a v případě mladých lidí může narušit jejich zdravý vývoj. Kromě toho by každý dárce měl mít na paměti, že darování je vždy úkonem bezúplatným, nezištným, a tedy pro dárce nevýhodným. Dárce musí počítat s tím, že jeho jedinou odměnou je vnitřní uspokojení, a potřebu sociálních vztahů je třeba v první řadě naplnit ve společnosti lidí nezatížených jednostrannou vděčností obdarovaného k dárci. Neznamená to samozřejmě, že by navázání osobního kontaktu v případě projektů adopce na dálku bylo v každém případě nevhodné. Dárci by ale měli jakékoliv soukromé kontakty, včetně úmyslu věnovat drobné dárky, jež jdou nad rámec projektu, projednat předem s nevládní organizací, která projekt zajišťuje, a řídit se jejím doporučením. Pokud jsou naopak předem upozorněni, že takový postup může vést k problémům, měli by se těchto kroků v každém případě vyvarovat.

Obecné charitativní sbírky do zahraničí jsou kromě toho účinným prostředkem pomoci v případě humanitárních katastrof, protože umožňují v krátké době shromáždit poměrně velké objemy finančních prostředků, jež mohou být použity rychle k nákupu toho, co právě v dané situaci oběti katastrofy nejvíce potřebují. Při přírodních katastrofách a v náhlých krizových situacích nemají dary do zahraničí pouze podobu darování finančních prostředků. Mohou zahrnovat také vyslání specializovaných záchranných týmů, techniky a zdravotnických zařízení do místa katastrofy.

Při darování do zahraničí může v určitých případech dojít ke zdanění dárce podle zákona  č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Obecně platí, že poplatníkem daně darovací je vždy nabyvatel. Při darování fyzickou osobou, která má trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnickou osobou, která má sídlo v tuzemsku, fyzické nebo právnické osobě, která nemá sídlo v tuzemsku, je vždy dárce poplatníkem daně. Dar darovaný přímo zahraničnímu subjektu také není nikdy podle českého práva odečitatelný od základu daně; totéž platí o daru do sbírky pořádaného zahraničním subjektem v zahraničí.

↑ Zpět nahoru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

JUDr. Pavla Boučková, Ph.D.

absolventka Pedagogické fakulty a následně Právnické fakulty UK v Praze pracovala pro Český helsinský výbor, dále v Úřadu vlády ČR (odbor pro lidská práva, právní spolupráce při tvorbě legislativních návrhů) a v Poradně pro občanství/Občanská a lidská práva. V současnosti působí jako advokátka v Advokátní kanceláři Rychetský Hlaváček Krampera & partneři.

Autor článku

Pavel Uhl

vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně a právo na Právnické fakultě UK v Praze. Působil mmj. jako právník v sekci terénních programů společnosti Člověk v tísni a jako asistent poslance PSP ČR, v současnosti pracuje jako advokát pro Advokátní kancelář Rychetský Hlaváček Krampera & partneři.

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS